USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Mgr. P. J., zastoupen Mgr. Janem Sikorou, advokátem se sídlem Vendryně 931, proti žalovaným: 1) Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, 2) Česká inspekce životního prostředí, se sídlem Na Břehu 267/1a, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 37/2025‑35,

takto:

1. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá.

2. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč.

Odůvodnění:

[1]               Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 37/2025‑35, odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované 2) ze dne 15. 12. 2023, č. j. ČIŽP/OOPLC/2023/4544, a rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 15. 7. 2024, č. j. MZP/2024/ 210/711, a ze dne 23. 1. 2025, č. j. MZP/2025/290/58. Ve vztahu k rozhodnutí (sdělení) žalovaného 1) ze dne 23. 1. 2025 žalobu odmítnul jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., neboť sdělení správního orgánu o nezahájení přezkumného řízení nepodléhá soudnímu přezkumu. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 15. 7. 2024 žalobu odmítnul podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro opožděnost, neboť žaloba byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Ve vztahu k rozhodnutí žalované 2) ze dne 15. 12. 2023 městský soud uvedl, že se v daném případě jedná o rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proti němuž byl žalobce oprávněn brojit odvoláním, což také učinil; výsledkem odvolacího řízení pak bylo rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 15. 7. 2024. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tvoří s rozhodnutím odvolacího orgánu jeden celek, což znamená, že přezkum rozhodnutí správního orgánu I. stupně se děje v rámci soudního přezkumu rozhodnutí odvolacího orgánu. 

[2]               Protože při podání kasační stížnosti nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 11. 7. 2025, č. j. 7 As 132/2025‑39, ke splnění poplatkové povinnosti.

[3]               Podáním ze dne 28. 7. 2025, doručeným soudu téhož dne, stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Žádost odůvodnil tíživou sociální a finanční situací, která mu neumožňuje zaplatit soudní poplatek. Na výzvu soudu k prokázání majetkových poměrů ze dne 29. 7. 2025, č. j. 7 As 132/2025‑43, stěžovatel reagoval zasláním vyplněného formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby“ (dále jen „potvrzení“). Stěžovatel sdělil, že je svobodný, má dvě nezletilé děti, které s ním však nežijí ve společné domácnosti. Od 19. 8. 2024 je v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá žádné příjmy ani finanční rezervy. Jako majetek větší ceny uvedl pozemek, na kterém stojí rodinný dům z roku 1951 spolu se starou stodolou a chlévem, vše ve špatném technickém stavu. Dále vlastní 1/3 bytu, který obývá jeho matka, ze kterého nemá žádný finanční prospěch, a osobní automobil značky VW z roku 2001. Jako své závazky stěžovatel uvedl vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem, dluh vůči bance ve výši cca 700 000 Kč, dluh vůči státním institucím v celkové výši 112 000 Kč a dluh vzniklý na základě právního zastoupení ve výši 15 000 Kč. Jako své pravidelné měsíční výdaje uvedl částku 12 000 – 14 000 Kč na bydlení, 10 000 Kč na stravování a 9 400 Kč na jiné pravidelné výdaje.

[4]               Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou‑li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje‑li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

[5]               Je přitom na účastníku, aby dostatečně konkrétně sdělil soudu, jaké jsou jeho osobní a majetkové poměry, a současně předložil důkazní prostředky prokazující jeho nemajetnost. Nesplní‑li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004‑50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost zamítne. Stejně tak ji zamítne, jsou‑li údaje sdělené účastníkem řízení neúplné nebo nevěrohodné (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009‑88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 9. 10. 2014, č. j. 7 As 177/2014‑17, nebo ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/2017‑10).

[6]               Nejvyšší správní soud proto zkoumal, zda stěžovatel v potvrzení dostatečně konkrétně uvedl, v čem spočívá jeho nemajetnost, a zda takové tvrzení rovněž řádně doložil. Přiznat osvobození od soudních poplatků je totiž možné jen při kumulativním splnění obou podmínek, tj. při dostatečně určitém tvrzení o nedostatečnosti prostředků k úhradě soudního poplatku a při doložení takového tvrzení. Dále je třeba zdůraznit, že jsou‑li splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, má v takovém případě přednost částečné osvobození. Úplné osvobození od soudních poplatků přichází v úvahu zcela výjimečně, a to ze zvlášť závažných důvodů, které žadatel dostatečně odůvodní.

[7]               Ve stěžovatelem předloženém potvrzení je uvedeno, že stěžovatel nemá žádné příjmy z pracovního nebo obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení, ani další příjmy. V předloženém potvrzení je tak sice uvedeno, že stěžovatel nemá dostatek finančních prostředků, ale není z něj zřejmé, z jakých prostředků jsou hrazeny jeho životní potřeby (strava, náklady na bydlení a jiné výdaje). Věrohodnost jeho tvrzení, že nemá žádné příjmy ani finanční rezervy, je zpochybněna dalším tvrzením o pravidelných měsíčních nákladech na domácnost ve výši cca 32 000 Kč. Za těchto okolností nelze stěžovatelem předložené potvrzení považovat za úplné a věrohodné. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

[8]               Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů proto žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl a znovu ho vyzval ke splnění poplatkové povinnosti za kasační stížnost. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

[OBRÁZEK]

Soudní poplatek lze zaplatit:

         v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu nebo 

         bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703‑46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1070413225.

[9]               Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že i pokud by stěžovatel své majetkové poměry dostatečně osvětlil, musela by být rovněž splněna i další podmínka pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to aby jeho kasační stížnost nebyla „zjevně neúspěšným návrhem“. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze podat žalobu do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví‑li zvláštní zákon jinou lhůtu. Rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 15. 7. 2024 bylo stěžovateli doručeno dne 1. 8. 2024. Žalobu stěžovatel podal až dne 8. 4. 2025. Pokud jde o sdělení žalovaného 1) ze dne 23. 1. 2025 o nezahájení přezkumného řízení, lze připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu, na kterou odkázal městský soud v napadeném usnesení, podle které toto sdělení nepodléhá soudnímu přezkumu (viz např. rozsudek ze dne 14. 5. 2021, č. j. 4 As 379/2020‑20).        

Poučení:  Nebude‑li poplatek za návrh ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o návrhu zastaví [§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Soud však řízení nezastaví, je‑li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by Vám mohla vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělíte soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doložíte, že jste bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.

V Brně dne 21. srpna 2025

David Hipšr

předseda senátu