[OBRÁZEK]
 

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M   R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. R., zastoupena advokátem Mgr. Igorem Penkou, náměstí Svobody 702/9, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, čj. MSK 77396/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2025, čj. 25 A 28/2025-16,

t a k t o :

1. Kasační stížnost s e   z a m í t á .

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1.      Vymezení věci

[1]               Magistrát města Karviné schválil stavební záměr „Revitalizace lodžií byt. domu tř. T.  XA, XB“. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala, avšak žalovaný odvolání zamítl a potvrdil tak rozhodnutí magistrátu. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud shora označeným usnesením odmítl, neboť podle něj byla podána opožděně.

2.      Kasační stížnost, vyjádření žalovaného

[2]               Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností. Uvedla, že stavební řízení bylo projednáváno v působnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023 („starý stavební zákon“). Podle tohoto zákona měl postupovat také krajský soud, a proto měl aplikovat obecnou dvouměsíční lhůtu k podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, se uplatní pouze pro řízení zahájené za účinnosti tohoto nového zákona, který má odlišnou koncepci a principy než starý stavební zákon. Správní řízení a následný soudní přezkum tvoří neoddělitelný procesní celek. Jiný přístup by byl pro účastníky zmatečný a v rozporu se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování, neboť vrátí-li se věc správnímu orgánu k novému projednání, musí aplikovat pravidla stanovená ve starém stavebním zákoně. Aplikace § 306 současného stavebního zákona je nezákonným a ústavně nekonformním postupem krajského soudu. Žalovaný porušil svou poučovací povinnost, neboť stěžovatelku nepoučil o možnosti podat správní žalobu. V řádném poučení by určitě bylo uvedeno, že lze podat žalobu ke krajskému soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí. Krajský soud schválil popsaný chybný procesní postup, čímž zatížil své řízení vadou. Stěžovatelka nesouhlasí ani s rozhodnutím o nákladech řízení, jež je spjato s odmítnutím žaloby. Navrhla, aby NSS zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[3]               Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu, uvedl, že nijak nepochybil, a navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

3.      Právní hodnocení

[4]               Kasační stížnost není důvodná.

[5]               V dané věci stěžovatelka nezpochybňuje, že rozhodnutí žalovaného jí bylo doručeno dne 24. 4. 2025 a žaloba byla podána dne 19. 6. 2025. Stěžovatelka se však domnívá, že by se měla uplatnit dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s., nikoliv jednoměsíční lhůta podle § 306 současného stavebního zákona.

[6]               Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou (zvýraznil NSS). Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno.

[7]               NSS opakovaně vysvětlil, že § 306 odst. 1 stavebního zákona se jednoznačně uplatní v situacích, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu vydáno a doručeno po nabytí jeho účinnosti, tedy počínaje dnem 1. 7. 2024 (srov. např. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2025, čj. 10 As 241/2024-42, ze dne 15. 5. 2025, čj. 1 As 260/2024-57, ze dne 13. 5. 2025, čj. 5 As 289/2024-44). Popsaný výklad byl shledán ústavně konformním v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24. Současný stavební zákon byl ve Sbírce zákonů publikován již dne 29. 7. 2021, včetně zvláštního pravidla jednoměsíční lhůty k podání správní žaloby. Účinnost relevantních ustanovení byla následně odložena až na 1. 7. 2024 zákonem č. 152/2023 Sb. (část I, bod 419), který nabyl účinnosti 1. 7. 2023. Přinejmenším od posledně uvedeného data si měla být stěžovatelka vědoma (resp. si toho měl být vědom její právní zástupce), co bude obsahem nové právní úpravy (včetně změny žalobní lhůty) a od jakého okamžiku bude účinná. Případná nevědomost ohledně aktuální účinné úpravy jde k tíži stěžovatelce (srov. bod 22 rozsudku NSS čj. 5 As 289/2024-44). Krajský soud tedy postupoval správně, jestliže žalobu stěžovatelky odmítl, neboť lhůta pro její podání skončila dne 26. 5. 2025.

[8]               NSS nesouhlasí ani s názorem stěžovatelky ohledně jednotnosti správního a soudního řízení. Naopak platí, že právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení (srov. bod 17 rozsudku NSS ze dne 23. 5. 2025, čj. 5 As 31/2025-26).

[9]               Stěžovatelce nelze dát za pravdu ani v tom, že správní orgán porušil poučovací povinnost, jestliže ji neupozornil na možnost podání správní žaloby a související lhůtu. Poučovací povinnost správního orgánu se totiž vztahuje pouze k řádným opravným prostředkům v rámci správního řízení, nikoliv k podání žaloby (srov. bod 18 rozsudku NSS čj. 1 As 260/2024-57). Proto je správný názor krajského soudu, že absenci poučení o možnosti podat správní žalobu nelze žalovanému vytýkat.

4. Závěr a náklady řízení

[10]            Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že krajský soud posoudil otázku opožděnosti žaloby a související náhradu nákladů řízení správně. Kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji NSS v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.  

[11]            NSS samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu, že již rozhodl o věci samé, bylo by rozhodnutí o odkladném účinku neúčelné (srov. např. bod 26 rozsudku NSS ze dne 29. 4. 2020, čj. 1 Azs 76/2020-37).

[12]            Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.

P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku   n e n í   opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2025

Ondřej Mrákota

předseda senátu