[OBRÁZEK]

česká republika

rozsudek

jménem republiky

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci

žalobkyně: X, narozená dne X

bytem X

zastoupená opatrovnicí L. B.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/243519-912             

takto:

1. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/243519-912, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 185 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Předmět řízení

1. Žalobkyně se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 27. 06. 2024, č. j. 30661/2024/MBO.
2. Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce rozhodl poskytovat žalobkyni příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od srpna 2023, neboť jde o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). 

2. Žaloba

3. Žalobkyně namítala pochybení při vypracování posudkového hodnocení, kdy zdravotní stav nebyl zhodnocen komplexně na základě zdravotní anamnézy. Posudek byl postaven pouze na částech odborných nálezů, došlo tak k pochybení při objektivizaci skutečného zdravotní stavu žalobkyně, včetně komorbidit působících na kvalitu jejího života i schopnosti výkonu základních životních činností a potřeb.
4. Přiznané nezvládnutí základních životních potřeb v bodech h), i) a j) odst. 1 § 9 zákona č. 108/2006 Sb. neodpovídá realitě ani doloženým důkazům a odborným nálezům. V kontextu diagnostikovaných postižení, počínaje DMO (dětskou mozkovou obrnou), přes kvadruparesu pravostranně akcentovanou, parézu pravé horní končetiny, dyspraxii, LMR (lehkou mentální retardaci), poruchu exekutivních funkcí, má žalobkyně nárok na uznání více životních potřeb. Konkrétně nezvládá základní životní potřeby b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena.
5. Co se týče základní životní potřeby orientace, je vymezena aktivitou orientovat se osobou, místem a časem. Z lékařské zprávy psychologa (Mgr. K. ze dne 3. 11. 2023) vyplývá, že žalobkyně má v anamnéze nadále přetrvávající obtíže v oblasti exekutivních funkcí, sníženou úrovní celkové orientace. Z lékařské zprávy z logopedie (Mgr. M. ze dne 28. 11. 2023) plyne, že žalobkyně je na těle orientovaná, v časové orientaci má výrazné potíže. V lékařské zprávě psychiatra (MUDr. S. ze dne 30. 3. 2023) je uvedeno, že žalobkyně není schopná poznávat hodiny a časy, nepozná hodiny, neorientuje se v exteriéru, není schopná číst jízdní řády.
6. K neuznání základní životní potřeby komunikace žalobkyně namítala, že žalovaný vycházel z neurologického vyšetření, vůbec nepřihlédl ke zprávě z logopedie, kde se uvádí opak. Mj. zde bylo napsáno, že porozumění řeči a slovní zásoba neodpovídá věku, porozumění odpovídá mladšímu věku. Je zřejmá snížená schopnost se doptat, vytvořit otázku, zformulovat požadavek, vyjádřit určitou potřebu. Navíc z lékařské zprávy z psychologie vyplývá, že v úkolech zaměřených na verbální vyjadřování, porozumění nepsaným sociálním pravidlům a normám je žalobkyně na testové úrovni 7,5 až 8 let věku. Také ve zprávě z psychiatrie je uvedeno, že v oblastech sociální komunikace žalobkyně nechápe kontext komunikace, vymýšlí si někdy i svoje vlastní slova.
7. Pokud jdu o základní životní potřebu stravování, ta je vymezena aktivitou konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. Porucha exekutivních funkcí dle zpráva z psychologického vyšetření žalobkyni narušuje plánování činností a času. Dle lékařské zprávy z ergoterapie (Bc. F. ze dne 10. 11. 2023) i dle odvolání je nutno žalobkyni připomínat, kdy je třeba jíst/pít. Na tento argument žalovaný nereagoval. Navíc z lékařské zprávy z ergoterapie plyne, že se u žalobkyně jedná o zřetelnou dyspraxii a z toho plynoucí špatnou koordinaci pohybů horních končetin. I na tuto skutečnost žalovaný nereagoval.
8. Žalobkyně se dovolávala i neuznání základní životní potřeby oblékání a obouvání. Odkázala na lékařskou zprávu z ergoterapie, v níž se uvádí, že na pravé horní končetině (původně dominantní končetina) je zřetelná dyspraxie a dyskoordinace, zřejmé je i oslabení úchopu, kloubů paže, chybí dynamika. Citlivost je na úrovni hypestezie, s poruchou povrchového číti zejména teplo/chlad, tlak. Problémy s oblékáním nejsou jen fyzického rázu, ale také psychického. Z psychologického vyšetření vyplývá, že globální testová úroveň je na 11 letech a 5 měsících. Jednotlivé dovednosti jsou nevyrovnané, testová úroveň kolísá v rozmezí 7 až 14 let. Dle lékařské zprávy z psychiatrie je nutný dohled k adekvátnímu oblékání.
9. Dále žalobkyně nesouhlasila s neuznáním základní životní potřeby tělesná hygiena. Z lékařské zprávy psychologa vyplývá, že schopnost celkové samostatnosti a každodenního fungování odpovídá maximální vývojové úrovni 12 let, v rámci každodenních činností i praktických dovedností je nutný téměř neustálý dohled a dopomoc dospělé osoby. Také se ve zprávě uvádí, že přetrvávají obtíže v oblasti hrubé i jemné motoriky a exekutivních funkcí, potíže s osvojováním sebeobslužných činností a každodenních činností. Na tento fakt žalovaný reagoval. Navíc je relevantní, že se jedná o zřetelnou dyspraxii horních končetin a z toho vyplývající špatnou koordinaci, jak uvádí lékařská zpráva z ergoterapie, na což žalovaný opět nereagoval. Nebyla ani zohledněna porucha exekutivních funkcí, která způsobuje i zanedbání osobní hygieny. I v lékařské zprávě od psychiatra je zmíněno, že je nutný dohled při hygieně.
10. Z uvedených důvodů se žalobkyně domáhala nového zpětného prošetření a posouzení zdravotního stavu a komplexního prošetření dopadů postižení, v souladu se všemi aktuálně dostupnými lékařskými nálezy a právními předpisy. Jako další nedostatek rozhodnutí žalovaného označila plošně danou systémovou podjatosti lékařů lékařské posudkové služby, kterou bude před soudem dokládat.
11. Z uvedených důvodů navrhovala, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

3.            Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný nejprve shrnul průběh správního řízení. K základním životním potřebám, u kterých se žalobkyně domáhala posouzení jako nezvládaných, uvedl shodné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí. Posudková komise podle žalovaného vycházela nejen z lékařských zpráv, ale i záznamu ze sociálního šetření a vlastního vyšetření, jednání posudkové komise byla žalobkyně přítomná. Přesvědčení žalobkyně, že v případě, kdy posudkový závěr neodpovídá závěru dílčích lékařských zpráv, znamená, že posudková komise takové podklady vůbec nehodnotila a nezahrnula do svých úvah, je liché. Ke skutečnostem uvedeným v podkladech se posudková komise vyjádřila. Posudek posudkové komise žalovaný označil za úplný a přesvědčivý, nebyly v něm žádné nesrovnalosti. Napadená rozhodnutí jsou tak v souladu s hmotným i procesním právem.
13. V závěru svého vyjádření žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

VI. Posouzení krajským soudem

14. Krajský soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle § 65 a násl. zákona. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žaloba byla totiž podána žalobkyní jako osobou oprávněnou, za niž v řízení před soudem jedná matka jako soudem ustanovená opatrovnice, jde o žalobu včasnou, obsahující zákonné náležitosti.
15. Soud považuje za potřebné nejprve shrnout rozhodné skutečnosti týkající se posuzované věci.
16. Naposledy žalovaný rozhodoval ve věci příspěvku na péči poskytovaného žalobkyni dvěma rozhodnutími ze dne 23. 3. 2023. Jedním zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu práce ze dne 26. 9. 2022, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Druhým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu práce rovněž ze dne 26. 9. 2022, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z částky 6 600 Kč na 3 300 Kč. Žalobkyně byla v tehdy vedených řízeních posouzena jako osoba mladší 18 let závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I, když nezvládala 3 základní životní potřeby, a to orientace, péče o zdraví a osobní aktivity s tím, že základní životní potřeba péče o domácnost nebyla hodnocena.
17. Dne 3. 8. 2023 zahájil úřad práce oznámením ze dne 27. 7. 2023 řízení z moci úřední ve věci opětovného posouzení nároku a výše přiznaného příspěvku na péči, neboť žalobkyni ke dni 13. 7. 2023 končila platnost posudku o zdravotním stavu.
18. Dne 21. 8. 2023 provedl úřad práce sociální šetření v přirozeném prostředí žalobkyně a dne 13. 10. 2023 požádal Okresní správu sociálního zabezpečení Mladá Boleslav o posouzení stupně závislosti. Dne 20. 12. 2023 obdržel úřad práce posudek z důvodu změny adresy žalobkyně od Okresní správy sociálního zabezpečení Česká Lípa (dále jen „OSSZ“) ze dne 19. 12. 2023. V posudku posudková lékařka OSSZ konstatovala, že v případě žalobkyně jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 4 základní životní potřeby, a to orientace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Proti výsledku posouzení uplatnila žalobkyně prostřednictvím opatrovnice výhrady, přesto posudková lékařka konstatovala, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru.
19. Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2024 úřad práce vyslovil, že se žalobkyni bude příspěvek na péči poskytovat ve výši 3 300 Kč měsíčně od července 2023 a ve snížené výši 880 Kč měsíčně od srpna 2023. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 7. 5. 2024, neboť bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2024 vydaným v přezkumném řízení ovšem žalovaný rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc vrátil k novému projednání, neboť došlo k chybě ve výrokové části rozhodnutí.
20. Dne 27. 6. 2024 vydal úřad práce nové rozhodnutí, kterým rozhodl poskytovat žalobkyni příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od srpna 2023. Vycházel ze shora zmíněného posudku OSSZ ze dne 19. 12. 2023.
21. V odvolacím řízení nechal žalovaný vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Praze (dále jen „posudková komise“). V posudku ze dne 16. 9. 2024 posudková komise konstatovala, že v případě žalobkyně jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Posudková komise uznala za nezvládané 3 základní životní potřeby: péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Žalobkyně byla jednání přítomna a byla komisí vyšetřena. V reakci na vyjádření žalobkyně k posudku si žalovaný vyžádal doplnění. V doplnění posudku ze dne 21. 10. 2024 posudková komise setrvala na závěru posouzení ze dne 16. 9. 2024. Následně dne 14. 11. 2024 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí úřadu potvrdil.
22. Při posouzení důvodnosti žalobních námitek vůči rozhodnutím správních orgánů ve věci přiznání příspěvku na péči vycházel soud z následující právní úpravy a judikatury:
23. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Dle odst. uvedeného ustanovení platí, že nárok na příspěvek má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 uvedeného zákona, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách, při splnění dalších podmínek poskytování pomoci.
24. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách stanoví, při jakém počtu nezvládaných základních životních potřeb se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby osoba do 18 let věku, za předpokladu, že vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Odst. 2 pak stanoví, při jakém počtu nezvládá daných základních životních potřeb se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby osoba starší 18 let věku.
25. Dle uvedeného ustanovení platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,

c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

26. V § 9 uvedeného zákona zákonodárce vymezil základní životní potřeby, jejichž samostatné zvládání se hodnotí pro účely stanovení stupně závislosti na pomoci jiné osoby a stanovil kritéria pro hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby. Jde o základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení se schopnost zvládat základní životní potřebu pod písm. j), tj. péče o domácnost, nehodnotí u osob do 18 let věku. Tuto skutečnost považuje soud za nutné zdůraznit, v minulosti totiž byla závislost žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby posuzována v době, kdy byla mladší 18 let a základní životní potřeba péče o domácnost u ní nebyla hodnocena.
27. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb. Ta v příloze č. 1 vymezuje schopnosti zvládat základní životní potřeby výčtem aktivit, které musí posuzovaná osoba v souladu s § 2a uvedené vyhlášky zvládat, aby byla jako zvládnutá základní životní potřeba posouzena.
28. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) platí, že pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016-22). Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V řízeních, v nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek posudkové komise, a proto je na něj kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014-24).
29. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013-34). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014-28). V souladu s § 2a vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37), přičemž nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby. Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25).
30. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013-26).
31. V prvé řadě se soud musí vyjádřit k namítané systémové podjatosti posudkové komise. Podle konstantní judikatury správních soudů skutečnost, že zdravotní stav posuzované osoby (ať již pro účely invalidity či stupně závislosti) byl posuzován posudkovou komisí jako orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, sama o sobě nečiní posudek neobjektivním či nepoužitelným důkazem. Objektivita posudkové komise je garantována především jejím složením (členy jsou nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků ministerstva, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků ministerstva), a skutečnost, že posudková komise je orgánem ministerstva, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003-35, publ. pod č. 33/2003 Sb. NSS).
32. Žalobní námitky směřující proti závěrům posudku, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí, shledal soud důvodnými. Na rozdíl od žalovaného má soud za to, že posudek posudkové komise ze dne 16. 9. 2024 nelze ani po jeho doplnění dne 24. 10. 2024 považovat za správný, úplný a přesvědčivý. Posudková komise sice na základě shromážděné lékařské dokumentace konstatovala, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Nicméně neposoudila dostatečně, jaký vliv má diagnostikované postižení – spastická kvadrusymptomatologie, lehká pravostranná hemiparéza, lehká mentální retardace a zejména porucha exekutivních funkcí, to vše v důsledku prodělané dětské mozkové obrny, na zvládání jednotlivých aktivit, které jsou pro základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1, ve světle shromážděných lékařských zpráv, resp. výsledků psychiatrického, psychologického, logopedického a ergometrického vyšetření.
33. Jako nedostatečné hodnotí soud zejména posouzení základní životní potřeby dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách, tj. orientace. Nebylo možné přehlédnout, že tuto základní životní potřebu sama posudková komise hodnotila v minulosti jako nezvládanou (viz rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2023). Shodně jako nezvládanou ji hodnotila posudková lékařka OSSZ v posudku ze dne 19. 12. 2023, a to při stejné diagnóze, na základě týchž podkladů, včetně podkladů staršího data, jež byly součástí spisové dokumentace, rovněž s přihlédnutím k výsledkům sociálního šetření. Soud si je dobře vědom toho, že se posudková komise může od posudku posudkového lékaře OSSZ (nyní Institutu pro posuzování zdravotního stavu) odchýlit. Rovněž může posudková komise určitou základní životní potřebu hodnotit jako nezvládanou, ačkoli na základě podkladů – lékařských zpráv či výsledků jiných vyšetření by bylo možné konstatovat, že posuzovaná osoba některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sama nezvládá. Jak již bylo s odkazem na judikaturu NSS uvedeno shora, v takovém případu však musí posudková komise svůj odlišný závěr velmi pečlivě odůvodnit a vyvstalé rozpory přesvědčivě vysvětlit. Žalobkyni lze dát za pravdu, že posudek, posléze tedy ani odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nereaguje na rozdílné hodnocení v lékařských, resp. jiných nálezech, na které žalobkyně poukázala již v odvolání.  V lékařské zprávě z psychologického vyšetření Mgr. K. ze dne 3. 11. 2023 bylo zmíněno, že žalobkyně má v anamnéze nadále přetrvávající obtíže v oblasti exekutivních funkcí a že má sníženou celkovou orientaci. Na základě logopedického vyšetření v odborném nálezu ze dne 28. 11. 2023 Mgr. M. konstatovala, že žalobkyně je sice na těle orientovaná, ovšem v časové orientaci má výrazné potíže. Rovněž v lékařské zprávě z oboru psychiatrie ze dne 30. 3. 2023 MUDr. S. uvedla, že žalobkyně není schopná poznávat hodiny a časy, nepozná hodiny, neorientuje se v exteriéru, není schopná číst jízdní řády. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu zavdávají pochybnosti ohledně schopnosti žalobkyně, která trpí lehkou mentální retardací a poruchou exekutivních funkcí, zvládat v přijatelném standartu základní životní potřebu orientaci. Přitom za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nejen poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, ale také mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se nejen místem a osobou, ale rovněž časem, a dále orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Právě o schopnosti orientovat se časem a mít přiměřené duševní kompetence lze na podkladě zmíněných odborných hodnocení pochybovat. Reakci posudkové komise na tyto odborné výsledky považuje soud za nedostatečnou. Posudková komise sice provedla rovněž vlastní vyšetření žalobkyně, jeho rozsah však nelze srovnávat s cílenými vyšetřeními, která žalobkyně u psychiatričky a psycholožky absolvovala, a která jsou rovněž podpořena zprávou logopedky. Odůvodnění soud považuje za nedostatečné také s ohledem na to, že posudková komise uznala, že žalobkyně je nejen fyzicky, ale i psychicky limitována při náročnějších každodenních aktivitách, a proto jako nezvládané uznala základní životní potřeby osobní aktivity, péče o zdraví a péče o domácnost.
34. Na tomto místě je nutno zastavit se u složení posudkové komise. Jestliže žalobkyně trpí lehkou mentální retardací, kterou lze řadit mezi duševní poruchy (viz analogicky kapitola V přílohy č. 1 vyhlášky o posuzování invalidity č. 359/2009 Sb.), ve spojitosti s poruchou exekutivních funkcí, bylo nanejvýš vhodné, aby shora citované odborné závěry lékařských zpráv z oboru psychiatrie a rovněž výsledky z psychologických vyšetření posudková komise minimálně konzultovala s odborným lékařem daného klinického oboru, když lékař takového oboru nebyl přímo členem posudkové komise. I tato skutečnost dle mínění soudu připívá k tomu, že závěry odborných nálezů, kterých se ve svůj prospěch žalobkyně dovolávala již v odvolání, nebyly v posudku přesvědčivě vyvráceny. Stěží pak mohou být vyvráceny povrchním přešetřením posudkové komise, jejímž členem na místě odborného lékaře byl neurolog, který cílené vyšetření zaměřoval na neurologické potíže žalobkyně, nikoli diagnostikované duševní postižení.
35. Nedostatečné vypořádání zmíněných odlišných stanovisek odborných lékařských zpráv, resp. jiných vyšetření, která uváděla potíže žalobkyně s orientací v čase, zpochybňují rovněž posudkové závěry ohledně zvládnutí některých dalších základních životních potřeb, u nichž se pro jejich zvládnutí hodnotí v souladu s § 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. rovněž to, zda je posuzovaná osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby.
36. Žalobkyně se přitom dovolávala toho, že v rámci základní životní potřeby stravování a rovněž oblékání a obouvání i tělesné hygieny jí porucha exekutivních funkcí podle výsledků psychologického vyšetření Mgr. K. ze dne 3. 11. 2023 narušuje plánování činností a času, což se negativně projevuje i v nezvládání zmíněných základních životních potřeb. Psychiatrička MUDr. S. ve zprávě ze dne 30. 3. 2023 přitom zmiňovala nejen dyspraxii, sníženou orientaci v čase, ale také omezenou sebeobsluhu, a z důvodu charakteru a tíže diagnóz konstatovala nutnost celodenního dohledu a péče druhé osoby mj. při adekvátním oblékání. Podle výsledků psychologického vyšetření Mgr. K. je u žalobkyně úroveň adaptivních funkcí výrazně oslabená, schopnost celkové samostatnosti a každodenního fungování odpovídá maximální vývojové úrovni 12 let, v rámci každodenních činností i praktických dovedností byla shledána nutnost téměř neustálého dohledu a dopomoci dospělé osoby. Byly zmíněny nejen obtíže v oblasti hrubé i jemné motoriky, ale i potíže s osvojováním sebeobslužných dovedností a každodenních činností, pro pobyt v lázních byl doporučen doprovod, neboť samotné fungování tam by pro žalobkyni nebylo možné. Tato zjištění nebyla v posudku přesvědčivě vyvrácena. U základní životní potřeby stravování se posudková komise omezila na hodnocení výběru potravin, porcování a přemístění stravy a konstatování toho, že žalobkyně nemá speciální dietní režim, nezabývala se ale její schopností vybrat si ke konzumaci nápoj a potraviny s ohledem na potíže s časovým plánováním a schopností rozpoznat potřebu najíst se či napít se. Základní životní potřebu oblékání a obouvání hodnotila zejména s ohledem na pohybové omezení žalobkyně, schopnost vybrat si odpovídající oblečení dovodila na základě správných odpovědí na položené dotazy v závislosti na povětrnostních podmínkách. Stranou opět zůstaly odlišné závěry psychiatrického vyšetření Mgr. S., která zmínila nutnost téměř neustálého dohledu a dopomoci a potíže s osvojováním sebeobslužných dovedností a každodenních činností, výslovně nutnost dohledu při hygieně a adekvátním oblékání.
37. Naopak musí soud konstatovat, že závěry uvedené ve zprávě z ergoterapie Bc. F. ze dne 10. 11. 2023, pokud jde o vliv potíží s jemnou a hrubou motorikou a dyspraxie na sebeobsluhu žalobkyně, nejsou v rozporu s posudkovým hodnocením. Zmíněná zpráva uváděla přeučení žalobkyně z původně dominantní pravé horní končetiny na levou, u které byla konstatována lehká dyspraxie a dyskoordinace, jemná motorika s drobnějším deficitem, s váznoucím dynamickým úchopem. Tyto skutečnosti byly posudkovou komisí reflektovány a korespondují rovněž vlastnímu přešetření neurologem v rámci posudkové komise, která uzavřela, že u žalobkyně jde o lehkou pravostrannou hemiparézu.
38. Důvodnými soud shledal i námitky týkající se posouzení základní životní potřeby komunikace jako zvládané. Posudková komise sice v rámci popisu výsledku vlastního vyšetření uvedla, že žalobkyně dobře komunikuje, na otázky odpovídala bez latencí a zcela adekvátně, podpis psacím písmem byl úhledný, písmo drobné a čitelné. Výsledky vlastního vyšetření však již nehodnotila v souvislosti se závěry odborných lékařských zpráv a dalších podkladů, které měla k dispozici a ze kterých vyplývala zjištění poněkud odlišná. Z nálezu klinické logopedky Mgr. M. ze dne 28. 11. 2023 přitom vyplývá, že porozumění (identifikace pojmů, slovní pokyny, reakce na verbální podněty) neodpovídá věku, žalobkyně má problém zapamatovat si nejen vícečetná zadání, má problémy s výbavou slov, které již používala. Nález zmiňuje sníženou schopnost doptat se, vytvořit otázku, zformulovat požadavek, vyjádřit určitou potřebu. Rovněž ze zprávy psycholožky Mgr. K. ze dne 3. 11. 2023 vyplývá, že žalobkyně je v pásmu lehkého mentálního opoždění, současně ale v úkolech zaměřených na verbální vyjadřování a porozumění nepsaným sociálním pravidlům a normám je na testové úrovni 7,5 až 8 let věku. Závěrem bylo, že žalobkyně není schopna adekvátně věku vyhodnotit důsledky svého jednání, komunikovat a chovat se způsobem adekvátním věku. Z lékařské zprávy z oboru psychiatrie MUDr. S. ze dne 30. 3. 2023 vyplývá potřeba celodenního dohledu a péče druhé fyzické osoby v oblastech sociální komunikace, zpráva výslovně uvádí, že žalobkyně nechápe kontext komunikace, někdy si vymýšlí svoje vlastní slova. Pokud přesto posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu komunikace, bylo její povinností shora uvedené závěry podkladů odpovídajícím způsobem vyhodnotit a odůvodnit, proč lze žalobkyni považovat za osobu, která je schopna v přijatelném standardu vykonávat aktivity podle písm. c) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. V odvolání žalobkyně upozorňovala i na další podklady, které jejímu tvrzení o obtížích komunikovat odpovídajícím způsobem vypovídají. Ani na ně posudková komise nereagovala.
39. Soud proto uzavírá, že posudek ze dne 16. 9. 2024 ani ve spojení s doplňující reakcí posudkové komise ze dne 21. 10. 204 nelze považovat úplný, přesvědčivý a správný. Žalovaným u uvedeného důvodu nebyl v řízení o přiznání příspěvku na péči náležitě zjištěn skutkový stav věci, tedy že žalobkyně je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby pouze ve stupni I (lehká závislost).
40. Soud dále uvádí, že neshledal potřebu doplnit dokazování žalobkyní předloženými listinami. Jde-li o stěžejní zprávy MUDr. S. ze dne 30. 3. 2023, zprávy z ergoterapie ze dne 10. 11. 2023 Bc. F.é, klinické psycholožky Mgr. K. ze dne 3. 11. 2023, logopedky Mgr. M. ze dne 28. 11. 2025 a neurologického nálezu MUDr. R. ze dne 1. 12. 2023, ty jsou součástí správního spisu a posudková komise je měla k dispozici. Rovněž napadené rozhodnutí a odvolání a dále i rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2019 jsou součástí spisového materiálu, kterým soud ve správním soudnictví dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). Tento závěr se týká i některých dalších listin, které žalobkyně soudu předložila následně – posudku posudkové komise ze dne 16. 9. 2024, vyjádření žalobkyně ze dne 3. 10. 2024. Soud k vypořádání žalobních námitek neshledal potřebu doplňovat dokazování ještě dalším posudkem z oboru zdravotnictví – znaleckým posudkem ze dne 14. 9. 2024, který byl vypracován pro účely soudního řízení ve věci omezení svéprávnosti žalobkyně, stejně jako zprávou z psychologického vyšetření ze dne 9. 6. 2025 Mgr. K. Soud zdůrazňuje, že k námitkám výrazného zhoršení intelektového výkonu (z předchozího pásma výrazného podprůměru a horní hranice pásma lehkého mentálního opoždění na hranici lehkého a středně těžkého mentálního opoždění, které má mít dopad na funkční schopnosti a každodenní samostatnost žalobkyně), které žalobkyně uvedla v podání ze dne 18. 6. 2024, nemohl přihlédnout. Jak soud uvedl shora, v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkumu napadeného rozhodnutí zásadně vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí, v dané věci ke dni rozhodnutí žalovaného 14. 11. 2024. Nemůže tedy vzít v potaz případné zhoršení zdravotního stavu posuzované osoby, ke kterému mělo dojít dle aktuálně předkládaných lékařských zpráv.

V. Závěr a náklady řízení

41. Z uvedených důvodů soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s.
42. Ve věci soud rozhodl, aniž nařídil ústní jednání, v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s.
43. V souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný v dalším řízení vysloveným právním názorem soudu vázán. Bude povinností žalovaného zajistit, aby jeho rozhodnutí vycházelo z řádného, úplného a přesvědčivého posouzení stupně závislosti žalobkyně. Bude tedy muset obstarat takový posudek, a to třeba i u jiné posudkové komise, který bude komplexně hodnotit žalobkynino kombinované zdravotní postižení rovněž ve světle výsledků odborných lékařských zpráv a jiných podkladů a řádně se s nimi, stejně jako s odlišným hodnocením posudkové lékařky OSSZ vypořádá. Zjištěný skutkový stav bude muset být v posudku řádně a přesvědčivým způsobem zdůvodněn tak, aby bylo zřejmé, jak se na základě veškerých shromážděných podkladů ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách posudková komise vypořádala s případnými rozdíly, které vyvstaly ohledně schopností žalobkyně zvládat jednotlivé dílčí aktivy ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2008 Sb.
44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
45. Žalobkyně byla úspěšná, soud jí proto proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Ty byly v jejím případě tvořeny poštovným ve výši 92 Kč a 93 Kč v souvislosti s podáním žaloby a prokázání osobních a majetkových poměrů žalobkyně. Dále již žalobkyně zastoupená opatrovnicí komunikovala se soudem prostřednictvím datové schránky. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 185 Kč je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve stanovené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Liberec 1. červenec 2025.

Mgr. Lucie Trejbalová

samosoudkyně