- V této věci se soud zabýval tím, zda při faktické totožnosti volného pracovního místa, lze zamítnout žádost o zaměstnaneckou kartu jen proto, že došlo ke změně čísla tohoto pracovního místa.
I. Řízení před správními orgány - Žalobce podal dne 24. 1. 2024 na zastupitelském úřadu České republiky v Dillí žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců na volné pracovní místo evidované v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále také jen „centrální evidence“) k zaměstnavateli Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích. Žádost žalobce se týkala místa evidovaného pod č. 22 570 380 787. Ministerstvo vnitra žádost dne 8. 4. 2024 zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. b) ve spoj. s § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Důvodem mu pro to byla skutečnost, že v průběhu správního řízení (konkrétně dne 7. 2. 2024) došlo k vyřazení volného pracovního místa evidovaného pod č. 22 570 380 787 z centrální evidence. Pracovní místo bylo vyřazeno z toho důvodu, že společnosti Mezado s. r. o. byla uložena pokuta za spáchání přestupků na úseku zaměstnanosti.
- Následné odvolání žalobce žalovaná zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Ztotožnila se s ministerstvem, že v době jeho rozhodování nebylo volné pracovní místa, o jehož obsazení žalobce usiloval, zařazeno do centrální evidence. Žalobce v odvolání tvrdil, že volné pracovní místo v centrální evidenci existuje. K odvolání přiložil výpis z příslušné evidence Úřadu práce ČR, z něhož plyne, že zaměstnavatel ode dne 16. 5. 2024 opětovně nabízel volné pracovní místo na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích, tentokrát pod č. 29 326 440 778. K tomu ale žalovaná s ohledem na zásadu koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédla. Žalobce měl podle žalované v řízení před ministerstvem požádat o povolení změny obsahu žádosti na nové volné pracovní místo a nové volné pracovní místo doložit ministerstvu; v odvolacím řízení nelze podle § 41 odst. 8 správního řádu požádat o povolení změny obsahu žádosti. Ministerstvo ani nemělo žalobce vyzývat k odstranění vad žádosti, jak se domníval žalobce, neboť se nejednalo o vadu, k jejímuž odstranění by měl být vyzván postupem podle § 45 odst. 2 správního řádu.
II. Řízení před soudem - Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobu. Namítl, že volné pracovní místo na danou pozici v době rozhodování (minimálně žalované) existovalo. Nebylo nadto zřejmé, ke kterému dni žalovaná ověřovala skutečnost, že pracovní místo bylo z centrální evidence vyřazeno. Mimo to byl žalobce stále toho názoru, že měl být vyzván k odstranění vad žádosti, neboť se v tu chvíli jednalo o nedostatek žádosti. Žalovaná měla zohlednit všechny okolnosti případu. Žalobce nebyl ve správním řízení pasivní, naopak se správním orgánem spolupracoval, sám doložil důkazy o odpadnutí důvodů pro zamítnutí žádosti. Žalobce rovněž zdůraznil, že skutečnost, že volné pracovní místo bylo nejdříve z centrální evidence vyřazeno, nebyla zapříčiněna jeho jednáním. Obě rozhodnutí správních orgánů považoval za nepřiměřená ve vztahu k zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce přišel o ztrátu obživy. To však správní orgány nezohlednily. Dále žalobce uvedl, že pokud rozhodnutí správního orgánu nepřiměřeně zasahuje do rodinného či soukromého života účastníka, je možné zásadu koncentrace řízení prolomit. Podání nové žádosti považoval za nelogické, nepřiměřené, nehospodárné a zcela formalistické.
- Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Nebyla pravda, že pracovní místo v době jejího rozhodování existovalo a důvod pro zamítnutí žádosti odpadl, neboť toto místo bylo dne 7. 2. 2024 z centrální evidence vyřazeno. V průběhu odvolacího řízení doložil žalobce nové pracovní místo vedené pod jiným číslem. Zaměstnanecká karta je však vázána na konkrétní pracovní pozici definovanou mj. jedinečným identifikačním číslem. Pro účely řízení o žádosti se tedy jednalo o jiné pracovní místo. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze po podání žádosti o zaměstnaneckou kartu libovolně měnit zaměstnavatele a pracovní pozici. Napadeným rozhodnutí nepřicházel žalobce o zdroj obživy, neboť na území České republiky neměl žádné pobytové oprávnění, nebyl zde tedy zaměstnán. Zbývající námitky žalobce týkající se nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života považovala za velmi obecné.
III. Posouzení věci - Žaloba je důvodná. Soud dospěl k závěru, že pracovní pozice vedená podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, na kterou cizinec žádal o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 12 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je definována údaji podle § 37 zákona o zaměstnanosti, uvedenými v centrální evidenci. Číslo volného pracovního místa uvedené v centrální evidenci je pouze technickým, evidenčním prvkem, nikoliv definičním nebo obsahovým znakem volného pracovního místa. Postup žalované tak nebyl správný.
- Obdobná věc již byla u Krajského soudu v Plzni řešena (viz rozsudek č. j. 62 A 2/2024-216 ze dne 14. 6. 2024), soud nemá důvod se nyní od závěrů dříve vyslovených odchýlit a na podrobný rozsudek v tamní věci plně odkazuje. Procesně neúspěšné žalované je tento rozsudek ostatně dobře znám.
- Podle § 42g odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců je zaměstnanecká karta povolením k dlouhodobému pobytu opravňujícím cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. V žádosti o vydání zaměstnanecké karty je podle § 42g odst. 12 písm. b) zákona o pobytu cizinců cizinec mj. povinen uvést údaje k pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, na kterou žádá o vydání zaměstnanecké karty.
- Zaměstnanecká karta opravňuje cizince k pobytu v ČR za účelem zaměstnání a je navázána na pracovní pozici uvedenou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty u určitého konkrétního zaměstnavatele (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 471/2020-69 ze dne 20. 5. 2021, odst. 21, č. j. 9 Azs 142/2021-25 a ze dne 2. 9. 2021, odst. 15).
- Volným pracovním místem obsaditelným držitelem zaměstnanecké karty je pracovní místo, které nebylo obsazeno do 30 dnů od jeho oznámení krajské pobočce Úřadu práce, s výjimkou pracovních míst úředníků územních samosprávných celků a služebních míst státních zaměstnanců. Aby mohlo být volné pracovní místo obsazeno držitelem zaměstnanecké karty, musí být podle § 37a zákona o zaměstnanosti nejprve nejméně 30 dnů nabízeno a zveřejněno krajskou pobočkou Úřadu práce (musí projít tzv. testem trhu práce). Až pokud pracovní místo neobsadí občan ČR nebo EU, smí je obsadit cizinec (srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 127/2021-38 ze dne 13. 8. 2021, odst. 14). Lze poznamenat, že pojem pracovní pozice používaný zákonem o pobytu cizinců je nutno s ohledem na účel zaměstnanecké karty v zásadě ztotožnit s pojmem pracovní místo, které je vedeno v centrální evidenci volných pracovních míst vymezené v zákoně o zaměstnanosti (srov. rozsudek KS v Praze č. j. 43 A 40/2021-50 ze dne 15. 3. 2022, odst. 32 a 39). Zdejší soud tak označení pracovní místo a pracovní pozice užívá promiscue.
- Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty obsahuje základní a vedlejší údaje. Základní charakteristikou pracovního místa pro účel centrální evidence tvoří údaje o druhu práce a místu výkonu práce, informace o zaměstnavateli, předpoklady a požadavky stanovené pro zastávání pracovního místa, základní informace o pracovních a mzdových podmínkách a informace, zda se jedná o pracovní místo vyhrazené nebo vhodné pro osobu se zdravotním postižením. Vedle toho informace o tom, zda jde o zaměstnání na dobu neurčitou nebo určitou a o jeho předpokládané délce, vymezené až ve druhé větě § 37 zákona o zaměstnanosti, za základní označeny nejsou, přičemž i systematický výklad vede k závěru, že se jedná o informace další, resp. dále uváděné (srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 127/2021-38 ze dne 13. 8. 2021, odst. 15–16). Případná neshoda v údajích týkající se „pouze“ vedlejších údajů nepostačuje k závěru, že účelem pobytu cizince na území není zaměstnání na pracovním místě uvedeném v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců (viz cit. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 127/2021-38).
- Správní orgány rozhodující o vydání zaměstnanecké karty jsou údaji uvedenými v centrální evidenci vázány (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 88/2021-39 ze dne 30. 7. 2021, odst. 20, č. j. 6 Azs 248/2022-23 ze dne 31. 10. 2023, odst. 19 in fine). Právě na základě údajů uvedených v centrální evidenci probíhá výše uvedený test trhu práce (srov. rozsudek KS v Praze č. j. 43 A 40/2021-50 ze dne 15. 3. 2022, odst. 31).
- Pracovní pozice je definována údaji podle § 37 zákona o zaměstnanosti, jež jsou uvedeny v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Jinými slovy, pracovní pozici charakterizují údaje zveřejňované v této centrální evidenci podle § 37 zákona o zaměstnanosti. Pracovní pozice, k níž se váže zaměstnanecká karta, je tak v úplném základu definována zaměstnavatelem, druhem vykonávané práce a místem jejího výkonu (rozsudek KS v Praze č. j. 43 A 40/2021-50 ze dne 15. 3. 2022, odst. 32, rozsudek KS v Brně č. j. 31 A 146/2018-33 ze dne 30. 6. 2020, odst. 27, či rozsudek NSS č. j. 3 Azs 352/2017-31 ze dne 20. 12. 2018, odst. 27).
- Z výše uvedeného jasně vyplývá, že pracovní pozice, k níž se váže zaměstnanecká karta, není definována číslem volného pracovního místa uvedeného v centrální evidenci. Číslo je pouze technickým, evidenčním prvkem, nikoliv definičním nebo obsahovým znakem volného pracovního místa. Ustanovení § 37 zákona o zaměstnanosti nepředepisuje, že by obsahem centrální evidence bylo i číslo volného pracovního místa. Ustanovení § 42g odst. 12 písm. b) zákona o pobytu cizinců pak neříká, že by náležitostí žádosti o vydání zaměstnanecké karty mělo být číslo volného pracovního místa, uvedené v centrální evidenci. Vyžaduje, aby cizinec ve své žádosti uvedl údaje k pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci, na kterou žádá o vydání zaměstnanecké karty. Těmito údaji je nutno rozumět právě údaje dle § 37 zákona o zaměstnanosti, které definují volné pracovní místo. Číslo volného pracovního místa není údajem dle § 37 zákona o zaměstnanosti, a nemůže být definičním znakem konkrétní pracovní pozice. Soud si je vědom, že podle § 42 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 42g odst. 1 a odst. 12 téhož zákona se žádost o vydání zaměstnanecké karty podává na úředním tiskopisu, v němž je uvedena i kolonka číslo volného místa, pod nímž je pracovní pozice vedena v evidenci. To však nemění nic na tom, že se jedná pouze o technickou evidenční pomůcku.
Okolnosti případu žalobce - Žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty na volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích. Toto volné pracovní místo bylo v centrální evidenci pod č. 22 570 380 787.
- Žalovaná v napadeném rozhodnutí správně konstatovala, že pro rozhodování ministerstva byl rozhodujícím skutkový a právní stav v době vydání jeho rozhodnutí. To ministerstvo vydalo dne 8. 4. 2024. Ke dni rozhodování ministerstva nebylo v centrální evidenci obsaženo volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích, neboť ke dni 7. 2. 2024 došlo k jeho vyřazení z centrální evidence. Ministerstvo tak muselo žádost žalobce zamítnout. Volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na výše uvedenou pozici s místem výkonu práce v Útušicích totiž v době rozhodování ministerstva neexistovalo.
- Uvedený závěr vztahující se k rozhodnutí ministerstva však neplatí pro napadené rozhodnutí.
- Od dne 16. 5. 2024 bylo v centrální evidenci opětovně nabízeno volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích, a to pod č. 29 326 440 778 (viz výpis z evidence Úřadu práce založený ve správním spisu).
- Pro rozhodování žalované byl rozhodujícím skutkový a právní stav v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. den 13. 6. 2024, jak správně podotkl žalobce. V té době bylo v centrální evidenci nabízeno volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích. Ač bylo pracovní místo evidováno pod jiným číslem, než pod kterým bylo evidováno v době podání žádosti žalobce, stále se jedná o totožné pracovní místo, neboť jeho definiční znaky jsou stejné. Pracovní místo, o nějž žalobce usiloval a k němuž se měla vázat zaměstnanecká karta, tak bylo v době vydání napadeného rozhodnutí nabízeno v centrální evidenci. Překážka pro vydání zaměstnanecké karty žalobci v podobě objektivní nemožnosti plnit účel povoleného pobytu, která ke dni rozhodování ministerstva existovala, po vydání prvostupňového rozhodnutí odpadla a v době rozhodování žalované již nebyla dána. Soud tak shledal důvodnou námitku žalobce, že v době vydání rozhodnutí žalované existovalo volné pracovní místo, k němuž žalobce směřoval svou žádost o vydání zaměstnanecké karty.
- Nadbytečné jsou úvahy žalované o změně obsahu žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu. Změnou obsahu podání v řízení o žádosti je tak třeba chápat především rozšíření předmětu žádosti či takovou změnu, která dosavadní obsah žádosti v podstatném rozsahu nahrazuje obsahem novým (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Azs 2/2014-30 ze dne 6. 5. 2015). Změna obsahu žádosti zpravidla sleduje taktéž potenciální možnost uspět s žádostí (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 7/2020-39 ze dne 13. 5. 2025, odst. 28). V kontextu zaměstnaneckých karet lze za změnu obsahu žádosti považovat změnu zaměstnavatele či pracovní pozice (srov. rozsudky NSS č. j. 2 Azs 354/2019-27 ze dne 16. 7. 2020, č. j. 2 Azs 354/2019-27, odst. 29, a č. j. 2 Azs 361/2019-32 ze dne 16. 7. 2020, odst. 31).
- Jak je ale uvedeno výše, žalobce usiloval o vydání zaměstnanecké karty na stále stejnou pracovní pozici, u níž se pouze změnilo číslo, pod nímž byla evidována v centrální evidenci. Změna evidenčního čísla volné pracovní pozice není důvodem pro změnu obsahu žádosti o vydání zaměstnanecké karty, neboť nejde o změnu zaměstnavatele, ani o změnu pracovní pozice, ani o rozšíření předmětu žádosti či o změnu, která by dosavadní obsah žádosti v podstatném rozsahu nahradila obsahem jiným (soud opakuje, že číslo volné pracovní pozice, pod níž je vedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, není definičním ani obsahovým znakem této pracovní pozice).
- Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalované, že z důvodu koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédla k opětovnému zanesení volného pracovního místa do centrální evidence, a že žalobce měl tuto pracovní pozici doložit ministerstvu a požádat o změnu obsahu žádosti. O změnu obsahu žádosti nebylo třeba žádat, neboť žalobce usiloval o vydání zaměstnanecké karty na stále stejnou pracovní pozici. Žalobce nemohl doložit opětovné nabízení volného pracovního místa ministerstvu v průběhu prvostupňového řízení, neboť toto volné pracovní místo se opětovně stalo součástí centrální evidence až po vydání rozhodnutí ministerstva. Žalobce tak nemohl uplatnit skutečnost spočívající v opětovné nabídce volného pracovního místa, o jehož obsazení usiloval, dříve, než se dne 16. 5. 2024 opětovně stalo součástí centrální evidence. Žalovaná tak podle § 82 odst. 4 správního řádu měla v odvolacím řízení přihlédnout k této skutečnosti, neboť ji žalobce nemohl uplatnit dříve, tj. v prvostupňovém řízení před ministerstvem.
- Soud se nezabýval žalobními námitkami týkajících se postupu k odstranění vad žádosti podle § 45 odst. 2 správního řádu a potenciálním posuzování přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, neboť by bylo nadbytečné posuzovat jejich opodstatněnost vzhledem ke zjištění jiných důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí.
IV. Závěr - Žalovaná nepřihlédla k tomu, že v době vydání napadeného rozhodnutí bylo v centrální evidenci volných pracovních míst nabízeno volné pracovní místo u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích, k němuž se měla vázat zaměstnanecká karta, o jejíž vydání žalobce usiloval. Žalobce tuto skutečnost nemohl uplatnit v prvostupňovém řízení před ministerstvem, neboť v době rozhodování ministerstva byla tato pracovní pozice z centrální evidence vyřazena.
- Naříkané rozhodnutí je tedy založeno na nesprávném posouzení právní otázky totožnosti pracovního místa, a z ní plynoucí vady řízení v podobě nepřihlédnutí ke změně skutkového stavu v odvolacím řízení. Soud jej proto zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku podle § 78 odst. 5 s. ř. s. Žalovaná zohlední, zda je v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty stále nabízena volná pracovní pozice u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích, k níž se měla vázat zaměstnanecká karta, o jejíž vydání žalobce usiloval, a v tomto kontextu posoudí odvolání žalobce proti rozhodnutím ministerstva. Žalovaná případně nemůže zamítnout odvolání žalobce proti rozhodnutím ministerstva pouze z toho důvodu, že číslo volného pracovního místa, pod nímž je v současné době pracovní pozice u zaměstnavatele Mezado s. r. o. na pozici řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel s místem výkonu práce v Útušicích evidována v centrální evidenci, neodpovídá číslu tohoto volného pracovního místa, uvedenému v žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty.
|