2 Azs 125/2025 - 31
USNESENÍ
takto:
I. Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 27. 1. 2025 žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců). Ministerstvo vnitra sdělilo žalobci přípisem ze dne 11. 2. 2025, že této žádosti nevyhovělo. Proti tomu se žalobce bránil žádostí o nové posouzení důvodů pro neudělení dlouhodobého víza, v níž potvrdil, že žádostí o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění nepožadoval udělení dočasné ochrany. Žalovaná napadeným rozhodnutím nevyhověla žádosti, neboť je dán důvod pro neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, kterou Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením odmítl. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, kterou NSS obdržel dne 9. 6. 2025.
[3] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (zákon o soudních poplatcích) vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud neshledal, že by byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích, neboť rozhodnutí žalované se netýká řízení ve věcech dočasné ochrany. Jak stěžovatel potvrdil v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, o dočasnou ochranu svojí žádostí neusiloval, přičemž správní orgány obou stupňů rozhodovaly v souladu se stěžovatelovou žádostí o splnění podmínek pro udělení dlouhodobého víza za účelem strpění podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Jak uvedl NSS v usnesení ze dne 21. 10. 2021, č. j. 5 Azs 275/2021‑24, bod 6, výčet řízení, v nichž je cizinec osvobozen od soudního poplatku, podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích, je výčtem taxativním. NSS nepřísluší jej v tomto ohledu dotvářet, a konstruovat tak další kategorii osobního osvobození nad rámec jednoznačného znění tohoto zákonného ustanovení.
[5] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vyzve poplatníka k zaplacení poplatku, nebyl‑li tento poplatek zaplacen společně s podáním kasační stížnosti, a určí mu k tomu lhůtu alespoň 15 dnů; výjimečně může určit lhůtu kratší. Podle stejného ustanovení soud po marném uplynutí této lhůty řízení zastaví, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[6] Stěžovatel podal kasační stížnost, aniž by uhradil soudní poplatek. NSS jej proto usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. 2 Azs 125/2025‑23, k úhradě soudního poplatku vyzval a stanovil mu k tomu lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. V usnesení stěžovatele rovněž poučil o následcích, které nastanou, nezaplatí‑li soudní poplatek nebo zaplatí‑li jej pozdě.
[7] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím zvolené zástupkyně dne 1. 7. 2025; poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku tedy připadl na středu 16. 7. 2025. Stěžovatel v této lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatil, nepožádal o osvobození od poplatkové povinnosti a ani soudu nesdělil žádné okolnosti, které by osvědčily, že tento soudní poplatek nemohl bez své viny zaplatit. Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tak marně uplynula dne 16. 7. 2025.
[8] Jelikož stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona zastavil.
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2025
Eva Šonková
předsedkyně senátu