9 Azs 79/2025 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. T. B., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. OAM‑21389‑41/ZR‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2025, č. j. 35 A 8/2024‑74, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
II. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je občanem Vietnamské socialistické republiky. Žalovaný mu v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil platnost povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovil mu lhůtu 30 dnů k vycestování z území České republiky. Důvodem zrušení bylo odsouzení stěžovatele za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem zamítl. Stěžovatel následně napadl tento rozsudek kasační stížností, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že na území České republiky žije již od roku 2006 a vytvořil si zde silné rodinné i majetkové vazby. Na území pobývá i celá jeho rodina, zejména jeho manželka a dvě nezletilé děti. Všichni jsou držiteli povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Děti si v České republice plní povinnou školní docházku. Ačkoli byl stěžovatel po nějakou dobu od rodiny odloučen v důsledku výkonu trestu odnětí svobody, má se svými dětmi silnou rodinnou vazbu. Je v jejich nejlepším zájmu, aby rodina zůstala pohromadě. Z výkonu trestu byl navíc podmíněně propuštěn pro dobré chování a podmínky propuštění si nadále plní, usiluje o nápravu svého života a věnuje se rodině. Případné vycestování by zasáhlo jeho manželku a děti, a to po psychické i materiální stránce.
[4] Vycestování stěžovatele by rodinu značně finančně zatížilo. Stěžovatel poukazuje na to, že po propuštění z výkonu trestu si vyřídil povolení k dlouhodobému pobytu v Německu a byl tam výdělečně činný. Napadené rozhodnutí však jeho status rezidenta ruší, v důsledku čehož ztratí i povolení k pobytu v Německu a s ním i možnost tamní výdělečné činnosti. Nebude tedy moci zabezpečit svou rodinu výdělečnou činností. Alternativou není podpora rodiny ze země původu, a to z důvodu vysoké nezaměstnanosti a výrazně nižších mezd. Situaci stěžovatele není možné řešit ani žádostí o jiné pobytové oprávnění. Možnost jeho návratu bude zcela mizivá, či přinejmenším potrvá velmi dlouhou dobu, než bude jeho návrat možný.
[5] Stěžovatel shrnuje, že vycestování by znamenalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, i do života jeho rodinných příslušníků. V důsledku napadeného rozhodnutí mu proto hrozí vážná újma, která je nepoměrně větší než újma, jaká by mohla v důsledku přiznání odkladného účinku hrozit jiným osobám. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn pro dobré chování, a to před třemi lety. Podmínky propuštění si nadále plní, což bylo doloženo v průběhu správního řízení. Z uvedených důvodů tedy nespatřuje ve své věci žádný, natož důležitý veřejný zájem, pro který by neměl být odkladný účinek přiznán. Naopak je zde patrný zájem jeho nezletilých dětí, které mají k otci prokazatelně blízký vztah, a do jejichž života by vycestování stěžovatele silně zasáhlo.
[6] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou‑li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je důvodný.
[9] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči kasační stížností napadenému soudnímu rozhodnutí, případně vůči správnímu rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou.
[10] Předně je třeba uvést, že krajský soud usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 35 A 8/2024‑56, přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatele. Důvody, pro které tak učinil, mají význam i pro posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] V posuzované věci spočívá tvrzená újma v možném vycestování z území České republiky. S vycestováním by byl spojen významný zásah do rodinného života stěžovatele, který zde dlouhodobě pobývá, má zde zázemí a žije zde se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Žalovaný zrušil stěžovateli platnost povolení k trvalému pobytu a uložil mu povinnost vycestovat. Stanovení lhůty k vycestování a udělení výjezdního příkazu v kombinaci se zákonným příkazem vycestovat v této lhůtě ještě nepředstavují „nucené vycestování“ [např. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2021, č. j. 8 Azs 303/2019‑49, č. 4281/2022 Sb. NSS, odst. [16]; tento závěr lze vztáhnout i na rozhodování o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců]. Platí nicméně, že stěžovatel v případě porušení povinnosti vycestovat pobývá na území České republiky nelegálně a vystavuje se riziku uložení správního vyhoštění (např. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011‑100, ze dne 28. 5. 2020, č. j. 5 Azs 141/2020‑17, odst. [9], nebo ze dne 26. 9. 2022, č. j. 5 Azs 219/2022‑29, odst. [9]). S tímto stavem zároveň nemůže na území České republiky nic udělat. Ve shodě s krajským soudem považuje i Nejvyšší správní soud za osvědčené, že stěžovatel si na území České republiky není aktuálně schopen zajistit žádné jiné pobytové oprávnění. K jeho zajištění by musel vycestovat a návrat by byl nejistý. Stěžovateli tedy hrozí újma vycestování a souvisejícího zásahu do rodinného života v nepřerušené příčinné souvislosti s právními následky rozhodnutí žalovaného.
[12] Uvedená újma, která stěžovateli hrozí, je nepochybně větší než újma, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku zároveň není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný neuvedl žádné skutečnosti, které by přiznání odkladného účinku s ohledem na ochranu důležitého veřejného zájmu vylučovaly. Stěžovatel plní podmínky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
[13] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatele, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky napadeného rozsudku krajského soudu. Tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované ve věci stěžovatele. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
[14] Nejvyšší správní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023‑21, č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[15] Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně soudu,
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703‑46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1090507925.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2025
předseda senátu