[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MPSV-2023/222551-911

takto:

1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MPSV-2023/222551-911, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 281 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MPSV-2023/222551-911, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 2. 1. 2023, č. j.: 128/2023/AAH, tím způsobem, že žalobci byl podle ustanovení § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „z.s.s.“), přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od července 2022.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že vzhledem k rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 21 Ad 2/2024-44, nabyl víry, že musí dojít k vypracování nového důkladného posudku PK MPSV, který zohlední všechny rozpory v závěrech komise a lékařských zprávách, přičemž bude komisí vyšetřen. Nový posudek PK MPSV je výsměchem nejen žalobci a jeho těžkému zdravotnímu postižení, ale navíc i samotnému Městskému soudu v Praze. Nebyl dodržen jediný závazný pokyn ze strany Městského soudu v Praze, zejména nedošlo k doplnění posudku, pokud jde o zhodnocení ve vztahu k potřebám mobility, oblékání a obouvání a tělesné hygieny. V novém posudku není vysvětleno, z čeho vyplývá závěr o srovnatelnosti zdravotního stavu žalobce se zdravotním stavem zjištěným při minulém zasedání komise. Žalobce navrhl, aby soud nařídil provedení nového posudku PK MPSV komisí v jiném složení, aby bylo zajištěno, že konečně někdo objektivně posoudí stav žalobce a rozsah jeho postižení. Kvůli nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v doplňujícím posudku posudková komise neshledala důvod pro změnu posudkového závěru, když z vyšetření z neurologie ze dne 10. 7. 2023 a ambulance X. ze dne 6. 9. 2023 vyplývá, že zdravotní stav žalobce je srovnatelný se zdravotním stavem zjištěným při minulém jednání komise. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý pro X. Schopnosti orientace a komunikace jsou zachovány v přijatelném standardu a u mobility je dosah chůze v toleranci přes X. Zvýšená X. není důvodem pro uznání mobility a ke zvládnutí sebeobsluhy může žalobce využít vhodného typu oblečení, obuvi či běžně dostupných facilitačních pomůcek. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.
4. Žalobce v replice trval na svých argumentech svědčících o zjevné nesprávnosti napadeného rozhodnutí, jestliže zcela v rozporu se závaznými pokyny Městského soudu v Praze neučinila posudková komise to, co měla, a řádně nebyl zhodnocen zdravotní stav žalobce. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2025, č. j.: MPSV-2025/27459-925, byl žalobci přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“, k čemuž došlo na základě vyšetření žalobce před posudkovou komisí. Závěry posudku ze dne 9. 1. 2025, e. č. SZ/2024/2361-PH, jsou jednoznačné, a sice že se u žalobce jedná o zdravotní stav na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti nebo orientace.

4. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 13. 7. 2022 podal žalobce u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu žádost o příspěvek na péči. V oznámení o poskytovateli pomoci žalobce uvedl, že mu pomoc poskytuje X.
6. Dne 2. 8. 2022 bylo s žalobcem provedeno sociální šetření v jeho bydlišti, podle kterého o žalobce celodenně pečuje X. Žalobce se pohyboval X. či s podporou pečující osoby, X. Oblékal se s pomocí pečující osoby, přípravu léků, jejich aplikaci a drobná ošetření rovněž prováděla pečující osoba.
7. Následně byl vyžádán posudek Lékařské posudkové služby pro Prahu 8 Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňový posudek“), který zpracoval MUDr. Š. H., MBA, dne 2. 11. 2022 pod zn. LPS/2022/2153-P8_CSSZ. Podkladem posudku byly dokumentace ošetřující lékařky MUDr. H. V. a nálezy odborných lékařů (rehabilitační lékařství, chirurgie, interna, onkologie). Posudkem bylo zjištěno, že žalobce trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je funkční postižení po X., které je srovnatelné s neurologickým funkčním postižením při postižení X. Žalobce podle prvostupňového posudku nezvládá pouze základní životní potřebu péče o domácnost, a tak není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. V souvislosti s vyjádřením k námitkám posudkový lékař dne 28. 11. 2022 setrval na svých závěrech ze dne 2. 11. 2022.
8. Na základě prvostupňového posudku vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí ze dne 2. 1. 2023, č. j.: 128/2023/AAH, kterým byl zamítnut návrh žalobce na přiznání příspěvku na péči.
9. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že nebyla zohledněna diagnóza X. Dále se vyjadřoval k obtížím u mobility, osobních aktivit, oblékání a obouvání, osobní hygieny, přípravy stravy a péče o zdraví. Přiložil také nález z X., Kliniky X., ze dne 1. 11. 2022 a lékařskou zprávu z neurologie ze dne 17. 10. 2022.
10.                      V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posudek PK MPSV; následně byl ve věci vydán posudek ze dne 2. 10. 2023, e. č. SZ/2023/1316-PH-10. Komise zasedla v žalobcově nepřítomnosti ve složení předsedkyně komise MUDr. M. S., MUDr. M. B. s odborností interní lékařství a tajemnice. Komise vycházela z posudkového spisu LPS PSSZ Praha 8, ze spisu odvolacího orgánu, ze zprávy o sociálním šetření ze dne 2. 8. 2022 a z lékařských zpráv MUDr. N. z neurologie ze dne 4. 5. a 15. – 16. 3. 2023, MUDr. K. z rhb ze dne 2. 6. 2023 a 1. 11. 2022, MUDr. K. z rhb ze dne 4. – 21. 4. 2023, MUDr. H. z interny ze dne 31. 5. 2023 a MUDr. B. z neurologie ze dne 17. 10. 2022.
11.                      Z výše uvedených podkladů PK MPSV zjistila, že u žalobce jsou přítomny X.
12.                      Komise zhodnotila, že u žalobce dosud X., schopnost komunikace a orientace je zachována v přijatelném standardu. Komise uznala za nezvládnuté oblasti osobních aktivit, péče o domácnost, zdravotní péče a stravování.  PK MPSV konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a na jeho základě nezvládnutí čtyř základních životních potřeb. PK MPSV tak uzavřela, že žalobce byl osobou, jež se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., tzn. lehké závislosti.
13.                      Žalobce využil svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV a dne 27. 10. 2023 žalovanému zaslal sdělení, podle něhož v posudku nebyly zhodnoceny oblékání a obouvání a osobní hygiena.
14.                      Na základě posudku PK MPSV vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, č. j.: MPSV-2023/228554-911, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí tím způsobem, že se žalobci přiznává příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od července 2022.
15.                      Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, č. j.: MPSV-2023/228554-911, žalobu k Městskému soudu v Praze, jíž soud vyhověl rozsudkem ze dne 3. 7. 2024, č. j.: 21 Ad 2/2024-44. Soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení s pokynem, aby opatřil nový posudek PK MPSV (případně zásadní a rozsáhlé doplnění původního posudku k potřebám mobility, oblékání a obouvání a tělesné hygieny, bude-li obsahovat vše potřebné). Posudková komise měla vyhodnotit, zda i vzhledem ke zprávám z neurologie X. ze dne 7. 12. 2023 a z rehabilitace ze dne 2. 1. 2024 je namístě provést osobní vyšetření žalobce. Posudek PK MPSV měl být vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost.
16.                      Žalovaný si vyžádal doplňující posudek PK MPSV; následně byl ve věci vydán posudek ze dne 19. 9. 2024, e. č. SZ/2024/1806-PH-4. Komise zasedla v žalobcově nepřítomnosti ve složení předsedkyně komise MUDr. M. S., MUDr. Z. V. s odborností neurologie a tajemnice. Komise vycházela z posudkového spisu LPS PSSZ Praha 8, ze spisu odvolacího orgánu a z lékařských zpráv ambulance neurologického oddělení X. ze dne 10. 7. 2023 a ambulance X. ze dne 6. 9. 2023. Z těchto podkladů PK MPSV zjistila, že u žalobce jsou přítomny X.
17.                      Komise zhodnotila, že u žalobce dosud X., schopnost komunikace a orientace je zachována v přijatelném standardu. Zdravotní stav žalobce je srovnatelný se zdravotním stavem zjištěným při minulém jednání komise. Komise uznala za nezvládnuté oblasti osobních aktivit, péče o domácnost, péče o zdraví a stravování.  PK MPSV konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a na jeho základě nezvládnutí čtyř základních životních potřeb. PK MPSV tak uzavřela, že žalobce byl osobou, jež se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., tzn. lehké závislosti.
18.                      Žalobce využil svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV a dne 9. 10. 2024 žalovanému zaslal sdělení, podle něhož v posudku nebyly zhodnoceny mobilita, oblékání a obouvání, osobní hygiena a komunikace. Namítal také, že opět nebyl přizván k jednání posudkové komise, ačkoli by jeho osobní přítomnost jasně ukázala samotný výkon předmětných aktivit.
19.                      Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 15. 10. 2024.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

20.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
21.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a), b) i c) s.ř.s.
22.                      Podle ust. § 8 odst. 2 z.s.s. osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
23.                      Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.
24.                      Podle ust. § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“) pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
25.                      Podle ust. písm. a) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Mobilita. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.
26.                      Podle ust. písm. e) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
27.                      Podle ust. písm. f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
28.                      K přezkumu rozhodnutí založených na zdravotním stavu je nezbytné uvést, že soud nemůže přezkoumávat odbornou stránku posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti, nemůže tak sám o sobě posoudit, zda žalobci náleží příspěvek na péči a zda splňoval podmínky pro zařazení do stupně závislosti I. či do jiného stupně. Soud však dle zásady volného hodnocení důkazů hodnotí předmětný posudek jako každý jiný důkaz, a to z hlediska požadavků na přesvědčivost, úplnost a vypořádání se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. K rozhodování ve věcech příspěvku na péči se opakovaně vyslovoval též Nejvyšší správní soud, jenž v právní větě k rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j.: 4 Ads 57/2009–53, uvedl: „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“
29.                      K posudkovému řízení se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č. j.: 1 Ads 224/2019-20, kde uvedl následující: „Posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby provádí posudkový lékař OSSZ a posudková komise žalovaného. Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014–25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018–17).“
30.                      Městský soud v Praze v souvislosti s námitkami žalobce shledal, že doplňující posudek PK MPSV, který byl klíčovým podkladem napadeného rozhodnutí, shora uvedené požadavky nesplňuje, a to z následujících důvodů. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2024, č. j.: 21 Ad 2/2024-44, bylo žalovanému uloženo, aby si opatřil nový posudek PK MPSV (případně zásadní a rozsáhlé doplnění původního posudku k potřebám mobility, oblékání a obouvání a tělesné hygieny, bude-li obsahovat vše potřebné). V posudku mají být vypsány všechny použité podklady a skutečnosti obsažené v lékařských zprávách mají být kriticky zhodnoceny, PK MPSV měla rovněž řádně vysvětlit rozpory mezi provedeným sociálním šetřením a poznatky o zdravotním stavu, konkrétní poznatky měla zhodnotit ve vztahu k jednotlivým aktivitám obsaženým v ust. písm. a), e), f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce. Dále měla komise vyhodnotit, zda i vzhledem ke zprávám z neurologie X. ze dne 7. 12. 2023 a z rehabilitace ze dne 2. 1. 2024 je namístě provést osobní vyšetření žalobce. Posudek PK MPSV měl být vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost.
31.                      V doplňujícím posudku opětovně nebyly poznatky zjištěné z lékařských podkladů přiřazeny ke konkrétním aktivitám, jež musí být posuzovány při zkoumání zvládání základních životních potřeb mobility, oblékání a obouvání a tělesné hygieny. Soud plně odkazuje na bod 26 a následující odůvodnění rozsudku, č. j.: 21 Ad 2/2024-44. Doplňující posudek PK MPSV tudíž nenaplňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti a vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění. PK MPSV dále nijak nevysvětlila, proč neprovedla osobní vyšetření žalobce, ačkoli dle tvrzení v replice v rámci řízení o žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením byl žalobce přizván k jednání posudkové komise a byl před ní vyšetřen. Jelikož je posudek PK MPSV stěžejním podkladem ve věcech příspěvku na péči, je třeba uvedené nedostatky přičíst samotnému napadenému rozhodnutí, které z posudku zcela vycházelo a jeho závěry plně aprobovalo; napadené rozhodnutí tak obsahuje vady podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. Nenapravením nedostatků nebyl zároveň respektován závazný právní názor soudu, čímž došlo k zásadní procesní vadě ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.
32.                      Nový posudek v zásadě jen opsal posudek předchozí a připojil obsah dvou nových lékařských zpráv s tím, že na dosavadním posouzení se nic nemění. Stav posudku tak zůstal v podstatě zcela stejný jako před předchozím zrušujícím rozsudkem, jako by k soudnímu rozhodování vůbec nedošlo.
33.                      Soud nepřistoupil k vlastnímu dokazování nad rámec správního spisu, neboť k splnění přezkumné role byl jeho obsah dostatečný. Zároveň posudek PK MPSV má v řízení naprosto klíčový význam, nešlo by tak o pouhé doplnění dokazování, ale o nahrazování činnosti správního orgánu. K posudku ve věci průkazu ZTP/P bude moci v případě potřeby přihlédnout žalovaný, resp. posudkový orgán, v novém řízení, nicméně pro zohlednění argumentace z repliky by mělo stačit uložení osobního vyšetření žalobce přímo posudkovou komisí.
34.                      Z výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
35.                      V novém řízení si žalovaný opatří nový posudek PK MPSV zahrnující podrobné posouzení potřeb mobility, oblékání a obouvání a tělesné hygieny, jenž bude obsahovat vše potřebné, aby splňoval zákonné požadavky na úplnost a přesvědčivost. Posudky ve věci příspěvků na péči jsou dle právní úpravy specifikované v prováděcí vyhlášce, posouzení zdravotního stavu je založeno na hodnocení jednotlivých aktivit s tím, že dle § 2a prováděcí vyhlášky postačí nezvládání jediné aktivity, aby byla nezvládána celá základní životní potřeba, proto je nezbytné se v posudku přezkoumatelně a přesvědčivě věnovat jednotlivým aktivitám, jiný postup nemůže vést k vydání posudku respektujícího právní požadavky zákona a prováděcí vyhlášky, a to bez ohledu na interní postupy a dokumenty. V posudku budou tudíž řádně vysvětleny rozpory mezi provedeným sociálním šetřením a poznatky o zdravotním stavu (objektivní lékařský nález má sice vyšší prioritu, avšak jednotlivé rozpory je třeba přezkoumatelně odůvodnit), konkrétní poznatky z lékařských zpráv pak budou zhodnoceny ve vztahu k jednotlivým aktivitám obsaženým v ust. písm. a), e) a f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce; jakkoliv to může být pro komise při jejich nedostatečné kapacitě obtížné vzhledem k množství aktivit, právní úprava takový přezkum vyžaduje, bez přezkoumatelného zhodnocení zvládání minimálně sporných aktivit nemůže posudek splňovat zákonné požadavky úplnosti a přesvědčivosti. Dále komise (s ohledem na tvrzení v replice o zvratu v posouzení žalobcova zdravotního stavu v řízení o přiznání průkazu ZTP/P) provede osobní vyšetření žalobce na svém jednání. Stejně tak bude posudek zahrnovat vypořádání se se všemi odvolacími námitkami, a to odkazy na konkrétní lékařské poznatky, aby bylo zřejmé, zda jsou odvolací tvrzení důvodná či nedůvodná, s oporou či bez opory v objektivně zjištěném zdravotním stavu. Posudek PK MPSV bude vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost. Nebude-li žalovaný s požadavky kladenými soudem na úplný a přesvědčivý posudek souhlasit, podá proti rozsudku kasační stížnost, v opačném případě bude názor soudu vyslovený v tomto rozsudku plně akceptovat a nespokojí se s posudkem PK MPSV, jenž by nesplňoval všechny zákonné požadavky, tj. především takovým, který by neposuzoval základní životní potřeby podle jednotlivých aktivit dle prováděcí vyhlášky.
36.                      Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaný vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.
37.                      O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobcem v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za tři úkony právní služby. Dva úkony právní služby (seznámení s věcí a sepis žaloby) byly poskytnuty ještě roku 2024, sepis repliky pak roku 2025, tedy již za účinnosti nové právní úpravy odměňování advokátů. Soud zpravidla nepřiznává odměnu za repliku, neboť mu je z úřední činnosti známo, že jejím obsahem většinou bývá jen opakování žalobních tvrzení nebo argumentace, kterou bylo možno vést již v žalobě, případně mohla být uplatněna na jednání; v nynějším případě však bylo rozhodnuto bez jednání a žalobcův zástupce v replice upozornil na novou relevantní skutečnost (vydání přelomového posudku v jiné žalobcově věci po jeho osobním vyšetření), již nemohl zmínit v žalobě; soud proto v konkrétním případě vyhodnotil podanou repliku coby účelný úkon právní služby. Odměna za dva úkony právní služby po 1 000 Kč činí celkem 2 000 Kč (§ 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do dne 31. 12. 2024 (vizte čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu, sepis žaloby), dále je s nimi spojena náhrada hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky v daném znění). Odměna za jeden úkon právní služby pak činí 4 620 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tj. písemné podání k soudu, sepis repliky), dále je s ním spojena náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Výše odměny a hotových výdajů činí celkem 7 670 Kč. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, soud tak žalobci dále přiznal i částku odpovídající příslušné sazbě daně 21 % (zaokrouhlené na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) ve výši 1 611 Kč. Celková výše nákladů řízení tedy činí 9 281 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 16. června 2025

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce