[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci

o žalobě před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

1. Zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 25. 2. 2025 vrátil žalobci jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0332149/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný.
2. Žalovanému se přikazuje obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0332149/DO-2025, a tuto žádost přijmout.
3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Karly Kratochvílové, advokátky.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 3. 2025 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívající v tom, že poté, co se žalobce dostavil na Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině v Praze, aby podal žádost o dočasnou ochranu, mu byla tato žádost, zaevidovaná pod č. j. OAM-0332149/DO-25, vrácena jako nepřijatelná, přičemž jako důvod nepřijatelnosti žádosti byla označena skutečnost, že nebylo prokázáno, že žadatel je osobou podle § 3 z. č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace („Lex Ukrajina“ – dále také jen jako „zákon č. 65/2022“, nebo jen „zákon“)
2. Žalobce má za to, že postup žalovaného byl nezákonný.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobce na začátku žaloby uvedl, že žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou pouze na základě předložení formuláře žádosti a pasu. Z toho žalobce dovodil, že důvod nepřijatelnosti žádosti byla skutečnost, že měl v pase vyznačeno vízum pro pobyt v Polsku s platností od 23. 2. 2022 do 18. 7. 2022.
4. Dle žalobce žalovaný v rozporu se zákonem zaměnil pobytové oprávnění se skutečným pobytem či pobýváním na území dle prováděcího rozhodnutí Rady EU 2022/382 ze dne 4. 3. 2022. Dle čl. 1 prováděcího rozhodnuti Rady ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES se dočasná ochrana vztahuje mimo jiné na ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022. Dle Lex Ukrajina se potom dočasná ochrana uděluje mimo jiné cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady.
5. Žalobce odkázal na rozhodnutí Městského soudu Praze ze dne 17. 8. 2023, č. j. 18 A 54/2023-32. Osmnáctý senát zde došel k závěru, že disponování povolením k dlouhodobému pobytu v jiné zemi před 24. 2. 2022 není překážkou pro závěr, že ukrajinský státní příslušník je osobou pobývající na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady EU 2022/382. Dále pak žalobce citoval část uvedeného rozhodnutí vztahující se k pojmu pobývat. Prováděcí rozhodnutí nereflektuje existenci dřívějšího dlouhodobého pobytu ukrajinských občanů v jiném státě, pouze je potřeba, aby osoba na Ukrajině pobývala. Pojem pobývat v tomto smyslu znamená stálejší dlouhodobý pobyt na Ukrajině, bez ohledu na disponování povolením k dlouhodobému pobytu v jiné zemi. Z toho žalobce dovodil, že je osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady, protože na území Ukrajiny před 24. 2. 2022 skutečně pobýval.
6. Na závěr žaloby žalobce shrnul historii svého pobytu a pobytových oprávnění před datem 24. 2. 2022 a po něm.
7. Žalobce dne 15. 2. 2022 podal žádost o polské vízum na velvyslanectví v Dnipru, kde také ponechal svůj pas. Poté pobýval v Mariupolu, kde měl také svůj trvalý pobyt. Po vypuknutí války se přemístil do Berdjansku a dne 18. 4. 2022 odcestoval do ČR. Dne 2. 5. 2022 získal v ČR dočasnou ochranu a na konci června 2022 obdržel pas s vyznačeným polským vízem. V roce 2024 se registroval k prodloužení dočasné ochrany, načež mu bylo sděleno, že jeho pobyt v ČR mu byl ukončen ke dni 1. 5. 2024 a byla mu uložena povinnost opustit území ČR.
8. Nakonec žalobce dodal, že od 2022 pobýval v ČR a před datem 24. 2. 2022 na Ukrajině, proto je přesvědčen, že je osobou, na kterou dopadá prováděcí rozhodnutí Rady i Lex Ukrajina a jeho žádost neměla být posouzena jako nepřijatelná.
9. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že zásah žalovaného, spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, je nezákonný.
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle něho nepostačuje prokázat, že žalobce je občanem Ukrajiny a že se fyzicky nacházel na území Ukrajiny před 24. 2. 2022.
11. Žalobce nespadá do § 3 zákona. Rozhodnutí Rady vymezuje dva okruhy osob, na které dopadá toto rozhodnutí. Na jednu skupinu dopadá povinně, u druhé skupiny mají členské státy možnost volby, zda jim budou udělovat dočasnou ochranu nebo jinou formu pobytového oprávnění. Dle žalovaného žalobce nespadá pod žádnou kategorii.
12. Žalobce sice je státním občanem Ukrajiny, nelze ho však považovat za osobu pobývající na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022, když byl v té době držitelem platného dlouhodobého víza vydaného polskými orgány s platností od 23. 2. 2022 do 18. 7. 2022, přestože se tou dobou zřejmě na území Ukrajiny nacházel.
13. Dle žalovaného je třeba vykládat spojení „pobývající na Ukrajině“ použité v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady EU 2022/382 ve smyslu „usazený na území Ukrajiny“. Z toho žalovaný dovodil, že osoba disponující dlouhodobým pobytovým oprávněním v jiné zemi již není osobou pobývající na Ukrajině. Žalobce měl k rozhodnému dni pobytové oprávnění stále v platnosti, mohl tak odejít do Polska. Dle informací žalovaného Polsko platnost víz opakovaně prodlužuje.
14. Žalovaný si je vědom toho, že se žalobce v rozhodném období zřejmě fyzicky nacházel na území Ukrajiny, ale z důvodu držení dlouhodobého pobytového oprávnění v Polsku nemůže být považován za osobu pobývající na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady EU č. 2022/382. Institut dočasné ochrany slouží osobám zasaženým konfliktem,  které musely Ukrajinu v důsledku toho opustit.
15. Současně žalovaný doplnil, že by nedávalo smysl, aby prováděcí rozhodnutí Rady dopadalo na osoby nacházející se na Ukrajině v rozhodném období pouze krátkodobě, ale jinak mimo Ukrajinu pobývající dlouhodobě na základě víza nebo dlouhodobého pobytu.
16. V případě krátkodobých pobytů občanů Ukrajiny v České republice v rozhodném období žalovaný dočasnou ochranu uděloval, neboť se jednalo pobyt krátkodobý.
17. Žalovaný odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2023, č. j. 57 A 4/2023-116. Nakonec shrnul, že není rozhodné, zda v současnosti je žalobcovo polské vízum v platnosti. Rozhodné je, že ke dni 24. 2. 2022 bylo vízum platné a žalobce byl tak vyloučen z okruhu osob, které lze pro účely vydání dočasné ochrany považovat za osoby pobývající či usazené na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady, tudíž nemohl získat dočasnou ochranu. V případě žalobce tak nebyly splněny podmínky stanovené v § 3 z. č. 65/2022. Jeho žádost proto byla vyhodnocena jako nepřijatelná.
18. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítnul jako nedůvodnou.
19. V doplnění vyjádření k žalobě žalovaný v návaznosti na rozsudky Nejvyššího správního soudu, které následovaly rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025 vydaný pod sp. zn. C-753/23 navrhl, aby soud předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, a to stran slučitelnosti důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) z. č. 65/2022 s právem unijním.
20. Nejvyšší správní soud po vydání výše uvedeného rozsudku Soudním dvorem EU vydal několik rozsudků ve věci nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022, kde shledal, že tento důvod nepřijatelnosti je v rozporu s právem EU. Dle tohoto rozhodnutí by cizinec disponující povolením k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě EU nedostal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v ČR, pokud by bylo postaveno najisto, že podle tamní legislativy daného členského státu EU by cizinec požíval ochrany i poté, co by dostal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v ČR a současně by ani přes výzvu neprovedl žádný úkon směřující ke vzdání se tohoto svého pobytového oprávnění v jiném členském státě. Žádost by v takovém případě byla zamítnuta. Žalovaný shledal v odůvodnění nedostatky, které následně rozebral na příkladě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42.
21. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas s takovým postupem.

III.

Posouzení žaloby

22. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud rozhodl na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].
23. Žaloba je přípustná (projednatelná). Žalovaný postupoval podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., jenž mu ukládá povinnost vrátit cizinci žádost o dočasnou ochranu, pokud je naplněn některý z důvodů nepřijatelnosti podle odst. 1, a jenž zároveň vylučuje soudní přezkum takového postupu. K tomu soud odkazuje na nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, dle kterého: Vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. podléhá soudnímu přezkumu. Soudní výluku stanovenou v tomto ustanovení v části věty za středníkem nelze aplikovat pro rozpor s právem Evropské unie.
24. Žaloba je důvodná.
25. Soud vycházel při svých úvahách z kritérií pro určení nezákonného zásahu, jak byla definovaná v recentní judikatuře správních soudů, zejména v již zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65.
26. Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky:
27. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.
28. V posuzovaném případě spočíval nezákonný zásah ve vyhodnocení žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. b) z. č. 65/2022 Sb., neboť dle žalovaného žalobce není osobou dle § 3 z. č. 65/2022 Sb.
29. Soud se zabýval otázkou, zda jsou v dané věci splněny podmínky pro poskytnutí ochrany dle § 82 a násl. soudního řádu správního.
30. Soud má za to, že je splněna první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka, neboť žalobce byl přímo zkrácen na svých právech, když mu byla vrácena jeho žádost o prodloužení dočasné ochrany. Podstatné však je, zda byla splněna třetí a šestá podmínka, tedy jestli lze vrácení žádosti žalobci z důvodu, že nespadá do osob uvedených v § 3 zákona č. 65/2022 Sb., považovat za nezákonný zásah. Soud došel k závěru, že žalobce nelze vylučovat z osob spadajících do § 3 zákona č. 65/2022 Sb. jen na základě toho, že byl držitelem polského víza. Je tedy splněna třetí i šestá podmínka, vrácení žádosti žalobci představuje nezákonný zásah proti němu a tento zásah stále trvá.
31. Dle § 3 odst. 1 z. č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále je z. č. 65/2022 Sb.), Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).
32. Dle odst. 2: Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
33. Dle § 5 odst. 1 z. č. 65/2022 Sb., Žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže

a) není podána osobně,

b) je podána cizincem, který není uveden v § 3,

c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie,

d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, nebo

e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií2), z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru.

34. Žalobce dne 25. 2. 2025 podal žádost o prodloužení dočasné ochrany, načež mu byla jeho žádost vrácena jako nepřijatelná z důvodu, že není osobou uvedenou v § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Žalovaný však výslovně neoznačil, že překážkou udělení dočasné ochrany je existence polského víza.
35. Dle čl. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, ze dne 4. března 2022, Stanoví se, že na území Unie nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob, které musely opustit Ukrajinu v důsledku ozbrojeného konfliktu.
36. Dle čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, Osoby, na něž se vztahuje dočasná ochrana: Toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:

a)      ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022

b)      osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a

c)      rodinný příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b)

37. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a doložil, že v období před 24. únorem 2022 fyzicky pobýval na Ukrajině. Současně i sám žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce se zřejmě v období před 24. únorem 2022 na území Ukrajiny skutečně nacházel. Překážkou udělení statusu dočasné ochrany však žalovaný spatřuje v tom, že byl žalobce v období před 24. únorem 2022 držitelem platného dlouhodobého víza vydaného polskými orgány s platností od 23. února 2022 do 18. července 2022.
38. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2023, č. j. 57 A 4/2023–116. Poukázal na různá jazyková znění čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí a také na systematiku jeho čl. 2, který v odst. 4 vymezuje rodinné příslušníky, na které se vztahuje dočasná ochrana, pokud se již daná rodina zdržovala a pobývala na Ukrajině. Přítomnost a pobyt na Ukrajině jsou tak dle krajského soudu dvě odlišné skutečnosti. Pokud se tedy cizinec v době počátku ruské agrese nacházel na území Ukrajiny a zároveň měl platné dlouhodobé vízum, u nějž ještě nevyčerpal povolenou dobu pobytu, není oprávněn k získání dočasné ochrany.
39. Soud se s tímto názorem neztotožňuje.
40. Unijní předpisy jsou sepsány v několika jazykových verzích. Unijní právo používá i vlastní terminologii. Výrazy tak mohou mít jiný význam na úrovni EU a v různých vnitrostátních právních řádech. Každé ustanovení unijního práva je pak potřeba vždy posuzovat v jeho celkové souvislosti a vykládat s ohledem na všechna ustanovení a také jeho cíle a stav vývoje (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 10. 1982, CILFIT, věc C-283/81).
41. Soud nepopírá, že v německé jazykové verzi jsou oprávněné osoby vymezeny jako „ukrainische Staatsangehörige, die vor dem 24. Februar 2022 ihren Aufenthalt  in der Ukraine hatten“, v anglické jako „Ukrainian nationals residing in Ukraine before 24 February 2022“, francouzské jako „les ressortissants ukrainiens résidant en Ukraine avant le 24 février 2022“ a slovenské pak jako „ukrajinskí štátni príslušníci s pobytom na Ukrajine pred 24. februárom 2022“. Tato znění mohou podporovat názor žalovaného, že rozhodující je právní pobyt, nikoli pobyt faktický. Výklad založený na porovnání jednotlivých jazykových verzí a významu pojmu pobyt (Aufenthalt, residing…) však nemá oporu v prováděcím rozhodnutí či ve směrnici o dočasné ochraně. To ani nebylo podstatou citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni.
42. Ke stejnému názoru došel i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 8. 2023, č. j. 18 A 54/2023-27, se kterým se osmý senát naprosto ztotožňuje.
43. Současně osmý senát odkazuje na toto rozhodnutí, neboť v něm byla řešena totožná otázka jako v nynější věci, jen s tím rozdílem, že žalobce disponoval kanadským vízem.
44. Osmnáctý senát došel k závěru, že cizinci v postavení žalobce (ukrajinský státní občan s platným vízem v jiné zemi) mají nárok na udělení statutu dočasné ochrany. „Jakkoli je dočasná ochrana obecně koncipována spíše jako „rezervní“ institut, nelze přehlížet, že v případě závažných humanitárních krizí (a existence hromadného přílivu osob) se stává základním nástrojem poskytujícím ochranu vysídleným osobám na straně jedné a zjednodušujícím administrativu na straně druhé (viz též bod 16 preambule prováděcího rozhodnutí). Představuje tak jednoduchý nástroj jak pro vysídlené osoby, jež čelí jazykovým i jiným překážkám a jež se zpravidla neorientují v cizineckém právu České republiky či Evropské unie, tak pro státní orgány. Smyslem dočasné ochrany je poskytnout rychlou, jednoduchou a účinnou pomoc osobám postiženým válkou (v různých jejích formách). Dočasná ochrana a její podmínky by proto měly být upraveny jednoznačně a srozumitelně, přičemž jednotlivým použitým výrazům je nutné přikládat takový význam, jenž se jim zpravidla v obecném jazyce přiznává.  Takto – nikoli hledáním sofistikovaných cest, jak dočasnou ochranu nepřiznat – by k tomuto institutu měly přistupovat i správní orgány a soudy.“
45. Současně ani zákon č. 65/2022 Sb., ani prováděcí rozhodnutí Rady (EU) č- 2022/382 ze dne 4. března 2022, dokonce ani směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, nepracují s možnou existencí dřívějšího povolení k dlouhodobému pobytu ukrajinských občanů v jiném státě. Prováděcí rozhodnutí pouze požaduje, aby žadatel na Ukrajině do 24. 2. 2022 pobýval. Zákon č. 65/2022 Sb. v § 3 odst. 2 písm. a) pak požaduje, aby cizinec byl držitelem platného povolení k trvalému pobytu na Ukrajině. Ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice Rady se vysídlenými osobami rozumí mj. státní příslušníci třetí země, kteří museli opustit zemi a nemohou se s ohledem na stávající situaci vrátit za bezpečných a trvalých podmínek, neboť jde o oblast ozbrojených konfliktů.
46. Soud tak z pojmu „pobývat“ dovozuje, že by se mělo jednat o dlouhodobý pobyt na území, kde má žadatel svůj domov a žije tam s trvalým úmyslem. Z tohoto však nevyplývá, že by nemohl disponovat povolením k dlouhodobému pobytu v jiné zemi.
47. Žalobce soudu doložil, že na Ukrajině před 24. únorem 2022 skutečně pobýval, a to doložením výpisů z účtu s transakcemi kartou u banky PrivatBank a potvrzením o kontrole ve městě Manhush ze dne 9. 4. 2022.
48. Soud má za to, shodně jako osmnáctý senát, že kdyby unijní normotvůrce zamýšlel vyloučit z dočasné ochrany kategorii osob s platným dlouhodobým pobytem v jiném státě před 24. únorem 2022, avšak s faktickým pobytem na Ukrajině, jistě by tuto podmínku v prováděcím rozhodnutí stanovil.
49. Osmnáctý senát k tomu dodal, že metodické dokumenty Evropské komise nepřikládají pojmu „pobývat“ zvláštní význam, než který si lze s tímto pojmem spojit. Například v odpovědích Evropské komise na časté dotazy se lze dočíst, že neposkytnout osobě dočasnou ochranu je možné v případě existence pobytového oprávnění v některém členském státě a takové osoba v takovém členském státě žije.
50. Soud se s tímto rovněž ztotožňuje.
51. Soud tak uzavírá, že žalobce nelze považovat za osobu nespadající pod § 3 zákona č. 65/2022 Sb. z důvodu tvrzeného žalovaným, tj. proto, že byl držitelem polského víza. Žalovaný tak nebyl oprávněn vrátit žalobci žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou.
52. K návrhu žalovaného na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU soud dodává, že předmětem návrhu je soulad ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s unijním právem. Předmětem tohoto řízení je však vrácení žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. b) zákon č. 65/2022 Sb. Vzhledem k uvedenému soud neuvažoval o položení předběžné otázky, neboť předmět otázky je odlišný od předmětu tohoto řízení.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

53. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že ve věci se jedná o nezákonný zásah žalovaného do práv žalobce. Soud proto rozhodl dle § 87 odst. 2 s. ř. s. tak, že zásah žalovaného je nezákonný.
54. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a ze souvisejících dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobce soudu nesdělila, že je plátcem DPH, proto se částka nákladů právního zastoupení dále nezvyšuje o hodnotu příslušné sazby. Náhradu v celkové výši 10 140 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Karle Kratochvílové, advokátce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 28. květen 2025

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu