číslo jednací: 32 Az 9/2024 - 98
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci
zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem
se sídlem Šafaříkova 666/9, 500 02 Hradec Králové
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM-1435/LE-LE05-LE05-2024, ve věci mezinárodní ochrany,
takto:
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozhodnutím shledal žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastavil.
2. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včas podanou žalobou, vlastnoručně psanou v ruském jazyce. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody (uvedl, že nemohl sehnat právníka, má omezené možnosti, neumí psát řádně česky), soud prostřednictvím ustanovené tlumočnice do jazyka ruského zajistil překlad žaloby do jazyka českého.
3. Žalobce v žalobě popsal a podrobněji rozvedl své potíže, které měl v Moldavsku, a obavy se tam vrátit. Zejména obavu z gangstera D. M., proti němuž svědčil u soudu a který byl i kvůli žalobcově svědectví (a práci, kterou provedl pro moldavskou policii) odsouzen k pěti letům odnětí svobody, a nyní žalobce hledá. Volá k nim domů a zastrašuje žalobcovu maminku. Dále uvedl výhrůžky uvězněním ze strany policisty, pokud s policií nebude spolupracovat (z donucení s policií v minulosti spolupracoval, ale policie mu slíbenou ochranu neposkytla), a svou sexuální orientaci. K tomu uvedl, že jeho sexuální orientace se změnila z bisexuální na homosexuální, což je v Moldavsku považováno za ostudu a hanbu. Každý ho za to chce zmlátit, ponižovat a napadat.
4. Dále žalobce žehrá na politickou situaci v Moldavsku, kde panuje bezpráví a korupce. Žádá soud o pomoc, protože chce žít svobodně. Svůj návrat do Moldavska považuje za nemožný. Zde v České republice má již 4 měsíce vážný vztah s českým občanem D., chtěl by s ním být. Slibuje soudu, že již nikdy neporuší trestní zákon České republiky. Trest odnětí svobody za svou trestnou činnost si nyní odpykává, po propuštění chce vést řádný život.
5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel její oprávněnost, odkázal na obsah správního spisu a vydané rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. Uvedl, že žalobce v současném řízení uvádí zcela totožné důvody, jaké uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, (obavu ze zločince, proti němuž svědčil, výhrůžky uvězněním ze strany policie v případě odmítnutí spolupráce s ní, svou sexuální orientaci), kterými se snaží dodat větší vážnost jejich doplňováním a gradováním v současném řízení i uvedením nových důvodů.
7. K tvrzenému napadení žalobce kvůli jeho sexuální orientaci žalovaný stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se nemůže jednat o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu nejen proto, že otázku možného pronásledování kvůli sexuální orientaci již posoudil v předchozím pravomocně ukončeném řízení, ale také proto, že tato skutečnost bezesporu byla (pokud by se jednalo o pravdivé tvrzení), žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Měl tak možnost, ale i povinnost uvést tuto skutečnost za účelem jejího posouzení již tehdy, což neučinil, navzdory poučení o své povinnosti uvést veškeré důvody žádosti a uvádět pravdivé a úplné údaje. Toliko vlastním zaviněním žalobce tato konkrétní skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Nejedná se tedy o novou skutečnost nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.
8. Dle žalovaného skutečnost, že si žalobce v ČR našel přítele, s nímž by chtěl být (ačkoli sám v podané žádosti uvedl, že se nejedná o vážný vztah, a nezná proto ani příjmení svého přítele) a která dle vyjádření žalobce nastala až po ukončení správního řízení o jeho předchozí žádosti, je skutečností novou ve smyslu citovaného ustanovení. Aby však mohla být opakovaná žádost o mezinárodní ochranu považována za přípustnou, musí dle žalovaného zároveň tato nová skutečnost splňovat i druhou podmínku stanovenou § 11a odst. 1 zákona o azylu, a to, že svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Tato druhá podmínka v případě žalobce splněna není, neboť tato nově uváděná skutečnost nemá s důvody pro udělení azylu dle § 12 naprosto žádnou souvislost a nesvědčí ani o skutečné hrozbě vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů. O žalobě rozhodl při jednání pořádaném formou videokonference za účasti tlumočnice jazyka ruského. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (§ 49 odst. 3 s. ř. s.).
10. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu správního spisu, z něhož ověřil, že žalobce poprvé požádal o mezinárodní ochranu v ČR dne 11. 7. 2023. Za důvody své žádosti uvedl obavy ze zločince (D. M.), proti němuž svědčil a který skončil ve vězení a vyhrožoval žalobci pomstou, dále uvedl, že kupoval drogy, a když ho chytila policie, nutila ho ke spolupráci, jinak půjde do vězení, proto pro ni pracoval. Nyní mu jistý policista vyhrožuje. Dále uvedl, že je bisexuál, ale v Moldavsku to o něm nevěděli, bál se to říct. V Moldavsku má dluh a chtěl by si v ČR vydělat.
11. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 11. 2023 nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana v žádné z jejích forem. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 2. 2024, čj. 20 Az 20/2022-23 řízení o žalobě zastavil.
12. Žalobce ve své opakované žádosti ze dne 21. 10. 2024 a v rámci doplnění údajů k ní dne 31. 10. 2024 uvedl, že je moldavské státní příslušnosti i národnosti, pravoslavného vyznání. Je rozvedený, v Moldavsku má nezletilého syna. Dále uvedl, že je členem Socialistické strany Moldavska, v letech 2013-2015 se účastnil protivládních mítinků. Ve vlasti naposledy žil v Kišiněvě. Popsal svou cestu do ČR s tím, že v srpnu 2018 odjel z Moldavska autobusem přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko do ČR a od té doby je zde. V roce 2023 poprvé žádal v ČR o mezinárodní ochranu, žádost mu byla zamítnuta.
13. Dále sdělil, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2024, č. j. 6 T 27/2024 odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců a k trestu vyhoštění na dva roky pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku nemá výhrady a trest přijímá, nesouhlasí však s trestem vyhoštění. Uvedl, že v Moldavsku mu byl znemožněn důstojný život, protože patří k homosexuální menšině a od zveřejnění jeho orientace byl ve vlasti ponižován a mučen. Vlast opustil ze strachu o svou bezpečnost a život poté, co obdržel několik anonymních výhrůžných dopisů. V případě vyhoštění by byl vystaven riziku smrti.
14. Prohlásil, že o mezinárodní ochranu žádá ze tří důvodů, a to zaprvé, protože pracoval jako udavač pro policii, zadruhé kvůli své sexuální orientaci (ta se změnila z bisexuální na homosexuální), a zatřetí, protože v Moldavsku bude válka. Následně doplnil jako čtvrtý důvod, že jeho otec byl celý život politicky aktivní nejdříve za komunisty a po změně režimu za demokraty, a kvůli tomu žalobce cítí celý život nátlak ze strany úřadů. K dotazu, proč tento čtvrtý důvod v předchozím řízení neuvedl, odpověděl, že neví. V této souvislosti sice neměl nikdy žádné problémy, ale nelíbí se mu, že moldavská vláda jeho otce ignoruje (když byl starý odstavili ho, a když v roce 2008 zemřel, nepostavili mu ani pomník). K obavě z války v Moldavsku uvedl, že sousedí s Ukrajinou, „kterou si Putin již vzal“, a je jasné, že obsadí i Moldavsko. Poté prohlásil, že hlavní důvody jeho žádosti jsou dva, a to je jeho orientace a problém s mafiánem. Dále uvedl, že má v ČR přítele, s nímž se seznámil v lednu 2024 přes sociální síť. Není to vážný vztah, zná jen jeho jméno a příjmení nikoliv, vídali se v restauraci v Praze. Chtěl by být s ním, proto se nechce vrátit do Moldavska.
15. Součástí správního spisu je dále spisový materiál k první žádosti žalobce a informace shromážděné žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku - Informace oddělení zahraničních a evropských záležitostí odboru azylové a migrační politiky MV ČR Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 8. 10. 2024. Žalobci byla dána možnost dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu se s podklady pro rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, jakož i učinit návrhy na doplnění dokazování. Uvedené možnosti žalobce využil. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že mu v Moldavsku nic nehrozí. Drogy neprodával, jen je užíval. Dále doplnil, že mu volal policista z Moldavska, který mu řekl, že až se vrátí do vlasti, tak bude pro policisty opět pracovat, jinak ho zavřou. Žalobce zopakoval, že pro policistu pracoval pět let jako udavač, pokračovat v tom už ale nechce. Uvedl, že v moldavském vězení panují kriminální zákony a se svou sexuální orientací by tam nepřežil. Od moldavské policie žádal pomoc, protože mu mafián vyhrožoval, ale řekli mu, že je feťák, a když se mu něco stane, je to normální. Několik chlapů ho napadlo a zbilo kvůli jeho homosexuální orientaci. Jeho syn s ním kvůli tomu nechce mluvit.
16. Při jednání soudu zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu, kterou zrekapituloval. Setrval na žalobním petitu. Žalobce se k věci samé sám nevyjádřil.
17. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není d ů v o d n á.
18. Podle § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu.
19. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
20. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
21. Krajský soud porovnal důvody současné žádosti žalobce s důvody, které uváděl v předchozí žádosti a uzavírá ve shodě se žalovaným, že žalobce v nově vedeném řízení neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu. Soud neshledal v učiněných závěrech žalovaného ani v jeho postupu v průběhu aktuálně vedeného správního řízení žádné pochybení. S žalobcem uváděnými důvody odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR (obavou ze zločince, proti němuž žalobce svědčil, výhrůžkami uvězněním ze strany policie v případě odmítnutí spolupráce s ní, sexuální orientací žalobce) se žalovaný dostatečně vypořádal v rámci meritorního posouzení jeho první žádosti o mezinárodní ochranu v rozhodnutí ze dne 23. 11. 2023.
22. Krajský soud v nyní projednávané věci souhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že žalobce v aktuálně vedeném řízení neuvedl žádnou novou skutečnost, která by nebyla bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a na základě které by žalovaný měl opětovně meritorně posuzovat žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany.
23. Žalovaný na straně 4 napadeného rozhodnutí (zopakováno ve vyjádření k žalobě) uvedl a vysvětlil, proč nelze nově tvrzené napadení žalobce v Moldavsku kvůli jeho sexuální orientaci, stejně jako tvrzené pokračování výhrůžek ze strany policisty považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Uvedené skutečnosti vzhledem k tvrzeným azylovým důvodům musely být žalobci známy již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a tedy mohl a měl je uvést. To platí i k nově uvedené obavě z hrozící války v Moldavsku a nedocenění jeho otce a pociťovaného tlaku na žalobce ze strany moldavských úřadů (i když posléze žalobce připustil, že v souvislosti s otcem žádné potíže ve vlasti vlastně neměl). Tvrzená změna sexuální orientace z bisexuální na homosexuální a skutečnost, že si žalobce v ČR našel přítele, jsou skutečnosti, které nastaly až po ukončení správního řízení o jeho předchozí žádosti. V tomto případě není splněna druhá podmínka citovaného ustanovení, jak správně posoudil a uzavřel žalovaný, neboť tato nově uváděná skutečnost nemá s důvody pro udělení azylu dle § 12 žádnou souvislost a nesvědčí ani o skutečné hrozbě vážné újmy dle § 14a zákona o azylu, tedy o hrozbě trestu smrti nebo popravy, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, nebo vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Z použité informace o zemi původu (viz výše) nevyplývá, že by v Moldavsku došlo k nějaké změně představující vážnou újmu ve smyslu § 14a zákona o azylu (zejména ve smyslu ozbrojeného konfliktu – posuzováno k žalobcem vyjádřené obavě z obsazení Moldavska Ruskem).
24. K otázce přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkám jejího věcného projednání již existuje ustálená judikatura. Z ní plyne, že pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Smyslem je na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu z 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65 či z 27. 3. 2020, čj. 5 Azs 325/2019-16, č. 4012/2020 Sb. NSS). Institut opakované žádosti tudíž neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65). Uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc.
25. V případě žaloby proti rozhodnutí o nepřípustné opakované žádosti může soud zkoumat jen to, zda je závěr správního orgánu o nepřípustnosti opakované žádosti správný a zda je náležitě odůvodněno, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19).
26. Krajský soud se plně ztotožňuje se závěry i procesním postupem, které učinil žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí a uzavírá, že neshledal namítané vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci (§ 3 správního řádu), rozhodnutí je srozumitelné a řádně odůvodněné (§ 68 odst. 3 správního řádu).
27. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 29. května 2025
JUDr. Ivona Šubrtová v. r.
samosoudkyně