[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2024, č. j.: KRPA-353397-9/ČJ-2024-000022-ZZC

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2024, č. j.: KRPA-353397-9/ČJ-2024-000022-ZZC, jímž byl podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že byl napadeným rozhodnutím poškozen na svých právech. Je odhodlán z České republiky vycestovat, což také žalované sdělil. Po propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců zůstal zcela bez prostředků a chodil na brigády, aby si vydělal na cestu. Během měsíční platnosti výjezdního příkazu nezískal dostatek prostředků na vycestování, přičemž pracovník cizinecké policie odmítl žalobci prodloužit platnost výjezdního příkazu o další měsíc. Žalovaná nevysvětlila, proč žalobcova tvrzení pokládá za účelová a proč k jeho výpovědi nepřihlíží. Žalobce se dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie, snažil se spolupracovat a na své stálé adrese má označenou poštovní schránku. V jeho případě bylo možné využít některé z tzv. alternativ k zajištění podle ust. § 123b odst. 1 z.p.c., když žalovaná nezohlednila žalobcem uvedené skutečnosti svědčící v jeho prospěch (dostupnost na adrese, snaha o vycestování). Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit pro jeho nezákonnost.

3. Vyjádření žalované

3. Žalovaná uvedla, že žalobce naplnil skutkovou podstatu v ust. § 124 odst. 1 písm. c) z.p.c., neboť nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a dobu k vycestování. V napadeném rozhodnutí poukázala na konkrétní okolnosti případu a definovala skutkové jednání nasvědčující závěru, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro realizaci správního vyhoštění. Na s. 6 - 7 napadeného rozhodnutí žalovaná vysvětlila, proč nepřistoupila k možnosti užití mírnějších opatření. Žalobce nečinil žádné kroky vedoucí k legalizaci pobytu, na území nadále opakovaně neoprávněně setrvával, ač si musel být vědom povinnosti vycestovat. Protiprávním jednáním demonstroval neúctu a nevoli vycestovat z území, stav nedůvěryhodnosti si zapříčinil svým přístupem a nerespektováním právních předpisů. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

4. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalované ze dne 21. 6. 2024, č. j.: KRPA-202412-13/ČJ-2024-000022-ZSV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 ve spojení s ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce pěti let; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že podle ust. § 179 z.p.c. nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování a jeho vycestování je možné. Doba vycestování z území Evropské unie byla stanovena v délce třiceti dnů ode dne právní moci rozhodnutí, tzn. v daném případě od 16. 8. 2024. Jak je zřejmé z odůvodnění, žalobce se na území zdržoval nelegálně od 29. 4. 2024 do 20. 6. 2024.
5. Dne 11. 11. 2024 v 13:30 hodin byl žalobce zajištěn podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, při operativně pátrací činnosti kriminalistů (úřední záznam ze dne 11. 11. 2024, č. j.: KRPA-353397-4/ČJ-2024-001181).
6. V rámci podání vysvětlení dne 11. 11. 2024, z nějž byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-353397-7/ČJ-2024-000022-ZZC, žalobce mj. uvedl, že si je vědom neoprávněnosti svého pobytu. Dne 4. 5. 2024 se dostavil na pracoviště cizinecké policie za účelem převzetí dokladu totožnosti ze země původu, nicméně tento doklad měl být odeslán na ambasádu. Patrně dne 11. 5. 2024 obdržel cestovní doklad, výjezdní příkaz mu platil do 25. 10. 2024. Nevycestoval kvůli absenci peněžních prostředků, X., ohrožen na životě však patrně není, rovněž chce zůstat v České republice, protože ji miluje. V Praze bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou doručovací adresu v České republice, pracuje brigádně. Nemá peněžní prostředky na složení finanční záruky, vydělané peníze utratí za ubytování a stravu. V České republice ani jinde v Evropské unii nemá žádné příbuzné ani nikoho, komu by ukončení pobytu zasáhlo do soukromého či rodinného života. Nic tu nevlastní, nemá zde žádné závazky či pohledávky. V zemi původu nebyl již 25 let, nikoho blízkého tam nemá, stejně tak tam nevlastní žádný majetek. Nemá se kam vrátit, odcestoval by za X.
7. Dne 11. 11. 2024 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, podle jehož odůvodnění nelze od žalobce očekávat jeho dobrovolné vycestování. Žalobce neřešil svoji pobytovou situaci, na území se zdržoval nelegálně a neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti uložené žalovanou. Na s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala nemožností uložení zvláštních opatření v ust. § 123b odst. 1 z.p.c., neboť by byla zjevně neúčelná. Lhůta trvání zajištění byla stanovena na 30 dnů při zohlednění doby nezbytné k zabezpečení přepravních dokladů, když Ředitelství služby cizinecké policie musí zajistit policejní eskortu žalobce a komunikaci s domovským státem o vzetí zpět cizince. Jelikož v České republice nežijí žádné žalobci blízké osoby ani jeho rodinní příslušníci, nebudou zajištěním dotčeny rodinné a soukromé poměry žalobce.
8. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 11. 2024, č. j.: CPR-54025-8/ČJ-2024-930311-T247, byla na den 4. 12. 2024 zajištěna letecká eskorta žalobce.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
10.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 172 odst. 5 z.p.c.
11.                      Podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) z.p.c. policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.
12.                      Podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
13.                      Podle ust. čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.
14.                      Nejprve se soud vyjádří ke stavu, který zde byl v době rozhodování žalované. K uvedenému dni by napadené rozhodnutí obstálo.
15.                      Soud především uvádí, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) platí: „Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, č. j.: 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j.: 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j.: 9 As 71/2008-109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaná v projednávané věci podle názoru soudu dostála, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých skutkových a právních okolností vycházela, jakými úvahami byla při svém rozhodování vedena a co ji vedlo k zajištění žalobce. Soud dospěl k závěru, že se žalovaná konkrétní situací žalobce podrobně zabývala a napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečně a plně v souladu s ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
16.                      Délka zajištění je podle názoru soudu přiměřená, přičemž se jí žalovaná řádně věnovala na s. 9, kde odkázala na předpokládaný časový rámec. Coby zásadní okolnost byla shledána nutnost zajištění letecké eskorty a komunikace s domovským státem ohledně žalobcova zpětvzetí. Odůvodnění žalované je v tomto směru třeba považovat za logické a ústící v závěr o přiměřenosti délky zajištění, úvahy žalované byly rovněž vyhovujícím způsobem individualizovány na žalobcův případ. Z konstantní judikatury NSS vyplývá: „Hlavním kritériem pro stanovení doby trvání zajištění je předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění (§ 124 odst. 3 zákona … o pobytu cizinců …), proto musí být v odůvodnění rozhodnutí o zajištění uveden výčet předpokládaných úkonů potřebných k realizaci vyhoštění s uvedením odhadu jejich časové náročnosti“ (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011-79). Požadavky na odůvodnění doby zajištění a určení časového rámce jednotlivých úkonů nutných k realizaci správního vyhoštění je nutno odvíjet od konkrétních skutkových okolností věci, přičemž v mnoha případech nebude možné trvat na uvedení konkrétní doby potřebné pro provedení každého konkrétního úkonu, zvláště za situace, kdy je realizace některých kroků závislá na součinnosti příslušných orgánů země, do níž má být cizinec vyhoštěn. V takových případech může být obtížné odhadnout, jak dlouho budou trvat úkony směřující k vyhoštění cizince. Obecně tedy postačuje, pokud je v rozhodnutí shrnuto, jaké konkrétní úkony bude třeba za účelem realizace vyhoštění učinit a jak dlouho by tyto úkony měly dle zkušeností žalované trvat (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2021, č. j. 6 Azs 18/2021-29, či ze dne 29. 3. 2019, č. j. 4 Azs 5/2019-25).
17.                      Pokud se týče otázky realizovatelnosti správního vyhoštění, NSS konstatoval již v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j.: 7 As 79/2010-150, publ. pod č. 2524/2012: „Správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona o pobytu cizinců možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit. Správní orgán je naopak povinen v takovém případě cizince neprodleně propustit na svobodu.“ Výkon správního vyhoštění se v případě žalobce jevil jako zcela realistický. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala neexistenci překážek trvalejší povahy, a to jak absenci hrozeb v zemi původu, jež by výkonu správního vyhoštění bránily, tak i absenci vazeb žalobce k území České republiky. Překážku realizovatelnosti správního vyhoštění nepředstavuje ani žalobcův zdravotní stav, žalobce sám potvrdil, že patrně není ohrožen na životě, a ani si nedokázal vzpomenout, co mu sdělil X.
18.                      V citovaném rozsudku NSS, č. j.: 7 As 79/2010-150, jakož i např. v rozsudku NSS ze dne 15. 6. 2022, č. j. 6 Azs 59/2021-27, se také výslovně poznamenává, že smyslem řízení o zajištění cizince není konečné posouzení otázky, zda má být tomuto cizinci uděleno správní vyhoštění, ale pouze vytvoření podmínek pro naplnění tohoto účelu.
19.                      V případě žalobce nebylo taktéž možné přistoupit k uložení zvláštních opatření dle ust. § 123b odst. 1 z.p.c. Žalobce sám během podání vysvětlení dne 11. 11. 2024 v zásadě negoval všechny okolnosti, jež by potenciálně mohly vést k uložení zvláštních opatření. Žalovaná v napadeném rozhodnutí (s. 6 a 7) řádně a důkladně odůvodnila, proč nebylo možné přistoupit k uložení zvláštních opatření, přičemž se zabývala každým opatřením zvlášť, a to individuálně s ohledem na konkrétní situaci žalobce.
20.                      Tvrdil-li žalobce v žalobě, že má stálou adresu, kde má označenou poštovní schránku a kam mu chodí pošta, ocitl se v rozporu se svými sděleními z protokolu o podání vysvětlení ze dne 11. 11. 2024. Na otázku, na jaké adrese se v současné době zdržuje, žalobce výslovně odpověděl: „Nemám rovněž adresu, kterou bych tu měl nahlášenou a na které bych tak byl k zastižení.“ Žalobce nijak neprokázal svou snahu o legalizaci pobytu v České republice v podobě prodloužení platnosti výjezdního příkazu o další měsíc, jeho tvrzení o návštěvě pracoviště odboru cizinecké policie dne 25. 10. 2024 a odmítnutí bez vysvětlení není podloženo; zároveň má žalobce dlouhou historii neoprávněného pobytu v České republice, čímž je zapříčiněna jeho nevěrohodnost, stejně tak je zvýšený veřejný zájem na jeho vycestování. Žalobce ve své situaci neměl spoléhat na neustálé udělování výjezdních příkazů, a to zvláště, když se k jeho prodloužení dostavil až poslední možný den (ostatně, jak vyplývá ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 11. 2024, žalobce nevyužil možnost nabídnutého dobrovolného návratu).
21.                      Ke dni svého vydání by tudíž napadené rozhodnutí obstálo, soud však s ohledem na mezinárodní závazky České republiky dále zkoumal, zda nenastala po vydání rozhodnutí nějaká skutečnost, jež by trvání zajištění bránila. Uvedený požadavek vyplývá z ustanovení čl. 5 odst. 4 Úmluvy (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j.: 9 Azs 193/2019-48). Soud však neshledal žádnou zásadní okolnost, kvůli níž by mělo dojít k prolomení ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., tj. k provedení přezkumu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce byl navíc dle sdělení žalované již letecky eskortován, ke dni vydání tohoto rozsudku tudíž jeho zajištění již netrvá.
22.                      Žalovaná napadeným rozhodnutím ani předcházejícím řízením neporušila základní zásady ani elementární procesní ustanovení správního řízení. Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu žádné takové pochybení nevyplynulo a nebylo zjištěno. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, vše nezbytné řádně odůvodněné a doba zajištění zvolena přiměřeně konkrétním okolnostem.
23.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
24.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 12. prosince 2024

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce