USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., zast. Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2023, č. j. OAM‑395/ZA‑ZA11‑K09‑PD1‑R3‑2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 20 Az 14/2023‑68,

takto:

I.                    Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II.                 Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III.              Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce je irácký Kurd pocházející z města K. Žalovaný mu v roce 2017 udělil doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to s ohledem na probíhající vnitrostátní ozbrojený konflikt v Iráku.

[2]               V roce 2020 žalovaný žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil, ale jeho rozhodnutí zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 62 Az 9/2020‑30. Kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud (NSS) odmítl jako nepřijatelnou usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 10 Azs 327/2020‑24. Žalovaný v roce 2022 znovu rozhodl o neprodloužení doplňkové ochrany, ale i toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2022, č. j. 20 Az 11/2022‑90. V návaznosti na tento rozsudek krajského soudu vydal žalovaný v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým ani tentokrát žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce opět bránil u Krajského soudu v Ostravě, který doplnil dokazování některými dalšími podklady o situaci v Iráku a poté žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[3]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v obsáhlé kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu i žalovaného jsou nepřezkoumatelná a nezákonná. Podle stěžovatele jeho dlouhodobý pobyt v České republice a jeho integrace do evropské společnosti představují okolnosti, které by měly být z hlediska skutečného nebezpečí vážné újmy zohledněny, k čemuž poukázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Situace v Iráku je stále nestabilní a nebezpečná, přetrvávají etnické a sektářské konflikty a v zemi je stále aktivní organizace Islámský stát. Žalovaný a krajský soud nesprávně vyhodnotili podklady o zemi původu. Podklady vytvořené britskými a polskými orgány nejsou pro české orgány relevantní a závazné. Žalovaný relativizuje nedobrou bezpečnostní situaci v Iráku. Podle žalobce se nadále měly uplatnit závěry rozsudku č. j. 20 Az 11/2022‑90 a dalších dřívějších rozhodnutí krajského soudu ohledně situace v Iráku.

[4]               Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a předchozí vyjádření. Napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu považuje za řádně odůvodněné a souladné s judikaturou. Obě rozhodnutí poskytují odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.

[5]               Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[6]               Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7]               NSS považuje napadený rozsudek krajského soudu za podrobně a srozumitelně odůvodněný. Krajský soud komplexně posoudil situaci stěžovatele a řádně vypořádal všechny jeho žalobní námitky. Připomněl obecný zákonný a judikaturní rámec prodlužování doplňkové ochrany (body 25 až 31) a zmínil rozhodovací praxi NSS k situaci v Iráku (bod 33). Následně podrobně odůvodnil, proč lze na základě provedeného dokazování uzavřít, že konflikt v Iráku již nemá charakter totálního konfliktu, že bezpečnostní situace v guvernorátu K. se postupně zlepšuje a že případné hrozby v tomto regionu jsou soustředěny převážně do venkovských oblastí, z nichž však stěžovatel nepochází (body 34 až 40). Krajský soud také zhodnotil individuální situaci stěžovatele a vysvětlil, proč u něj nejsou dány faktory, které by nebezpečí vážné újmy zvyšovaly (bod 41). Věnoval se také možnosti stěžovatele pobývat i v S., která představuje bezpečnou oblast a stěžovatel tam již před svým odjezdem z Iráku pobýval (bod 42), vypořádal se s odkazy na předchozí rozhodnutí krajského soudu ve stěžovatelově věci (bod 45) a s důkazními návrhy stěžovatele, jimž nevyhověl pro jejich neaktuálnost (bod 46). Z rozsudku krajského soudu je také patrné, z jakých důvodů považoval rozhodnutí žalovaného za přezkoumatelné a řádně odůvodněné (zejm. body 39, 41 až 44 a 47).

[8]               NSS podotýká, že byť je kasační stížnost stěžovatele značně obsáhlá, v ní obsažená argumentace zůstává v rovině relativně obecné a nekonkrétní polemiky se závěry krajského soudu, zejména těmi týkajícími se zhodnocení situace v zemi původu. Jde však přesto o přípustné kasační námitky (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23, bod 21) Krajský soud nicméně podle NSS postupoval v souladu s judikaturou týkající se posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (zejména rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008‑68, č. 1840/2009 Sb. NSS; viz body 40 a 41 napadeného rozsudku krajského soudu; dále např. rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013‑35, bod 22, a ze dne 20. 9. 2021, č. j. 1 Azs 202/2021‑33, body 40 a 41; k odnětí, resp. neprodloužení doplňkové ochrany obecně srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011‑57).

[9]               V této souvislosti kasační soud připomíná i bod 35 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. kvalifikační směrnice), podle nějž nebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo jednotlivé země nebo jeho část, sama o sobě nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být hodnoceno jako vážná újma. Krajský soud podrobně vysvětlil, proč podle něj v případě stěžovatele jde právě o takový případ (bod 41 napadeného rozsudku).

[10]            NSS dále odkazuje na svá rozhodnutí z poslední doby týkající se osob z Iráku ve srovnatelném postavení s nynějším stěžovatelem, kterým nebyla prodloužena doplňková ochrana udělená s ohledem na § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu a jejichž kasační stížnosti byly také odmítnuty jako nepřijatelné (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2024, č. j. 8 Azs 177/2023‑84, bod 24 a násl., a ze dne 26. 2. 2025, č. j. 1 Azs 191/2024‑88, bod 12 a násl.).

[11]            Také k otázce dostatečnosti a aktuálnosti shromážděných podkladů o zemi původu krajský soud podle NSS přistoupil v souladu s ustálenou judikaturou (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016‑55, č. 3714/2018 Sb. NSS; rozsudky NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008‑81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16, nebo ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017‑36, bod 41 a další tam citovaná judikatura). Krajský soud se podrobně vyjádřil ke kvalitě shromážděných podkladů (zejm. body 35 a 44), sám doplnil dokazování o aktuální podklady (srov. bod 21 napadeného rozsudku) a tyto podklady detailně hodnotil (zejm. body 35 až 39). Jeho úvahy při jejich hodnocení jsou ucelené, logické a přesvědčivé.

[12]            Pokud jde o stěžovatelovu námitku týkající se integrace do evropské společnosti a přijetí jejích hodnot, v důsledku čehož má stěžovateli po návratu do Iráku hrozit vážná újma, NSS podotýká, že tato (nadto značně obecná) argumentace se poprvé objevuje až v kasační stížnosti. Jde tedy o totožnou situaci, s níž se NSS vypořádal v bodě 16 již citovaného usnesení č. j. 8 Azs 177/2023‑84, kde k obdobné námitce uvedl, že „Námitku nedostatečné individualizace vážné újmy s ohledem na jeho pozápadněné smýšlení stěžovatel rovněž uplatnil až v řízení před Nejvyšším správním soudem, a to pouze stroze. […] Námitku směrující vůči posouzení vážné újmy s ohledem na své pozápadněné smýšlení tak stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud ji proto shledal nepřípustnou.“. I v nynější věci jde tudíž o námitku nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

[13]            Konečně pokud jde o námitku stěžovatele, že původcem některých krajským soudem užitých podkladů jsou orgány jiných států, konkrétně polský cizinecký úřad (Urząd do Spraw Cudzoziemców), resp. Vrchní soud Velké Británie, Senát pro přistěhovalectví a azyl (Upper Tribunal, Immigration and Asylum Chamber), pak NSS odkazuje na § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zde ve spojení s § 64 s. ř. s., podle nějž za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2021, č. j. 6 Afs 42/2021‑69, bod 25). Ostatně to, že zdrojem relevantních informací o zemi původu mohou být i orgány různých států, uznává i Evropský soud pro lidská práva (např. rozsudek ze dne 17. 7. 2008 ve věci NA proti Spojenému království, č. stížnosti 25904/07, § 119). Nadto podklad pocházející ze Spojeného království, byť je obsažen v přílohové části soudního spisu, krajský soud nakonec k důkazu neprovedl a nevycházel z něj (srov. bod 21 napadeného rozsudku; nevycházel z něj přitom ani žalovaný ve svém rozhodnutí, jak je patrné z výčtu podkladů na s. 4), v této části je tedy námitka stěžovatele mimoběžná (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009‑77, č. 2103/2010 Sb. NSS).

[14]            Z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.

[15]            NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[16]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. června 2025

   Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu