USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Miroslavem Makajevem ve věci

žalobce:   R. P.,

   bytem X,

   zastoupen advokátkou Mgr. Terezou Otavovou,

   se sídlem Olšina 336,

proti

žalovanému:  Městský úřad Kolín,

   se sídlem Karlovo nám. 78, 280 02 Kolín,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. MUKOLIN/OSCP 70355/24-sed,

takto:

1. Žaloba se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1.        Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla paní A. V. příkazem dle § 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) shledána vinnou z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, spáchaném vůči žalobci.

2.        Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky řízení a zda lze žalobu věcně projednat.

3.        Podle § 65 odst. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

4.        Žalobce v projednávané věci uvádí, že je osobou přímo postiženou spácháním přestupku (§ 71 zákona o odpovědnosti za přestupky). Otázkou aktivní legitimace těchto osob se soud zabýval v usnesení ze dne 2. 1. 2024, č. j. 56 A 13/2023-48. V tomto usnesení soud uvedl, že osobám přímo postiženým spácháním přestupku nesvědčí žalobní legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s (bod 5 citovaného usnesení). Proti tomuto závěru se žalobní argumentace ostatně ani nijak nevymezuje.

5.        Pokud jde o aktivní legitimaci dle § 65 odst. 2 s. ř. s., dospěl soud ve shora citovaném usnesení (bod 6) k závěru, že dle tohoto ustanovení mohou mít aktivní legitimaci toliko účastníci správního řízení, z nějž napadené rozhodnutí vzešlo (srovnej usnesení NSS ze dne 2. 12. 2003, č. j. 7 A 56/2022-54). V projednávané věci však žalobce účastníkem přestupkového řízení nebyl. Podle § 68 zákona o odpovědnosti za přestupky jsou účastníky řízení obviněný, poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a vlastník věci, která může být nebo byla zabrána, v části řízení, která se týká zabrání věci nebo náhradní hodnoty. Jelikož shora uvedený výčet je nepochybně taxativní, je tedy a contrario nutné dovodit, že osoby přímo postižené spácháním přestupku účastníky přestupkového řízení nejsou a žalobní legitimace dle § 65 odst. 2 s. ř. s. jim proto nenáleží.

6.        Žalobce se snaží svou situaci odlišit od situace řešené ve shora citovaném usnesení. Uvádí, že že žalobci ve věci řešené pod sp. zn. 56 A 13/2023 měli možnost v průběhu správního řízení svá práva dle § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky uplatňovat, zatímco on takovou možnost neměl. Nicméně pro posouzení aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 2 s. ř. s. není tento rozdíl významný. Není totiž stěžejní, zda žalobce svá práva dle § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky obecně uplatňovat mohl (ale některá byla porušena), nebo zda je nemohl uplatňovat vůbec (tedy byla porušena v zásadě všechna) – v obou případech je důvod pro podání žaloby týž – porušení práv náležejících osobě přímo postižené spácháním přestupku. Porušení těchto práv sice může v některých případech vést k nezákonnému zásahu (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2023, č. j. 37 A 17/2023-35), nicméně nemůže založit legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí – výsledku přestupkového řízení. Pro úplnost soud doplňuje, že otázkou možnosti podání žaloby dle § 82 s. ř. s. se v projednávané věci nezabýval, jelikož žalobce tuto možnost v podané žalobě výslovně odmítl.

7.        Žalobce se v podané žalobě domáhá rovněž práva na účinné vyšetřování. K tomu soud uvádí, že ochrany tohoto práva se žalobce ze shora popsaných důvodů nemůže domáhat cestou žaloby dle § 65 s. ř. s. Nicméně s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 1393/19 (podrobněji k němu viz bod 7 usnesení č. j. 56 A 13/2023-48), má soud za to, že ochranu tohoto práva může poskytnout (za splnění dalších zákonných podmínek) právě Ústavní soud.

8.        Výše řečené by samo o sobě postačovalo k odmítnutí žaloby. Nicméně v projednávané věci je dle soudu současně zřejmé, že žalobci práva dle § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky (jejichž ochrany se domáhá) vůbec nenáleží. Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2018, č. j. 30 A 244/2017-34, osobě, jejíž práva nebo oprávněné zájmy byly přestupkovým jednáním přímo dotčeny, náleží zvláštní procesní postavení vyplývající z § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky jen v případě, že její souhlas byl nutnou podmínkou pro zahájení, resp. pokračování řízení o daném přestupku. Podle § 7 odst. 7 zákona o některých přestupcích lze řízení o přestupku podle odstavce 1 písm. b) nebo c) spáchaném mezi osobami blízkými anebo o přestupku podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. a) zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku. V projednávané věci byla paní V. stíhána pro přestupek dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích. U takového přestupku by však byl souhlas žalobce nutný pouze tehdy, pokud by on a paní V. byli osobami blízkými. Nic takového však žalobce ani netvrdí a ani z jím předložených listin nic takového nevyplývá (jedná se o bývalé partnery, přičemž z listin předložených žalobcem je zřejmé, že v době vydání napadeného rozhodnutí spolu ve společné domácnosti již nežili cca rok a půl a v době, kdy byla žalovanému věc postoupena, spolu nežili cca 7 měsíců). Jelikož tedy souhlasu žalobce s projednáváním přestupku nebylo zapotřebí, práva plynoucí z § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky mu vůbec nenáleží.

9.        S ohledem na výše uvedené soud shrnuje, že žalobci nesvědčí žalobní legitimace ani podle § 65 odst. 1 s. ř. s., ani podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Lze tak uzavřít, že žaloba je podána osobou zjevně neoprávněnou. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soudu proto nezbylo, než žalobu odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

10.    Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 20. května 2025

Miroslav Makajev v. r.
samosoudce