USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: D. N. V., zast. Mgr. Adamem Hefnerem, advokátem, se sídlem třída Koželužská 3034/1, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2024, č. j. OAM-1079/ZA-Z11-HA06-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č. j. 17 Az 13/2024-37,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1]               Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl o opakované žádosti žalobce ze dne 19. 8. 2024 o udělení mezinárodní ochrany tak, že žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

[2]               Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.

[3]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se nyní proti napadenému rozsudku brání kasační stížností, jejíž součástí učinil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[4]               Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že jen bude-li přiznán, bude moci setrvat v České republice po dobu soudního řízení a účinně objasnit situaci. Právní následky napadeného rozsudku by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, ale i žalovanému, neboť není ve veřejném zájmu umožnit výkon rozhodnutí, jímž by došlo k porušení řady mezinárodních závazků včetně práva na spravedlivý proces.

[5]               Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvádí, že neshledává naplnění podmínek uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s., a s přiznáním odkladného účinku proto nesouhlasí. Stěžovatelem tvrzená hrozící újma je pouze bagatelní a hypotetická. Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a podložen konkrétními důkazy, což podle něj stěžovatel neučinil.

[6]               Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 téhož zákona nejsou splněny.

[7]               Podle § 107 s. ř. s. v posuzované věci kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8]               Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012‑31). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[9]               Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, vyslovil, že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nutné naplnit tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vznik takto chápané újmy nadto musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu.

[10]             Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti věci. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem krajského soudu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu; zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká.

[11]             Stěžovatel se však v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti omezuje jen na obecná a ničím nepodložená tvrzení o tom, že jsou splněny podmínky pro vyhovění jeho návrhu, a že nebude-li kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, nebude moci účinně objasnit svou situaci v rámci soudního řízení. Uvedená tvrzení však blíže nerozvádí a neupřesňuje. Jak shora uvedeno, jeho návrh převážně spočívá v doslovné citaci relevantní právní úpravy a v kusém sdělení o tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku by se nemohl účastnit soudního řízení.

[12]             Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, vyslovil, že „zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Žádné další individuální okolnosti odůvodňující přiznání odkladného účinku kasační stížnosti kromě tvrzení o osobní účasti v řízení o kasační stížnosti však stěžovatel netvrdí.

[13]             V posuzované věci proto stěžovatel břemeno tvrzení a břemeno důkazní o existenci skutečností opodstatňujících přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neunesl a ani Nejvyšší správní soud nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen. Stěžovatelova tvrzení jsou velmi obecná a nelze z nich seznat, v čem konkrétně mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti má vzniknout zásadní újma, a to taková, která je nepoměrně větší, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Ani důkazně stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku nepodložil.

[14]             Nejvyšší správní soud nepřehlédl stěžovatelovo podání, které vlastnoručně ve vietnamštině sepsal dne 29. 5. 2025. Jelikož je stěžovatel v řízení zastoupen ustanoveným zástupcem, nepovažoval Nejvyšší správní soud za nezbytné pořídit překlad tohoto podání do jazyka českého za pomoci soudně ustanoveného tlumočníka pro účely rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku, který ustanovený zástupce nikterak nekonkretizoval ani nedoplnil. Nejvyšší správní soud se tedy seznámil s obsahem tohoto textu psaného ve vietnamštině orientačně za použití nástrojů k překladu cizích jazyků. Z obsahu podání takto zjistil, že v něm stěžovatel uvádí skutečnosti týkající se důvodů jeho pobytu v České republice, kam přijel za prací. Uvádí zde také, že ve Vietnamu nemá žádné zázemí, po celou dobu, co pobýval v České republice, zde žil a pracoval legálně. Nyní mu žádosti o vízum byly zamítnuty a hrozí mu vyhoštění. Podle Nejvyššího správního soudu však ani tato doplňující tvrzení neosvědčují, že stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti hrozí vznik újmy, která není jen bagatelní a hypotetická.

[15]             Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, které by svědčily o mimořádnosti situace a splnění první z výše uvedených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předpokládaných v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 téhož zákona. Nebylo proto třeba se zabývat splněním těch zbylých. Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím však žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. června 2025

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu