č.j. 31 A 8/2024-57

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci

žalobce: Z. P.

bytem X  
zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně

sídlem Legerova 148, Kolín

 

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno

 

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2023, č. j. JMK 174803/2023,

 

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2023, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 19.4.2023, č.j. MMB/0200302/2023, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

II. Stanoviska účastníků řízení

  1. Žalobce tvrdí, že žalovaný „zcela ignoroval“ předložené důkazy a návrhy. Ze žalobcem předložených rozhodnutí jiných správních orgánů podle něj vyplývá, že bylo povinností žalovaného zkoumat způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam bodů. V souladu se zásadou legitimního očekávání bylo povinností žalovaného postupovat a rozhodovat shodně s jinými správními orgány. Tím, že žalovaný ignoroval rozhodovací praxi ve shodných věcech, zasáhl svým postupem do právní jistoty žalobce a porušil zásadu rovnosti účastníků před zákonem. Žalobce dále shrnuje, kdy zejména není podklad způsobilý k záznamu bodů, a konkrétně zpochybňuje způsobilost pokutových bloků ze dne 21. 1. 2023 a 6. 2. 2023. V případě obou bloků není zjevné místo, kde došlo ke spáchání přestupku. U druhého bloku žalobce také zpochybňuje určitost skutkové podstaty přestupku a dostatečnost uvedení porušených zákonných ustanovení. Navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
  2. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že všechny příkazové bloky byly způsobilými podklady pro záznam bodů. Každé řízení je individuální a je nutno vycházet z konkrétních podkladů. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

III. Posouzení věci krajským soudem

  1. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování.
  2. Předně je nutno poznamenat, že v žalobcově všeobecném pojednání o tom, kdy není pokutový (příkazový) blok způsobilým podkladem pro záznam bodů pro nedostatek náležitostí, zdejší soud nespatřuje žádný žalobní bod, z něhož by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce nyní napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
  3. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 21. 1. 2023 žalobce namítá, že z něj není zjevné místo, kde došlo ke spáchání přestupku. Podle žalobce je zřetelné jen označení obce. S tím však soud nesouhlasí. Naopak čitelný je nejen název města (Brno), ale i, byť hůře čitelně, ulice (Rokytova) a bližší konkretizace (údolíček). Takový popis místa spáchání přestupku považuje soud za dostatečný a v kombinaci s ostatními údaji v bloku za nezaměnitelný.
  4. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 6. 2. 2023 žalobce opět namítá, že z něj není zjevné místo, kde došlo ke spáchání přestupku, neboť je uvedena pouze obec. Tak tomu ale není, neboť jako místo spáchání přestupku je v bloku uvedeno Olšany čp. 56, tedy nejen obec, ale konkrétní adresa. Dále blok obsahuje i jednoznačný popis skutkové podstaty přestupku spolu s porušeným zákonným ustanovením (porušení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., „rychlost v obci R50/66/63 km/hod“), včetně uvedení, že se tím žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 („§125c/1/f4“) zákona č. 361/2000 Sb. Byť jsou některé údaje psány zkratkovitě, je z nich zcela zřejmé, o jaká ustanovení, jakého zákona se jedná. Pokud jde o § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. („V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1“), tak ten již více členěn není a nemá tedy žádná písmena nebo body, které měly být v bloku uvedeny. I tento blok je tedy vyplněn zcela dostatečně.
  5. S ohledem na výše provedené hodnocení má soud za to, že žalovaný nemohl postupovat v rozporu se žalobcem zmiňovanou správní praxí. Ta spočívá v tom, že mají-li pokutové bloky podstatné nedostatky, nepovažují je správní orgány za způsobilý podklad pro záznamu bodů. Na nic jiného, co by mělo být onou správní praxí, žalobce nepoukazuje. Pokutové bloky v nyní projednávané věci však takovými nedostatky netrpěly, proto žalovaný nepostupoval v rozporu s uvedenou správní praxí. A vzhledem k tomu, že právní názor zastávaný správní praxí je ve skutečnosti právním názorem konstantně zastávaným také správními soudy, nebylo potřeba provádět dokazování žalobcem předloženými správními rozhodnutími k prokázání skutečnosti, že správní praxe tento právní názor dodržuje.
  6. Ze stejného důvodu nelze přisvědčit ani námitce, že žalovaný ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalovaný správně vyhodnotil žalobcem citovaná rozhodnutí správních orgánů jako irelevantní, neboť pokutové bloky ze dne 21. 1. 2023 a 6. 2. 2023 neobsahovaly nedostatky zmiňované v těchto rozhodnutích. K tomuto závěru přitom dospěl na základě řádného posouzení obsahu daných pokutových bloků. Žalovaný se odvolacími důvody zabýval a skutečnost, že jim nepřisvědčil, neznamená, že by je „nerespektoval“.

IV. Závěr a náklady řízení

  1. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s.
  2. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Brno, 23. dubna 2025

 

Petr Šebek v.r.

předseda senátu

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.