USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci

žalobce:  J. V.

bytem X

proti

žalovanému:  Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, čj. 008114/2025/KUSK

takto:

1. Žaloba se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, čj. 008114/2025/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení Městského úřadu Beroun ze dne 28. 11. 2024, čj. MBE/87305/2024/VÝST-Bíl, jímž byla odložena žádost žalobce ze dne 12. 8. 2024 o povolení záměru stavby pro zemědělství na pozemku p. č. X v k. ú. X.  
2. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně.
3. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s., podle kterého platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
4. Takovým zvláštním zákonem je také zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“). Podle § 306 odst. 1 tohoto zákona lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. Právní úprava soudního přezkumu obsaženého v § 305 a násl. stavebního zákona nabyla účinnosti od 1. 7. 2024 (§ 334a odst. 3 stavebního zákona; viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2025, čj. 1 As 10/2025-34, dostupný na www.nssoud.cz).   
5. Žalobce tvrdí, že mu bylo napadené rozhodnutí doručeno 30. 1. 2025, což potvrzuje též doklad o doručení, který si soud u žalovaného vyžádal. Z něj vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky žalobce 21. 1. 2025 a bylo mu doručeno 30. 1. 2025, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba.
6. Posledním dnem jednoměsíční žalobní lhůty podle § 306 odst. 1 stavebního zákona tedy byl ve vztahu k žalobci pátek 28. 2. 2025 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu u soudu až dne 7. 4. 2025, byla žaloba podána opožděně.
7. K vyjádření žalobce, že žalobu dne 31. 3. 2025 nedopatřením zaslal žalovanému, soud dodává, že z hlediska posouzení včasnosti žaloby je nerozhodné, kdy byla žaloba zaslána správnímu orgánu, respektive kdy u něj byla podána, určující je pouze okamžik, kdy žaloba došla správnímu soudu. V souladu s § 32 s. ř. s. musí návrh na zahájení řízení dojít ke správnímu soudu, tj. musí být ke správnímu soudu podán, aby bylo řízení o správní žalobě zahájeno (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2012, čj. 6 Ads 108/2012-32, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, čj. 9 Azs 327/2019-29). Soudní řád správní s účinností od 1. 1. 2012 již nestanoví, že je lhůta pro podání žaloby zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a ani stavební zákon neupravuje takovou výjimku z obecného pravidla. Nadto z výše uvedeného vyplývá, že závěr o opožděnosti žaloby by platil i v případě, že by žalobce podal žalobu dne 31. 3. 2025 u soudu. Soud připomíná, že správní orgán obecně není povinen poučovat účastníky správního řízení o možnosti napadnout správní rozhodnutí žalobou, včetně uvedení lhůty pro podání této žaloby (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, čj. 1 As 35/2005-61, ze dne 26. 6. 2008, čj. 8 Afs 47/2007-9, či ze dne 17. 9. 2015, čj. 2 As 192/2015-23).
8. Podle § 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.
9. Soud proto žalobu prvním výrokem pro opožděnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
10. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. dubna 2025

Lenka Oulíková, v. r.  

předsedkyně senátu