USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: H. V. N., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. OAM‑602/ZA‑ZA11‑HA13‑R2‑2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 54 Az 3/2024‑25,

takto:

I.                    Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II.                 Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III.              Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Žalovaný neudělil žalobci azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dále vyslovil, že mu nelze udělit doplňkovou ochranu z důvodu podle § 15a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce totiž spáchal vážný zločin, konkrétně zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy, a to jako člen organizované skupiny.

[2]               Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu zamítl.

[3]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvádí, že o udělení mezinárodní ochrany požádal s ohledem na svou rodinnou situaci. V České republice žijí na základě povolení k trvalému pobytu jeho manželka i dvě nezletilé děti. S rodinou ve Vietnamu naopak stěžovatel v kontaktu není. Stěžovatel vyslovil lítost nad pácháním trestné činnosti. Do české společnosti je integrován. I když se v současnosti s dětmi stýká sporadicky, má právo na druhou šanci. Jedinou možností, jak zůstat v kontaktu s rodinou, je udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný nezohlednil zájmy jeho nezletilých dětí, resp. požadavky mezinárodních úmluv, jež mají podle čl. 10 Ústavy České republiky aplikační přednost, ani požadavky Listiny základních práv a svobod, a krajský soud se s touto námitkou nedostatečně vypořádal.

[4]               Stěžovatel z opatrnosti navrhl, aby NSS přerušil řízení o kasační stížnosti do vydání rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o předběžné otázce, kterou položil Krajský soud v Brně a je vedená pod sp. zn. C‑349/24.

[5]               Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že potřeba legalizace pobytu na území České republiky není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal charakter stěžovatelovy trestné činnosti, která předpokládá uplatnění vylučující klauzule podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný postupoval v souladu s rozsudkem NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016‑28, č. 3546/2017 Sb. NSS, a své závěry řádně odůvodnil.

[6]               Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[7]               Kasační stížnost je nepřijatelná.

[8]               Ve věci je sporná aplikace vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že stěžovatel byl odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu pěti let (s. 10 až 11 rozhodnutí žalovaného).

[9]               Žalovaný dále připomněl, že podle judikatury je pojem vážný zločin pojmem autonomním, a proto se podrobně zabýval okolnostmi trestné činnosti stěžovatele. Vyšel z hodnocení její závažnosti v trestních rozsudcích a připojil i vlastní posouzení. V něm zdůraznil, že stěžovatel se dopouštěl výroby a distribuce tzv. tvrdých drog (metamfetaminu) za účelem zisku, a to po delší dobu, ve větším rozsahu a v rámci organizované skupiny. Uvedl rovněž, že v části (trest vyhoštění) stěžovatel uložený trest dosud nevykonal. Připomněl také mezinárodní závazky České republiky v oblasti boje s drogovou kriminalitou a její společenské dopady, což jej vedlo k závěru o aplikovatelnosti § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu (s. 10 až 12 rozhodnutí žalovaného).

[10]            Také krajský soud se aplikovatelností vylučující klauzule v dostatečném rozsahu zabýval. Připomněl východiska plynoucí z judikatury NSS (bod 23 napadeného rozsudku) a právní kvalifikaci stěžovatelova jednání (bod 24) a ztotožnil se s hodnocením žalovaného v otázce jeho závažnosti (bod 25). Podle krajského soudu bylo v nynější věci stěžovatelovo odsouzení za závažný zločin nepřekonatelnou překážkou pro případné udělení doplňkové ochrany (bod 27).

[11]            Podle NSS jsou rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu v této otázce řádně a přesvědčivě odůvodněny. Žalovaný i krajský soud individuálně posoudili závažnost stěžovatelovy trestné činnosti v souladu s judikaturou SDEU (rozsudek ze dne 13. 9. 2018 ve věci C‑369/17, Shajin Ahmed, bod 55) i vnitrostátní rozhodovací praxí (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 49 Az 71/2015‑26, č. 3537/2017 Sb. NSS, a rozsudky NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016‑28, č. 3546/2017 Sb. NSS, bod 14, či ze dne 23. 4. 2020, č. j. 5 Azs 189/2015‑127, č. 4084/2020 Sb. NSS, bod 52).

[12]            Pokud jde o námitku týkající se přiměřenosti zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života, resp. nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí, lze uvést, že jak vyplývá mj. z usnesení NSS ze dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 76/2021‑41, bodu 13, ze dne 1. 12. 2016, č. j. 8 Azs 83/2016‑62, bodu 20, či ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 49/2020‑32, bodu 10, je takové posouzení vyhrazeno meritornímu rozhodování o žádosti o mezinárodní ochranu (zde především o doplňkovou ochranu). V bodě 10 usnesení č. j. 1 Azs 49/2020‑32 pak NSS s odkazem na své usnesení ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016‑28, zároveň uvádí, že nejlepší zájem dítěte má být zkoumán ve vztahu k přiměřenosti správního vyhoštění rodiče dítěte, což je otázka, která v azylovém řízení z povahy věci nenachází své místo. S ohledem na výše citovanou judikaturu pak ani tvrzení stěžovatele o nedostatečném posouzení nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.

[13]            Jak dále konstatoval SDEU v rozsudku ze dne 9. 11. 2010 ve spojených věcech C‑57/09 a C‑101/09, Spolková republika Německo, vyloučení z postavení uprchlíka podle čl. 12 odst. 2 písm. b) nebo c) předchozí kvalifikační směrnice (směrnice 2004/83/ES) není podmíněno přezkumem přiměřenosti ve vztahu k projednávané věci (body 106 až 111). Podobně se vyjádřil i NSS v rozsudku ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Azs 192/2020‑48, č. 4248/2021 Sb. NSS, v němž obdobné závěry vztáhl i na vyloučení z doplňkové ochrany podle čl. 17 současné kvalifikační směrnice (směrnice 2011/95/EU, srov. bod 51 citovaného rozsudku). Kasační soud v bodě 48 citovaného rozsudku také zdůraznil, že osobě, u níž byla aplikována vylučující klauzule, se má dostat ochrany práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, popřípadě Listinou základních práv Evropské unie v navazujících řízeních týkajících se vyhoštění či návratu.

[14]            NSS tedy neshledal, že by se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury nebo se dopustil zásadního pochybení, pokud uvedl, že v rámci vyloučení stěžovatele z doplňkové ochrany není zapotřebí posuzovat přiměřenost zásahu do jeho rodinného a soukromého života, popř. nejlepších zájmů jeho dětí (bod 28 napadeného rozsudku). Nadto kasační soud poukazuje na shrnutí v bodě 29 napadeného rozsudku, v němž krajský soud na základě informací ze správního spisu popsal značně sporadickou formu kontaktu stěžovatele s nezletilými dětmi, a to v návaznosti na páchanou trestnou činnost i na rozpad soužití s družkou (nikoli manželkou, jak uvádí v kasační stížnosti), v jehož důsledku stěžovatel nežije s nezletilými dětmi ve společné domácnosti. K tomu lze odkázat i na usnesení ze dne 10. 10. 2024, č. j. 4 Azs 86/2024‑49, bod 14, v němž NSS dokonce ve vztahu ke stěžovateli žijícímu s nezletilou dcerou ve společné domácnosti, uzavřel: „Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že vztah stěžovatele s jeho nezletilou biologickou dcerou, jež s ním žije ve společné domácnosti, nemůže mít vliv na postavení stěžovatele, neboť z doplňkové ochrany byl vyloučen z důvodu své trestní minulosti.“

[15]            NSS uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.

[16]            NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). Kasační soud neshledal důvod k přerušení řízení z důvodu předběžné otázky položené Krajským soudem v Brně. Předmět této předběžné otázky týkající se znění § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu účinného do 30. 6. 2023 se totiž míjí s podstatou nynější věci, v níž žalovaný z důvodu aplikace vylučující klauzule o existenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany vůbec nerozhodoval (usnesení rozšířeného senátu ze dne 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007‑119, č. 2174/2011 Sb. NSS, body 19, 23 a 24).

[17]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. května 2025

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu