USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KUUK/007205/ 2025/DS/Chyt, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,

takto:

1. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
2. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KUUK/007205/2025/DS/Chyt, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu, ze dne 4. 10. 2024, sp. zn. MDC/102834/2024, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k), písm. j) bod 2 a písm. i) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a v souladu s § 35 písm. b) a c), § 46 a § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a v návaznosti na § 125c odst. 5 písm. b) a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu mu byla uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 4 měsíců a současně mu podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného přestupku se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 5. 4. 2024 ve 14:15 hodin na místní komunikaci v obci Děčín při řízení motorového vozidla tovární značky Opel, registrační značky XA, nejprve po odbočení z ulice Krásnostudentské do ulice Žatecké zastavil vozidlo před domem č. p. X za zde stojícím vozidlem tovární značky Škoda, registrační značky XB, následně se dostatečně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož špatně odhadl odstup od vozidla zaparkovaného před ním a při následném rozjetí narazil levou přední částí svého vozidla do levé zadní části stojícího vozidla Škoda; po dopravní nehodě nesplnil povinnosti účastníka dopravní nehody, nenahlásil nehodu policii a nedovoleně místo nehody opustil.
2. Žalobce současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil především tím, že je profesionálním řidičem a výkonem rozhodnutí mu v důsledku uloženého správního trestu hrozí újma spočívající v nemožnosti výkonu jeho povolání a významného zásahu do rodinného rozpočtu. Žalobce doplnil, že případné nepřiznání odkladného účinku žalobě bude mít za následek omezení schopnosti žalobce zajištovat základní životní potřeby rodiny a zvýšení emocionálních tlaků na členy rodiny.
3. Podle ustanovení § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.
4. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.
5. Soud veden shora uvedeným testem po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět.
6. Soud při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel z rozhodnutí napadeného žalobou, v jehož důsledku byla žalobci uložena pokuta spolu s povinností uhradit náklady řízení a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, čímž mu byla způsobena újma. Existence újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. na straně žalobce vyplývá již ze samotného napadeného rozhodnutí, neboť v jeho důsledku se zmenší majetek žalobce, proto soud považuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě za splněnou.
7. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že v návaznosti na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.
8. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem dle § 73 odst. 2 s. ř. s.
9. Má-li mít návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě úspěch, musí být z jeho strany tvrzeny a současně také doloženy rozhodné skutečnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že v případě existence pravomocného správního rozhodnutí existuje veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí, musí vždy soud poměřovat, zda zájem žalobce v daném jednotlivém případě převáží nad výše uvedeným veřejným zájmem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí. Žalobce proto musí nejen konkretizovat, jaká újma mu neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí, ale i specifikovat závažnost hrozící újmy, a tato svá tvrzení musí rovněž řádně doložit.
10. V posuzovaném případě žalobce sdělil, že řidičské oprávnění potřebuje pro výkon svého povolání a že výkonem rozhodnutí bude jeho rodinný rozpočet snížen o „nikoli zanedbatelné“ částky. V žalobě přitom žalobce neuvedl nic ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům a z návrhu tak není patrné, jaká konkrétní činnost je zdrojem příjmů žalobce, zejména, jestli jsou příjmy žalobce jakožto profesionálního řidiče příjmy z podnikání, nebo ze závislé činnosti a zda jsou jediným zdrojem jeho příjmů a zda je či není výpadek tohoto příjmu schopen kompenzovat z jiných zdrojů (zejména úspor, dávek, důchodu, podnikání, dalšího pracovního poměru, příjmů jiných členů rodiny apod.). Žalobce ani neuvedl, v jakém rozsahu úbytek svých příjmů očekává, ani zda a jaký konkrétní dopad bude mít na uspokojování základních životních potřeb jeho a členů jeho rodiny, a pokud ano, na koho konkrétně (např. nezletilé dítě plně odkázané na výlučnou péči žalobce, osoba plně závislá na celodenní osobní péči žalobce apod.). Žalobce tedy netvrdil ani nedoložil nic, co by prokazovalo závažnost tvrzené újmy.
11. Povinností žalobce je přitom v návrhu relevantní skutečnosti pro přiznání odkladného účinku tvrdit a rovněž tyto skutečnosti doložit. To však žalobce v daném případě neučinil. Nebylo proto možno hodnověrně ověřit (prokázat) splnění třetí podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, tedy zhodnotit, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí musí dočasně ustoupit zájmům žalobce ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.
12. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
13. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
14. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 7549000425.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Ústí nad Labem 28. března 2025

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce