[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2025, č. j.: CPR-4071-2/ČJ-2025-930310-V230

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2025, č. j.: CPR-4071-2/ČJ-2025-930310-V230, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 15. 1. 2025, č. j.: KRPA-19875-17/ČJ-2025-000022-SV, a kterým bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování, a lhůta k vycestování byla stanovena do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí porušuje ust. § 174a z.p.c., neboť nebyla zohledněna dosavadní bezúhonnost žalobce. Jednalo se o první pochybení, jehož se žalobce dopustil v České republice, ke kterému se doznal a s policejním orgánem spolupracoval. Celková doba trvání protiprávního stavu byla relativně krátká, pročež je nepřiměřeně tvrdé, aby bylo opatření ukládáno v násobné míře, kdy v obdobných případech žalovaná stanovuje opatření na dobu šesti měsíců. Napadené rozhodnutí, které dopadá na široké území celé Evropské unie, rovněž opomíjí obhajobu žalobce, že je připraven z území vycestovat.
3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalované

4. Žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí a shromážděný spisový materiál. Ve svém postupu neshledala pochybení a má za to, že postupovala v souladu s platnou právní úpravou. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

4. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 14. 1. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou, přičemž předložil X. vedenou v evidenci SIS jako věc hledanou za účelem zabavení (úřední záznam ze dne 14. 1. 2025, č. j.: KRPA-19875-1/ČJ-2025-000022). Podle zprávy Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 14. 1. 2025, č. j.: KRPH-12123/MPS-2025-1309062-810004-PKU, bylo žalobci dne X. Rozhodnutí si žalobce převzal dne X.
6. Dne 15. 1. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu absence oprávnění k pobytu (oznámení zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-19875-12/ČJ-2025-000022-SV).
7. V rámci svého výslechu dne 15. 1. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-19875-13/ČJ-2025-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že do Schengenského prostoru přicestoval X. Až nedávno se dozvěděl, že X. Do České republiky přicestoval X., nepracoval tu a tento týden chtěl odjet do vlasti. Je si vědom neoprávněnosti svého pobytu, přičemž rozhodnutí X. neporozuměl. V České republice ani jinde v Evropské unii nemá žádné vazby soukromé, rodinné ani majetkové, X. žijí v zemi původu. Cítí se zcela zdráv, ve vycestování mu nebrání žádná překážka, ve vlasti mu nic nehrozí.
8. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 15. 1. 2025, č. j.: KRPA-19875-17/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že podle ust. § 179 z.p.c. nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování a jeho vycestování je možné.
9. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu se žalobce odvolal, přičemž odvolací námitky se zčásti shodují s žalobními body.
10.                      Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 14. 3. 2025.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

11.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
12.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
13.                      Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.
14.                      Podle ust. § 179 odst. 1 z.p.c. vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí.
15.                      Soud předně uvádí, že bylo dostatečně prokázáno a podloženo listinnými důkazy, že žalobce vstoupil do Schengenského prostoru X., z čehož v České republice se zdržoval v době X. Sám žalobce během svého výslechu potvrdil, že skutečně nedisponoval pobytovým oprávněním. Neoprávněný pobyt žalobce byl tedy zjištěn dostatečně a byly splněny zákonné podmínky pro uložení správního vyhoštění dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c.
16.                      Za situace, kdy jsou naplněny podmínky pro vyhoštění, správní orgán nemá jinou možnost než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2021, č. j. 7 Azs 319/2020-40, konstatoval: „Konstrukce § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (…) nedává správnímu orgánu na výběr, jaký právní následek při splnění dispozice právní normy zvolí. Jinak řečeno, v případě naplnění podmínek pro správní vyhoštění nemohl správní orgán prvního stupně postupovat jinak, než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky (…) Vzhledem tedy k tomu, že neoprávněný pobyt stěžovatelky na území České republiky nemohl být postižen jinak než uložením správního vyhoštění, nelze na něj nahlížet jako na nepřiměřený právní následek či dokonce na vybočení správního orgán z mantinelů správního uvážení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, č. j. 3 Azs 139/2016-46, dále např. jeho rozsudky ze dne 28. 6. 2017, č. j. 2 Azs 120/2017-19, či ze dne 10. 2. 2017, č. j. 4 Azs 8/2017-21). 
17.                      Správní orgán I. stupně i žalovaná se podrobně zabývaly také absencí ekonomických, kulturních a společenských vazeb žalobce k území České republiky, jakož i jeho zdravotním stavem, přičemž nedospěly k závěru, že by tyto okolnosti jakkoli bránily uložit správní vyhoštění. Žalobce v České republice nemá žádné příbuzné a nevlastní tu žádný majetek, naopak v zemi původu žije X. Nesdílí společnou domácnost s občanem České republiky či jiného členského státu Evropské unie, nemá vyživovací povinnost ani se nemusí starat o jinou osobu. Ve vycestování do země původu žalobci nic nebrání, nehrozí mu tam žádné nebezpečí či trestní stíhání, mučení nebo nelidské zacházení, nesplácí ani žádné dluhy, pro které by mu hrozilo nebezpečí od soukromých osob. Tvrdil-li žalobce, že v době bezprostředně navazující na zadržení hodlal vycestovat do vlasti, potom tento svůj záměr ničím nedoložil (např. letenka či jízdenka). Soud se proto neztotožňuje s námitkou žalobce, že nebyla dostatečně vypořádána přiměřenost dopadů rozhodnutí ve smyslu ust. § 174a z.p.c.
18.                      Doba, po niž žalobce nebude moci vstoupit na území členských států EU, byla stanovena při spodní hranici zákonného rozmezí (v dolní pětině) a správní orgány ji řádně odůvodnily. Za situace, kdy se žalobce zdržoval na území Schengenského prostoru bez pobytového oprávnění po dobu přesahující X., nelze v postupu žalované shledat zneužití správního uvážení. Není přitom podstatné, že přímo v České republice žalobce pobýval X. Při natolik dlouhém neoprávněném pobytu nemohly závěr správních orgánů zvrátit ani tvrzené polehčující okolnosti či otázka subjektivní stránky. Žádné obdobné případy, kdy mělo být uloženo opatření kratší, pak žalobce nedoložil; soudu je nad rámec uvedeného nicméně známo z úřední činnosti, že i mnohem kratší délka neoprávněného pobytu stačí správním orgánům k uložení správního vyhoštění právě v délce jednoho roku.
19.                      Správní orgány své závěry rovněž řádně odůvodnily (srov. např. právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j.: 9 As 66/2009 - 46).
20.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
21.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 15. dubna 2025

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce