[OBRÁZEK]
 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou (dříve Radkovou) ve věci

žalobce:  J. S.

bytem X

proti

žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01  Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. X, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo

takto:

  I.  Žaloba se zamítá.

 II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V posuzovaném případě je sporné, jestli je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné a jestli žalobce splnil zákonné podmínky pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo (dále také jen „příspěvek“), jmenovitě jestli byla u žalobce prokázána těžká porucha pohyblivosti tří a více funkčních celků pohybového ústrojí.
2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 19. 1. 2024, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím zamítl žádost žalobce o příspěvek, protože žalobce neměl namítanou těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí (postižení tří a více funkčních celků – trupu, pánve či končetiny) ani jiné postižení podle § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) a podle přílohy k tomuto zákonu, části I bodu 1 písm. g), ani jiné onemocnění, pro které by žalobce měl nárok na příspěvek.
3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a dále, že trpí vzácným syndromem POEMS, který podrobně popsal, stejně jako další postižení, operace a léčby, které u něj proběhly. Nyní je hlavní onemocnění žalobce v remisi a došlo k obnově normální chůze, i když s podporou peroneálních třmenů. Žalobce se potýká s následky léčení. Žalobce je mobilní pouze s peroneálními ortézami na dolních končetinách, má chabou paraparézu dolních končetin a od kolen má distálně hypestezie až anestezie, mírnou i nad koleny a parestezie od kolen distálně. Na horních končetinách má obvykle po fyzické aktivitě intermitentně slabost akrálně. Žalobce má v poslední době podle EMG a neurologických vyšetření progresi zdravotních potíží, což je uvedeno v lékařských zprávách. Zdravotní stav žalobce se zhoršil v roce 2022. Prokázána byla aktivní rakovina v kostních ložiscích. Po ozařování, chemoterapii a léčbě kortikoidy žalobce přibral 25 kg. Toto zvýšení váhy se nedaří odstranit ani pomocí upravené stravy ani cvičením. Žalobce je v důsledku toho nepohyblivý, není schopen vyřizovat své záležitosti, nakupovat a je izolovaný od okolí. Žalobce má silné bolesti páteře, kloubů a kostí. Tento fyzický stav má negativní dopad na stav psychický. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) nezohlednila v souladu se zákonem zprávy internistů, neurologů a onkologů.
4. Vadou posudku posudkové komise bylo konstatování, že žalobce v současné době nedochází na aktivní terapii, že zdravotní stav žalobce je uspokojivý a že žalobce nesplňuje zákonné podmínky nároku na příspěvek. Žalobce prokázal ve správním řízení novými lékařskými zprávami, že u něj dochází k aktivní terapii, je v péči odborných lékařů a je bez aktivní terapie pouze u základního hematologického onemocnění, nikoli celkově. Posudková komise popisuje potíže žalobce, které mají negativní vliv na stav nosného a pohybového ústrojí žalobce a na schopnost jeho pohyblivosti a tím vylučuje skutkový závěr o nesplnění podmínek na příspěvek.
5. U žalobce přetrvávají komplikace jako paraparéza dolních končetin s nutností nošení třmenů (peroneálních ortéz) s periferní neuropatií, bolestmi dolních končetin a zad v rámci ložiskového postižení skeletu páteře, v klíčcích. Žalobce má tedy na různých místech skeletu, konkrétně v levém femuru, ve skeletu páteře, v klíčcích, tj. ve třech funkčních celcích pohybového ústrojí přítomna destrukční ložiska, která jsou původcem závažných vad žalobcova nosného a pohybového ústrojí. Jejich následkem vznikají závažné poruchy pohyblivosti žalobce.
6. Posudek posudkové komise je proto nepřesvědčivý a rozporný.
7. Žalobce má postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí, protože u něj byly prokázány syndrom POEMS a chronická těžká axonální senzomotorická polyneuropatie.
8. Žalobce navrhl k důkazu lékařské zprávy, které měla posudková komise k dispozici.
9. Žalobce namítal, že koncentrace řízení vydáním posudku posudkové komise v souvislosti se shromážděním podkladů rozhodnutí, které žalobce doložil (lékařské zprávy), je v rozporu s § 75 odst. 1 s. ř. s. a § 16a odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o odvolání (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Podle citovaného ustanovení lhůta k doložení lékařských zpráv posuzovanou osobou nesmí být kratší 15 dnů. Posudková komise stanovila žalobci výzvu k doložení podkladů 15 dnů a výzvu žalobci doručila 8. 2. 2024 a 15. 5. 2024 vypracovala posudek. Žalobce doručil námitky k posudku žalovanému 20. 5. 2024 a žalovaný vydal napadené rozhodnutí 7. 6. 2024.
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími. Žalobce považoval závěr o zdravotním stavu za podhodnocený. Podle posudkové komise zpráva MUDr. et Mgr. M. popisuje klinicky upokojivý stav žalobce a remisi hematoonkologického onemocnění. Postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s těžkým funkčním omezením nebylo prokázáno. U žalobce nešlo o postižení tří a více funkčních celků pohybového systému se sekundárním těžkým postižením nosných kloubů obou dolních končetin, uvolňování a nestabilitu pánevního pletence se sekundárními středně těžkými až těžkými parézami dolních končetin, nedostatečný vývin dvou končetin a hrudníku (či jeho deformity), těžké dystrofie či atrofie trupového a končetinového svalstva s odkázaností jen na invalidní vozík. Odkázanost na vozík pro invalidy musí být dlouhodobá a je dána pohybovým selháním při chůzi mimo přirozené prostředí (byt, nejbližší okolí bydliště).
11. Podle posudku posudkové komise nebyla prokázána ani jiná těžká vada nosného a pohybového ústrojí, která by odůvodňovala nárok na příspěvek. Žalobce je samostatně pohyblivý s pomocí kompenzačních pomůcek – peroneálních ortéz, případně s oporou trekových holí či vycházkové hole a používá bederní pás. Svalová síla na horních i dolních končetinách je mírně snížena, ale nevymizela. Podrobněji je popsáno omezení pohybového aparátu v propouštěcí zprávě z Rehabilitačního centra v Čeladné. Hlavní postižení žalobce (hematoonkologické) není uvedeno v taxativním seznamu vyjmenovaných zdravotních postižení, která odůvodňují přiznání příspěvku. Polyneuropatie s chabou paraparézou dolních končetin při schopnosti chůze s použitím personálních ortéz také není uvedena v taxativně vyjmenovaných zdravotních postiženích pro nárok na příspěvek, stejně jako přítomnost „destrukčních“ ložisek na různých místech skeletu.
12. K námitce o koncentraci podkladů rozhodnutí žalovaný doplnil, že na řízení o příspěvku nedopadají ustanovení s. ř. s. Žalovaný k novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které žalobce nemohl uplatnit dříve (§ 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí – dále jen „správní řád“). Žalobce mohl lékařské zprávy z roku 2017 a z 10. 4. 2024 a 11. 4. 2024 doložit před jednáním posudkové komise 15. 5. 2024. I pro poučeného laika z doložených nálezů nevyplývá, že by u žalobce bylo zjištěno zdravotní postižení vyjmenované v příloze zákona č. 329/2011 Sb.
13. Předchozí žádosti žalobce o příspěvek úřad práce zamítl, žalovaný zamítl podaná odvolání a soud žaloby proti těmto rozhodnutím zamítl rozsudky č. j. 72 Ad 5/2022-24 a č. j. 72 Ad 50/2022-25.
14. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí o odvolání zdůraznil, že podle posudku posudkové komise je periferní paraparéza dolních končetin v remisi a bez aktivní terapie, pouze ve sledování onkologů. Bolesti dolních končetin a zad v důsledku ložiskového postižení skeletu jsou klinicky uspokojivé, trvá nulová hodnota M-proteinu a ložiska jsou bez známek aktivity, nicméně perzistence ložisek je patrná i na posledním PET/CT z května 2023. Žalovaný popsal další diagnózy, léčbu a zlepšení psychického a fyzického stavu žalobce podle propouštěcí zprávy Rehabilitačního centra v Čeladné z 27. 9. 2023. Z ní citoval, že podle testů soběstačnosti ADL je žalobce plně soběstačný, je schopen chůze s oporou trekových holí a používá bederní pás a peroneální dlahy. Žalobce je schopen překonat schody za použití zábradlí, i když se jim vyhýbá, pokud je to možné. Svalová síla na horních končetinách byla v globále 4+ z pětibodové škály a na dolních končetinách v globále ve stupni 3-4. Žalovaný citoval z nálezu praktické lékařky z 8. 12. 2023, že na dolních končetinách je zjištěná chabá paraparéza, žalobce používá peroneální ortézy a vycházkovou hůl; je schopen stoje s oporou, jeho chůze je kolébavá, nestabilní. Na horních končetinách je normální nález. Žalovaný poukázal v lékařském nálezu prof. M. z 1. 2. 2024 na zhodnocení tělesné výkonnosti ECOG1 – výsledek 1 z pětibodové škály. To znamená, že žalobce je schopen lehčí práce, například domácích prací, kancelářských prací a je nutné omezení fyzicky náročných aktivit. Žalobce je kardiopulmonálně kompenzován, dolní končetiny jsou bez otoků, jde o slabost bérců, a proto žalobce chodí s opěrkami. Jde o klinicky uspokojivý stav onemocnění. Žalobce je aktuálně bez léčby, pouze ve sledování lékařem.
16. Žalobce se 20. 5. 2024 vyjádřil k posudku posudkové komise a doložil propouštěcí zprávu I. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc z 31. 7. až 3. 8. 2017, nález prof. M. z 11. 4. 2024 (hematoonkologie) včetně výsledků laboratorních vyšetření z 10. 4. 2024.
17. Z posudku posudkové komise zdravotnické dokumentace žalobce podle žalovaného nebylo prokázáno postižení uvedené v písmenu a), b), d), až i), a l), m) bodu 1 části I přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., protože postižení žalobce není vyjmenováno v citovaných ustanoveních.
18. Žalovaný považoval posudek posudkové komise za přesvědčivý a úplný. Posouzení zdravotního stavu nezávisí na volné úvaze posudkového orgánu, ale musí odpovídat stanoveným posudkovým kritériím podle přílohy zákona č. 329/2011 Sb. Výčet postižení je taxativní a nelze srovnávat jiné zdravotní stavy s postiženími uvedenými v příloze citovaného zákona. Žalovaný nezpochybnil nepříznivý zdravotní stav žalobce a potíže, které z něj vyplývají.
19. K lékařským nálezům, které žalobce doložil 20. 5. 2024, žalovaný konstatoval, že byl vyzván k doložení podkladů rozhodnutí výzvou posudkové komise, která byla stanovena na 15 dnů. Tato výzva byla žalobci doručena 8. 2. 2024. Posudek posudkové komise byl vypracován 15. 5. 2024. Koncentrace podkladů k posouzení zdravotního stavu žalobce byla ukončena okamžikem vypracování posudku posudkové komise. Po jeho vypracování již nelze ve smyslu § 16a odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb. zmeškání lhůty prominout a přihlédnout k dalším doloženým nálezům.
20. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
21. Soud nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí žalované neshledal. Ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek – srovnej již ustálenou judikaturu NSS (např. rozsudek č. j. 6 As 161/2013-25).
22. Z napadeného rozhodnutí žalovaného jakožto jednoho celku je zřejmé, že obsahuje nosnou argumentaci. Je zjevné, jakými úvahami se žalovaný řídil, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce, proč považoval námitky za liché, mylné, vyvrácené nebo nepřípustné a proč subsumoval skutkový stav pod vybrané právní normy. Z rozhodnutí je zjevné, jak žalovaný rozhodl, v jaké věci, výrok odpovídá odůvodnění a rozhodnutí neobsahuje vnitřní rozpory. Z odůvodnění vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
23. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného může podle judikatury plynout též z toho, že se jako odvolací orgán nezabýval všemi odvolacími námitkami, tedy že nevyčerpal celý rozsah odvolání [srov. rozsudky NSS č. j. 3 As 51/2007-84 a č. j. 8 Afs 66/2008-71]. Neznamená to ovšem, že by odvolací správní orgán musel ke každé odvolací námitce podrobně odůvodnit své stanovisko a vypořádat každý dílčí argument odvolatele. Námitky lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím minimálně nepřímo vypořádá i námitky účastníka řízení. Absence odpovědi na jednotlivé argumenty účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (viz rozsudek NSS č. j. 6 As 152/2014-78, Kocourek, T. § 76. In Kühn, Z., Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2019. s. 618).
24. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.
25. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.
26. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 5 zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému, za které se považují: a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i), l) a m), b) těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace c) autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu.
27. Podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., části I bodu 1 se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje:

a)         anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše,

b)         funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

c)          anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše,

d)         funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

e)          ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí,

f)          ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin,

g)         těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina,

h)         disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm,

i)          anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu,

j)           anatomická nebo funkční ztráta končetiny,

k)         anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin,

l)          anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování,

m)      anatomické ztráty horních končetin na úrovni obou zápěstí a výše nebo vrozené či získané vady obou horních končetin s úplnou ztrátou základní funkce obou rukou (úchopu a přidržování) závažně narušující posturální funkce těla,

n)        těžká demence s neschopností chůze a odkázaností na mechanický vozík, pokud byl vozík osobě předepsán příslušným lékařem a schválen revizním lékařem zdravotní pojišťovny, nebo těžká demence provázená těžkým syndromem geriatrické křehkosti a imobility prokázané geriatrickým vyšetřením.

28. Při rozhodování o nároku na příspěvek na pořízení motorového vozidla je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek, který prokazuje či vylučuje těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí či těžkou nebo hlubokou mentální retardaci a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. Jde o odbornou medicínskou otázku a rozhodnutí správních orgánů a soudu závisí na odborném lékařském posouzení Institutu posuzování zdravotního stavu a v odvolacím řízení posudkové komise.
29. Na tento posudek je podle konstantní judikatury třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se sice jedná o tzv. „povinný důkaz“, nikoliv však o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku však správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Jelikož však bývá posudek posudkové komise v odvolacím řízení stěžejním důkazem, je kladen zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – č. j. 5 Ads 42/2003‑61, č. 800/2006 Sb. NSS, č. j. 4 Ads 42/2013‑43; nebo č. j. 10 Ads 116/2014‑46).
30. Žalovaný odvolání zamítl s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínky nároku na poskytnutí příspěvku, tedy že u něho nebyla zjištěna těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí ani těžká nebo hluboká mentální retardace charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, anebo autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu. Onemocnění žalobce, která jsou popsána v jeho zdravotnické dokumentaci, podle posudkové komise a žalovaného uvedeným kritériím neodpovídají.
31. Posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na dávku osobám se zdravotním postižením je věcí odborně medicínskou, k níž správní orgán ani soud nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obracejí k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely odvolacího správního řízení o přiznání takové dávky posuzuje zdravotní stav občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.
32. V nyní projednávané věci tak byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek posudkové komise z 15. 5. 2024, podle jehož závěru nebyl žalobce v rozhodné době osobou, která má ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci či stavy na rozhraní těžké mentální retardace. Při vypracování posudku vycházela posudková komise ze spisu Institutu posuzování zdravotního stavu, zdravotnické dokumentace praktického ošetřujícího lékaře a z nálezů vypsaných v posudku, včetně těch, které žalobce doložil ve správním řízení a posudkové komisi do 15. 5. 2024. Posudková komise po posouzení těchto podkladů nenalezla u žalobce takové zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria pro poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla, a po takto provedeném přezkumu potvrdila posudek Institutu posuzování zdravotního stavu, na základě něhož úřad práce žalobci příspěvek nepřiznal.
33. Posudek posudkové komise se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédl k veškerým zdravotním potížím žalobce a své posudkové závěry posudková komise jednoznačně a konkrétně zdůvodnila. Přitom náležitě vysvětlila, proč není možné zdravotní postižení žalobce považovat za některou z onemocnění uvedených v části I bodu 1 nebo části I bodu 5 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ačkoliv má žalobce řadu onemocnění a jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Rovněž tak se posudková komise dostatečně vypořádala s lékařskými zprávami a objasnila, z jakých důvodů nelze ani na základě jejich obsahu žalobci přiznat příspěvek na pořízení motorového vozidla. Na základě těchto skutečností je možné posudek posudkové komise z 15. 5. 2024 považovat za úplný, přesvědčivý a náležitě odůvodněný, takže o jeho správnosti nemá soud shodně s žalovaným žádné pochybnosti. Navíc ke stejnému posudkovému závěru dospěl i Institut posuzování zdravotního stavu. Ačkoli žalobce v žalobě tvrdil, že u něj jde o postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí, neprokázal žádným důkazem, že má postiženy tři funkční celky, jimiž jsou horní a dolní končetiny, trup a pánev a že jde o těžkou vadu ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. a přílohy I bodu 1 a 5 k tomuto zákonu. Posudková komise měla podle posudku k dispozici dokumentaci praktického lékaře i poslední dostupné zprávy Hematoonkologické ambulance Fakultní nemocnice Olomouc vydané do 1. 2. 2024. Soud poznamenává, že nemá k dispozici posudkový spis posudkové komise a v něm obsažené lékařské zprávy, ale jen lékařské zprávy tak, jak je citovala posudková komise a ty, které jsou součástí správních spisů úřadu práce a žalovaného. Sám žalobce z lékařských zpráv k těžkému postižení tří funkčních celků uvádí postižení levého femuru, skelet páteře a klíčky. U žalobce však lékař konkrétně nepopsal těžké funkční postižení tří celků (trupu, pánve, končetin) ve smyslu přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Postižení žalobce podle citovaných a doložených lékařských zpráv podle správního spisu není srovnatelné se zdravotním stavem popsaným například v rozsudku zdejšího soudu č. j. 73 Ad 32/2013-87. Žalobce například netvrdil a nedoložil, že mu lékař předepsal invalidní vozík apod. Naopak, v žalobě tvrdil, že došlo k obnově normální chůze, s použitím trekových holí a peroneálních třmenů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je schopen samostatné chůze, byť s opěrnými (trekovými) holemi.
34. Posudková komise citovala zejména z propouštěcí zprávy z Rehabilitačního centra v Čeladné z 27. 9. 2023, že žalobce je plně soběstačný, chodí s trekovými holemi, v terénu chodí, používá bederní pás a peroneální dlahy, schody zvládá se zábradlím, ale vyhýbá se jim; svalová síla horních končetin 4+, svalová síla v globále 3-4 (z pěti – pět je nejvyšší), hybnost kolenních kloubů bez omezení. Podle nálezu praktické lékařky z 8. 12. 2023 je u žalobce přiměřený nález bez amputačních ztrát, dolní končetiny bez otoků, chabá paraparéza, používá vycházkovou hůl a ortézy, stojí s oporou, má kolébavou nestabilní chůzi. Podle zprávy MUDr. M. z 1. 2. 2024 žalobce má slabé bérce a chodí s opěrkami.
35. V podkladech rozhodnutí nejsou popsány funkční či amputační ztráty, ztuhnutí všech úseků páteře, disproporční poruchy růstu ani těžké funkční poruchy pohyblivosti trupu, pánve a končetin podle přílohy I bodu 1 k zákonu č. 329/2011 Sb. Žalobce je schopen stoje a chůze, i když s pomůckami, není odkázán na invalidní vozík, ani netvrdí, že ho používá nebo že by mu ho lékař předepsal jako léčebný prostředek či opatření. Podle provedeného dokazování je žalobce pohyblivý samostatně v interiéru i exteriéru, lékaři nepopisují v lékařských zprávách nutnost doprovodu ani malou vzdálenost dosahu chůze, nemožnost chůze na nerovném terénu, na schodech apod.
36. Žalobce neuvedl, že by trpěl jiným onemocněním a nenamítal jiný důvod k přiznání příspěvku.
37. Za této situace se soud zabýval otázkou, zdali v posuzované věci měl být žalobci přiznán příspěvek na pořízení motorového vozidla na základě kombinace jeho zdravotních obtíží, které přitom nejsou uvedeny ve výčtu zdravotních postižení v části I bodu 1 a 5 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.
38. Výčet onemocnění v části I bodech 1 a 5 je formulován uzavřeně a ani ze znění § 9 zákona č. 329/2011 Sb. či jiných ustanovení jeho přílohy není možné usuzovat, že by okruh onemocnění, pro něž lze příspěvek přiznat, byl stanoven pouze demonstrativně (příkladmo). Podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla totiž nejsou v zákoně č. 329/2011 Sb. uvedeny slovy „zejména“, „například“ či „v dalších obdobných zdravotních postiženích“. Je tedy zřejmé, že v příloze k tomuto zákonu je obsažen taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla.
39. Nelze přijmout závěr, že nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla má podle jazykového výkladu zákona č. 329/2011 Sb. i osoba trpící nemocemi stejného typu, rázu či povahy jako u zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 či 5 přílohy k témuž zákonu.
40. Naopak, znění § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. výslovně stanoví, že za zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku pořízení motorového vozidla se považují jen v příloze vyjmenované nemoci.
41. Proto tato dávka nemůže být poskytnuta osobě s jinou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s jiným onemocněním. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, u kterého podle lékařských zpráv existují nemoci neuvedené v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., tedy neodůvodňuje přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla ani na základě nejširšího možného jazykového významu právních norem obsažených v tomto právním předpise.
42. Tuto dávku pak nelze žalobci poskytnout ani za pomoci analogie, jež je obecně myslitelná i při taxativním výčtu (srov. Melzer, F.: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 249).
43. Shora vyjmenovaný okruh zdravotních postižení uvedených v části I bodu 1 a 5 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. totiž obsahuje jen nejzávažnější onemocnění nosného a pohybového ústrojí a nejzávažnější další vyjmenovaná onemocnění. Úmyslem zákonodárce bylo poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla pouze takto nejpostiženějším osobám.
44. Skutečnost, že žalobce mezi ně nepatří, vyplývá z již zmíněného dokazování, lékařských zpráv a citovaných posudků. V uvedeném taxativním výčtu zdravotních postižení, pro která lze osobě poskytnout příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy nelze shledat žádnou neúplnost, nedostatek či nedokonalost právní úpravy, kterou by bylo možné označit jako mezeru v zákoně vyžadující její vyplnění za užití analogie.
45. Těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí, druhy mentální retardace a autistické poruchy, které odůvodňují přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, jsou tedy výlučně vady a stavy vyjmenované v části 1 bodu 1 a 5 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Musí se proto jednat o zdravotní postižení shodné a přirovnávání postižení jiných není přípustné. K témuž závěru ostatně dospěl také Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku, č. j. 2 Ad 14/2013-20, přičemž kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl NSS rozsudkem, č. j. 3 Ads 55/2013-29, a NSS ve svém rozsudku, č. j. 4 Ads 51/2016-29. Jiné zdravotní postižení, které by zakládalo nárok na požadovaný příspěvek, žalobce netvrdil, ani neprokázal. Ve skutečnosti žalobce brojí spíše proti znění přílohy zákona č. 329/2011 Sb. a seznamu nemocí, jehož změna je v kompetenci zákonodárce, nikoli soudu.
46. Žalobní námitku, podle níž namítaná zdravotní postižení žalobce zakládají nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy soud neshledal důvodnou.
47. Žalobní body neobsahují takovou skutkovou či právní argumentaci, aby soud pokračoval v dokazování navrženými lékařskými zprávami nebo sám uvážil o dalším dokazování jinými důkazními prostředky. Žalobce ve správním ani soudním řízení neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, ze které dovodil, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, a neoznačil konkrétní rozpory mezi posudky a jeho zdravotním stavem. Soud shledal další dokazování jako nadbytečné, protože skutkový stav byl prokázán bez důvodných pochybností v souladu s § 3 správního řádu.
48. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že se žalobci dostalo úplného posouzení jeho zdravotního stavu. Žalobce podal žalobu téměř shodného obsahu jako ve věcech sp. zn. 72 Ad 5/2022 a 72 Ad 50/2022 a soud na jeho námitky odpověděl. Ani předchozích věcech žalobce neuvedl ve smyslu přílohy zákona č. 329/2011 Sb., které tři konkrétní funkční celky má podle svého názoru těžce postižené tak, aby se správní orgány, posudkoví lékaři a soud mohli k jeho argumentaci konkrétněji vyjádřit vzhledem k účinnému znění zákona č. 329/2011 Sb. Žalobce může navrhnout v případném dalším správním řízení posouzení svého zdravotního stavu jiným posudkovým lékařem či komisí.
49. Pokud se přesvědčení žalobce opírá o vyjádření lékaře o těžkém funkčním postižení tří a více funkčních celků, je třeba aby lékař v lékařské zprávě pečlivě a podrobně medicínsky tento svůj nález popsal.
50. Soud podotýká, že názor ošetřujícího lékaře o tíži postižení není pro správní orgány a soud závazný a že posudkové posouzení tíže postižení podle zákona č. 329/2011 Sb. může učinit pouze lékař s atestací z posudkového lékařství, který zná právní předpisy sociálního zabezpečení.
51. Soud opětovně připomíná, že pokud postižení žalobce není vyjmenováno v seznamu onemocnění v zákoně č. 329/2011 Sb., nelze mu příspěvek přiznat (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 A 38/2022-66).
52. Soud nezpochybňuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, avšak žalobce brojí spíše proti znění zákona tak, jak ho zákonodárce přijal. Správní orgány i soud jsou vázány tímto zněním zákona.
53. Soud neshledal důvodnou námitku porušení koncentrace řízení. Soud ověřil ze správního spisu, že posudková komise žalobce vyzvala 8. 2. 2024 k případnému doložení nových podkladů posudku do 15 dnů. K výzvě není doložena doručenka, avšak podle protokolu o jednání posudkové komise byla výzva žalobci doručena 8. 2. 2024 a téhož dne žalobce posudkové komisi doručil zprávy MUDr. M. (hematoonkologa) z 30. 1. 2024 a 1. 2. 20224. Soud nemá k dispozici spisy posudkových orgánů se zdravotnickou dokumentací. Namítá-li žalobce, že doručil žalovanému dvě lékařské zprávy 20. 5. 2024 a posudková komise se k nim měla vyjádřit, jde o právní otázku, jestli šlo o zprávy, které měl žalovaný zaslat posudkové komisi s žádostí o doplnění posudku. V tomto případě dospěl soud k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce 20. 5. 2024 zaslal žalovanému zprávu z 3. 8. 2017, která nemohla vést ke zjištění aktuálního skutkového stavu, který byl předmětem správního řízení. Žalobce dále zaslal žalovanému zprávu hematoonkologa MUDr. M. z 11. 4. 2024, v jejímž závěru je uvedeno: „klinicky uspokojivý stav, trvá nulová hladina M-proteinu. Ponecháváme nemocného bez léčby, ve sledování.“ Jde o stejný závěr, který posudková komise citovala v posudku z předchozí zprávy téhož lékaře z 1. 2. 2024 a žalovaný ho citoval v napadeném rozhodnutí. Ani ze zbylého obsahu zprávy se nepodává důvodná pochybnost o zjištění skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu, která by mohla vést žalovaného k doplnění posudku posudkové komise.
54. Soud pouze korigoval právní závěr k doloženým lékařským zprávám žalobcem dne 20. 5. 2024 a nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí, protože vzhledem k právnímu názoru soudu uvedenému v předchozím odstavci neshledal vadu řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Posudková komise nevyčkala uplynutí patnáctidenní lhůty k doložení podkladů posudku; nemohla mít za to, že doložením lékařských zpráv žalobcem v den doručení výzvy se žalobce vzdal zbylé části lhůty k doložení dalších podkladů. Avšak doložení zpráv žalovanému po uplynutí patnáctidenní lhůty nemohlo mít vliv na postup posudkové komise. Další uvážení o procesním postupu a jeho odůvodnění náleželo žalovanému, jak ho soud popsal v předchozím odstavci.
55. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily skutkový stav tak, že o něm nebyly důvodné pochybnosti, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil, a proto žalobu zamítl.
56. Soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v něm neměl úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Olomouc 31. března 2025

Martina Rýznarová v. r.

samosoudkyně