[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č. j. PK-DSH/19212/24,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, č. j. MMP/401291/24, ze dne 9.9.2024, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31.3.2024, za což jí byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a zároveň jí byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.
2. Žalobkyně v žalobě namítala, že v doplnění odvolání uváděla, že na snímku z měření rychlosti vůbec není čitelná registrační značka. Nezbytným předpokladem k řádnému prokázání skutkového stavu v dané věci je existence řádného (kvalitního) záznamu o přestupku z měřiče rychlosti, z jehož obrazové části musí být zřejmé, jakým vozidlem došlo k přestupkovému jednání. Pořízená fotografie vozidla neobsahuje čitelnou registrační značku. Správní orgán tedy jako důkaz předložil pouze fotografii neznámého motorového vozidla bez čitelné registrační značky. Z fotodokumentace v dané kvalitě není zřejmá ani podoba řidiče. Na snímku z měření rychlosti není zachyceno žalobkyní řízené vozidlo. Není ani prokázáno, že by se vozidlo na fotografii v době změření rychlosti nacházelo v obci, když na snímku se nenachází žádná zástavba. Podle žalobkyně se jedná o snímek vozidla RZ XA a rychlost byla změřena jemu. Toto vozidlo ji předjíždělo v ulici Do Štěnovic. Žalobkyně žádala, aby byl provozovatel předmětného vozidla předvolán a vyslechnut jako svědek, případně aby sdělil osobu řidiče. Žalobkyně připustila, že dne 26. 2. 2024 byla kontrolována hlídkou městské policie v daném místě, ale nejvyšší povolenou rychlost podle svého tvrzení nepřekročila a toto nebylo nijak prokázáno. Ve spisovém materiálu neexistuje žádný důkaz o změření rychlosti vozidlu RZ XB, ale pouze o projetí vozidla v daném místě a zastavení tohoto vozidla hlídkou MP. Žalovaný podle žalobkyně nepředložil žádný důkaz, že na snímku se nachází vozidlo RZ XB (podle žalobkyně takovým důkazem není výslech strážníků MP, ale pouze originální výstup z měřícího zařízení).
3. Dále žalobkyně namítala, že do formuláře oznámení přestupku byly dodatečně vepisovány údaje a nejedná se o údaje vyplněné automaticky měřícím zařízením, jelikož v tabulce jsou uvedeny osobní údaje - rychloměr přirozeně nemohl vědět, kdo je údajným pachatelem přestupku.
4. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s tím, že správní orgán „předpokládá nezanedbatelnou frekvenci ostatních účastníků silničního provozu“, ale nevysvětlil, proč se na snímku nenachází žádný jiný účastník silničního provozu, když jistě neplatí, že na každé pozemní komunikaci je v pondělí 26.2.2024 v 9:36 hod. nezanedbatelná frekvence ostatních účastníků silničního provozu a není jasné, proč by tomu tak mělo být právě v daném čase a místě.
5. Žalobkyně tvrdila, že nebyly splněny ani podmínky pro měření rychlosti obecní policií dle § 79a zákona o silničním provozu, neboť neproběhla žádná součinnost s Policií ČR na měření rychlosti.
6. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že doručila doplnění odůvodnění odvolání prvoinstančnímu správnímu orgánu 11. 11. 2024 a žalovaný vydal své rozhodnutí 12. 11. 2024, tedy následující den, a z toho důvodu se odvolací námitky před vydáním rozhodnutí nedostaly do sféry jeho vlivu. Dle ust. § 36 odst. 1 SprŘ přitom jsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Nadto dle ust. § 98 odst. 1 zákona o přestupcích „odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu“. V řízení o přestupku se tak uplatňuje plný revizní princip, kdy je odvolací správní orgán povinen přezkoumat nejen zákonnost, ale i správnost napadeného rozhodnutí, bez ohledu na rozsah námitek uvedených v odvolání. Musí tedy plně přezkoumat jeho zákonnost i věcnou správnost bez ohledu na to, jestli je to odvolatelem namítáno, resp. jestli to vyžaduje veřejný zájem.
7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že Žalobkyně byla správním orgánem I. stupně písemností ze dne 15.10.2024 vyzvána k doplnění odvolání o jeho důvody, k čemuž jí byla stanovena lhůta do pěti pracovních dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalobkyni doručena dne 22.10.2024. Žalobkyně ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnila, přičemž lhůta marně uplynula dnem 29.10.2024. Písemností ze dne 6.11.2024, která byla žalobkyni doručena do její datové schránky dne 10.11.2024, byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že její podané odvolání spolu se spisovou dokumentací bylo postoupeno odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaná odvolání nedoplnila ve stanovené lhůtě, bylo ve věci žalovaným rozhodnuto toliko o jejím blanketním odvolání napadeným rozhodnutím, které bylo dne 12.11.2024 vypraveno. Dne 13.11.2024 bylo žalovanému doručeno doplnění odvolání. Vzhledem k tomu, že doplnění odvolání bylo doručeno žalovanému až po vydání rozhodnutí, nebylo možné k těmto odvolacím důvodům přihlížet.
8. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť s tím žalovaný souhlasil a žalobkyně se k tomu ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
9. Žalobu soud neshledal důvodnou.
10. Soud předesílá, že v dané věci žalobkyně podala nejprve blanketní odvolání, které nedoplnila o důvody ani ve lhůtě, která jí žalovaným k tomuto byla dodatečně stanovena, tj. do 22. 10 2024. Jak správně uvedl žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, jde jen k tíži žalobkyně, že své odvolací námitky doručila správnímu orgánu až následně v době, kdy bylo rozhodnuto o jejím blanketním odvolání a žalovaný se tak v době svého rozhodování jejími odvolacími námitkami nemohl konkrétně zabývat.
11. Je obecně vhodné, aby žalobce neponechával své námitky až na řízení před soudem, nýbrž aby je uplatnil již v řízení správním, jinak se připravuje o možnost přezkoumání jeho námitek v předchozích instancích. Navíc se takový postup se jeví účelovým ve snaze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí a zániku odpovědnosti za přestupek. V daném případě tomu např. nasvědčují i okolnosti, že žalobkyně se ani nezúčastnit ústního jednání, a podala blanketní odvolání, které nedoplnila ani ve lhůtě k tomu stanovené správním orgánem.
12. Žalobkyně v žalobě především tvrdila, že nebylo prokázáno, že by bylo změřeno právě její vozidlo. Soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť součástí správního spisu je fotografie pořízení radarovým zařízením, na které je zachyceno celé vozidlo i s čitelnou poznávací viditelná po přiblížení zachyceného vozidla. Žalobkyně dále sama připustila, že byla policisty následně zastavena a ztotožněna. Není tudíž pochyb ani o tom, že právě ona řídila změřené vozidlo. Tyto závěry dále vyplývají i z úředního záznamu o přestupku ze dne 26. 2. 2024, který je rovněž podkladem pro rozhodnutí.
13. Skutečnost, že do formuláře pro účely přestupku byly k fotografii změřeného vozidla dodatečně připsány osobní údaje o řidičce, nezpůsobuje neplatnost výstupu z měření, neboť to na vlastní měření nemá žádný vliv. Je zřejmé, že na fotografii je v horní části snímek zachycující vozidlo žalobkyně, dále je vedle toho týž snímek zachycující detail poznávací značky vozidla. Odděleně od snímku - pod ním - je text popisující okolnosti pořízení snímku a osobní údaje o řidičce. Dle závěru soudu jelikož tento text je dostatečně oddělen od fotografie z rychloměru, nevyplývá z toho, že by originální výstup radaru (samotná fotografie) byla jakkoli modifikována, jak tvrdí žalobkyně. Námitka v tomto směru není důvodná.
14. Ze správního spisu také vyplývá, že v daném případě byli městští policisté oprávněni provádět měření rychlosti na předmětném místě a v dané čase, neboť součástí spisu je i Sdělení ze dne 22. 1. 2024 o měření rychlosti Městskou policií Plzeň v únoru 2024 v ulici (mimo jiné) Do Štěnovic, které bylo vzato na vědomí Policií ČR téhož dne. 
15. Skutečnost, že na snímku není zachyceno jiné vozidlo, neznamená, že nelze jako okolnost přitěžující poukázat na to, že žalobkyně překročila se svým vozidlem rychlost v určitém místě a čase. Správní orgán prvního stupně k tomuto neuvedl, že je tomu tak na všech silnicích, nýbrž připomněl, že žalobkyně se přestupku dopustila v dopoledních hodinách pracovního dne, a to na místě, kde lze předpokládat nezanedbatelnou frekvenci ostatních účastníků silničního provozu. Tím byla tato okolnost hodnocená v neprospěch žalobkyně dle názoru soudu dostatečně specifikována místem i časem.  
16. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.

Poučení:

Plzeň 7. března 2025

Mgr. Jana Komínková v.r.

samosoudkyně