[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j.: OAM-14721-11/ZM-2024

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j.: OAM-14721-11/ZM-2024, jímž byla podle ustanovení § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zamítnuta žádost o zaměstnaneckou kartu.

2. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný se nedostatečně zabýval její situací a žádost bez dalšího zamítl, žalobkyně přijela do České republiky studovat; v jejím případě by mohla být porušena zásada non refoulement, povinností vycestovat se cítí být ohrožena na své bezpečnosti, trest vyhoštění jí uložen nebyl, měl být brán v úvahu její soukromý život, záměrem uloženého trestu není rozšířit jeho dopady do dalších subjektivních práv, nyní vede spořádaný život, nebyl dostatečně posouzen dopad do jejího soukromého a rodinného života ve světle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný uvedl, že žalobkyně byla odsouzena v trestní věci, dosud nedošlo k zahlazení, byl tudíž dán důvod k zamítnutí žádosti, žalobkyně spáchala zločin, nestudovala řádně a v současnosti se na území nachází nelegálně; dopad do jejího soukromého a rodinného života je přiměřený, což bylo v napadeném rozhodnutí dostatečně vyhodnoceno; ochranu před refoulement poskytují jiná řízení. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

4. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 12. 10. 2023 podala žádost o zaměstnaneckou kartu. Přiložila pracovní smlouvu.
6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2024, sp. zn.: 1 T 4/2024, který ve vztahu k ní nabyl právní moci dne 4. 7. 2024, byla žalobkyně shledána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 a 3, písm. a) a c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství. Žalobkyni byl uložen trest odnětí svobody v délce 14 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 30 měsíců.
7. Dne 3. 12. 2024 se žalobkyně seznámila se spisovým materiálem, jak vyplývá z protokolu, č. j.: OAM-14721-10/ZM-2024.
8. Následně žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 16. 1. 2025.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
10.                      Podle ust. § 46 odst. 6 písm. a) z.p.c. pro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f).
11.                      Podle ust. § 56 odst. 2 písm. a) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§ 174), za podmínky, že důsledky neudělení dlouhodobého víza budou přiměřené důvodu pro neudělení dlouhodobého víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince.
12.                      Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
13.                      Soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nedostatečně odůvodněným. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, která souvisí s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění rozhodnutí. Ty jsou upraveny především v ust. § 68 odst. 2, 3 a § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. S nepřezkoumatelností je spojena i otázka, zda se správní orgán zabýval veškerými skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinil a jakými úvahami se řídil při hodnocení podkladů (vizte např. rozsudek NSS, č. j.: 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové závěry (vizte např. rozsudek NSS, č. j.: 4 Azs 55/2003-51), či jestliže nevypořádal rozpory mezi shromážděnými podklady, tzn. nevysvětlil, proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru na úkor podkladů svědčících o odlišném skutkovém závěru (vizte např. rozsudek NSS, č. j.: 5 A 48/2001-47). Nepřezkoumatelnost zakládají též nedostatky spočívající v tom, že není zřejmé, jakou právní normu (popř. jaký právní předpis a v jakém časovém znění) správní orgán na věc aplikoval, jak tuto právní normu vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu aplikovat. Žádné pochybení ve vyjmenovaných aspektech nepřezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí nezatěžuje.
14.                      Žalovaný se řádně zabýval, zda jsou naplněny podmínky pro neudělení zaměstnanecké karty, a došel ke správnému závěru. Situaci žalobkyně se přitom důkladně věnoval; žalobkyně není trestně zachovalá, dokonce spáchala zločin; důsledky neudělení zaměstnanecké karty jsou pak přiměřené důvodu jejího neudělení, a to i s přihlédnutím k zhoršené možnosti získat nové pobytové oprávnění. Neuložení trestu vyhoštění není pro vydání pobytového oprávnění relevantní. Naopak neudělení pobytu je zákonným důsledkem, není-li žalobkyně trestně zachovalá, nejedná se o trest, ale jen o jeho následek v rovině regulace pobytu cizinců, což je zcela legitimní a především v souladu s právní úpravou.
15.                      Další námitku žalobkyně směřovala do posouzení rodinného a soukromého života, která musí být zhodnocena i v žádosti o přechodný pobyt. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 20. 9. 2018, č. j.: 10 Azs 127/2018 – 30: „Povinnost posuzovat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života cizince (ve smyslu § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) i v rozhodnutí, jímž správní orgán zamítá žádost o povolení k přechodnému pobytu, plyne přímo z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).“
16.                      Jde-li tak o posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně, rovněž v tomto případě lze napadené rozhodnutí považovat za přezkoumatelné. Z jeho odůvodnění lze zjistit důvody, proč žalovaný neshledal nepřiměřenost zamítavého rozhodnutí a k jakým skutečnostem při tom přihlédl.
17.                      Žalobkyně žádné silné vazby k České republice netvrdila, ostatně i v žalobě byla velmi obecná, nevyplynulo, že by měla na území nějaké příbuzné, její studium neprobíhalo řádně, navíc samo o sobě nepostačuje k zjištění nepřiměřenosti, pokud žalobkyně spáchala dokonce zločin, a to ani když od té doby, jak tvrdí, vede spořádaný život. Aplikace čl. 8 Úmluvy přichází v úvahu v řízeních o udělení přechodného pobytu jen poměrně vzácně, při zřetele hodných důvodech; nic takového v případě žalobkyně najevo nevyšlo.
18.                      S ohledem na minimální vazby žalobkyně v České republice se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval jejím soukromým a rodinným životem vysoce nad rámec nezbytného. Jeho odůvodnění je naprosto precizní a podrobné, soud k němu nemá více, co dodat.
19.                      Neudělením zaměstnanecké karty nedošlo ani k porušení zásady non-refoulement. Obává-li se žalobkyně návratu do své vlasti, může využít jiných řízení, která jsou k tomu primárně určena; minimálně může podat žádost o mezinárodní ochranu. Ze správního spisu nevyplynuly jakékoliv obavy žalobkyně z poměrů v zemi původu, zároveň nebylo ani využito možnosti vyjádřit se k podkladům, kdy žalobkyně mohla případné obavy sdělit, nebylo proto vadou, nezabýval-li se žalovaný daným aspektem výslovně v napadeném rozhodnutí.
20.                      Judikatura Nejvyššího správního soudu, na niž žalobkyně odkazovala v žalobě, nebyla důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Je pravdou, že měla být posouzena přiměřenost ve vztahu k rodinnému a soukromému životu, což však žalovaný velice precizně učinil. Stran zásady non-refoulement má pak žalobkyně k dispozici jiné řízení, v němž mohou být její práva chráněna.
21.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
22.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. března 2025

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce