USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) L. M. a b) D. M. H., oba zastoupeni Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 41 A 14/2024 ‑ 61,

takto:

1. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 6. 12. 2024 kasační stížnost žalobců (dále jen „stěžovatelé“) směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2024, č. j. 41 A 14/2024 ‑ 61.

[2]               Vzhledem k tomu, že stěžovatelé současně s podáním kasační stížnosti nezaplatili soudní poplatek, vyzval je Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 1. 2025, č. j. 3 As 266/2024 ‑ 13, ke splnění poplatkové povinnosti. Stěžovatelé poté požádali o osvobození od soudních poplatků, přičemž tuto žádost Nejvyšší správní soud z důvodu neprokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 20. 2. 2025, č. j. 3 As 266/2024 ‑ 27, zamítl (výrok I) a opětovně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku (výrok II). Stěžovatelé následně doložili další listiny osvědčující jejich majetkové poměry, nicméně ani z nich nebyly zřejmé skutečnosti rozhodné pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 27. 3. 2025, č. j. 3 As 266/2024 ‑ 33, opětovně zamítl žádost stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků (výrok I) a vyzval je ke splnění poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok II); zároveň byli stěžovatelé poučeni o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.

[3]               Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti; dle § 7 citovaného zákona se stal soudní poplatek za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání.

[4]               Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dále platí, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5]               Jak již bylo uvedeno, povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovatelům společně s podáním kasační stížnosti; této povinnosti stěžovatelé nedostáli. Nejvyšší správní soud je proto vyzval k úhradě soudního poplatku usnesením č. j. 3 As 266/2024 ‑ 33. Toto usnesení bylo v souladu s § 42 odst. 1 a odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) doručeno zástupci stěžovatelů do datové schránky dne 27. 3. 2025 (viz doručenka založená na č. l. 34 spisu Nejvyššího správního soudu). Posledním dnem patnáctidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku se tak stal pátek 11. 4. 2025 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelé však do tohoto dne (ani k datu vydání tohoto rozhodnutí) soudní poplatek nezaplatili. Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě lhůty k zaplacení soudního poplatku stanovené usnesením č. j. 3 As 266/2024 ‑ 33 se již jednalo o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační stížnost je splatný okamžikem jejího podání.

[6]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, byly naplněny podmínky předvídané v § 9 odst. 1, větě druhé zákona o soudních poplatcích. Proto soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.

[7]               O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2025

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu