č.j. 29 A 120/2024-155
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci
žalobce: Veolia Energie ČR, a.s., IČ: 451 93 410
sídlem 28. října 3337/7, 702 00 Ostrava,
zastoupený advokátem JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D.
sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v provedení místního šetření žalovaným dne 24. 9. 2024 v obchodních prostorách žalobce na základě pověření ze dne 23. 9. 2024, č. j. ÚOHS-35579/2024/852,
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v provedení místního šetření podle § 21f zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), žalovaným dne 24. 9. 2024, a to v obchodních prostorách žalobce na adrese 28. října 3337/7, 702 00 Ostrava ke kterému došlo na základě pověření předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 9. 2024, č. j. ÚOHS-35579/2024/852 (dále jen „Pověření“).
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
2. Žalobce v žalobě namítá nezákonnost předmětného místního šetření, neboť bylo nepřiměřené a neodůvodněné s ohledem na faktický nedostatek relevantních podkladů pro jeho odůvodnění. Žalobce se dále domáhá toho, aby soud stanovil žalovanému povinnost ukončit porušování jeho práv zadržováním a využíváním dokumentů získaných během místního šetření, a uložení zákazu žalovanému přihlížet v rámci jeho činnosti k těmto dokumentům.
3. Žalobce konkrétně uvádí, že žalovaný neměl důvodné podezření, že by se žalobce mohl dopustit spáchání přestupku, tj. žalovaný provedl místní šetření jen na základě jediné neurčité a nijak neověřené informace v anonymních podnětech. Žalovaný tak podnikl předmětné místní šetření, kdy jedinými indiciemi pro provedení šetření byla anonymní podání, přičemž žalovaný jejich důvěryhodnost dostatečným způsobem neprověřil a nesprávně ji posoudil. Je navíc zřejmé, že byla psána konkurentem žalobce v rámci konkurenčního boje, což ovšem žalovaný nevzal do úvahy. Jejich autorovi šlo o zabránění realizace aukcí na podporu výroby elektřiny z KVET. Autorem musel být konkurent, který neplánuje odchod od fosilních paliv a je v blízkém kontaktu se žalobcem a dalšími šetřenými soutěžiteli. Třemi podáními si vytvořil pojistku pro případ, že by žalovaný odhalil, že je podává konkurenční společnost. Žalovaný neprovedl alespoň základní vyhodnocení důvěryhodnosti podání. Místní šetření opřel pouze o podnět konkurenta, jehož zjevným cílem bylo poškození žalobce, a jinými indiciemi nedisponoval. Prověřování důvěryhodnosti obsahu podnětů žalovaný provedl nesprávně, neboť ověřoval pouze fakta nevypovídající o protisoutěžním jednání. Měl přitom reálné možnosti, jak tvrzení o protisoutěžním jednání ověřit například dotazy na Ministerstvo průmyslu a obchodu a Komisi nebo vyžádáním nabídek podaných v aukci a jejich porovnáním. Vše uvedené platí tím spíše, že podněty obsahují nepravdy a nesprávnosti (viz zejména tvrzení k vyloučení elektrárny Chvaletice). Žalovaný tudíž zasáhl do ústavně garantovaných práv žalobce.
III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce
4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnuje důvody, proč došlo k provedení předmětného místního šetření, posléze i jeho samotný průběh, který je zachycen v protokolu o průběhu místního šetření. Žalovaný má za to, že místní šetření bylo provedeno na základě zákonného oprávnění a za účelem dosažení legitimního cíle, s čímž byl žalobce prokazatelně seznámen. Zejména pak žalovaný (s odkazem na obsah správního spisu) odmítá tvrzení žalobce, že by místní šetření provedl pouze na základě anonymních podnětů, aniž by si informace v nich obsažené dále prověřoval. Žalovaný podrobněji analyzuje jednotlivé podněty a popisuje, jak tyto podněty ověřoval, což je zachyceno v úředních záznamech. Nelze si představit, jak by měl informace ještě dále prověřovat, aniž by nehrozilo prozrazení šetření. Místní šetření lze uskutečnit i v případě podání anonymního, resp. podání jako prostředku konkurenčního boje. Žalovaný disponoval co nejširším okruhem veřejně dostupných informací, které spolu s anonymními podněty vedly k racionálnímu závěru o podezření z možného porušení soutěžních předpisů. Posuzovaná praktika je způsobilá narušit hospodářskou soutěž. Společná lobbingová aktivita může být legitimní formou sdílení informací a koordinace aktivit. Žalovaný využil místní šetření k ověření důvodného podezření, že jednání žalobce a jiných soutěžitelů mohlo vést k porušení soutěžněprávních předpisů. K oslovení třetích stran nedošlo z důvodu možného prozrazení místního šetření.
5. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrvává na své argumentaci ohledně absence důvodného podezření a nedostatečného ověření důvěryhodnosti tvrzení v anonymních podnětech ze strany žalovaného, přičemž zpochybňuje dílčí tvrzení žalovaného v jeho vyjádření.
IV. Posouzení věci soudem
6. Krajský soud, za splnění podmínek dle § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání, se v intencích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalovaného ve smyslu § 82 s. ř. s., přičemž shledal, že žaloba není důvodná (§ 87 odst. 3 s. ř. s.).
7. Podstatu nyní projednávané věci tvoří tvrzení žalobce, že provedením místního šetření podle § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže žalovaným dne 24. 9. 2024 v obchodních prostorách žalobce došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce.
8. O tom, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je adekvátním prostředkem bezprostřední ochrany proti provedení místního šetření žalovaným dle zákona o ochraně hospodářské soutěže, svědčí rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 2. 10. 2014 ve věci DELTA PEKÁRNY a. s. proti České republice, č. stížnosti 97/11, jenž tento typ žaloby považuje za nejvhodnější mechanismus ochrany proti zneužití pravomoci žalovaného jakožto kontrolního orgánu při místním šetření. Pokud jde o možnosti a rozsah soudního přezkumu provedených šetření, je tedy namístě vycházet právě z uvedeného rozsudku a na něj navazující judikatury vnitrostátních soudů [viz například nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 4397/12; (N 27/80 SbNU 345), dostupný na https://nalus.usoud.cz].
9. V návaznosti na rozsudek ESLP ve věci DELTA PEKÁRNY a. s. proti České republice byl s účinností od 19. 10. 2016 doplněn § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže o odst. 7 ve znění: „Proti šetření v obchodních prostorách soutěžitelů lze podat žalobu.“ Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 293/2016 Sb., kterým byla citovaná změna v zákoně o ochraně hospodářské soutěže provedena, „[t]ato žaloba přitom umožňuje, aby soud přezkoumal nejenom to, zda byly dodrženy podmínky pro zahájení místního šetření, ale i samotný průběh tohoto šetření, a to relativně krátce po realizaci zásahu, jelikož pro podání zmíněné žaloby soudní řád správní zakotvuje subjektivní lhůtu dvou měsíců“.
10. Na základě § 21f odst. 7 zákona o ochraně hospodářské soutěže ve spojení s § 82 a násl. s. ř. s. již správní soudy přezkoumávají místní šetření en bloc, tedy nejen samotné pověření k šetření, ale též (a zejména) jeho vlastní průběh, přičemž mohou vyslovit jeho nezákonnost, zakázat žalovanému pokračovat v porušování práv soutěžitelů a, je-li to možné, přikázat mu obnovit stav před zásahem (§ 87 odst. 2 s. ř. s.).
11. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že provedené šetření na místě mělo zákonnou oporu v § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže a jeho realizace mohla sledovat legitimní cíl, kterým je efektivní výkon ochrany hospodářské soutěže.
12. Ze spisového materiálu žalovaného vyplývá, že žalovaný dne 23. 9. 2024 uskutečnil šetření na místě v souladu s § 21f ve spojení s § 20 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže v rámci šetření anonymních podnětů. O průběhu šetření na místě byl sepsán protokol č. j. ÚOHS-36021/2024/852. Pověření k provedení místního šetření v obchodních prostorách žalobce, podle § 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže bylo vymezeno tak, že šlo o „[p]rovedení šetření dle § 21f zákona za účelem prověření možného spáchání přestupku stanoveného v § 22a odst. 1 písm. b) zákona spočívajícího v uzavření dohody v rozporu s § 3 odst. 1 zákona a/nebo možného porušení zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie“, které žalovaný spatřoval v „jednání ve vzájemné shodě soutěžitele Veolia a dalších soutěžitelů v souvislosti s podporou výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), která byla schválena Evropskou komisí rozhodnutím State Aid SA.108368 (2023/N) - Czechia - Support far electricity from high-efficiency combined heat and power generation (dále též „podpora výroby elektřiny z KVET").“ Za důvodnou indicii pro provedení šetření na místě v obchodních prostorách žalobce žalovaný označil „podání, které Úřad obdržel, a která popisuje existenci výše uvedené dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě o koordinaci aktivit (…).“
13. Krajský soud na základě skutkového stavu přistoupil k posouzení, zda žalovaný při provádění předmětného místního šetření formálně nevybočil z pravidel pro něj stanovených zákonem o ochraně hospodářské soutěže, a zda místní šetření sledovalo legitimní cíl, kterým je efektivní výkon ochrany hospodářské soutěže. Krajský soud předně uvádí, že místní šetření se provádí na základě písemného pověření vystaveného předsedou žalovaného nebo jinou oprávněnou osobou. Mezi náležitosti pověření patří mimo jiné vymezení předmětu šetření (§ 21f odst. 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Současně musí žalovaný před zahájením šetření sdělit dotčenému soutěžiteli právní důvod a účel šetření a poskytnout náležitá poučení (§ 21f odst. 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Požadavky na sdělení těchto informací šetřenému soutěžiteli nejsou samoúčelné. Žalovaný má totiž sice na jedné straně poměrně širokou diskreci, jakým způsobem bude zajišťovat dohled nad plněním zákona; tato diskrece však není bezbřehá a neměla by sklouznout k náhodným tzv. „rybářským expedicím“ („fishing expeditions“). Prováděné šetření tedy nesmí vybočovat ze sděleného předmětu a účelu šetření a v něm získané materiály nesmí být bez dalšího využity pro jiný účel. Vymezení předmětu a účelu místního šetření v pověření jednak demonstruje, že je toto šetření oprávněné, ale zejména umožňuje šetřenému soutěžiteli vymezit rozsah jeho povinnosti spolupráce se žalovaným a chrání jeho právo na obhajobu.
14. Lze přisvědčit žalobci, že místní šetření je invazivním vyšetřovacím nástrojem. Logicky tomu tak je, neboť využívá prvek překvapení. Samotné místní šetření je konstantně traktováno jako „neohlášené místní šetření“ (též „přepadové místní šetření“, v unijním prostředí se běžně hovoří o „dawn raid“), v jehož rámci jsou upravena práva a povinnosti soutěžitelů na straně jedné a žalovaného na straně druhé. Soutěžitelé, kteří jsou podrobeni šetření na místě, nemají díky elementu překvapení možnost manipulovat s důkazy či se jich zbavovat nebo je nějakým způsobem pozměňovat. Tím, že je žalovaný nadán pravomocí vstupovat do obchodních prostor soutěžitele a obstarat v těchto prostorách nezbytné důkazní prostředky, se naplňuje účel zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť bez takto získaných důkazů by často nebylo možné odhalit závažné protisoutěžní jednání soutěžitelů. Byť je místní šetření citelným zásahem, nic to nemění na tom, že je nástrojem legitimním.
15. Zároveň ovšem platí, že z toho, že místní šetření bylo po formální stránce v souladu s dikcí zákona a obecně v souladu s legitimními cíli, nelze ještě učinit závěr, že obstálo coby zákonné. Aby tento závěr bylo možno učinit, muselo by místní šetření být též nezbytné, tj. především přiměřené uvedenému legitimnímu cíli. Aby pak bylo přiměřené, muselo by vyhovět v testu vhodnosti, délky a rozsahu (viz bod 91. rozsudku ve věci DELTA PEKÁRNY a. s. proti České republice, resp. na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2016, č. j. 62 Af 39/2016-115; a dále rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, č. j. 62 A 236/2016-91; ze dne 31. 3. 2017, č. j. 29 A 165/2016-150; ze dne 29. 5. 2017, č. j. 30 Af 29/2016-262). Rovněž Ústavní soud v odkazovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 4397/12 stanovil požadavek soudního přezkumu, obsahujícího přezkum výkonu pravomoci ÚOHS co do vhodnosti, délky a rozsahu provedených místních šetření tak, aby byl zajištěn přezkum přiměřenosti zásahu (proporcionality v užším smyslu) stanovenému legitimnímu cíli, který spočívá v ochraně hospodářské soutěže (srov. též na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2021, č. j. 5 As 255/2018-42).
16. Posouzení vhodnosti místního šetření, tzn. zda použití tohoto procesního institutu bylo adekvátní vůči konkrétním skutkovým okolnostem, jež zde byly na počátku místního šetření, krajský soud založil primárně na posouzení existence konkrétních skutkových zjištění, která měl žalovaný k dispozici před zahájením místního šetření. Jak ovšem konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 365/2019-48, „při úvaze, zda bylo provedené místní šetření přiměřené (a úžeji vhodné) je třeba mít rovněž na paměti, co je jeho účelem v rámci prověřování podezření na porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Stěžovatel je v případě podezření na protisoutěžní jednání, a zejména zakázaného jednání ve shodě a/nebo dohodě, o jaké se mělo jednat také v posuzované věci, ve značně složité pozici, pokud jde o získávání relevantních důkazů k jeho prokázání. Místní šetření je právě nástrojem k opatření důkazních prostředků o možném porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, k němuž stěžovatel přikračuje zásadně v úvodní fázi celého procesu, a to případně i před samotným zahájením řízení (tzv. „předběžné šetření“). Místní šetření je přitom mnohdy nezastupitelným (de facto jediným možným) nástrojem k opatření důkazů.“ (srov. také rozsudek ze dne 15. 10. 2021, č. j. 3 As 92/2020-59).
17. Nezákonnost předmětného místního šetření, jež je žalobou označeno jako zásah, žalobce primárně spatřuje v tom, že žalovaný nedisponoval před jeho provedením žádnými konkrétními indiciemi zakládajícími důvodné podezření o protisoutěžním jednání, nýbrž toliko domněnkami z anonymních podnětů, které dostatečně neprověřil.
18. V této souvislosti krajský soud zdůrazňuje, že shodnými otázkami se zabýval ve skutkově obdobné věci žalobců Energetický a průmyslový holding a.s.; EP Power Europe, a.s.; EP Energy, a.s.; EP Infrastructure, a.s., a ČEZ a.s. v řízeních vedených pod sp. zn. 31 A 72/2024 a sp. zn. 31 A 73/2024, která vyústila ve vydání rozsudků ze dne 11. 3. 2025, č. j. 31 A 72/2024-172 a č. j. 31 A 73/2024-87. Rozhodující senát 31 A krajského soudu v nich dospěl k závěru, že v daných případech se nejednalo o nezákonný zásah spočívající v provedení místního šetření v obchodních prostorách žalobců, provedeného rovněž v souvislosti prošetřením anonymních podnětů, nadto totožných s těmi, které byly prověřovány v nyní projednávané věci žalobce. Krajský soud nyní neshledává důvod se od těchto závěrů jakkoli odchýlit, a proto v tomto případě žalobce bude ze závěrů citovaných rozsudků vycházet.
19. Pokud jde o posouzení, jaká skutková zjištění vedla žalovaného k provedení předmětného místního šetření, žalobce namítá, že žalovaný provedl šetření na místě na základě podezření ze spáchání protisoutěžního jednání, které plynulo pouze ze tří anonymních podnětů. Jejich samotný obsah nasvědčuje závěru, že jejich podání bylo pouze účelovou součástí konkurenčního boje a že oznamovatel(é) zamýšlel(i) využít orgán veřejné moci pouze jako nástroj pro uplatňování svých vlastních zájmů. Podle žalobce žalovaný neprovedl vyhodnocení důvěryhodnosti těchto anonymních podání, respektive je provedl nesprávně.
20. Žalovaný postupně obdržel tři anonymní podněty, které se týkaly možného protisoutěžního jednání žalobce a dalších subjektů.
21. První podnět adresovaný řediteli odboru kartelů obdržel žalovaný dne 5. 8. 2024. V něm jeho autor nejprve stručně popisuje svůj vztah k oblasti energetiky a následně uvádí, že se dozvěděl o domlouvání v podnětu uvedených společností na ovlivnění výpočtu podpory elektřiny z KVET pro konkrétní zdroje nebo projekty tak, aby pro sebe maximalizovali výši podpory. Autor uvádí, že žalobce a další soutěžitelé chtějí uměle podhodnotit reálný výkon a uvedené společnosti porcují projekty, aby si vzájemně nekonkurovaly, domlouvají si podmínky investic a provozní náklady. Dále autor uvádí, že zaslechl, že dohoda má ze msty současně poškodit Chvaletice. Podle autora si „pánové“ píšou zašifrovaně a potkávají se osobně a jejich jednání stojí mnoho desítek mld. z veřejných peněz.
22. Druhý podnět obdržel žalovaný dne 19. 8. 2024. Autor se označuje za insidera a poukazuje na možný kartel a zneužití veřejné podpory týkající se veřejné podpory elektřiny z KVET. Podle něj je při snaze ovlivnit nastavení systému veřejné podpory tak, aby byla co nejvyšší a zároveň byli vyloučeni někteří konkurenti, využíváno i kontaktů na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Autor uvádí konkrétní jména osob, které jsou zapojeny do protisoutěžního jednání a kteří se podle něj osobně či prostřednictvím komunikačních šifrovaných aplikací domlouvali. Popisuje lobbing vůči Ministerstvu průmyslu a obchodu, který měl směřovat k prosazení omezujícího požadavku, který by vyloučil velké skupiny tzv. závodních energetik a rovněž nového či modernizovaného zdroje v místě současné elektrárny Chvaletice a některých projektů spojených s městem Prostějov. Dále popisuje, že dotčené osoby usilovaly o dosažení maximální výše podpory nastavením investičních a provozních nákladů (usilují, aby to bylo 70 %) a současně počítají s nepřekročením předpokládaného objemu soutěženého výkonu. Uvedené subjekty se podle autora také domlouvaly na postupné koordinaci toho, kdo bude v jednotlivých aukcích s jakým projektem modernizace nebo výstavby vítězit. Jejich jednání má podle autora podnětu potenciál způsobit miliardové škody České republice.
23. Třetí podnět adresovaný kartelovému odboru žalovaný obdržel dne 17. 9. 2024. Autorka v něm uvádí, že se seznámila s informacemi týkajícími se odvětví KVET, které bude v České republice aktuálně čerpat podporu v řádu desítek miliard korun. Autorka popisuje, že se do aukcí chce koordinovaně přihlásit několik velkých firem, které postupují po dohodě, aby si rozdělily celkové finance. Uvádí jednotlivé skupiny a pod ně spadající společnosti, které se dohody mají účastnit, a osoby, které za ně jednají. Popisuje také nabídky některých společností. Podle autorky řeší i dotace z MODFONDu a podařilo se jim také u Ministerstva průmyslu a obchodu prolobovat, že na podporu z KVET si sáhnou i ty firmy, které mají podporu z MODFONDu.
24. Krajský soud k námitkám žalobce předně uvádí, že anonymní podání i podání činěná konkurenty šetřeného soutěžitele obecně mohou být podkladem pro provedení šetření na místě. Anonymní podněty judikatura dlouhodobě akceptuje jako relevantní zdroj možného podezření na protisoutěžní jednání (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 1 As 80/2018‑201, a ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 As 140/2019‑93). Pokud jde o podněty podávané konkurenty, Krajský soud v Brně k nim v minulosti zaujal spíše rezervovaný přístup. Vyslovil především zásadní výhrady vůči obecné věrohodnosti takových podnětů, neboť mohou být pouze nástrojem konkurenčního boje (rozsudky ze dne 3. 10. 2019, č. j. 62 A 77/2019-202, ze dne 5. 11. 2019, č. j. 31 A 70/2019-196, a ze dne 3. 3. 2020, č. j. 31 A 195/2019-155). S přístupem krajského soudu se však Nejvyšší správní soud neztotožnil. V rozsudcích ze dne 15. 10. 2021, č. j. 3 As 92/2020-59, ze dne 21. 12. 2021, č. j. 2 As 295/2019-99, a ze dne 26. 1. 2022, č. j. 7 As 438/2019-56, dospěl k závěru, že případné využití podnětu jako prostředku konkurenčního boje neznamená, že by se nemohlo jednat o podnět relevantní a věrohodný. Podněty k šetření protisoutěžního jednání podávají zcela běžně právě konkurenti a právě oni jsou také schopni získat relevantní informace „zevnitř“ určitého tržního prostředí. Náhled Nejvyššího správního soudu lze tedy shrnout tak, že k podnětu podanému konkurentem není potřeba přistupovat s vyšší obezřetností a klást větší požadavky na ověřování informací, které jsou v něm obsaženy. Jelikož lze v této otázce považovat judikaturu Nejvyššího správního soudu již za konstantní, bude soud v této věci vycházet při rozhodování právě ze závěrů Nejvyššího správního soudu.
25. Ve vztahu k nyní projednávané věci z výše uvedeného plyne, že relevanci ani věrohodnost jednotlivých podnětů nijak nesnižuje skutečnost, že byly anonymní a že mohly být sepsány konkurentem (popř. konkurenty) žalobce. Stejně tak z citované judikatury vyplývá, že by nebylo rozhodné ani to, kdyby bylo cílem podnětů poškození žalobce v rámci konkurenčního boje. Podobně nemůže hrát roli, jestli snad jejich autor či autoři sledovali vlastní prospěch (jak naznačuje žalobce poukazem na to, že autor je konkurentem, který neplánuje odchod od fosilních paliv). Podstatná je skutečně pouze konkrétní relevance a věrohodnost informací obsažených v podnětech.
26. Krajský soud má za to, že žalovaný vyhodnotil relevanci a věrohodnost informací obsažených v podnětech dostatečným způsobem. Jedním z aspektů tohoto hodnocení byla i skutečnost, že se informace z jednotlivých podnětů vzájemně potvrzují. Tento aspekt by jistě nebyl nijak významný, pokud by ve skutečnosti autorem všech tří podnětů byla jediná osoba, jak naznačuje žalobce. Jak ovšem dovodil krajský soud v citovaném rozsudku č. j. 31 A 73/2024-87, „indicie, z nichž žalobce tento závěr dovozuje, soud hodnotí jako velmi slabé a po porovnání obsahu podnětů se mu jeví jako pravděpodobnější, že každé z podání bylo psáno odlišným autorem. (…) Nelze sice vyloučit, že některé informace mohly pocházet z jediného původního pramene, nicméně šíře a hloubka informací uváděných v jednotlivých podnětech se liší do takové míry, že je pravděpodobnější, že původních pramenů informací bylo více.“ Jakkoliv nelze zcela vyloučit, že všechna tři podání mohla být výsledkem koordinované činnosti (ať již v podobě koordinace přímo samotných podnětů, či v podobě koordinovaného šíření informací k více osobám s cílem dosáhnout toho, že některé z těchto osob podají podnět k žalovanému), rozhodně nelze mít takovou variantu za pravděpodobnou, natož prokázanou. Žalovaný tak byl před zahájením napadeného místního šetření schopen identifikovat povahu možného zakázaného jednání žalobce (resp. dalších soutěžitelů, u kterých provedl paralelní místní šetření). Žalovaný přitom vycházel ze tří anonymních podnětů a z veřejně dostupných informací (shromážděných ve smyslu prověření anonymních podnětů 1 až 3), přičemž posouzení vstupních indicií se žalovaný věnoval po delší dobu (i s ohledem na časový odstup podaných podnětů), a to v závislosti na zjišťování dalších relevantních informací, které ve svém vzájemném souhrnu založily důvodné podezření o možném protisoutěžním jednání žalobce.
27. Přestože krajský soud souhlasí s premisou žalobce uvedené v replice, že institut místního šetření slouží k zajištění důkazních prostředků o možném protisoutěžním jednání, nikoliv k prověření důvěryhodnosti tvrzení, na základě kterých takové místní šetření provádí. Nicméně posouzení vhodnosti místního šetření, tzn. zda použití tohoto procesního institutu bylo adekvátní vůči konkrétním skutkovým okolnostem, jež zde byly na počátku místního šetření, je třeba založit primárně na posouzení existence konkrétních skutkových zjištění, která měl žalovaný k dispozici před zahájením místního šetření (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2024, č. j. 29 A 60/2024-95, ve věci společnosti DUVENBECK LOGISTIK; v tomto ohledu lze souhlasit s žalobcem, že závěry citovaného rozsudku nelze bez dalšího aplikovat na nynější věc s ohledem na odlišné skutkové okolnosti, obecná nosná východiska ve vztahu k anonymním podnětům jsou nicméně přenositelná i na nynější případ žalobce). Po posouzení nastolené otázky krajský soud nemůže přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný nečinil dostatečné kroky směřující k ověření relevance a věrohodnosti informací obsažených ve všech třech podnětech. Jak vyplývá z obsahu správního spisu sp. zn. ÚOHS-P0599/2024/KD, žalovaný po přijetí podnětů postupně zakládal poměrně značné množství listin k ověření některých skutečností uvedených v podnětech. Nejprve se v návaznosti na první dva obdržené podněty snažil potvrdit v nich uvedené informace o 1) notifikačním rozhodnutí Evropské komise, 2) vyhlášení aukce Ministerstvem průmyslu a obchodu, 3) obsahu celého programu podpory, 4) výši aukčních a zelených bonusů, 5) způsobu hodnocení nabídek, 6) nastavení podmínek aukce, 7) tom, zda v podnětech uvedené osoby skutečně pracují na Ministerstvu průmyslu a obchodu, respektive u jednotlivých soutěžitelů, a zda se věnují problematice KVET, 8) legislativních úpravách navazujících na podporu elektřiny z KVET, 9) existenci nového či modernizovaného zdroje elektrárny Chvaletice. Zjištění učiněná k těmto okruhům skutečností pak žalovaný shrnul v úředním záznamu ze dne 17. 9. 2024, č. j. ÚOHS-35094/2024/852. Po jeho sepsání pak obdržel třetí podnět. V něm byly označeny další osoby, které se mají na údajném protisoutěžním jednání podílet. Žalovaný v návaznosti na to opět ověřoval především to, zda jsou tyto osoby skutečně spojeny se soutěžiteli a zda se případně věnují problematice KVET.
28. Krajský soud nespatřuje pochybení žalovaného ani v tom, že se zaměřil na ověřování faktických informací o podpoře elektřiny z KVET a o osobách uvedených v podnětech. Ověření relevance a věrohodnosti informací obsažených v podnětu se nemusí zaměřovat pouze na samotné ověřování tvrzení o protisoutěžním jednání. Také pravdivost či naopak nepravdivost různých doprovodných informací, které tvoří spíše kontext údajného protisoutěžního jednání, hrají významnou roli při hodnocení věrohodnosti autora podnětu a tím i podnětu samotného. Je přitom logické, že žalovaný v prvé řadě ověřuje faktické informace, které lze ověřit relativně snadno, a nikoliv samotnou existenci kartelového jednání, které se standardně jeho aktéři snaží všemi možnými způsoby zakrýt (jeho potvrzení či vyvrácení je zpravidla možné právě až na základě informací získaných při šetření na místě). Ověřením faktických údajů může žalovaný snáze potvrdit či vyvrátit pravdivost dílčích tvrzení autora podnětu, tím prověřit také věrohodnost podnětu jako celku, a to vše, aniž by riskoval vyzrazení připravovaného šetření. K ověřování uvedených informací zároveň nebylo potřebné mít specifické znalosti. Nelze proto přisvědčit ani námitce, že bez takových znalostí nebylo možné vůbec vyhodnotit důvěryhodnost podnětů.
29. Žalovaný zároveň musí při prověřování podnětu postupovat obezřetně tak, aby nedošlo k vyzrazení jeho aktivit a zmaření nejen případného šetření na místě, ale také případného přestupkového řízení. Krajský soud proto neshledává pochybení žalovaného v tom, že nepřistoupil k ověřování prostřednictvím dotazů na Ministerstvo průmyslu a obchodu či Evropskou komisi. Pravdivost dílčích tvrzení týkajících se kontextu tvrzeného protisoutěžního jednání ostatně žalovaný prověřil dostatečně a je velmi nepravděpodobné, že by dotazy ověřil samotné spáchání protisoutěžního jednání. Navíc je nutno vzít v úvahu, že podle autorů podnětů mohli pracovníci Ministerstva průmyslu a obchodu v protisoutěžním jednání hrát určitou roli. Není podstatné, zda tato role spočívala v aktivním zapojení do protisoutěžního jednání nebo v tom, že tito pracovníci byli spíše objektem lobbingu ze strany soutěžitelů. V každém případě byla obava žalovaného z možného vyzrazení šetření v případě prověřování protisoutěžního jednání pomocí dotazů na další subjekty podle názoru soudu namístě.
30. Krajský soud zároveň neshledává žádnou nezákonnost v postupu žalovaného v důsledku toho, že svou obavu z vyzrazení více nevysvětlil. Jednak lze samotnou obavu i její důvody snadno dovodit ze samotných podnětů, jednak žalovanému ze zákona neplyne povinnost předem zdůvodňovat své obavy, které jej vedou k tomu, že neprovede další prověřování. Důvodem nezákonnosti šetření na místě může být pouze to, že podněty dostatečně neprověří nebo že namísto šetření na místě neučiní méně invazivní úkony, které by postačovaly k naplnění sledovaného cíle. Samotné nezdůvodnění, proč k nějakému kroku žalovaný nepřistoupil, nezákonnost šetření na místě založit nemůže.
31. Ačkoliv žalobce žalovanému vytýká, že ověřoval pouze faktické informace (tedy nikoliv informace o samotném protisoutěžním jednání, jejichž pravdivost žalobce v žalobě zpochybňuje), které lze ověřit z veřejně dostupných zdrojů, krajský soud má za to, že i z veřejných zdrojů si může žalovaný ověřit, „jak funguje KVET výroba a jakých zdrojů se týká a jaké údaje o nich jsou veřejně dostupné, jak probíhá příprava sekundární legislativy, dotačních programů atp. v dané oblasti.“ Žalobce nadto fakticky nenabízí oproti postupu žalovaného žádnou relevantní alternativu, která by pomocí dotazů na třetí subjekty vedla k ověření samotného protisoutěžní jednání, aniž by byl ohrožen účel v té době zatím zvažovaného šetření na místě. Pokud žalobce v podané žalobě i v replice zpochybňuje opodstatněnost podezření z protisoutěžního jednání, které má být v rozporu s ověřitelnými fakty i mimo jakoukoli pravděpodobnost, uvedené námitky již dle krajského soudu spadají do rámce hodnocení získaných informací, a tedy navazujícího postupu žalovaného směřujícího k případnému zahájení přestupkového řízení a posouzení otázky o existenci protisoutěžního jednání. Posouzení důvodnosti podezření legitimizujícího provedení úkonu v podobě místního šetření je třeba odlišovat od samotného posouzení existence protisoutěžního jednání.
32. Lze shrnout, že žalovaný provedl základní ověření věrohodnosti a relevance informací obsažených v podnětech. Žalovaným shromážděné informace postačovaly pro závěr o důvodném podezření z páchání protisoutěžního jednání. Žalovaný (dle obsahu pověření) podezříval žalobce z toho, že mohl koordinovat aktivity směřující k ovlivnění podmínek pro poskytnutí podpory výroby elektřiny z KVET a dále koordinovat účast a/nebo nabídky do (i) aukce na podporu výroby elektřiny z KVET vyhlášené dne 2. 7. 2024, a do (ii) aukcí, které budou na podporu výroby elektřiny z KVET vyhlášeny. Všechny informace obsažené v tomto podezření jsou přitom podporovány obsahem tří podnětů, které žalovaný obdržel a jejichž věrohodnost v dostatečné míře ověřil.
33. Pokud jde o žalobcem předestřený požadavek, aby krajský soud žalovanému stanovil povinnost, aby se v dalším šetření či navazujícím správním řízení zdržel používání dokumentů, které měl žalovaný získat nezákonně v důsledku nezákonně provedeného místního šetření v obchodních prostorách žalobce, tomuto požadavku logicky, v návaznosti na výše konstatovaný závěr o zákonnosti a vhodnosti provedeného místního šetření, nelze vyhovět. Nadto krajský soud uvádí, že v minulosti judikoval, že zkoumání zákonnosti zajištění dokumentů a jejich držení v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem je akcesorickým zkoumáním ke zkoumání zákonnosti samotného místního šetření (rozsudek ze dne 26. 9. 2019, č. j. 62 A 63/2019-140, bod 11). Pokud by bylo místní šetření nezákonné samo o sobě, bylo by v zásadě nezákonné i zajištění kopií vybraných dokumentů. Pokud by však šetření nebylo možné považovat za nezákonné jako takové, bylo by při soudním přezkumu nutné se zabývat tím, jaké „rozhodující skutečnosti“ [§ 84 odst. 3 písm. b) s. ř. s.] v tomto směru žalobce líčí (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 29 A 183/2019-142, bod 99).
V. Závěr a náklady řízení
34. S ohledem na výše uvedené proto krajský soud nepovažuje předmětné místní šetření za nezákonné, pročež jeho nezákonnost tedy ani nekonstatuje. Celkově tak dle názoru soudu nedošlo k nezákonnému zásahu do práv namítaných žalobcem, a proto žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci úspěch neměli (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 26. března 2025
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu