č.j. 29 Af 34/2024-43

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci

žalobců: a) P. F.
b) MESPA CLUB s.r.o., IČO: 02030853
sídlem Cyrilometodějská 981, 766 01 Valašské Klobouky
oba zastoupeni advokátem Mgr. Štěpánem Janáčem
sídlem Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Generální ředitelství cel
sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2024, č. j. 20799-3/2024-900000-311, sp. zn. 62766-3/2019-640000-12

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 14. 3. 2024, č. j. 15282-8/2024-640000-12. Celní úřad uvedeným rozhodnutím shledal žalobce vinnými tím, že společným jednáním spáchali přestupek dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o hazardních hrách“), jehož se měli dopustit tím, že provozovali hazardní hru v provozovně s názvem „Pivnice Na rožku“, na adrese Mýto 184, 763 31 Brumov - Bylnice (dále jen „provozovna“) nejméně od 8. 7. 2019 do 11. 7. 2019 prostřednictvím dvou kusů technických zařízení s typem hry PEGASUS v rozporu s
    § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách. Žalobci a) byla za tento přestupek uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, žalobci b) pak pokuta ve výši 40 000 Kč, oba byli taktéž povinni zaplatit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Celní úřad dále ve výroku IV. rozhodl o zabrání předmětných technických zařízení a jejich příslušenství ve smyslu § 53 odst. 1 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) vůči neznámé osobě, zastoupené opatrovníkem. Konečně ve výroku V. celní úřad rozhodl o zabrání finanční hotovosti, která byla z technických zařízení vyňata, a to vůči společnosti Development Trade s.r.o.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

  1. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobci navrhují, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, případně aby snížil uložené pokuty dle § 78 odst. 2 s. ř. s
  2. Žalobce a) celním orgánům sdělil, že prostory v provozovně měl pronajaty pouze za účelem hospodské činnosti. Část těchto prostor pronajal na základě podnájemní smlouvy společnosti Development Trade s. r. o. Právě v těchto prostorech se nacházela technická zařízení, žalobce a) tedy argumentuje, že tato zařízení nemohl provozovat. Celní orgány se právě proto měly zabývat přestupkovou odpovědností společnosti Development Trade s. r. o., o čemž vypovídají i doklady od specializovaného finančního úřadu. Není taktéž pravda, že tato společnost je nekontaktní, naopak odpovídala na dotazy celního orgánu v řízení. Protože celní orgány nevyslechly odpovědné zástupce této společnosti, jsou jejich rozhodnutí předčasná. Z výpisů z tržeb není patrné, že by žalobcům plynuly jakékoliv tržby z technických zařízení. Celní orgány neprokázaly, že technická zařízení byla v provozu ve druhém čtvrtletí roku 2019, ačkoliv to tvrdí.
  3. Celní orgány taktéž nevysvětlily, na základě jakých skutkových zjištění dospěly k závěru, že technická zařízení nevlastnila společnost FAIRA s. r. o. Stejně tak nebylo vysvětleno, z jakého důvodu celní orgány postupovaly odlišně ohledně vlastnictví finanční hotovosti vyňaté ze zařízení. Žalobci nesouhlasí s tvrzením celních orgánů, že se podíleli na provozu technických zařízení. Argumentují tím, že žalobce a) se nepodílel na případné ztrátě z nájemného v případě, kdy by výhry z technické hry přesáhly vklady. Žalobci neměli přístup k účetnictví společnosti Development Trade s. r. o., nemohli tedy kontrolovat zisky ze zařízení. Žalobci nesouhlasí se závěry žalovaného, že by zařízení Pegasus bylo hazardní hrou. Závěrem žalobci namítají, že jim uložená pokuta je likvidační a zjevně nepřiměřená k jejich majetkovým poměrům. Skutečnost, že žalobce a) byl jednatelem, resp. společníkem dvanácti obchodních korporací, ještě neznamená, že mu z nich plyne jakýkoliv příjem.

III. Vyjádření žalovaného

  1. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nadále setrvává na právním názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí a nesouhlasí s žalobními námitkami žalobce, které nadto považuje za obsahově totožné s námitkami odvolacími. Proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle cituje, přičemž námitky žalobce shledává nedůvodnými. K podřazení hry Pegasus pod hazardní hry odkázal žalovaný na judikaturu správních soudů. Uložené pokuty nepovažuje vzhledem k jejich účelu za likvidační a nepřiměřené.

IV. Posouzení věci soudem

  1. Krajský soud, za splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (celního úřadu), včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
  2. Krajský soud předně uvádí, že soudní řízení správní je ovládáno dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Obsah a kvalita žaloby tak v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78; rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud uvedené poznamenává z toho důvodu, že žaloba v nyní projednávané věci je totiž doslovným opisem odvolání proti rozhodnutí celního úřadu. Žalobci nijak nereagují na odůvodnění napadeného rozhodnutí, krajský soud proto soudní přezkum omezil na posouzení, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti, zda žalovaný řádně vypořádal odvolací námitky a zda přitom vycházel z podkladů obsažených ve správním spisu.
  3. Podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách (ve znění účinném v době spáchání přestupku) právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru.
  4. Podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách je zakázáno provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona.
  5. Podle § 5 zákona o hazardních hrách provozováním hazardní hry se rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.
  6. Celní orgány shledaly žalobce vinné ze spáchání přestupku spočívajícího v provozování hazardní hry bez povolení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že pod pojem „provozování“ dle § 5 zákona o hazardních hrách lze podřadit jakékoliv faktické činnosti související s vytvářením podmínek pro provoz technického zařízení např. zapínání a vypínání zařízení, vyplácení výher, umístění zařízení v provozovně či vybírání finančních prostředků ze zařízení. Tuto činnost nemusí provádět přímo vlastník technického zařízení, ale i třetí osoba (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 207/2018-32, body [42 a 43], a č. j. 1 As 74/2018-40, body [49 a 50]; byť se tyto rozsudky týkaly zákona o loteriích, nijak to nebrání jejich přenositelnosti pro účely zákona o hazardních hrách – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 4 As 120/2021-75, bod [22]). Pro projednávaný případ jsou uvedené závěry relevantní z toho důvodu, že zde nebyla žádná osoba disponující povolením dle § 85 zákona o hazardních hrách.
  7. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, žalovaný vyšel z těchto skutkových zjištění. Žalobce a) měl v rámci svého živnostenského oprávnění zapsánu provozovnu k výkonu činnosti Velkoobchod, maloobchod od 3. 7. 2019 do 22. 1. 2020, již si pronajímal. Žalobce b) měl provozovnu zapsánu zase pro výkon Hostinské činnosti (od 1. 7. 2019 do 1. 10. 2019) a Prodej kvasného lihu a lihovin (od 1. 7. 2019 do 1. 10. 2019) (příloha č. 26051-2/2022-640000-12 správního spisu). Celní úřad provedl v provozovně dne 11. 7. 2019 kontrolu, při níž zjistil dvě technická zařízení. V době kontroly se v provozovně nacházela paní N. J. (nyní K.), která byla zaměstnankyní žalobce b) od 1. 7. 2019 do 16. 8. 2019 (viz příloha č. 15285-5/2024-640000-12 správního spisu). Z podnájemní smlouvy mezi žalobcem a) jako nájemcem a společností Development Trade s.r.o. jako podnájemcem se podává, že žalobce a) poskytl „část prostor“ provozovny této společnosti k užívání za účelem provozu „internetových zařízení“. Výše měsíčního podnájemného byla sjednána jako „35 % celkového výnosu. Celkovým výnosem se rozumí rozdíl VKLAD – VÝBĚR a minus DPH z každého internetového zařízení za daný měsíc minus srážková daň z výher nad 10 000,- Kč“. Součástí podnájemného byly i paušální platby za internetové připojení, elektrickou energii, poplatek za elektroměr, osvětlení, vodné a stočné, provoz topení a ohřev užitkové vody (příloha č. 62766-3/2019-640000-12 správního spisu). Z výpovědi svědkyně J. se podává, že v provozně pracovala jako servírka a prováděla výplaty výher z technických zařízení z financí určených na provoz provozovny. Herní prostor, ve kterém byla umístěna technická zařízení, neměl vlastní vchod ani vlastní zaměstnance, nebyl stavebně ani funkčně oddělen od ostatních částí provozovny a byl přístupný všem hostům provozovny za textilním závěsem po vstupu do provozovny.
  8. Žalobce a) tedy provozování technického zařízení zajišťoval tím, že umožnil jejich umístění v provozovně a připojení k elektrické energii a internetu. Skutečnost, že některé z těchto činností jsou obvyklou součástí nájemních vztahů, je irelevantní. Žalobce b) zařízení provozoval tím, že pomocí své zaměstnankyně zajišťoval jejich zapínání a vypínání, obsluhu a výplatu výher. Zištný záměr žalobce a) vyplývá z podnájemní smlouvy, v níž byla výše podnájemného navázána na podíl z výher. O obdobném záměru žalobce b) vypovídá skutečnost, že vyplácení výher prováděla jeho zaměstnankyně ze zdrojů určených na provoz provozovny. Je krajně nepravděpodobné, že by žalobce b) tímto způsobem vynakládal mzdové a provozní náklady bezdůvodně. Poukaz žalobců na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019-38, je nepřiléhavý, neboť se týká otázky, kdo má být v případě zadržení věci povinen hradit náklady skladování takové věci, a komu vzniká právo na podání námitek proti uloženému opatření. Projednávaná věc se však týká odpovědnosti za spáchání přestupku provozováním hazardní hry. Tvrzení žalobců, že není v projednávané věci rozhodné, z jakých finančních zdrojů společnost Development Trade s. r. o. hradila nájemné, krajský soud nemůže přisvědčit. V podnájemní smlouvě je zřetelně deklarováno, že žalobci a) náležela část výnosů z provozu technických zařízení, žalobce a) měl tedy zřejmý zájem na provozu těchto zařízení.
  9. Odvolacími (žalobními) námitkami žalobců, že se celní orgány měly zabývat odpovědností společnosti Development Trade s. r. o. za spáchané přestupky, se žalovaný zabýval na stranách 17 až 19 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že na deliktní odpovědnost žalobců nemá vliv případná deliktní odpovědnost jiných osob. Přiléhavě odkázal na závěry již citovaného rozsudku č. j. 1 As 74/2018-40 v bodech [52 až 54], a vysvětlil, proč žalobci svým jednáním naplnili objektivní stránku přestupku dle 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách nezávisle na jednání dalších osob. Krajský soud nemá na rozdíl od žalobců za to, že by skutková zjištění zavdávala k pochybnostem o tom, kterou část provozovny využíval žalobce a) a kterou společnost Development Trade s. r. o. Na odvolací argumentaci žalobců ohledně dokladů o vyúčtování, pocházejících z vyhledávací činnosti financích úřadů, žalovaný taktéž reagoval. Poukaz žalobců na tvrzené rozpory při postupu celních orgánů ohledně vlastnického práva k technickým zařízení na straně jedné, a finanční hotovosti z nich vyňatým na straně druhé, není pro posouzení deliktní odpovědnosti žalobců relevantní. Provozovat hazardní hru nemusí její vlastník. Neprovedením výslechu právních zástupců společnosti Development Trade s. r. o. proto celní orgány nepochybily. Obdobné platí i pro dokazování ohledně společnosti FAIRA s.r.o., která měla být podle žalobce vlastníkem technických zařízení.
  10. Jelikož žalobci žádným způsobem argumentaci žalovaného nevyvrátili a pouze ji v žalobě zopakovali, krajský soud konstatuje, že neshledal v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné pochybnosti o zjištění skutkového stavu či rozpory mezi skutkovými zjištěními. Žalovaný dostatečným způsobem odůvodnil svůj závěr o tom, že se žalobci podíleli na provozování technických zařízení v rozhodném období. Domnělé rozpory, na které se žalobci snaží upozornit, žalovaný buďto řádně vysvětlil, případně zdůvodnil, proč jsou pro posouzení věci irelevantní.
  11. Žalobci se dále snaží opakovaně rozporovat, že hra Pegasus není hazardní hrou ve smyslu § 3 zákona o hazardních hrách. Krajský soud odkazuje na strany 9 až 13 napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný jejich argumentaci přehledně vypořádal, a to i odkazem na judikaturu správních soudů, které se obdobnou věcí již zabývaly. Opět vzhledem k tomu, že žalobci na toto odůvodnění vůbec nereagovali, nepovažuje krajský soud za nutné zde znovu rekapitulovat, proč je hra Pegasus hazardní hrou. Tím spíše, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2021, č. j. 4 As 120/2021-75, popsal všechny funkcionality hry Pegasus, vyjádřil se k povaze jednotlivých mechanismů této hry, včetně prvku náhody a různých herních módů, a dospěl k závěru, že byť lze tuto hru hrát i nehazardním způsobem, z pohledu standartního hráče bude nejpřirozenějším způsobem hraní této hry právě fáze vizualizace, která se vzhledem a chováním výrazně blíží klasickým výherním automatům. Prvek náhody přitom v případě hry Pegasus reprezentují tzv. Tetrix odměny, jejichž výskyt je hráči předem neznámý, a body získané za ně se přesunují do volně disponibilního kreditu. Tomuto popisu odpovídá kontrolní nákup, který v posuzované věci provedl celní úřad v provozovně (viz protokol o kontrole provedené dne 11. 7. 2019). Námitka žalobců, že pracovníci celního orgánu nebyli s to posoudit hru z pohledu hráče, neboť jejich motivace je odlišná od motivace hráčů, není důvodná. Zaprvé krajský soud upozorňuje, že odlišná motivace kontrolující osoby od běžných zákazníků je kontrole inherentní. Zadruhé krajský soud dodává, že celní orgány hodnotily hru z pohledu hráče, který nezná přesný mechanismus hry a je mu známo jen to, co je pro něj seznatelné – i kdyby totiž hra měla skryté, hráči neznámé funkce, které by rozhodovaly například o četnosti Tetrix odměn, hráč je znát nemůže, a jedná se tedy z jeho pohledu v podstatě o náhodu. V projednávané věci tedy bylo prokázáno, že předmětná technická zařízení jsou hazardními hrami ve smyslu § 3 zákona o hazardních hrách.
  12. Právní posouzení otázky, zda se v konkrétním případě jedná o hazardní hru ve smyslu zákona o hazardních hrách, bezvýhradně náleží primárně rozhodujícímu správnímu orgánu, tedy celnímu úřadu, což vyplývá také z judikatury citované žalovaným. Celní úřad pro výkon své působnosti disponuje odborným aparátem, který je schopen charakter určité hry z pohledu běžného hráče posoudit. Se všemi těmito úvahami se krajský soud beze zbytku ztotožňuje a jelikož žalobci se proti nim nijak konkrétně nevymezují, není v tomto směru třeba cokoliv dodávat.
  13. Žalobci nereagují ani na tu část odůvodnění rozhodnutí, ve které se žalovaný (potažmo celní úřad) na základě doložených podkladů od žalobců zabýval možným rizikem likvidačního účinku pokuty. Ačkoliv se jedná o řízení o přestupku, doložení majetkových poměrů pro posouzení, zda je ukládaná pokuta likvidační, je především na žalobcích, na což správně upozornil žalovaný v napadeném rozhodnutí (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133).
  14. Žalovaný se odvolacími námitkami zabýval na stranách 19 až 23 napadeného rozhodnutí. V případě žalobce a) z doložených listin vyplývá, že měl za zdaňovací období roku 2022 čistý příjem 180 540 Kč. Dále žalobce a) upozornil, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem (14 let, 5 měsíců), z nichž na starší přispívá měsíčně částkou 6 000 Kč. Náhledem do katastru nemovitostí celní orgán ověřil, že žalobce a) v něm nemá vedena žádná vlastnická či jiná věcná práva. V centrálním registru vozidel celní orgán zjistil, že k osobě žalobce a) je vedeno vlastnické právo ke dvěma vozidlům. Celní orgány však kontrovaly, že žalobce a) prováděl podnikatelskou činnost prostřednictvím 12 obchodních společností. Ohledně žalobce b) celní orgány zjistily, že od roku 2020 neprovádí téměř žádnou činnost, nedisponuje vlastnickými či jinými právy k nemovitostem či registrovaným vozidlům. Z předložených dokladů (výpisu z obchodního rejstříku) však vyplynulo, že žalobce b) disponuje částkou 245 000 Kč (200 000 Kč základní kapitál + 45 000 Kč nerozdělený zisk z předchozích let).
  15. Zhodnocením všeho uvedeného ve vzájemných souvislostech lze dle celních orgánů vyvodit, že žalobce a) nyní nemá žádné zjistitelné finanční potíže, které by v důsledku vedly k jeho existenčnímu ohrožení či k ukončení podnikání. Současně je zřejmé, že žalobce a) své majetkové poměry nevyložil v jejich celistvosti, neboť jednak zamlčel, že vlastní dvě vozidla, a zároveň nijak nedokládal své případné příjmy z podnikání společností, v nichž byl jednatelem či společníkem. Z judikatury nadto vyplývá, že pokuta ve výši 100 000 Kč obecně nepředstavuje v podnikatelské sféře částku, která by měla likvidační charakter ve významu vzniku platební neschopnosti či nutnosti ukončit podnikatelskou činnost. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Ohledně pokuty pro žalobce b) není v žalobě nic konkrétního namítáno, přičemž není úlohou krajského soudu, aby za žalobce b) domýšlel námitky poukazující na případná pochybení celních orgánů v tomto směru. Uložené pokuty krajský soud neshledal ani zjevně nepřiměřenými, k navržené moderaci pokuty dle § 78 odst. 2 s. ř. s. proto nepřistoupil.

 

V. Závěr a náklady řízení

  1. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.
  2. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci úspěch neměli (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 13. března 2025

 

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu