1 Azs 24/2025 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. KRPA‑12883‑14/ČJ‑2025‑000022‑ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 4 A 2/2025 ‑ 31,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajistil žalobce za účelem správního vyhoštění; dobu zajištění stanovil na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou městský soud jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný dle soudu dostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl ke správnému závěru, že jednání žalobce vzbuzuje reálnou obavu, že bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce totiž pobývá od nezjištěného data na území ČR a členských států EU bez platného cestovního dokladu, od svého vstupu na území nedisponoval žádnou nahlášenou adresou pobytu, nemá zdravotní pojištění, pracoval na území bez oprávnění a není schopen prokázat dostatečné finanční prostředky k pobytu na území. Při silniční kontrole žalobce uvedl policejní hlídce nepravé jméno a následně uváděl smyšlenou totožnost. Později vyšlo najevo, že řídil motorové vozidlo přesto, že pozbyl práva k řízení motorových vozidel. Žalovaný z toho správně dovodil, že žalobce vědomě a účelově porušuje právní předpisy ČR a je nedůvěryhodný. Pouhá skutečnost, že žalobce později (13. 1. 2025, tj. po vydání napadeného rozhodnutí) předložil žalovanému cestovní doklad, nemůže dle soudu zvrátit zákonnost napadeného rozhodnutí.
[3] Žalovaný podle soudu rovněž správně uzavřel, že v posuzované věci nebylo namístě uložení zvláštních opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nepochybil, pokud přitom vycházel z protokolu o výslechu žalobce v řízení o správním vyhoštění. Z hlediska zvláštního opatření dle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců soud uvedl, že žalovaný patřičně zvážil i skutečnost, že žalobce sice uvedl určitou adresu, nedisponuje však nájemní smlouvou, adresu nikde nehlásil a nemá označený zvonek ani domovní schránku. Navíc nemá na území ČR žádný majetek a nedisponuje finanční hotovostí. K námitce žalobce, že si nebyl vědom toho, že za něj může finanční záruku ve smyslu § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců složit i jiná osoba, městský soud uvedl, že v protokolu o výslechu je uvedena otázka citující celý obsah tohoto ustanovení (tj. včetně tohoto, že peněžní prostředky může za cizince složit státní občan ČR nebo cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem nebo trvalým pobytem na území). Na to žalobce reagoval tvrzením, že má jen minimální hotovost, kreditní kartu si nemůže nechat zhotovit, neboť nemá cestovní doklad.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel namítl, že se žalovaný nepokusil zjistit skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o zajištění, a porušil tak § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Učiněná skutková zjištění žalovaný nesprávně vyhodnotil. Městský soud tento postup aproboval. Výslech účastníka řízení o správním vyhoštění ze dne 9. 1. 2025 podle stěžovatele nepokrýval všechny otázky nutné pro posouzení, zda je možné nahradit zajištění jiným, mírnějším opatřením. Konkrétně měl být stěžovatel poučen o tom, jak vysoká částka by byla pro peněžitou záruku potřeba, zda ji za něj může složit např. jeho partnerka apod. Z protokolu o výslechu vyplývají pouze obecné informace o stěžovatelově životě; stěžovatel měl být dotazován konkrétněji. Stěžovatel také zdůraznil, že nikdy neřekl, že se odmítá do země původu vrátit.
[6] Dále stěžovatel zpochybnil závěr městského soudu, že pobývá na území ČR nejméně od prosince 2024 bez oprávnění k pobytu. Stěžovatel sice neměl v den kontroly ve své dispozici cestovní doklad, nicméně dne 13. 1. 2025 jej správnímu orgánu předložil. Z cestovního dokladu vyplývá, že stěžovatel posledních 180 dní pobýval na území členských států EU pouze v období od 9. 9. 2024 do 19. 9. 2024 a naposledy přicestoval dne 27. 12. 2024. Stěžovatel tedy ke dni vydání rozhodnutí žalované pobýval na území ČR na základě bezvízového styku s Moldavskem, který mu umožňuje setrvat na území České republiky v rozsahu 90 dnů v posledním období 180 dnů. Stěžovatelův pobyt na území ČR je tedy oprávněný a legální. Městský soud tak nesprávně uzavřel, že doložení cestovního pasu (byť po vydání rozhodnutí žalovaného) nemůže zvrátit zákonnost a správnost rozhodnutí žalovaného.
[7] Jestliže se stěžovatel na území ČR zdržuje průměrně 10 dní jednou za 3 až 6 měsíců, nelze mu vytýkat (jak to učinil soud), že nedisponuje nájemní smlouvou a nenahlásil adresu. Na těchto skutečnostech tak nelze postavit argumentaci, že není očekávatelné, že by stěžovatel plnil jemu uložené povinnosti.
[8] Stěžovatel dodal, že má na území ČR partnerku, paní O. R., v době svého pobytu zde se zdržuje v její domácnosti na adrese K. X, P. – Ž.. Nadto v době jeho zajištění vyšlo najevo, že s ním jeho partnerka čeká dítě. Nezákonné rozhodnutí o zajištění tak výrazně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není‑li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 ‑ 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti sám žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil a ani soud žádné takové důvody neshledal. Rozsudek městského soudu a napadené rozhodnutí jsou přezkoumatelné a náležitě odůvodněné (k přezkoumatelnosti viz rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 ‑ 130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 ‑ 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 ‑ 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 ‑ 75). Závěry obsažené v napadeném rozsudku se nikterak nevymykají ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Městský soud nepochybil ani při výkladu hmotného nebo procesního práva, natož zásadně.
[12] Stěžovatel zejména namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným (a následně pak i městským soudem), a to zejména ve vztahu k možnosti přistoupení k uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud se zvláštními opatřeními podle § 123b zákona o pobytu cizinců opakovaně zabýval ve své judikatuře, a to například v rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016 ‑ 38, 3559/2017 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 Azs 390/2020 – 35. V rozsudku ze dne 9. 10. 2019, č. j. 7 Azs 144/2019 ‑ 19, kasační soud shrnul: „Uložení mírnějšího opatření je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. (…) Zákon tak zohledňuje zájem na tom, aby přijatá opatření byla skutečně účinná.“ Tuto judikaturu žalovaný zohlednil ve svém rozhodnutí, přičemž se pokusil co nejúplněji zjistit skutkový stav; stěžovateli také poskytl dostatečnou součinnost k tomu, aby mohl předložit svůj cestovní pas. Rovněž z napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že by městský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
[13] V souvislosti s kasační námitkou spočívající v tom, že z dodatečně předloženého cestovního pasu vyplývá, že zde stěžovatel pobýval legálně, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná o nepřípustnou argumentaci ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť ji stěžovatel neuplatnil již v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl (stěžovatel před městským soudem pouze namítl, že cestovní doklad žalovanému dodatečně předložil, a prokázal tak, že během výslechu nelhal).
[14] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 ‑ 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 ‑ 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2025
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu