[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany žalobci jako nepřijatelné,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že mu žalovaný dne 20. 12. 2024 vrátil podanou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU, konkrétně v Rumunsku.

II.

Žaloba

2. Žalobce tvrdil, že dne 26. 10. 2024 vstoupil na území EU, konkrétně do Rumunska, kde mu byla udělena dočasná ochrana, aniž by o její udělení požádal. Dále tvrdil, že dne 20. 12. 2024 osobně podal žádost o udělení dočasné ochrany na úředním tiskopisu, kterou žalovaný odmítl přijmout, posoudil ji jako nepřijatelnou a nepřidělil jí spisovou značku ani číslo jednací. Žalobce splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany a důvod nepřijatelnosti dle vnitrostátního práva je v rozporu s unijním právem. Žalobce se nemůže vrátit na území Ukrajiny z důvodu probíhajícího vojenského konfliktu, takový návrat by mohl žalobce ohrozit na životě nebo by žalobce mohl být vystaven mučení či nelidskému ponižování nebo trestu. Žalovaný neposoudil přiměřenost dopadů neudělení dočasné ochrany do žalobcova soukromého a rodinného života.
3. Žalobce proto navrhl, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci dne 20. 12. 2024 z důvodu její nepřijatelnosti byl nezákonný a přikázal žalovanému přijmout žalobcovu žádost a vést o ní řízení.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě a jeho doplnění

4. Žalovaný soudu v podání ze dne 15. 1. 2025 sdělil, že žalobce o udělení dočasné ochrany nikdy nepožádal, což je patrné z žalobcem předložené žádosti o udělení dočasné ochrany, která není opatřena podacím razítkem a ani v ní není vyplněná část určená pro posouzení žádosti. Pokud by žalovaný žalobcovu žádost posoudil jako nepřijatelnou, učinil by o tom na žádosti záznam proškrtnutím příslušné rubriky na tiskopisu žádosti, tiskopis žádosti by příslušný pracovník opatřil kulatým razítkem se státním znakem a svým podpisem. Není žádný důvod, proč by žalovaný sděloval žalobci důvod nepřijatelnosti žádosti ústně, když k tomuto účelu slouží druhá strana tiskopisu žádosti. Pokud by žalobce žádost o dočasnou ochranu podal, žalovaný by ji zavedl do Informačního systému cizinců a byla by jí vygenerována spisová značka. Následně by žalobci byla prostřednictvím tiskopisu žádosti sdělena nepřijatelnost žádosti a originál žádosti by byl žalobci vrácen. Žalovaný žalobce nedohledal v Informačním systému cizinců, což znamená, že žalobce v ČR nikdy nežádal o jakékoliv pobytové oprávnění. Podle žalovaného tak žalobce nikdy o dočasnou ochranu v ČR nepožádal a žalovaný mu žádost z důvodu nepřijatelnosti nevrátil a nemohl vrátit. Důkazní břemeno stran prokázání existence zásahu leželo na žalobci, který ale setrval pouze v rovině tvrzení.
5. V podání ze dne 2. 2. 2025 žalovaný uvedl, že zjistil, že při přepisování žalobcova příjmení do úředních evidencí došlo k chybě, a proto žalovaný soudu doplnil své vyjádření o následující tvrzení. Podle žalovaného se žalobce dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Plzni již dne 9. 12. 2024. Prvotní lustraci žalobce v úředních evidencích provedla policie, která zjistila, že žalobci svědčí dočasná ochrana v Rumunsku. Policie žalobci předběžně sdělila, že z tohoto důvodu žalobci nelze udělit dočasnou ochranu v ČR. Na základě této informace si žalobce rozmyslel svůj úmysl požádat o dočasnou ochranu v ČR a nepožádal o ní. Dále žalovaný uvedl, že dne 20. 12. 2024 žalobce Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině v Plzni nenavštívil a žalovaný neodmítl přijmout žalobcovu žádost o dočasnou ochranu.
6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV.

Vyjádření účastníků při jednání

7. Žalobce se k ústnímu jednání konanému dne 18. 2. 2025 nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud jednání provedl v nepřítomnosti žalobce, neboť takovému postupu nic nebránilo.
8. Žalovaný setrval na svém dosavadním procesním stanovisku. Dále popsal správní praxi uplatňovanou při nakládání s žádostmi o dočasnou ochranu, které žalovaný posoudil jako nepřijatelné. Žalovaný uvedl, že provedl interní šetření mezi pracovníky žalovaného, kteří dne 20. 12. 2024 vykonávali práci v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině v Plzni, a těmto pracovníkům ukázal fotografii žalobce, avšak žádný z přítomných pracovníků žalobce nepoznal, resp. si nevzpomněl, že by jej znal.

V.

Posouzení věci soudem

9. Žaloba není důvodná.
10. Krajské soudy rozhodující ve správním soudnictví dlouhodobě zastávají právní názor, že proti vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. (z poslední doby srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2025, č. j. 57 A 2/2025-33, body 9 až 22 a tam odkazovaná judikatura). Žalobce tak zvolil správný žalobní typ, kterým se domáhal poskytnutí soudní ochrany.
11. Mezi účastníky řízení se vedl spor o to, zda žalobce dne 20. 12. 2024 vůbec podal žádost o dočasnou ochranu. Žalobce k podané žalobě přiložil originál žádosti o poskytnutí dočasné ochrany a čestné prohlášení, že se dne 20. 12. 2024 mezi 8:15 až 8:30 hodin dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Plzni, kde požádal o udělení dočasné ochrany, avšak jeho žádost byla posouzena jako nepřijatelná z důvodu dřívějšího udělení dočasné ochrany v Rumunsku. K registraci žádosti dle žalobce nedošlo.
12. Soud provedl důkaz žalobcem předloženou žádostí o poskytnutí dočasné ochrany a zjistil, že na ní jsou uvedeny pouze žalobcovy osobní údaje včetně místa a data podání. Na této žádosti chybí nad rámec skutečností vypsaných (zřejmě) žalobcem jakékoliv záznamy provedené žalovaným.
13. Soudu je z úřední činnosti (srov. řízení vedená před zdejším soudem pod sp. zn. 57 A 67/2023, 55 A 12/2023, 77 A 54/2023, 57 A 1/2024, 55 A 43/2024, 77 A 36/2024, 77 A 67/2024, 57 A 29/2024, 57 A 35/2024, 57 A 60/2024, 57 A 2/2025 či 77 A 3/2025) známá dlouhodobá ustálená praxe žalovaného, který v případě, že žádost o dočasnou ochranu považuje za nepřijatelnou, opatří ji v pravém horním rohu první strany podacím razítkem s datem podání žádosti a číslem jednacím žádosti a ve spodní části druhé strany proškrtne příslušné políčko, že žádost je nepřijatelná, a proškrtnutím příslušného políčka vyznačí důvod nepřijatelnosti žádosti (takový postup odpovídá § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace). Dále žádost v pravém spodním rohu druhé strany opatří podpisem vyřizujícího pracovníka a v některých případech kulatým razítkem s malým státním znakem a nápisem „Ministerstvo vnitra“ a datem vyhotovení. Na právě takovou správní praxi poukázal rovněž žalovaný ve svém vyjádření k žalobě.
14. Důkazní břemeno stran existence zásahu tížilo žalobce (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2014, č. j. 6 As 1/2014-30, č. 3170/2015 Sb. NSS; ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 As 255/2014-42, č. 3240/2015 Sb. NSS, bod 36; ze dne 7. 1. 2016, č. j. 7 As 307/2015-31; a ze dne 30. 6. 2023, č. j. 8 As 334/2021-34, č. 4510/2023 Sb. NSS, bod 43).
15. Předloženou žádostí žalobce neprokázal, že by žádost o poskytnutí dočasné ochrany k žalovanému podal. Tato žádost totiž neobsahovala žádné úřední záznamy žalovaného, standardně obsažené v žádostech, které žalovaný vrací žadatelům jako nepřijatelné. Žalobce nijak nevysvětlil, proč by se žalovaný zrovna v jeho případě měl odchýlit od dlouhodobé, konzistentně uplatňované správní praxe.
16. Žalobcem předložené čestné prohlášení nemohlo ani potenciálně prokázat jím tvrzenou skutečnost, že dne 20. 12. 2024 podal k žalovanému žádost o dočasnou ochranu, neboť zachycovalo tvrzení samotného žalobce, a jednalo se tak o „pouhý“ nosič žalobcových tvrzení, nikoliv o důkaz způsobilý prokázat, že žalobce dne 20. 12. 2024 podal k žalovanému žádost o dočasnou ochranu. Proto soud toto čestné prohlášení neprovedl k důkazu.
17. Žalobce nenabídl jiné důkazy k prokázání svého tvrzení, že dne 20. 12. 2024 podal k žalovanému žádost o dočasnou ochranu. K ústnímu jednání soudu se žalobce nedostavil.
18. Lze uzavřít, že žalobce neprokázal, že dne 20. 12. 2024 podal k žalovanému žádost o dočasnou ochranu. Proto žalovaný žalobci tuto žádost dne 20. 12. 2024 nemohl vrátit jako nepřijatelnou, a žalovaný se tak nemohl dopustit žalobcem tvrzeného nezákonného zásahu. Soud tak žalobu zamítl podle § 87 odst. 3 s. ř. s.
19. S ohledem na výše vyložené důvody pro zamítnutí žaloby nebylo třeba zabývat se zbývajícími námitkami žalobce.

VI.

Náklady řízení

20. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci neměl úspěch (srov. § 60 odst. 1 s. ř. s. a contrario) a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 18. února 2025

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

předseda senátu