č. j. 51 A 14/2024- 45
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci
žalobce: a) E. B.
bytem
b) P. S.
bytem
oba zastoupeni advokátkou Mgr. Ing. Veronikou Žánovou
sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice
za účasti: město Lišov
sídlem Třída 5. května 139/156, Lišov
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. KUJCK 26625/2024,
takto:
Odůvodnění:
1. Dne 17. 4. 2023 podali žalobci žádost o povolení připojení pozemku parc. č. XA a XB v k.ú. X k místní komunikaci Větrná. Městský úřad Lišov jako prvostupňový správní orgán, silniční správní úřad, tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 16. 11. 2023, č.j. 7301/23. Zamítnutí bylo odůvodněno nesouhlasným stanoviskem Města Lišov ze dne 18. 7. 2023, zn. OHSI/4463/23.
2. Město Lišov ve svém nesouhlasném stanovisku uvedlo, že plánované připojení pozemků k místní komunikaci neodpovídá územní studii lokality Větrník. Tato studie řeší dopravní napojení jako celek. Studie předpokládá rozšíření stávající komunikace Větrná, která v současné podobě nesplňuje technické parametry pro plánované zatížení zástavbou cca 40 rodinných domů na dvouproudou komunikaci (2 x 3 m), jednostranný pás zeleně (2 m) při jižní straně komunikace a oboustranný chodník (2 x 2 m). Aktuální podoba komunikace neumožňuje napojení takového počtu domů z hlediska bezpečnosti a plynulosti budoucího provozu, malá šířka komunikace bude působit problémy dodržet povinnost dát přednost v jízdě, zejména pokud zde budou odstavená nebo parkující vozidla. Zhorší se rozhled na dráhu a bude ohrožena bezpečnost a plynulost dopravy. Pokud nedojde k rozšíření komunikace, bude některým stavebníkům v budoucnu znemožněno stavět v této lokalitě, což by vedlo k jejich nedůvodné diskriminaci. Stavebníci nepředložili vhodnější nebo rovnocenné řešení k závěrům studie, a proto je dle města nutno řešení navržené v územní studii respektovat tak, aby byl všem stavebníkům zajištěn rovný přístup k dostatečně kapacitní a bezpečné infrastruktuře. Předložená dokumentace vychází ze stavu komunikace v současné době a zcela opomíjí a neakceptuje schválený územní plán a studii.
3. Policie ČR ve svém souhlasném závazném stanovisku ze dne 26. 7. 2023,
č. j. KRPC-100932-1/ČJ-2023-020106 uvedla, že návrh připojení odpovídá obecným požadavkům na bezpečnost a plynulost silničního provozu na pozemních komunikacích. Zároveň upozornila, že místní komunikace, na kterou je plánováno připojení by měla být dána do souladu s požadavky ČSN 73 6110 „projektování místních komunikací“ včetně zajištění podmínek pro bezpečný pohyb chodců, včetně případného zavedení zóny s omezenou rychlostí.
4. Silniční správní úřad popsal, že byť policie vyjádřila souhlas s připojením nemovitosti stavebníků k místní komunikaci, poukázala na nevyhovující stav komunikace ve vztahu k bezpečnosti chodců. Chodci zde s ohledem na absenci alternativy užívají k chůzi místní komunikaci. Do budoucna přitom úřad předpokládá s ohledem na očekávanou zástavbu navýšení jejich počtu. Úřad se proto ztotožnil s městem, vlastníkem komunikace, že z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu je tato místní komunikace nevhodná a každá další výstavba v lokalitě, tedy každý další zřízený sjezd je důvodem pro nárůst rizika vzniku dopravních nehod a zhoršení plynulosti provozu na pozemní komunikaci. Z pohledu technických podmínek v místě uvedl, že projektová dokumentace vychází z aktuálního stavu a šíře vozovky v místě připojení cca 4 m, v místě napojení nejsou chodníky, ale úřadu je z úřední činnosti znám návrh dokumentace týkající se rozšíření místní komunikace a vybudování chodníků. To ale projektová dokumentace nezohledňuje, a proto úřad usuzuje, že zde nebude ani ponechána dostatečná územní rezerva pro budoucí pozemní komunikaci, která by měla dopravně obsloužit přilehlé pozemky v zájmovém území.
5. Proti rozhodnutí orgánu prvního stupně podali žadatelé dne 29. 11. 2023 odvolání, které žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl a rozhodnutí silničního správního orgánu potvrdil.
6. Žalovaný se s hodnocením prvostupňového silničního správního orgánu ztotožnil. Popsal, že „účelem řízení o vydání takového povolení je výhradně posoudit, zda je připojení sousední nemovitosti na danou místní komunikaci technicky možné a zda realizací požadovaného připojení budou dodrženy požadavky na bezpečnost a plynulost provozu na dotčené komunikaci, zejména zda bude zajištěn dostatečný rozhled“. Popsal, že je vedeno celkem 9 obdobných odvolacích řízení o zamítnutí žádosti k připojení k pozemní komunikaci. „Z technického hlediska je tedy faktem, že stávající místní komunikace o šíři cca 4 m bez chodníků a bez výhyben, vyhoví z hlediska bezpečnosti i plynulosti provozu současné dopravní zátěži. Teoreticky lze akceptovat, že dojde-li ke zvýšení dopravní zátěže o dopravní obsluhu 1 rodinného domu, stávající pozemní komunikace dokáže takové navýšení dopravní zátěže unést, jak dosvědčuje závazné stanovisko Policie ČR. Současně ovšem je nutno vzít v potaz, že dojde-li k navýšení dopravní zátěže v takové míře, kterou bude indukovat dopravní obsluha přinejmenším 9 nových rodinných domů, nebude při stávajícím šířkovém uspořádání nadále zajištěna bezpečnost provozu na pozemní komunikaci.“ Žalovaný akceptoval nesouhlasné stanovisko města Lišov jako vlastníka místní komunikace, neboť jeho úkolem je zajištění rozvoje obce a zajištění pozemní komunikace odpovídající jejímu významu, když současná komunikace neumožňuje bezpečný provoz s ohledem na aktuální stavební požadavky vlastníků nemovitostí.
7. Žalobou ze dne 15. 4. 2024 se žalobci domáhají zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
8. Žalobci namítají, že neexistují žádné právně relevantní důvody pro zamítnutí jejich žádosti o připojení jejich pozemku k pozemní komunikaci Větrná. Pozemek se nachází v zastavitelné části obce dle schváleného územního plánu a připojení k veřejné komunikaci je veřejným subjektivním právem. Namítají, že jejich žádost splňuje všechny zákonné podmínky stanovené v § 12 vyhlášky č. 104/1997 Sb., včetně zajištění potřebného rozhledu, bezpečnosti a plynulosti provozu, správného stavebního provedení sjezdu a nájezdu a odpovídající šířky pro plynulé odbočení a výjezd. To potvrzuje i stanovisko policie. Přesto žalovaný toto stanovisko ignoroval a opřel své rozhodnutí o vágní argumentaci veřejným zájmem, který má hájit město Lišov. Žalovaný nesprávně tvrdí, že vyhovění jejich žádosti by vedlo k nutnosti vyhovět i budoucím žádostem dalších žadatelů v oblasti, což by mohlo způsobit obtíže při budoucím rozvoji lokality.
9. Žalobci namítají, že žalovaný nepřípustně propojil jejich řízení s jinými samostatnými řízeními, která se nacházejí v různých fázích; výsledky těchto řízení nebo jakýchkoli jiných řízení nelze předjímat. Od roku 2020 v lokalitě neprobíhá výstavba rodinných domů a podání žádosti o připojení pozemku nepředstavuje vznikající výstavbu. Během této doby bylo podáno pouze sedm žádostí o vydání územního souhlasu, z nichž pět bylo krajským úřadem v dubnu 2024 zamítnuto. Argumentují, že jejich individuální žádost nemůže být odmítnuta na základě obav z budoucího hromadného připojení dalších nemovitostí.
10. Žalobci nesouhlasí s tím, aby čekali na budoucí rozvoj lokality plánovaný městem Lišov, které předpokládá výstavbu přibližně 40 domů, jež však v současnosti nejsou předmětem žádných správních řízení. Žalobci zdůrazňují, že neexistuje žádný soukromoprávní spor mezi nimi a městem Lišov a že nejsou vázáni žádným závazkem budovat na svém pozemku silnice a chodníky, jak jim město Lišov „ordinuje“. Jejich žádost o sjezd nebrání budoucímu rozvoji ani nečiní jeho realizaci obtížnější, pokud žalobci k něčemu takovému na svém pozemku svolí.
11. Žalobci také namítají, že závěry žalovaného o neúnosnosti navýšení dopravní zátěže nejsou podloženy žádnými důkazy ve správním spise a vycházejí pouze z nepodložených domněnek. Vliv navýšené dopravní zátěže nebyl předmětem žádného dokazování. Argumentují, že ochrana území obce nemůže být legitimním důvodem pro zamítnutí jejich žádosti, neboť taková ochrana má být řešena nástroji podle stavebního zákona, nikoli v rámci řízení o připojení sousední nemovitosti. Zamítnutí jejich žádosti z důvodu obecného veřejného zájmu považují za porušení jejich práva na užívání veřejné pozemní komunikace.
12. Dle žalobců město Lišov jako vlastník komunikace neplní své povinnosti a brání připojení bez věcného podkladu. Poukazují na to, že závazné stanovisko Policie ČR doporučuje zajištění bezpečnosti chodců v budoucím stavu, ale neomezuje jejich připojení. Zdůrazňují, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/15 ze dne 18. 6. 2019, který podporuje jejich nárok na vyhovění žádosti.
13. Žalobci shrnují, že správní orgány postupovaly nezákonně, opomíjely zákonná práva žalobců a jednostranně upřednostňovaly zájmy města Lišov. Poukazují také na neúměrnou délku správního řízení, které trvalo téměř 11 měsíců, což považují za další projev zneužití výkonné moci.
14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 5. 2024 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný má za to, jakkoli stanovisko vlastníka komunikace není závazné, že jej nelze opomíjet a připojení lze v případě jeho nesouhlasu provést jen je-li to ve veřejném zájmu. Ten zde není dán, naopak město zde hájí veřejný zájem v podobě vlastní povinnosti pečovat o místní komunikace tak, aby tyto byly bezpečné. Správní orgán je přitom povinen přihlížet ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo a žalovaný proto nesouhlasí s žalobci v tom, že je opomíjeno, že tito žádají pouze o jeden sjezd. Situace v lokalitě je specifická a je vedeno celkem 9 řízení o povolení připojení nemovitosti k místní komunikaci v této ulici. Při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nemají vznikat nedůvodné rozdíly, a proto má žalovaný za to, že je nutno ke všem těmto případům přistupovat obdobně. Žalovanému je z jeho úřední činnosti známo, že jakkoli je účelem sporného připojení stavba rodinného domu, jsou to právě noví uživatelé domů, kteří se následně domáhají budování odpovídající dopravní a technické infrastruktury. Žalovaný nesouhlasí s žalobci, že město jako vlastník komunikace v tomto nemá chránit území obce, že tato práva mají být hájena v jiných řízeních dle stavebního zákona. Kdyby ano, nebylo by stanovisko vlastníka komunikace vyžadováno.
15. Osoba zúčastněná na řízení město Lišov ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 navrhlo žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Úvodem město popsalo průběh správního řízení, své vyjádření, stanovisko policie. Současná legislativa umožňuje posuzovat legitimitu důvodů pro neudělení souhlasu vlastníkem komunikace, zejména z hlediska ochrany veřejných zájmů, jako je bezpečnost a plynulost provozu. Město zdůrazňuje, že jeho nesouhlas není projevem svévole, ale snahou chránit veřejné zájmy, což potvrzují i stanoviska policie. Aktuální vyjádření policie ze dne 18. 4. 2024, které předkládá, uvádí, že komunikace ul. Větrná v k. ú. X neodpovídá požadavkům ČSN 736110, zejména kvůli nedostatečné šíři (cca 4 m) a absenci bezpečné trasy pro pěší, což ohrožuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Město tak hájí zájmy obce a jejích občanů tím, že usiluje o zajištění rovného přístupu k dostatečně kapacitní a bezpečné infrastruktuře, bere v potaz plánovaný rozvoj území a opírá se o územní studii. Veřejné zájmy na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle města převyšují individuální zájem žalobců na připojení nemovitosti.
16. Žalobci ve své replice ze dne 12. 6. 2024 k vyjádření žalovaného setrvali na podané žalobě a popsali svůj nesouhlas s jednotlivými důvody vyjádření.
17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů, (dále jen s. ř. s.).
18. Žaloba je důvodná.
19. Základní otázkou je zde to, zda se správní orgány přiklonily v souladu se zákonem k důvodům, které vlastník pozemní komunikace město Lišov uvedlo v odůvodnění svého nesouhlasu s žádostí žalobců o připojení jejich pozemku k místní komunikaci, a to i s ohledem na smysl a účel takového řízení.
20. Dle § 10 odst. 1) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), platí, že na pozemní komunikaci lze připojit sousední nemovitost zřízením sjezdů nebo nájezdů. Podle odst. 4 písm. b) téhož ustanovení si v tomto případě vyžádá silniční správní úřad stanovisko vlastníka dotčené komunikace a závazné stanovisko policie. Podmínky pro připojování sousedních nemovitostí k silnici a místní komunikaci poté stanovuje § 12 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje zejména bezpečnostní a provozní podmínky zajišťující dostatečný rozhled, plynulost dopravy, technické požadavky na rozměry a konstrukci sjezdu, ochranu komunikace před znečištěním a stékáním vody.
22. Krajský soud v Plzni ve svém nedávném rozsudku ze dne 6. 6. 2024, č. j. 55 A 53/2023-35, popsal, jaké zájmy v takovémto řízení dle jeho hodnocení chrání obec jako vlastníka pozemní komunikace, vycházel přitom z nálezu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. PL ÚS 25/15, ve kterém Ústavní soud popsal postavení obce jako osoby veřejného práva, která vlastí místní komunikaci (na tento nález ostatně odkazuje i město Lišov). Krajský soud v Plzni uvedl v návaznosti na tento nález pléna následující:
„14. Lze z něj zdůraznit, že právní úprava v zákoně o pozemních komunikacích sleduje veřejný zájem na existenci a fungování sítě pozemních komunikací, bez nichž si moderní společnost nelze představit. Aby byl tento veřejný zájem zajištěn, je vlastnictví místních komunikací, silnic a dálnic zákonem vyhrazeno pro obce, kraje a stát. Tato úprava ovšem nemá za cíl jakkoliv zlepšit právní postavení obcí, krajů ani státu. Zákonem určené vlastnictví je totiž naopak obecně zatěžuje břemenem spočívajícím v povinnosti pečovat o svěřené pozemní komunikace, a to mimo jiné tak, aby byly tyto komunikace bezpečné pro osoby, které je užívají.
15. Výhradní vlastnictví dálnic, silnic a místních komunikací slouží k uspokojování dopravní potřeby veřejnosti tím, že každý smí užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud tak činí v mezích předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených zákonem o pozemních komunikacích (§ 19 odst. 1 tohoto zákona). Vlastníci komunikací mají povinnost své komunikace prohlížet, udržovat a opravovat (§ 9 odst. 3 a 6 zákona o pozemních komunikacích), aniž by však měli možnost upravovat, kdo a v jaké míře tyto komunikace užívá. Odpovídají též za některé případy vzniklé škody (§ 27 zákona o pozemních komunikacích). Postavení obcí jako vlastníků pozemních komunikací je značně specifické – nedisponují oprávněním provoz na ní jakkoliv regulovat, a ovlivnit tak i případné negativní důsledky, jež tento provoz způsobuje.
16. Obce jako samosprávné korporace veřejného práva tedy mají povinnost pečovat o místní komunikace a silnice a zajistit, aby tyto komunikace byly pro uživatele bezpečné. Jejich vlastnické právo k místním komunikacím slouží k zajištění veřejného zájmu a nese s sebou především povinnosti. Stanovisko obce k žádosti o připojení komunikace je proto výkonem působnosti při ochraně příslušného veřejného zájmu na provozování obecně prospěšného zařízení, jakkoliv se odvíjí od vlastnického práva (srov. přiměřeně Vedral, J. Některé případy používání soukromoprávních institutů ve veřejném právu. ASPI, 2011. LIT37153CZ).
17. Z uvedeného výkladu Ústavního soudu krajský soud dovozuje, že obci – městu Stříbru – nenáleží v řízení o žádosti o připojení pozemku k místní komunikaci hodnotit veškeré aspekty bezpečnosti a plynulosti provozu na místní komunikaci, ale pouze ty, za které sama odpovídá.
18. Jak bylo výše uvedeno, obec odpovídá zejména za údržbu a opravy komunikací, tedy obecně otázky související s jejich sjízdností (§ 9 odst. 3, 6 zákona o pozemních komunikacích; § 9 vyhlášky č. 104/1997 Sb. a příloha č. 5 k této vyhlášce).
19. Městu Stříbru tedy nenáleží vyjadřovat se k ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na komunikaci způsobenému případným kolizním situacím na místní komunikaci z důvodu absence odpovídající trasy pro pěší. Tato otázka nesouvisí se sjízdností komunikace, ani s její údržbou či opravami. Tato část jejího stanoviska tedy neměla být pro rozhodování městského a krajského úřadu významná (k nezávaznosti stanoviska níže).“ (důraz doplněn).
23. S těmito závěry judikatury správních soudů se krajský soud plně ztotožňuje a pro stručnost na tuto judikaturu odkazuje. Závěry krajského soudu v Plzni jsou přímo přenositelné na nyní přezkoumávanou věc.
24. Jak Krajský soud v Plzni dále popsal a ani správní orgány v této věci tuto skutečnost nerozporují, silniční správní úřad není s ohledem na aktuální zákonnou úpravu stanoviskem vlastníka komunikace vázán. Z toho plyne, jak Krajský soud v Plzni správně popisuje, že „naopak jej hodnotí podle své úvahy (§ 50 odst. 4 správního řádu). (…) Nesouhlasné stanovisko vlastníka komunikace tedy podléhá plné kognici silničního úřadu, jak ji předpokládá § 50 odst. 3 a 4 správního řádu (a § 68 odst. 3 téhož zákona).“
25. Město Lišov jako vlastník pozemní komunikace vyjádřilo svůj nesouhlas s připojením pozemku žalobců z důvodu technických parametrů pozemní komunikace, absence chodníků, zhoršení rozhledových poměrů a snížení bezpečnosti a plynulosti provozu, což propojilo s do budoucna plánovanou úpravou pozemní komunikace, jejím rozšířením a výstavbou rodinných domů. Hájení práv založených primárně na hledisku ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na místní komunikaci jako takové však vlastníkovi komunikace tak, jak plyne z uvedeného, nenáleží. Správní orgány tak k těmto částem stanoviska města neměly přihlížet, neboť pro samotné rozhodování nebyly tyto části vyjádření významné.
26. Policie vyjádřila ve svém stanovisku s připojením k pozemní komunikaci souhlas. Správní orgány obou stupňů tak nevyložily přezkoumatelnou úvahu, z jakých důvodů nevycházely ze souhlasného stanoviska policie. Naproti tomu nekriticky přejaly stanovisko osoby zúčastněné na řízení v části, v níž se tato osoba neměla k věci ze své pozice vůbec vyjadřovat. S tím souvisí i absence posouzení jednotlivých podmínek pro připojení pozemku k pozemní komunikaci tak, jak je stanovuje zákon, resp. prováděcí vyhláška (viz rovněž bod 21 odůvodnění tohoto rozsudku).
27. Poukaz policie v jejím souhlasném stanovisku na nevyhovující podobu místní komunikace jako takové samotný souhlas nevyvrací; tento poukaz se žalobců podstatnějším způsobem nedotýká a není primárně směřován vůči nim, neboť žalobci ani nemohou uvést danou pozemní komunikaci do stavu, který by policie považovala za vyhovující. Poukazuje-li nyní město na novější stanovisko k jinému obdobnému záměru v dané lokalitě, jednak se toto stanovisko nevztahuje k přezkoumávané věci, jednak, jakkoli krajský soud tímto stanoviskem nevedl dokazování, v něm dle samotného vyjádření města není nic, co by nebylo ve stanovisku policie v nyní přezkoumávané věci.
28. Chce-li osoba zúčastněná na řízení regulovat výstavbu v dané lokalitě, má tak činit postupem předpokládaným stavebním zákonem jako účastník daných řízení, když i otázka dopravní obslužnosti stavebního záměru a dostatečné kapacity dopravní infrastruktury, zda záměr neohrozí kapacitu a bezpečnost stávající dopravní infrastruktury, je na makroúrovni řešena právě v řízení o umístění stavby či jiném obdobném řízení [srov. zejm. § 90 odst. 1 písm. b), § 94o odst. 1 písm. b), § 94x odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2024, včetně možnosti smluvního zajištění úpravy dopravní infrastruktury do vyhovujícího stavu]. To vše oproti mikroúrovni bezpečnosti a technické proveditelnosti konkrétního připojení. Právě v územním řízení je možno při splnění předpokladů stavebního zákona zohlednit obsah územní studie.
29. Z vyložených důvodů se proto argumentace budoucím rozvojem lokality míjí s předmětem řízení a tím, čím se má správní orgán zabývat a co má hodnotit (viz shora bod 21). Nepřezkoumatelné jsou pak zároveň prosté odkazy na jiná úřadům známá správní řízení, která absentují bližší identifikací těchto dalších řízení. To se týká jak jiných stavebníků žádajících o připojení a jejich vlivu na hodnocení rozhodných skutečností tak, jak je soud vyložil výše, tak i zcela jiných řízení, zejména silničním správním orgánem zmiňované povědomí o blíže neidentifikované dokumentaci týkající se rozšíření stávající komunikace, s níž má být vjezd/sjezd žalobců údajně v konfliktu, neboť neponechává dostatečnou územní rezervu (viz závěr prvostupňového správního rozhodnutí).
30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost bez jednání postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to dílem pro nesrozumitelnost, dílem pro nedostatek důvodů, neboť v řízení bylo bez dalšího vycházeno primárně ze stanoviska pozemní komunikace bez vlastního hodnocení rozhodných skutečností tak, jak je krajský soud vyložil shora. Správní orgány jsou v dalším řízení vázány shora vyslovenými závěry krajského soudu, tedy zejména opětovně zhodnotí stanovisko města Lišov jako vlastníka komunikace s přihlédnutím k tomu, jaké zájmy může město hájit a jaké již nikoli; zohlední souhlasné stanovisko policie a posoudí jednotlivé podmínky pro připojení pozemku k pozemní komunikaci; své úvahy o věci samé správní orgány odůvodní v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu (§ 75 odst. 5 s. ř. s.). Krajský soud připomíná, že dospěje-li žalovaný v dalším řízení k opačnému závěru než silniční správní úřad, může sám přistoupit ke změně prvostupňového správního rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, musí však účastníky řízení se svým náhledem na věc seznámit a dát jim možnost se vyjádřit, pokud by pro ně nové hodnocení mohlo být překvapivé (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34, č. 3837/2019 Sb. NSS).
31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.
32. Za podanou žalobu uhradili žalobci každý soudní poplatek 3 000 Kč. Náklady zastoupení spočívají pro každého z žalobců v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024]; po zohlednění § 12 odst. 4 advokátního tarifu v částce 7 440 Kč. Dále náhrada hotových výdajů za tři společné úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); tj. ve vztahu ke každému z žalobců 450 Kč. V případě každého z žalobců se jedná o částku 9 547 Kč včetně DPH, neboť zástupkyně žalobce je plátkyní DPH. Po připočtení soudního poplatku celkem 12 547 Kč pro každého z žalobců. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit každému z žalobců ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moc tohoto rozsudku.
33. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 7. února 2025
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.