č. j. 51 A 27/2024- 32
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Mgr. Ing. Petra Hýsková, IČO 74360809
sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2
insolvenční správkyně dlužníka
HEAVY MACHINERY SERVICES, a.s., IČO 46711201, v konkursu
sídlem Jana Pernera 159, České Velenice
zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kuklíkem
sídlem Tyršova 1835/13, Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2024, č. j. KUJCK 74798/2024,
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 2. 8. 2024 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 8. 3. 2024, č. j. METR 3967/2024 ZaPa (dále jen „prvostupňové rozhodnutí), potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), bylo zastaveno řízení o zápisu změny vlastníka silničního vozidla, neboť v určené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady žádosti.
2. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, porušující práva dlužníka, resp. jeho věřitelů, garantovaných Listinou základních práv a svobod, zejména právo na vlastnictví dle čl. 11 Listiny. Existence nesprávného zápisu v registru vozidel způsobuje majetkové podstatě dlužníka, a tím přeneseně jeho věřitelům, majetkovou újmu spočívající ve vzniku daňových pohledávek z titulu silniční daně za období, kdy dlužník již nebyl vlastníkem předmětného vozidla, neboť na základě smlouvy o prodeji závodu a vybraného majetku dne 27. 12. 2019 toho s účinností ke dni 1. 6. 2020 pozbyl.
3. Žalobkyně nezpochybňuje, že k žádosti nebyl přiložen doklad o evidenční kontrole starší ne více než jeden rok. Žalobkyně má ovšem za to, že veřejný zájem na správném vedení evidence vozidel v souladu se skutečným stavem jednoznačně převyšuje zájem na dodržení formálních požadavků, zejména za situace, kdy mezi žalobkyní a společností TSS není sporu o tom, že by na základě smlouvy o prodeji závodu a vybraného majetku došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu z dlužníka na společnost TSS. Mezi žalobkyní a společností TSS nepanuje shoda pouze na tom, zda předmětné vozidlo bylo společnosti TSS předáno. Společnost TSS tvrdí, že jí auto nebylo žalobkyní předáno, ačkoliv předávací protokol dokazuje opak. Nicméně skutečnost, že došlo k převodu vlastnického práva, stejně jako okamžik, ke kterému se tak stalo, sporný není. V této souvislosti je tedy zřejmé, že není veden žádný spor o platnost kupní smlouvy, jak se zcela nesprávně domníval odvolací správní orgán. Závěrem žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016.
4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 9. 2024 navrhl zamítnutí žaloby a současně uvedl, že bylo na žalobkyni jako vlastníkovi vozidla, aby při převodu vlastnického práva k vozidlu jednala přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohla splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnula se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru neodpovídá skutečnosti. Žalobkyní uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu není na projednávanou věc přiléhavý. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28, jehož závěry dopadají na posuzovanou věc. Závěrem žalovaný uvedl, že správní orgán postupoval v souladu se zákonem, pokud řízení o žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil.
5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 76 s. ř. s., když zároveň i účastníci dali s rozhodnutím bez jednání výslovně či konkludentně souhlas.
6. Žaloba není důvodná.
7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 27. 12. 2019 byla mezi insolvenční správkyní dlužníka HEAVY MACHINERY SEVICES a.s., jako prodávajícím, a společností Traťová strojní společnost, a.s., uzavřena smlouva o prodeji závodu a vybraného majetku, na základě které došlo s účinností od 1. 6. 2020 k prodeji obchodního závodu dlužníka a vybraného majetku dlužníka společnosti Traťová strojní společnost, a.s. Součástí převáděného obchodního závodu dlužníka byla rovněž veškerá vozidla, mimo jiné u vozidlo tovární značky LIAZ, registrační značky X, které bylo prodáno a předáno společnosti Traťová strojní společnost, a.s. Přestože od účinnosti smlouvy o prodeji závodu a vybraného majetku ze dne 27. 12. 2019 uplynuly již více než 3 roky, společnost Traťová strojní společnost, a.s., dosud nezajistila přepis shora uvedeného vozidla v registru vozidel, když byla ze strany insolvenční správkyně opakovaně vybavena za tím účelem vystavenou plnou mocí. Dne 22. 1. 2024 podala žalobkyně žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla tovární značky LIAZ, VIN: X registrační značky X. K této žádosti přiložila žalobkyně kopii kupní smlouvy o prodeji závodu a vybraného majetku ze dne 27. 12. 2019 a předávací protokol včetně příloh ze dne 27. 5. 2020. Následně správní orgán I. stupně zaslal Traťové strojní společnosti, a.s., výzvu ze dne 14. 7. 2017, ve které byla společnost vyzvána, aby se ve lhůtě 10 pracovních dnů od doručení výzvy vyjádřila k podané žádosti a aby doplnila žádost o tyto doklady: protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 1 rok, zelenou kartu vydanou podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, technický průkaz č. X, osvědčení o registraci vozidla č. X. Na tuto výzvu reagovala Traťová strojní společnost, a.s., přípisem ze dne 16. 2. 2024, ve kterém uvedla, že předmětné vozidlo spolu s doklady nebylo společnosti nikdy předáno, společnosti nebyl ani umožněn vstup do areálu v Českých Velenicích, kde se předmětné vozidlo nachází a společnost tak nemá k dispozici požadované doklady. Usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. METR 3967/2024 ZaPa, bylo řízení o žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno, neboť v určené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady žádosti.
8. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách povozu vozidel zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.
9. Podle § 8 odst. odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.
10. Podle § 8 odst. 4 zákona o podmínkách povozu vozidel k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží
a) v případě převodu vlastnického práva
1. technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla,
2. protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a
3. zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li
silniční vozidlo vyřazené z provozu,
b) v případě přechodu vlastnického práva
1. doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a
2. doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci
silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.
11. Podle § 10 odst. 4 zákona o podmínkách povozu vozidel nepředložení technického průkazu silničního vozidla nebo osvědčení o registraci vozidla ve lhůtě stanovené podle § 8a odst. 3 nebrání provedení zápisu změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel. Obecní úřad obce s rozšířenou působností v takovém případě vydá při zápisu nový technický průkaz silničního vozidla.
12. Podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.
13. Žalovaný vhodně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28, ve kterém Nejvyšší správní soud zmínil, že hlavním účelem evidence silničních motorových vozidel je zajistit, aby se po pozemních komunikacích pohybovala pouze ta silniční vozidla, která splňují stanovené technické požadavky a mají uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K dosažení tohoto cíle slouží mimo jiné i povinnost předložit při žádosti o provedení zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu.
14. Je nepochybné, že je dán veřejný zájem na tom, aby se údaje zapsané v registru silničních vozidel shodovaly se skutečným soukromoprávním stavem (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 33 A 27/2019-45). Iniciativa k zahájení řízení o změně zápisu vlastníka vozidla je ponechána stranám kupní smlouvy na základě tzv. společné žádosti původního a nového vlastníka, kterou lze samozřejmě provádět i za využití zmocnění (§ 8 zákona č. 56/2001 Sb.). Alternativním řešením je pak žádost, kterou předloží jeden z účastníků kupní smlouvy.
15. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28, vyložil účel citovaného ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. tak, že uvedl, že „zákonodárce v zákoně č. 56/2001 Sb. nikterak nevyjádřil záměr v určitých případech slevit z požadavku předložit tyto doklady k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla. Zákon č. 56/2001 Sb. při podání společné žádosti podle § 8 zmíněné doklady výslovně požaduje a rovněž v § 8a odst. 2 výslovně stanovuje, že pro žádost podanou pouze jedním z vlastníků se uplatní obdobně § 8 odst. 4 písm. b), přičemž podle § 8 odst. 4 písm. b) bodu 2. je k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla nutné předložit doklady podle § 8 odst. 4 písm. a), tedy mj. protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu. Předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty tedy uvedený zákon výslovně požaduje také u žádosti podle § 8a. Výjimku zavádí pouze pro technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla (§ 10 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.), a to proto, jak správně uvádí stěžovatel, že si tyto doklady mohou správní orgány opatřit samy na základě svých databází. Protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu si však správní orgány bez součinnosti vlastníka vozidla opatřit nemohou. Výslovné zakotvení výjimky pro technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, ale nikoliv pro protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu, svědčí o tom, že se ze strany zákonodárce nejedná o opomenutí, jež by způsobilo mezeru v zákoně.“
16. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „[ú]čelem § 8a zákona č. 56/2001 Sb. tudíž není jen zapsání co nejaktuálnějšího údaje o vlastníkovi vozidla do registru za cenu rezignace na plnění ostatních, výše zmíněných funkcí registru. Toto ustanovení má pouze poskytnout dosavadnímu či novému vlastníku možnost podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla i bez součinnosti toho druhého, který se například odmítá dostavit na obecní úřad za účelem podání společné žádosti či vystavit k jejímu podání plnou moc. Vlastníky silničních vozidel však nezbavuje povinnosti předložit i v takovém případě protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu. NSS si je vědom toho, že zejména dosavadní vlastník vozidla se může dostat do problematické až patové situace, neboť nemusí mít k dispozici některý z požadovaných dokladů a bez součinnosti nového vlastníka pro něj bude obtížné jej obstarat. Je nicméně především na něm, aby při převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (a ideálně ještě před ním) jednal přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohl splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnul se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru neodpovídá skutečnosti (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018 - 41, č. 3917/2019 Sb. NSS). Trvání na požadavku předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla a zelené karty k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla pro žadatele o zápis změny vlastníka silničního vozidla nepředstavuje zásadní překážku či omezení, neboť tyto doklady lze bez jakýchkoli obtíží obstarat již před převodem vlastnického práva k vozidlu.“ (důraz doplněn).
17. Ve svých dřívějších závěrech Nejvyšší správní soud potvrdil, že příslušná právní úprava obstojí i z hlediska souladu s ústavním pořádkem. Tento názor následně přijal i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/2020, v němž posuzoval návrh na zrušení části ustanovení § 8a odst. 2 („a odst. 4 písm. b)“). V dané věci se mimo jiné jednalo o přezkum ústavnosti povinnosti předkládat doklady rovněž požadované jako přílohy žádosti podle § 8 téhož zákona, tedy protokol o evidenční kontrole vozidla ne starší než 30 dní a tzv. zelenou kartu. Ústavní soud přitom uznal, že tato právní úprava nemusí být zcela ideální, zabýval se však zejména situací, kdy dosavadní vlastník vozidla nemá z důvodu nedostatečné spolupráce druhé strany potřebné doklady k dispozici. V takovém případě se skutečně může stát, že žadatel o zápis změny vlastníka v danou chvíli se svou žádostí neuspěje. Ústavní soud proto zkoumal, zda tato překážka nepředstavuje zásah do ústavně zaručených práv a svobod, a zaměřil se zejména na dopady její existence na právní postavení žadatele chráněné ústavním pořádkem ČR. Nakonec však dospěl k celkovému závěru, že daná zákonná úprava ústavním požadavkům neodporuje.
19. Krajský soud výše citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 346/2019-28, v jehož věci žalobce argumentoval, že k provedení zápisu postačuje pouhé předložení kupní smlouvy, čemuž příslušný krajský soud přisvědčil, avšak Nejvyšší správní soud takový postup zcela jednoznačně odmítl. Zdejší soud nemá jakýkoli důvod se od tohoto závěru odchýlit, a to ani v kontextu odkazu žalobkyně na rozsudek č. j. 7 As 254/2016-33, který zdejší soud vykládá tak, jak jej vyložil i Ústavní soud.
21. Krajský soud shrnuje, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud zastavily řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla z důvodu nepředložení všech dokladů požadovaných zákonem o podmínkách provozu vozidel tak, jak plyne ze shora vyložené judikatury.
22. Chce-li se žalobkyně domáhat postupu dle jí odkazovaného rozsudku, je nutné zvolit judikaturou naznačenou cestu a pozbytí vlastnictví vozidla prokázat rozsudkem civilního soudu. K tomu krajský soud pro úplnost dodává, že si je vědom úpravy § 57 správního řádu a postupu řešení předběžných otázek správním orgánem, nicméně s ohledem na zcela jednoznačné závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu (viz zejm. bod 18 a 19 shora), jakož i chybějící explicitní žalobní bod v tomto směru, se možným dopadem tohoto ustanovení v tomto řízení nezabýval.
23. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení
25. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 17. února 2025
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
předseda senátu