Předmět řízení - Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2025, č. j. OAM-1724/BA-BA07-BA06-Z-2024 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl o tom, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, a současně stanovil podle § 46a odst. 5 ZoA dobu zajištění do 15. 4. 2025.
- Podle žalobce nebyly splněny předpoklady pro použití § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Je sice pravdou, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až po svém zajištění policií poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění, bylo to však právě poučení, jehož se mu dostalo při zajištění od policie, z něhož se prvně dozvěděl o možnosti vůbec o mezinárodní ochranu žádat. Samotný sled událostí spočívající v uložení správního vyhoštění a zajištění policií ještě nepostačuje k naplnění předpokladů použití § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Jinak by museli být automaticky zajištěni všichni cizinci, kteří v takové situaci žádají o mezinárodní ochranu. Takto „automatizované“ omezení osobní svobody je však protiústavní.
Obsah žaloby - Podle žalobce bylo rozhodnuto o jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA, aniž by byly splněny zákonné předpoklady pro jeho použití. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný důvody pro zajištění žalobce spatřuje pouze v tom, že podal žádost o mezinárodní ochranu až po zadržení Policií ČR. Žalobce uvedl, že ihned po svém zajištění policií byl poučen o tom, že je oprávněn v zařízení pro zajištění cizinců podat žádost o mezinárodní ochranu s tím, že toto právo zaniká uplynutím 7 dnů. Žalobce do té doby o možnosti podat žádost o udělení mezinárodní ochrany nevěděl. Samotná skutečnost, že bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, a že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až v zařízení pro zajištění cizinců a nepodal ji dříve, ačkoli k tomu měl možnost, sama o sobě nepostačuje k naplnění důvodu pro zajištění podle § 46a odst. 1 ZoA. Takový postup by znamenal automatické zajištění každého cizince, kterému hrozí vyhoštění a podal žádost o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců.
Vyjádření žalovaného - Žalovaný s tvrzením žalobce o neexistenci důvodů opravňujících zajištění nesouhlasil. Žalobce pobýval a území ČR nelegálně, čehož si byl vědom. Žalobce nerespektoval uložené správní vyhoštění. Dále žalovaný plně odkázal na napadené rozhodnutí a konstatoval, že žaloba proti jeho úvahám a závěrům staví pouze ničím nepodložená tvrzení.
Obsah správního spisu - Ze správního spisu zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 21. 12. 2024, č. j. KRPA-393690-17/ČJ-2024-000022-ZSV, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území států EU a dalších smluvních států na 2 roky. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalobce byl dne 20. 12. 2024 kontrolován v Praze hlídkou cizinecké policie. Té se prokázal platným vietnamským cestovním pasem, v němž však měl jen otisk přechodového razítka z Rumunska ze dne 11. 11. 2020 (letiště Bukurešť). Rumunské vízum, které bylo v pase vyznačeno, zaniklo dne 3. 2. 2021. Ani lustracemi policii přístupných databází nebylo zjištěno žádné žalobcovo oprávnění k pobytu na území ČR. Byl proto zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Dalšího dne bylo se žalobcem zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění.
- Z výslechu, který se žalobcem policie vedla, bylo zjištěno, že dne 16. 11. 2023 po třech letech strávených v Rumunsku za pomoci převaděče ve skrytu kamionového prostoru vycestoval na území schengenského prostoru (území Rumunska tehdy nebylo součástí schengenského prostoru, pozn. soudu) s cílem doputovat do Spojeného království. Žalobce se však dostal jen do severní Francie, kde v lesích rok čekal na příležitost překročit britskou hranici. Od převaděčů, jimž uhradil 25 000 EUR z peněz, které mu poskytli rodiče, již si tuto částku půjčili ve Vietnamu, měl zajištěné ubytování i jídlo. Možnost vycestovat do Británie se však již nenaskytla. Dne 1. 10. 2024 odcestoval žalobce do ČR, aby si zde našel zaměstnání. Bydlel na Sapě u kamaráda, který mu také půjčil nějaké peníze. Nemá zde žádnou adresu, kam by mohl být obesílán. Dosud v ČR nepracoval. Policejní spoluprací bylo zjištěno, že žalobce od 10. 11. 2023 neměl žádné pobytové oprávnění ani na území Rumunska. Ke svým poměrům žalobce sdělil, že je ženatý, manželku a dvě děti má ve Vietnamu, stejně jako rodiče a sourozence. V ČR nikoho nemá a nemá zde žádné vazby. Chce zde ale zůstat a pracovat, aby si vydělal na dluhy za cestování.
- Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 21. 12. 2024, č. j. KRPA-393690-19/ČJ-2024-000022-ZSV, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) ZPC zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena dle § 124 odst. 3 ZPC na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
- Informací ze dne 21. 12. 2024 byl žalobce ze strany policie poučen o svém právu žádat o udělení mezinárodní ochrany do sedmi dnů od svého zajištění v zařízení pro zajištění cizinců.
- Dne 27. 12. 2024 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany.
Napadené rozhodnutí - V nynější žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval procesní průběh věci. Následně se zabýval otázkou, zda jsou u žalobce splněny zákonné předpoklady pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1 ZoA. V této souvislosti akcentoval žalobcův nelegální pobyt na území ČR, přičemž žalobce neučinil nic, aby svůj pobyt legalizoval, ani se až do svého zadržení policejní hlídkou nic takového učinit nechystal. Současně bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. O mezinárodní ochranu nikdy nikde nežádal, ačkoliv žil tři roky v Rumunsku a rok ve Francii. Měl-li by skutečný zájem o mezinárodní ochranu, mohl o ni požádat již dříve v některém státě EU, ve kterém pobýval, či přes ně projížděl. V návratu do vlasti mu dle vlastních slov nic nebrání, nehrozí mu tam žádné azylově relevantní nebezpečí. V ČR chce zůstat jen kvůli práci a příjmu z ní plynoucího, aby zapravil své dluhy. Žalobce však ČR nemá žádnou adresu, není pro správní orgány kontaktní, před svým zadržením bydlel jen u kamaráda na Sapě, ale posílat mu tam nic nelze. O mezinárodní ochranu požádal až po svém zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný je přesvědčen, že tak učinil jen ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, protože hrozba nuceného návratu do vlasti se mu v důsledku zajištění stala reálnou.
- Pokud jde o možnost použít zvláštní opatření dle § 47 ZoA, uzavřel žalovaný, že ani jedna varianta zvláštních opatření nepřipadá v úvahu. Žalobce nemá stálé bydliště, nemá adresu, na niž by mu bylo možno doručovat, ostatně si ani nepamatuje adresu místa, kde přebýval. V ČR nemá rodinu, žádné vazby ani majetek. Nelze důvodně předpokládat, že by byl schopen se zdržovat na konkrétním místě a být pro správní orgány kontaktní. Žije jen z peněz, které si půjčil, nemá ani možnost legálně si získat prostředky prací, protože s ohledem na nelegální pobyt nemůže v ČR pracovat. Očekávat proto, že by žalobce pravidelně docházel na pracoviště správního orgánu, což si také vyžaduje určité náklady, není možné. U žalobce nelze ani předpokládat, že by byl ochoten či schopen se zdržovat v pobytovém středisku s volným režimem. Není totiž motivován ve středisku zůstávat. Svůj vztah k plnění zákonných povinností prokázal svým nelegálním pobytem ve Francii a v ČR a snahou dostat se nelegálně do Velké Británie.
- Žalovaný uzavřel, že v žalobcově případě existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána jen s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet. Propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Součinnost žalobce se správním orgánem nelze s ohledem na zjištěné skutečnosti předpokládat. Jsou tak splněny důvody pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA.
Posouzení věci - Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 46a odst. 8 ZoA. Žalobce konání jednání nenavrhl a ani soud nevyhodnotil konání jednání jako nezbytné.
- Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.).
- Žaloba není důvodná.
- Žalobce uplatnil jediný žalobní bod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, když uvádí, že v jeho případě nebyly splněny podmínky aplikace § 46a odst. 1 písm. e) ZoA.
- Podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA platí: „Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“
- V dané věci je třeba především vyjít z účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Zajištění cizince totiž znamená omezení, nebo dokonce, v závislosti na povaze, délce, důsledcích a způsobu zajištění, i zbavení jeho osobní svobody; jedná se tedy o velmi citelný zásah do jednoho z nejvýznamnějších základních práv jednotlivce. NSS (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48), k důvodům zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA uvedl: „Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (tzn. v situaci, kdy existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze účelově) není pouze zabezpečení jeho účasti v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečení jeho dostupnosti pro výkon rozhodnutí o vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu pro případ, že by se tato rozhodnutí stala vykonatelná v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně.
- Proto je třeba trvat na tom, aby v každém případě bylo rozhodnutí o zajištění řádně odůvodněno a aby podklady obsažené ve správním spise dávaly náležitou oporu správním orgánem uvedeným důvodům zajištění.
- V případě zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA jde o tyto podmínky: 1) žádost o mezinárodní ochranu byla podána v zařízení pro zajištění cizinců, 2) existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění (…), 3) cizinec mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, 4) nelze účinně uplatnit zvláštní opatření.
- O splnění podmínky ad 1) není v posuzované věci žádného sporu. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců Balková dne 27. 12. 2024. Zajištěn byl na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 21. 12. 2024, č. j. KRPA-393690-19/ČJ-2024-000022-ZSV.
- Ani o splnění podmínky ad 3) nemůže být ve věci sporu. Žalobce se na území EU pohybuje od konce roku 2020 (v rámci svého výslechu Policií dne 21. 12. 2024 uvedl, že do Rumunska přicestoval z Vietnamu v listopadu 2020). Tři roky strávil v Rumunsku, následně s převaděči cestoval přes Evropskou unii až do Francie se záměrem dostat se až do Velké Británie. Ve Francii pak strávil čekáním na vhodnou příležitost rok, po jehož uplynutí se odebral právě do ČR. Žalobce tedy mohl požádat o mezinárodní ochranu ve státech EU, v nichž pobýval (tedy včetně ČR) či jimiž projížděl, od konce roku 2020. Až do dne 27. 12. 2024 tak však neučinil. K tomu soud dodává, že obecně se od žadatelů o mezinárodní ochranu očekává, že svou žádost podají bezprostředně poté, co k tomu mají příležitost (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2006, č. j. 2 Azs 137/2005-51).
- Rovněž ani splnění podmínky ad 4) nečiní žalobce sporným. Důvody, pro které žalovaný dospěl k závěru, že v žalobcově případě nejsou dány podmínky pro využití institutu zvláštních opatření dle § 47 ZoA, byly rekapitulovány shora a soud pouze konstatuje, že jsou zformulovány přezkoumatelně a přesvědčivě.
- Sporným žalobce činí splnění podmínky ad 2) spočívající v existenci oprávněných důvodů domnívat se, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
- V této souvislosti soud konstatuje, že se žalobcem lze nepochybně souhlasit potud, když uvádí, že rozhodnutí o zajištění nemůže být vydáváno automaticky. Jak už soud shora uvedl, v každém případě musí být takové rozhodnutí odůvodněno s ohledem na zákonné předpoklady, a to individuálním způsobem.
- Tak tomu ovšem podle názoru soudu bylo i v posuzované věci.
- Nutno především poukázat na to, že aplikace § 46a odst. 1 písm. e) ZoA předpokládá existenci oprávněných důvodů domnívat se, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Jde tu tedy nikoli o prokázaný závěr o tom, že tyto důvody dány jsou, ale jen o existenci oprávněných důvodů, že tomu tak bylo. V posuzované věci pak tyto důvody nespočívají jen v tom, že žalobce žádost o mezinárodní ochranu podal až po zadržení Policií ČR, resp. po svém zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, jak žalobce tvrdí mylně v žalobě. Takový závěr by totiž fakticky zdůvodnil jen podmínku ad 1). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se ale podává, že žalovaný přihlédl k celkové situaci, za níž žalobce o mezinárodní ochranu požádal. Z tohoto kontextu věci pak plynou další okolnosti, k nimž žalovaný správně přihlédl: žalobce se pokoušel nelegálně dopravit do Velké Británie, nelegálně se zdržoval na území Francie i ČR. Nelze proto u něj předpokládat ochotu plnit své zákonné povinnosti, zejména v případě, že jejich výkon směřuje proti realizaci jeho hlavního zájmu spočívajícímu v opatřování si finančních prostředků na území ČR. Současně žalovaný důvodně zohlednil i značnou labilitu současného žalobcova postavení: přebývá u kamaráda na tržnici Sapa, žije z prostředků, které mu tento kamarád půjčil, legálně zde nemůže pracovat. Sám žalobce uvedl, že ani nezná svou současnou adresu a že vlastně ani nedisponuje adresou, na níž by byl pro správní orgány dosažitelný. Lze uzavřít, že žalobce nemá na území ČR v podstatě ani bazální zázemí. Současně nemá na území ČR žádné vazby ani majetek. Lze důvodně usuzovat, že jeho motivace ke spolupráci se správními orgány ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu, ale zejména ve věci případné realizace uloženého správního vyhoštění, by byla zcela minimální.
- Pokud tedy žalovaný za takovéto skutkové a právní situace uzavřel, že v žalobcově případě existují oprávněné důvody domnívat se, že jeho žádost o mezinárodní ochranu byla motivována účelově, a to zřejmě snahou zkomplikovat případnou realizaci uloženého správního vyhoštění, nemůže tomu soud nic vytknout.
- Je proto možno uzavřít, že v žalobcově případě se nejedná o žádné automatické rozhodování o zajištění každého cizince, který podá žádost o mezinárodní ochranu po svém zajištění policií, ale o zákonu odpovídající postup žalovaného, který v kontextu celé žalobcovy situace dospěl k závěru, že jsou dány podmínky jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA. Použití tohoto ustanovení bylo v žalobcově případě správné a řádně odůvodněné. S ohledem na to proto ani nevytváří jakýkoli precedent pro další případy ve směru „zautomatizování“ zajišťování všech cizinců žádajících o mezinárodní ochranu ze zařízení pro zajištění cizinců, jak se žalobce obává.
Závěr a náklady řízení - Jelikož soud neshledal žalobu důvodnou, výrokem I. tohoto rozsudku ji v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
- Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalovaný, neboť žaloba byla soudem zamítnuta. Ten se ale práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
|