[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí ministra zdravotnictví o rozkladu žalobkyně ze dne 10. 7. 2024 proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, ze dne 1. 7. 2024, č.j.: MZDR 16600/2023-19/PRO,

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Předmět věci

1. V projednávané věci jde o namítanou nečinnost ministra zdravotnictví v řízení o přiznání nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky dle zákona č. 297/2021 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem.

2. Žaloba a další vyjádření

2. Žalobkyně podala dne 29. 5. 2023 k Ministerstvu zdravotnictví žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Žádost žalobkyně byla rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 7. 2024, č. j. MZDR 16600/2023-19/PRO, zamítnuta. Dne 10. 7. 2024 žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí u žalovaného rozklad adresovaný ministru zdravotnictví. Rozklad byl ministru zdravotnictví doručen dne 10. 7. 2024, ke dni podání žaloby, tj. dne 5. 11. 2024, o něm nebylo rozhodnuto a nebylo vydáno ani opatření proti nečinnosti žalovaného, přestože o něj žalobkyně příslušný nadřízený orgán požádala dne 26. 9. 2024. Svou žalobou se tedy domáhá vydání rozhodnutí ministra zdravotnictví o rozkladu ze dne 10. 7. 2024.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne 5. 12. 2024 uvedl, že ministr zdravotnictví vydal žalobkyní požadované rozhodnutí o rozkladu dne 25. 11. 2024, č.j. MZDR 22487/2024-4/PRO, kterým rozklad žalobkyně ze dne 10. 7. 2024 zamítl. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím datové schránky jejího právního zástupce dne 27. 11. 2024. Dále s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2024, č. j. 18 A 44/2024-21, konstatoval, že žaloba žalobkyně byla podána k soudu předčasně, když v době podání žaloby ještě neuplynula lhůta k vydání rozhodnutí o rozkladu. Předmětný rozklad tak byl dle žalovaného vyřízen v průběhu zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Žalovaný rovněž uvedl, že přípisem ze dne 3. 12. 2024 vzala žalobkyně žalobu ve věci zpět, a proto navrhoval řízení zastavit.
4. Žalobkyně k vyjádření žalovaného podala dne 19. 12. 2024 repliku, v níž souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání a s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 7 A 76/2002-47, nesouhlasila s právním názorem žalovaného ohledně počítání lhůty rozhodné pro rozhodnutí o rozkladu.
5. Soud akcentuje, že v dané věci neobdržel od žalobkyně žádné podání, jehož obsahem by bylo zpětvzetí této žaloby, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření.

3. Posouzení věci soudem

6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas v jednoroční lhůtě, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené [§ 79 a § 80 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen “s. ř. s.”)].
7. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný i žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).
8. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.
9. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
10. Soud konstatuje, že podstatný skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, a navíc vyplývá i z jimi doložených listin.
11. Pro rozhodnutí ve věci tedy soud vycházel z následujícího zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně podala dne 29. 5. 2023 k Ministerstvu zdravotnictví žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Žádost žalobkyně byla rozhodnutím ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 7. 2024, č. j.: MZDR 16600/2023-19/PRO, zamítnuta. Dne 10. 7. 2024 podala proti tomuto rozhodnutí u žalovaného rozklad. Ministr zdravotnictví o rozkladu žalobkyně ze dne 11. 12. 2024 rozhodl dne 25. 11. 2024, č. j. MZDR 22487/2024-4/PRO. Rozhodnutí bylo žalobkyni (resp. jejímu zástupci) doručeno dne 27. 11. 2024. To, že ministr zdravotnictví o rozkladu žalobkyně rozhodl právě tímto rozhodnutím, není mezi stranami sporné, navíc žalovaný soudu dané rozhodnutí zaslal a žalobkyně poté, co se seznámila s obsahem vyjádřením žalovaného, ani netvrdí opak.
12. Mezi těmito rozhodnutími žalobkyně v rámci odstranění nečinnosti požádala nadřízený orgán dne 26. 9. 2024 o opatření proti nečinnosti, o němž do dne podání žaloby, tj. 5. 11. 2024, nebylo o tomto opatření rozhodnuto. Soud v této souvislosti upozorňuje, že Nejvyšší správní soud již v rozhodnutí ze dne 23. 2. 2011, č. j. 3 Ans 2/2011-96, dovodil, že v případě rozkladů není nutné podávat opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu a lze se tudíž s tzv. nečinnostní žalobou rovnou obrátit na soud.
13. Podstatné pro projednávanou věc je skutečnost, že ministr zdravotnictví dne 25. 11. 2024, tj. 20 dní poté, co žalobkyně podala u soudu nečinnostní žalobu, rozhodl meritorně o rozkladu žalobkyně ze dne 10. 7. 2024; uvedené rozhodnutí bylo žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci, doručeno dne 27. 11. 2024. Žalovaný tedy ve věci ke dni vydání tohoto rozhodnutí již není v řízení o žalobě nečinný. A ačkoliv žalovaný na tuto skutečnost upozornil ve svém vyjádření a ač tato skutečnost byla žalobkyni známá, neboť se s vyjádřením žalovaného seznámila poté, co bylo doručeno dne 11. 12. 2024 do datové schránky jejího zástupce; přesto v rámci řízení o nečinnostní žalobě na tuto skutečnost ke dni vydání tohoto rozsudku nijak procesně nereagovala, naopak deklarovala, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a že podnět na odstranění nečinnosti byl podán správně.

4. Závěr a náklady řízení

14. Městský soud uvedené shrnuje tak, že o rozkladu žalobkyně ministr zdravotnictví rozhodl rozhodnutím ze dne 25. 11. 2024, není proto ve věci nečinný.
15. Žaloba není důvodná, proto ji soud zamítl postupem dle § 81 odst. 3 s. ř. s.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu. Žalobce nebyl procesně úspěšný, náhrada nákladů řízení mu proto nepřísluší. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, nicméně mu nevznikly žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úředních činností. Městský soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha  13.01.2025

Mgr. Gabriela Bašná v.r.

předsedkyně senátu