ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci

navrhovatelky: P. H.

 bytem X

 zastoupená advokátkou Mgr. Dominikou Kovaříkovou

 sídlem Horní náměstí 365/7, 779 00 Olomouc

proti

odpůrci: statutární město Přerov

 sídlem Bratrská 709/34, 750 02 Přerov

o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2023 – změna č. 16A územního plánu města Přerova,

takto:

1. Návrh se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

A. Vymezení věci a obsahu podání

1. Zastupitelstvo města Přerova vydalo dne 4. 9. 2023 podle § 55a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 opatření obecné povahy č. 1/2023 – změna č. 16A územního plánu města Přerova, které nabylo účinnosti dne 7. 11. 2023 (dále jen „Změna č. 16A“). Tato změna byla přijata za účelem změny funkčního využití některých ploch zemědělských na bydlení rodinné a přehodnocení zastavitelných ploch s ohledem na již prověřené neuskutečněné záměry a dlouhodobé nevyužití návrhových ploch.
2. Konkrétně došlo ke změně funkčního využití části stabilizované plochy zemědělské na návrhovou plochu bydlení rodinné. Jedná se o rozšíření původní návrhové plochy 13-1.04-BR/0,78. Aby v souvislosti s rozšířením této plochy nedošlo k celkovému navýšení zastavitelných ploch, došlo současně ke zrušení zastavitelných ploch 13-2.09-RR/0,59 (rodinná rekreace) a 13-2.05-BR/0,31 (bydlení rodinné), a ke zmenšení části návrhové plochy 13-1.03-BR/1,17 (bydlení rodinné) tak, že posledně uvedená plocha nově nebude vymezena na pozemcích parc. č. X a XA v k. ú. X, obec X. Navrhovatelka je spoluvlastníkem těchto pozemků. Před přijetím Změny č. 16A se pozemky navrhovatelky nacházely v zastavitelné ploše s funkčním využitím bydlení rodinné, kdežto po přijetí Změny č. 16A se nacházejí mimo zastavitelnou plochu s funkčním využitím plochy zemědělské.
3. Navrhovatelka se podaným návrhem domáhá zrušení Změny č. 16A ke dni právní moci rozsudku v části, ve které došlo ke zrušení plochy 13-1.03-BR/1,17 (bydlení rodinné) na jejích pozemcích. V návrhu uvedla, že v ploše 13-1.03-BR/1,17, do které byly před Změnou č. 16A zařazeny rovněž její pozemky, zůstal pozemek parc. č. XB (pozn. soudu: zjevně se má jednat o pozemek parc. č. XC), který je ve vlastnictví odpůrce. Ten postupoval diskriminačně, když svůj pozemek ponechal v ploše určené k zástavbě, a pozemky navrhovatelky nikoliv. Navrhovatelka nechala zpracovat pro své pozemky studii, která se zabývala možným dělením pozemků, což svědčí o tom, že měla zájem na svých pozemcích realizovat výstavbu. Tato změna rovněž narušila legitimní očekávání navrhovatelky, která v budoucnu počítala s využitím svých pozemků dle platného územního plánu. Uplatnění principu legitimního očekávání hraje přitom v procesu územního plánování významnou roli a dává vlastníkům právní jistotu při změnách územně plánovací dokumentace.
4. Dále navrhovatelka uvedla, že své pozemky nabyla děděním. V dědickém řízení notář určil jejich hodnotu jako pozemků stavebních (dědické řízení skončilo před přijetím Změny č. 16A). Nyní jejich hodnota značně poklesla. V době, kdy probíhalo řízení o vydání Změny č. 16A, řešila navrhovatelka dědické řízení po svém zesnulém manželovi, proto po ní nebylo možné spravedlivé žádat, aby sledovala úřední desku. Navrhovatelka nebrojila proti Změně č. 16A námitkami, ale učinila tak z omluvitelného důvodu. Proto by měl soud posoudit také přiměřenost Změny č. 16A.
5. Odpůrce navrhl návrh zamítnout. Nejprve popsal proces vydání Změny č. 16A a důvody, které k jejímu přijetí vedly. Následně se vyjádřil k jednotlivým námitkám navrhovatelky. Předně odkázal na judikaturu NSS, ze které dle odpůrce vyplývá, že nikomu nesvědčí legitimní očekávání stran toho, že jednou přijatý územní plán nemůže být v budoucnu změněn. Obec musí mít možnost reagovat na změnu poměrů v území či potřeby obyvatel obce. Přijetí Změny č. 16A předcházelo projednání a schválení zprávy o uplatňování územního plánu za období 2017 až 2021 dle § 55 stavebního zákona. Již z této zprávy, ke které se mohla veřejnost vyjádřit, vyplývala možnost, že může dojít ke změně zastavitelných ploch v k. ú. P. K namítané nepřiměřenosti odpůrce uvedl, že navrhovatelka námitky v procesu přijímání Změny č. 16A nepodala a důvod jí tvrzený nelze považovat za ospravedlnitelný. Dědické řízení, ve kterém nabyla navrhovatelka své pozemky, skončilo 10. 11. 2022. Projednání návrhu Změny č. 16A bylo oznámeno veřejnou vyhláškou vyvěšenou od 12. 4. 2023 do 25. 5. 2023, tj. více než 5 měsíců po skončení dědického řízení. Z nákresu dělení pozemků, který je datován dubnem 2023, vyplývá, že v době projednávání Změny č. 16A navrhovatelka řešila možné nakládání se svými pozemky. Z registru smluv dále vyplývá, že již v prosinci 2022 navrhovatelka uzavírala smlouvy stran jiných svých nově nabytých pozemků (dále tak činila v březnu a červnu 2023). Zjevně tak její osobní situace nebyla natolik složitá, aby jí objektivně bránila podat námitky proti Změně č. 16A.

B. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu a v mezích návrhových bodů podle § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž podle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při jeho přezkumu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s. a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
7. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy dle § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. spočívá v 5 krocích: 1) v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy, 2) v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti, 3) v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, 4) v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy nebo s jeho částí se zákonem (tzv. materiální kritérium), 5) v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. Jednotlivé kroky však soud posuzuje pouze s ohledem na uplatněné návrhové body (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. 8 As 247/2018-70, odst. 29). Veškeré námitky směřovaly do posledních dvou kroků, proto se soud zabýval zákonností napadeného opatření obecné povahy (krok 4 popsaného algoritmu) a jeho přiměřeností (bod 5 algoritmu).
8. Z odůvodnění napadené Změny č. 16A vyplývá, že tato byla přijata za účelem toho, aby bylo umožněno rozšíření výstavby na pozemku parc. č. XD, k. ú. X, což se dle odpůrce jevilo jako přirozený krok v rozvoji zastavěného území v dané lokalitě. Současně bylo nutné redukovat počet zastavitelných ploch tak, aby nedošlo k jejich celkovému navýšení dle § 55 odst. 4 stavebního zákona. Zrušení části plochy 13-1.03-BR/1,17 na pozemcích navrhovatelky bylo odůvodněno tím, že na těchto pozemcích od roku 2009 neproběhla žádná stavební činnost, nebylo vydáno rozhodnutí o změně využití tohoto území ani jejich vybavení veřejnou infrastrukturou, proto bylo navrženo zmenšení části této plochy a ponechání pouze té části (pozemek parc. č. XC vlastněný odpůrcem), která přímo navazuje na zastavěné území a je napojitelná na dopravní infrastrukturu. Pozemky parc. č. X a XA nejsou vhodné k zastavění vhledem k tomu, že je vhodné držet pietní pásmo hřbitova a nezastavovat až na hranici hřbitova, pokud to není nebytně nutné. Toto území je již za pohledovým horizontem a tvoří samostatnou část (str. 12 až 13 odůvodnění Změny č. 16A). Plocha 13-1.03-BR/1,17 je redukována v prostoru mezi hřbitovem a zastavěném územím a k zástavbě zůstává vymezena plocha přiléhající ke komunikaci a navazující na zastavěné území. Důvodem je využití již vložených investic do veřejné infrastruktury a umožnění dostavby zastavěného území v návaznosti na zastavěné území (str. 16 odůvodnění Změny č. 16A).
9. Před posouzením jednotlivých námitek musí krajský soud uvést, že podle § 101b odst. 1 věty první s. ř. s. musí návrh obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Za návrhový bod je nutné považovat každé vyjádření navrhovatele, ze kterého lze v nejhrubějších rysech dovodit, že napadené opatření obecné povahy z určitého důvodu považuje za nezákonné. Nicméně platí, že čím obecněji je návrhový bod vymezen, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posoudit ho. Není naprosto na místě, aby soud za navrhovatele spekulativně domýšlel argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které návrh podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci navrhovatelova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
10. K namítanému porušení legitimního očekávání krajský soud uvádí, že odpůrce přiléhavě uvedl, že legitimní očekávání nelze založit pouze na přesvědčení, že územní plán bude do budoucna neměnný. Legitimní očekávání v procesu územního plánování nelze vykládat jako zachování státu quo. Územní plánování je dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů. Vyhovění jednomu typu zájmů obvykle povede k poruše ve vztahu k zájmu jinému (či jiného). Jestliže do řešení po určitou dobu předvídaného vstoupí nová skutečnost, která významně modifikuje předpoklady, s nimiž výchozí fáze pořizování územního plánu počítaly, nelze než takovou skutečnost reflektovat. Z existence dřívějšího územního plánu či řešení navrhovaných v raných fázích územních plánování nelze dovozovat utvoření závazné správní praxe. Tím by byla popřena sama podstata územního plánování (srov. např. odpůrcem zmíněný rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015-101, odst. 33 a judikaturu tam uvedenou, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 10. 8. 2023, č. j. 9 As 105/2023-41, odst. 18 a násl. a judikaturu tam uvedenou).
11. Krajský soud si je na druhou stranu vědom toho, že dotčené osoby musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány a měněny. Má-li dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018-50, odst. 56 a ze dne 12. 5. 2023, č. j. 3 As 368/2021-113, odst. 25).
12. Při vzájemném propojení obou úvah je nutné dospět k závěru, že pořizovatel územního plánu má právo změnit funkční využití již vymezených ploch a že nikdo nemá právo na to, aby bylo stran jeho pozemků zachováno funkční využití stanovené územně plánovací dokumentací. S ohledem na možný zásah do práv vlastníka tohoto pozemku je však nutné, aby změna byla podpořena racionálními důvody. Čím větší zásah do práv změna způsobí, tím přesvědčivější musí být její odůvodnění.
13. Navrhovatelka námitku týkající se legitimního očekávání omezila jen na prosté konstatování faktu, že v důsledku přijetí Změny č. 16A bylo narušeno její legitimní očekávání. Takto vymezená námitka nepodložená žádnou další argumentací ale nemůže být důvodná. Odpůrce v obecné rovině měl nepochybně právo změnit dosavadní funkční využití pozemků navrhovatelky. Jak správně uvedl odpůrce, rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy (srov. nález ÚS ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19). Jak již soud uvedl výše, každá změna zasahující do práv osob musí být řádně odůvodněná. Navrhovatelka se však k důvodům změny funkčního využití svých pozemků, které ze Změny č. 16A jednoznačně vyplývají, v návrhu vůbec nevyjádřila a nijak s nimi nepolemizovala. Aby mohla být vůbec námitka důvodná, neměla se navrhovatelka omezit jen na konstatování toho, že došlo k porušení jejího legitimního očekávání, ale měla výslovně brojit proti důvodům, které k přijetí Změny č. 16A vedly. Takto ale nepostupovala a krajský soud není oprávněn její argumentaci domýšlet. Proto se soud nemohl zabývat tím, zda důvody, které vedly odpůrce k přijetí Změny č. 16A obstojí ve světle shora uvedené judikatury. Námitka není důvodná.
14. K namítané diskriminaci krajský soud opět zdůrazňuje, že v procesu územního plánování dochází k vážení řady různých, často odlišných nebo dokonce protichůdných, zájmů soukromých i veřejných. Prakticky vždy dochází přijetím územního plánu k určitému dotčení na vlastnických právech, neboť vymezení konkrétní plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití pozemku pro jiný než územním plánem plánovaný účel. Z pouhé skutečnosti, že územní plán nakládá s dotčenými pozemky jednoho vlastníka v odlišném režimu než s pozemky některých jiných vlastníků, nelze dovozovat diskriminační a svévolný postup ze strany pořizovatele územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2023, č. j. 7 As 36/2023‑61, odst. 18 a 19). Vždy je nutné zkoumat konkrétní důvody, které k výsledné regulaci pořizovatele územního plánu vedly.
15. Navrhovatelka ani v případě této námitky nevznesla žádnou konkrétní argumentaci, kterou by brojila vůči důvodům, které odpůrce vedly k tomu, že jeho pozemek parc. č. 257 zůstal v ploše 13-1.03-BR/1,17, kdežto sousední pozemky navrhovatelky nikoliv (využití již vložených investic do veřejné infrastruktury a umožnění dostavby zastavěného území v návaznosti na zastavěné území, kdežto na pozemcích navrhovatelky nebylo vydáno žádné územní rozhodnutí, neproběhla žádná stavební činnost a bylo vhodné zachovat pietu hřbitova). Přitom jsou to právě konkrétní důvody, které je nutné zkoumat za účelem posouzení možného nerovného zacházení či diskriminace. Krajský soud se proto pro absenci jakékoliv bližší argumentace nemůže blíže zabývat tvrzenou diskriminací a musí jen konstatovat, že zanechání pozemku odpůrce v zastavěném území z důvodu využití již vložených investic do veřejné infrastruktury a umožnění dostavby zastavěného území v návaznosti na již zastavěné území, se jeví být logickým a racionálním důvodem. Námitka není důvodná.
16. K namítané nepřiměřenosti krajský soud uvádí, že navrhovatelka skutečně v procesu pořizování Změny č. 16A nepodala námitky. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že jestliže navrhovatel nepodá proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky, může před správními soudy úspěšně namítat jen nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Může jít jak o normy procesní (typicky porušení ustanovení upravujících proces přijímání územního plánu takovým způsobem, že tím odpůrce navrhovateli fakticky znemožnil nebo významně ztížil uplatnění jeho práva podat námitky nebo připomínky), tak i hmotněprávní (typicky porušení ustanovení chránících zájem na ochraně životního prostředí). Námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se správní soud při posuzování důvodnosti návrhu dle § 101d s. ř. s. nebude věcně zabývat, neboť nemůže poměřovat důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní. Jakkoliv je proporcionalita opatření obecné povahy jedním z hledisek pro posouzení jeho zákonnosti, vyčlenění této otázky do samostatné kategorie pro potřeby soudního přezkumu je nezbytné s ohledem na stávající zákonnou koncepci správního soudnictví, resp. správně soudního přezkumu opatření obecné povahy. Ta se totiž opírá o princip subsidiarity soudní ochrany, jež má nastoupit až po vyčerpání řádných opravných prostředků uvnitř veřejné správy upravené v § 5 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019-38).
17. Výjimku z tohoto principu představuje jen existence objektivních okolností, pro které byl navrhovatel při pořizování územního plánu či jeho změny procesně pasivní, a dále případ, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 1 As 177/2019-23, odst. 27).
18. Navrhovatelka tvrdí, že po ní nebylo možné žádat, aby při řešení dědictví po svém zesnulém manželovi sledovala úřední desku a podala námitky při procesu pořizování Změny č. 16A. Jinak řečeno v tom spočívá dle navrhovatelky objektivní důvod, který jí bránil podat námitky. Krajský soud s ní nesouhlasí. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že navrhovatelka své pozemky parc. č. X a XA nabyla usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 11. 2022. Ze správního spisu vyplývá, že oznámení o konání veřejného projednání návrhu Změny č. 16A bylo zveřejněno na úřední desce dne 12. 4. 2023. V tomto oznámení bylo uvedeno, že veřejné projednání návrhu proběhne dne 16. 5. 2023 a dále, že do 7 dnů ode dne veřejného projednání mohou dotčené osoby podat námitky. Doba pro podání námitek tedy nastala více než půl roku po skončení dědického řízení. Navrhovatelka sama tvrdí, že již v dubnu 2023 si nechala zpracovat plán dělení pozemků. Zjevně tedy již v této době byla s to řešit možné využití nově nabytých pozemků. Jakkoliv soud nehodlá zlehčovat důsledky, které přináší ztráta blízké osoby, nelze v tomto případě říct, že by osobní situace navrhovatelky vyvolaná úmrtím manžela bránila navrhovatelce v podání námitek. První z popsaných výjimek tak naplněna nebyla.
19. K druhé výjimce lze uvést, že změna funkčního využití pozemků a jejich vyřazení ze zastavitelného území představují v tomto případě podstatný zásah do práv navrhovatelky. Nejedná se však o zásah takové intenzity, který by se blížil vyvlastnění ve smyslu citované judikatury. Ta za něj považuje zpravidla zřizování nových ploch veřejného prostranství na pozemcích soukromých osob (srov. např. shora uvedený rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 1 As 177/2019-23), byť ani zřízení veřejného prostranství s předkupním právem nemusí být bez dalšího s takovým zásahem srovnatelné, pokud pozemek leží ladem a je fakticky jako veřejné prostranství využíván (rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2024, č. j. 10 As 51/2023-55, odst. 47 a násl.). Za zásah dosahující intenzity vyvlastnění dále NSS považuje zřízení průchodu přes zastavitelný pozemek (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012-31).
20. Naopak za takový zásah nelze považovat zařazení pozemku do plochy zemědělské, i když dříve byl se stejným využitím zařazen v ploše zastavitelné (rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2024, č. j. 1 As 84/2024-80 odst. 67 až 70) nebo zařazení pozemku do nezastavitelného území (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 As 18/2023-31, odst. 19). V rozsudcích ze dne 30. 1. 2018, č. j. 2 As 315/2015-113, odst. 47 a ze dne 23. 9. 2019, č. j. 7 As 283/2018-32, odst. 21 sice NSS uvedl, že změna zastavitelné plochy na nezastavitelnou je nepochybně citelný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, navíc pokud má v úmyslu na pozemku v budoucnu vyvíjet stavební činnost, a může hraničit s faktickým vyvlastněním, přesto se však námitkami proporcionality odmítl zabývat z důvodu pasivity navrhovatele v procesu přijímání opatření obecné povahy.
21. Obecněji se pak k této otázce vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 21. 11. 2024, č. j. 10 As 134/2024-52, odst. 43, ve kterém uvedl, že zásah hraničící s vyvlastněním je takový, u kterého musí jeho vlastník zohlednit faktické užívání pozemku veřejností (cizími osobami) a nemůže jej využít pro své soukromé účely. Za takový zásah dle uvedeného rozsudku nelze považovat regulaci spočívající v zákazu realizovat trvalé stavby ani oplocení (s výjimkou dětských hřišť), protože vlastník si na pozemku může umístit dočasné a mobilní stavby (mj. pro sezonní a krátkodobá rekreační využití, tj. čistě pro svou vlastní potřebu). Zároveň může umístit informační cedule o tom, že pozemek je soukromý a vstup cizím osobám zakázat.
22. Navrhovatelka v nyní řešené věci není povinna zohledňovat možné užívání jejích pozemků veřejností a může je využít pro své soukromé účely, byť účel jejich využití bude jiný, než patrně zamýšlela. Zastavění pozemků rozhodně není jediným možným využitím pozemků. Z odůvodnění Změny č. 16A vyplývá, že na pozemcích navrhovatelky nebyla realizována žádná stavební činnost, a to ani ve fázi povolovací. Dle tvrzení navrhovatelky mají její pozemky funkční využití orná půda a trvalý travní porost, tj. v podstatě zemědělský účel. Změna č. 16A tak zjevně reflektovala stávající (ne)využití pozemků navrhovatelky.
23. Lze tak uzavřít, že ve věci není naplněna ani druhá z výše popsaných výjimek. Jakkoliv se tento závěr může jevit jako přísný, je nutné si uvědomit, že to byla navrhovatelka, která byla v procesu přijímání Změny č. 16A pasivní, což brání věcnému posouzení námitek přiměřenosti. Jako každou jinou výjimku je nutné i výše popsané výjimky z tohoto pravidla posuzovat restriktivně. Proto se soud nezabýval namítanou nepřiměřeností zásahu do práv navrhovatelky, která nadto stejně jako ostatní námitky nebyla podpořena žádnými argumenty. Ani poslední námitka proto není důvodná.

C. Závěr a náhrada nákladů řízení

24. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. návrh zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť navrhovatelka v řízení úspěšná nebyla a odpůrci nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Olomouc 15. ledna 2025

JUDr. Michal Jantoš v. r.

předseda senátu