žalobce:

L. P.

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963,

sídlem Křížová 1292/25, 125 08 Praha 5,

1. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2024, č. j. X. žalovaná zamítla žalobci žádost o změnu invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění. Podkladem pro toto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 2. 5. 2024, podle kterého je žalobce dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. 
2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami, které směřovaly proti nepřiznání invalidity vyššího stupně, a to z důvodu zdravotních obtíží. Žalobce se domníval, že se jeho zdravotní stav zhoršil, což plyne z lékařských zpráv, které dokládal ke své žádosti. Žalovaná zamítla námitky žalobce rozhodnutím ze dne 14. 8. 2024, č. j. X. V řízení o námitkách nechala žalovaná vypracovat posudek svým lékařem, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. E, položku 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje hodnoty v rozsahu 30 - 40 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 40 %.
3. Proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2024, č. j. X. brojí žalobce žalobou, v níž namítá, že nesouhlasí se závěrem žalované. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav je závažnější, než je uváděno v lékařských posudcích. Uvedl, že ho jeho onemocnění ovlivňuje nejen ve výkonu výdělečné činnosti, ale ovlivňuje i výkon běžných denních aktivit. Žalobce také uvedl, že jeho obtíže se zhoršují a není schopen vykonávat jakoukoli činnost při které musí dlouhodobě stát. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a byl tak nesprávně posouzen jeho zdravotní stav.  
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je ve správním řízení vázána posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu I. instance, a v řízení o námitkách posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu II. instance. Jestliže nebyl žalobce podkladovými posudky uznán invalidní ve druhém ani ve třetím stupni invalidity, rozhodla žalovaná správně v souladu se závazným posudkovým závěrem, tak že žádost žalobce o změnu/zvýšení zamítla a zamítla i uplatněné námitky. V případě, že u žalobce činí pokles pracovní schopnosti nadále pouze 40 %, pak nejsou naplněny zákonné podmínky invalidity druhého či třetího stupně, tudíž ani podmínky na změnu výše vypláceného invalidního důchodu. Žalovaná dále konstatovala, že provedenými posudky nebylo prokázáno zhoršení zdravotního stavu žalobce v takovém rozsahu, které by zakládalo uznání invalidity vyššího stupně. S ohledem na výše uvedené nepovažuje žalovaná napadené rozhodnutí za nezákonné. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR.

Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích výše shrnutých žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)].  O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce.
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 70 % a proto se v jeho případě jedná o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobce shledala postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, odd. E, položka 3d vyhlášky o posuzování invalidity, a to v hodnotě 60 %. Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen využívat dostatečně své vzdělání, zkušenosti a znalosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, podle § 4 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila tuto hodnotu o 10 %. Bylo zjištěno těžké funkční postižení, ztuhnutí několika úseků páteře, silně aktivní proces nebo postižení všech úseků páteře s velmi těžkým omezením pohyblivosti nebo stavy se ztuhnutím jednoho úseku páteře, omezením rozvíjení hrudníku, fixovanou hrudní kyfózou a s funkčně významným postižením více než dvou velkých kloubů, stavy se středně těžkým omezením hybnosti. Míru poklesu pracovní schopnosti u žalobce posudková komise stanovila v celkové hodnotě 70 %. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila den 21. 3. 2024. Platnost posudkovou komisí stanovena trvale.
11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobce a s lékařskými zprávami předloženými v řízení před soudem. V řízení před soudem byli účastníci seznámeni se složením posudkové komise a s obsahem posudku, přičemž proti nim nic nenamítli. Soud proto posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý.
12. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá 70 %, což podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě třetího stupně, která byla dána ke dni napadeného rozhodnutí žalované.

Závěr

13. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně, bylo její rozhodnutí založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto její (předmětnou žalobou napadené) rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
14. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita třetího stupně žalobce vznikla ke dni 21. 3. 2024 a od té doby trvá (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
15. Procesně úspěšný žalobce má vůči neúspěšné žalované právo na náhradu řízení (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Žalovaná je proto povinna do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 89 Kč za prokazatelně využité poštovní služby žalobcem v průběhu soudního řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.  Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).