č. j. 43 A 30/2023- 80
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci
žalobkyně: Kubový, s. r. o., IČO: 274 62 315
sídlem Vysokomýtská 1740, Choceň
zastoupena advokátkou JUDr. Barborou Martinkovou
sídlem Dolní 275, Choceň
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 11, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2023, č. j. 020850/2023/KUSK-DOP/Hav,
takto:
Odůvodnění:
Vymezení věci a dosavadní průběh soudního řízení
1. Městský úřad Kolín rozhodnutím ze dne 11. 7. 2022, č. j. MUKOLIN/OD 68727/22-pel, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jeho skutkovou podstatu naplnila následovně.
a) Dne 6. 5. 2021 v 17:24 provozovala na pozemní komunikaci v ulici Ovčárecká v Kolíně-Sendražicích (na úrovni domu č. p. 471 až č. p. 490) ve směru jízdy na obec Ovčáry motorové vozidlo tovární značky LIEBHERR, registrační značky E01 1215, které při vysokorychlostním vážení v rozporu s § 25 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), nedodrželo výjimky stanovené v rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 14. 4. 2021, č. j. 51118. Překročilo totiž největší povolenou hmotnost na 2. a 3. nápravu o 2 747 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 24 000 kg bylo po odpočtu 11% odchylky naměřeno 26 747 kg) a největší povolenou hmotnost motorového vozidla o 1 843 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 36 000 kg bylo po odpočtu 5% odchylky naměřeno 37 843 kg).
b) Dne 6. 5. 2021 v 13:34 provozovala na pozemní komunikaci v ulici Ovčárecká v Kolíně-Sendražicích (na úrovni domu č. p. 471 až č. p. 490) ve směru jízdy na obec Ovčáry motorové vozidlo tovární značky LIEBHERR, registrační značky E01 1215, které při vysokorychlostním vážení v rozporu s § 25 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu nedodrželo výjimky stanovené v rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 14. 4. 2021, č. j. 51118. Překročilo totiž největší povolenou hmotnost na 2. a 3. nápravu o 2 489 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 24 000 kg bylo po odpočtu 11% odchylky naměřeno 26 489 kg) a největší povolenou hmotnost motorového vozidla o 1 418 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 36 000 kg bylo po odpočtu 5% odchylky naměřeno 37 418 kg).
c) Dne 7. 5. 2021 v 12:54 provozovala na pozemní komunikaci v ulici Ovčárecká v Kolíně-Sendražicích (na úrovni domu č. p. 471 až č. p. 490) ve směru jízdy na obec Ovčáry motorové vozidlo tovární značky LIEBHERR, registrační značky E01 1215, které při vysokorychlostním vážení v rozporu s § 25 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu nedodrželo výjimky stanovené v rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 14. 4. 2021, č. j. 51118. Překročilo totiž největší povolenou hmotnost na 2. a 3. nápravu o 2 326 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 24 000 kg bylo po odpočtu 11% odchylky naměřeno 26 326 kg) a největší povolenou hmotnost motorového vozidla o 761 kg (namísto nejvyšší povolené hmotnosti 36 000 kg bylo po odpočtu 5% odchylky naměřeno 36 761 kg).
Za to městský úřad uložil žalobkyni správní trest – pokutu ve výši 36 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
2. Žalobkyně se odvolala. Žalovaný v záhlavím označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) její odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
3. Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a domáhala se, aby je soud zrušil.
4. Krajský soud rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 43 A 30/2023-39, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dal totiž žalobkyni za pravdu v tom, že váha typu CrossWIM, výrobní číslo 190/2017, jež tato tři vysokorychlostní vážení provedla, je podle potvrzení o ověření stanoveného měřidla váhou pro kontrolní vysokorychlostní vážení silničních vozidel. V řízení se neprokázalo, že by byla způsobilá vážit také zvláštní vozidla, mezi něž patří i vozidlo žalobkyně (kolový autojeřáb). Soud se odkázal na judikaturu správních soudů týkající se vysokorychlostního vážení, z níž dovodil, že tento systém je postaven na vysoké důvěře ve správné fungování vah, přičemž technická stránka věci je předmětem know-how výrobce, a tudíž je pro přestupce v zásadě nemožné zpochybnit správnost vážení. Judikatura proto klade důraz na technickou i formální bezvadnost vysokorychlostní váhy – zda má váha skutečně všechna potřebná ověření a zda je používána správně, tj. v souladu s tím, k čemu je výrobcem určena a Českým metrologickým institutem ověřena. Při nedodržení těchto zdánlivých formalit totiž ztrácí celý proces věrohodnost. To byl podle soudu právě případ napadeného rozhodnutí, které proto nemohlo obstát.
5. Ke kasační stížností podané žalovaným se věcí zabýval NSS. Ten rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, č. j. 4 As 385/2023-34, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS souhlasil s krajským soudem v tom, že skutečně není zcela jasné, zda je váha typu CrossWIM,
výrobní číslo 190/2017, způsobilá vážit také zvláštní vozidla. Opatření obecné povahy Českého metrologického institutu č. 0111-OOP-C010-15, na jehož základě byla tato váha schválena a pravidelně ověřována, obsahuje odkaz na § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a nestanoví, že by některá kategorie vozidel byla z jeho působnosti vyloučena. Ovšem v potvrzení o ověření stanoveného měřidla se uvádí, že jde o váhu pro kontrolní vážení silničních vozidel, aniž by bylo jasné, zda užívá tento pojem ve smyslu právě uvedeného zákona. Podle NSS jde o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a proto krajskému soudu uložil, aby v dalším řízení provedl důkazy za účelem posouzení, zda byla tato váha schopna platně zvážit žalobkynino vozidlo – konkrétně obstarat odborné vyjádření či znalecký posudek a zohlednit i vyjádření výrobce vah, jež předložil žalovaný ke kasační stížnosti. Pokud by krajský soud shledal, že je třeba zjišťovat skutkový stav v takovém rozsahu, že by svým postupem nahrazoval činnost správních orgánů, uloží tuto povinnost žalovanému.
Vyjádření účastníků řízení po zrušení rozsudku č. j. 43 A 30/2023-39
6. Po zrušujícím rozsudku NSS se k věci vyjádřil žalovaný, který odkázal na své vyjádření ze dne 28. 8. 2024, k němuž přiložil vyjádření výrobce vah – společnosti CrossWIM ze dne 17. 8. 2023, jež navrhuje provést k důkazu. Podle výrobce je daná váha způsobilá zvážit jakékoli kolové vozidlo, které splňuje minimální požadavky na váhu a rychlost, aby bylo na váze vůbec detekovatelné. Tím pádem byla váha schopná platně zvážit i kolový autojeřáb, neboť po technické stránce se od jiných kolových vozidel neliší.
7. Žalobkyně uvedla, že se s požadavkem NSS na obstarání znaleckého posudku ztotožňuje. Sama ostatně ve správním řízení navrhovala provedení znaleckého posudku ohledně toho, jak mohou specifika jeřábu (speciální nadměrné pneumatiky, velké množství provozních kapalin) způsobující změny těžiště ovlivnit vysokorychlostní vážení a na svém návrhu trvá. Naopak vyjádření výrobce vah CrossWIM žalobkyně nepokládá za adekvátní odpověď na nejasnosti popsané v rozsudku č. j. 4 As 385/2023-34, a to mj. pro jeho formu (jde o prostý e-mail, který nemá ani v nejmenším parametry znaleckého posudku).
Právní posouzení věci krajským soudem
8. Soud ve věci rozhodoval opětovně a byl přitom vázán právním názorem NSS vysloveným v rozsudku č. j. 4 As 385/2023-34. O věci rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky pro postup podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
10. Podle soudního řádu správního může soud na správním orgánem nedostatečně zjištěný skutkový stav reagovat dvojím způsobem. Prvním z nich je, že provede vlastní dokazování, jímž důkazy provedené správním orgánem doplní, a pak ve svém rozhodnutí vychází z takto nově zjištěného skutkového a právního stavu (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Druhým je zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání z důvodu, že skutkový stav vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Volba mezi těmito postupy je na úvaze soudu (usnesení NSS ze dne 24. 5. 2024, č. j. 8 As 214/2021-32, bod 15 a tam citovaná judikatura).
11. Soud tedy dokazování doplnit může, nesmí přitom ovšem vybočit z přípustného rámce. Klíčovým korektivem opakovaně zdůrazňovaným v judikatuře správních soudů (a ostatně i ve zrušujícím rozsudku č. j. 4 As 385/2023-34 v bodě 31) je, že soud nesmí nahrazovat činnost správních orgánů (usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod
40 a násl. a zejm. bod 49). Podle NSS má být důkazní aktivita soudu vždy jen doplňková, nikoli dominantní (rozsudek ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006-99, č. 1275/2007 Sb. NSS). Soud se nesmí stát „správním orgánem třetího stupně“ a jako první (opatřovat a) hodnotit pro věc zásadní důkazy (rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2021, čj. 10 Afs 352/2019-26, č. 4243/2021 Sb. NSS, bod 24 a násl.).
12. Rozhodnutí, zda soud doplní dokazování, nebo za tím účelem věc vrátí správnímu orgánu, se tedy odvíjí od toho, jak zásadní je deficit ve skutkovém stavu. Odborná literatura uvádí, že pojem rozsáhlé nebo zásadní doplnění skutkového stavu užitý v § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je neurčitým právním pojmem, který dosud judikatura podrobněji nevyložila. Rozsáhlost doplnění skutkového stavu souvisí s množstvím důkazních prostředků, které je třeba provést, což může zpravidla efektivněji provést správní orgán (např. větší počet svědeckých výslechů, jež mají objasnit celou řadu otázek – rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2004, čj. 6 A 65/2000-34, č. 727/2005 Sb. NSS). Zásadnost doplnění skutkového stavu spočívá buď v tom, že dosud bylo dokazování zcela nedostatečné, nebo v tom, že je skutečnost, k níž má být dokazování doplněno, stěžejní pro posouzení celé věci. V případě, že by mělo být doplňováno dokazování ve vztahu ke stěžejní skutečnosti, vyžaduje zjištěný skutkový stav nepochybně zásadní doplnění (srov. KOCOUREK, Tomáš. Komentář k § 76. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1104 s.).
13. Soud má za to, že skutková otázka, zda byla daná váha způsobilá zvážit žalobkynino zvláštní vozidlo (kolový autojeřáb) a která podle NSS vyžaduje odborné posouzení, je pro věc naprosto stěžejní. Od odpovědi na ni se totiž přímo odvíjí výsledek řízení: v případě záporné odpovědi nemůže obstát ani napadené, ani prvostupňové rozhodnutí, neboť tři měření provedená ve dnech 6. a 7. 5. 2021 pak nemohou být způsobilými podklady pro rozhodnutí o přestupku. Opatření znaleckého posudku či odborného vyjádření by podle krajského soudu bylo zásadním doplněním skutkového stavu a jako takové by představovalo nepřípustné vykročení z rámce naznačeného judikaturou. Pokud by soud takový důkaz opatřil, provedl a (jako první) hodnotil, nepřípadně by nahrazoval činnost žalovaného – stal by se vlastně správním orgánem třetího stupně. To přitom konstantní judikatura NSS zapovídá.
Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
14. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V tomto dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný doplní skutkový stav v rozsahu nezbytném pro zodpovězení stěžejní sporné otázky (formulované v bodě 9 tohoto rozsudku). V intencích právního názoru NSS si za tím účelem obstará znalecký posudek od znalce, nebo odborné posouzení jiného správního orgánu (§ 56 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). V tomto ohledu se nabízí Český metrologický institut, který je správním orgánem ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. Jako příspěvková organizace Ministerstva průmyslu a obchodu totiž vykonává působnost v oblasti veřejné správy (srov. § 5 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii). Podle pokynu NSS musí být při posuzování sporné otázky zohledněno též vyjádření výrobce vah ze dne 17. 8. 2023. Poté, co žalovaný obdrží znalecký posudek, resp. odborné posouzení správního orgánu, poučí žalobkyni o jejím právu seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim (§ 36 odst. 3 správního řádu). Pokud bude odborná otázka rozřešena tak, že váha nebyla způsobilá vážit zvláštní vozidla (ve smyslu § 2 odst. 2 o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), žalovaný prvostupňové rozhodnutí zruší a řízení zastaví. V opačném případě vydá rozhodnutí ve věci, v němž své závěry přezkoumatelně odůvodní a důkladně vypořádá odvolací (a případně i další uplatněné) námitky žalobkyně.
15. Pro úplnost soud dodává, že pokud by žalobkyniny námitky byly polemikou se znaleckým posudkem, není na místě, aby je žalovaný vypořádal sám. Soud odkazuje na poslední větu § 56 správního řádu, podle níž může správní orgán znalce též vyslechnout při ústním jednání (§ 49 odst.
1 tohoto zákona), nebo i mimo ně (§ 51 odst. 2 téhož zákona), tj. za přítomnosti účastníka, který může vyslýchanému znalci klást otázky. Totéž platí pro případ, že by žalobkyniny námitky polemizovaly s odborným posouzením správního orgánu – v takovém případě je na místě požádat onen správní orgán o doplnění posouzení, v němž na uplatněné námitky zareaguje.
16. Jde-li o důkazní návrh žalobkyně na opatření znaleckého posudku ohledně toho, jak mohou specifické vlastnosti autojeřábu ovlivnit výsledek vážení na vysokorychlostní váze, soud uvádí na pravou míru, že jeho opatření žalobkyně požadovala ve správním řízení, nikoli v žalobě. V tomto soudním řízení jej vznesla až ve vyjádření po zrušení rozsudku č. j. 43 A 30/2023-39. Soud neshledal důvod takový znalecký posudek opatřit. V prvé řadě proto, že napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., protože skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění. Zjištění skutkového stavu tedy bude úkolem žalovaného. Soud podotýká, že žalovaný se v souladu se závazným právním názorem nyní musí zaměřit na zodpovězení otázky, zda byla váha vůbec způsobilá vážit zvláštní vozidla. To je otázka, jejíž zodpovězení logicky předchází zodpovězení otázky formulované žalobkyní, tedy zda specifika jeřábu mohla, či nemohla ovlivnit výsledek vážení. Potřeba ji zodpovědět by vyvstala teprve tehdy, pokud by žalovaný dospěl k závěru, že váha k vážení zvláštních vozidel způsobilá byla. Poté bude nezbytné, aby k ní nejprve zaujal postoj žalovaný. Soud žalobkyni upozorňuje, že ve správním řízení může i coby účastnice předložit znalecký posudek vyhotovený na svou objednávku (bod 44 a násl. rozsudku NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014-48, č. 3283/2015 Sb. NSS).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný ve věci úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. Úspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení náleží. V řízení před krajským soudem je tvoří odměna advokátky za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby a repliky podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a náhrada hotových výdajů odpovídající třem paušálním částkám po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Podání ze dne 23. 9. 2024 soud vzhledem k jeho rozsahu a obsahu za samostatný úkon nepovažoval. K výsledné částce 10 200 Kč přičetl soud též zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. V řízení před krajským soudem činí žalobkyniny náklady řízení 13 200 Kč.
19. Žalobkyni vznikly náklady též v řízení o kasační stížnosti, a to 3 400 Kč, jež představují náklady na zastoupení advokátem. Ty sestávají z odměny ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby – sepis vyjádření ke kasační stížnosti podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
20. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 3. prosince 2024
Lenka Bursíková, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.