č. j. 54 A 1/2024- 62
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci
žalobce: Happy Bars s.r.o., IČO 24209864
sídlem Vladislavova 250, Písek
zastoupen advokátem Mgr. Martinem Nezvalem
sídlem Týnská 21, Praha 1
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2024, č. j. KUJCK 6623/2024
takto:
Odůvodnění:
1. Obecně závaznou vyhláškou města Sezimovo Ústí (dále jen „město“) č. 2/2023, o nočním klidu, o ochraně veřejného pořádku, o ochraně veřejného pořádku při provozování hostinské a obdobné činnosti, o stanovení podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték a jiných kulturních podniků v rozsahu nezbytném pro zajištění veřejného pořádku (dále jen „vyhláška o nočním klidu“), je v č. l. 6 odst. 1 stanovena provozní doba hostinského a obdobného zařízení nacházející se v ulici Průmyslová, Dukelská, Kánišova a Táborská
a) neděle až čtvrtek nejdříve v 8:00 hod. a nejpozději v 23:00 hod.,
b) pátek, sobota, den před dnem pracovního klidu nejdříve v 8:00 hod. a nejpozději v 02:00 hod.
Žalobce na adrese Táborská 45/2 v Sezimově Ústí provozuje objekt Disco Appolo, přičemž rozhodnutím prvostupňového správního orgánu Městského úřadu Tábor ze dne 7. 12. 2023, č. j. P 1473/2023-Kup, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), že dne 3. 6. 2023 v čase okolo 02:15 hod. a 03:15 hod., dne 10. 6. 2023 v čase zhruba od 2:20 hod. do 2:50 hod., dne 11. 6. 2023 v době kolem 02:16 hod. porušil č. l. 6 vyhlášky o nočním klidu, když nedodržel rozsah otevírací doby. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení.
2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) upravil znění výroků prvostupňového správního rozhodnutí a změnil výši uložené pokuty na 4 000 Kč. Ve zbytku dle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil.
3. Žalobou ze dne 21. 2. 2024 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
4. V rámci podané žaloby cílí žalobce primárně vůči samotné vyhlášce o nočním klidu, kterou shledává rozpornou s čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i s čl. 2 odst. 3 Ústavy. Vyhláška o nočním klidu zasahuje do žalobcova práva podnikat, ze strany města se jedná o zneužití práva (§ 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
5. Dopady vyhlášky o nočním klidu na žalobce jsou likvidační, žalobce vydělává nejvíce na páteční a sobotní noci, z jejichž výnosů dotuje provoz v ostatních dnech. Provoz diskotéky žalobce (diskotéka Apollo) neruší noční klid, budova je odhlučněna a od samého počátku byla budována jako tančírna a restaurace. Tak byla i v roce 1997 povolena. Vyhláška proto ani nerespektuje § 35 odst. 2 zákona č. 128/200 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) a místní zvyklosti. Město svým postupem zmařilo investice žalobce do provozu tanečního sálu a restaurace; postup města je v rozporu s dobrými mravy a s ústavním pořádkem.
6. Sama vyhláška o nočním klidu nemůže obstát v čtyřstupňovém testu prováděném Ústavním soudem; vyhláška řeší to, co již řeší zákon a je současně diskriminační, neboť potlačuje základní ústavní práva; je nerozumná, neboť nepřihlíží k místním zvyklostem a k tomu, že samotný provoz na sebe neváže žádná opakující se deliktní jednání.
7. Při tvorbě vyhlášky město nepravdivě informovalo dozorující orgán – Ministerstvo vnitra, neboť není pravdou, že by na provoz diskotéky Apollo byla navázána celá řada deliktních jednání porušujících noční klid a veřejný pořádek.
8. V minulých 4 letech nedošlo ani k jednomu prokázanému případu, kdyby se v ulici Táborská v souvislosti s diskotékou Apollo rušil noční klid. V tomto období zde došlo ke 3 prokázaným přestupkům, tj. 0,75 přestupku za rok. V tomto kontextu je žalobce přesvědčen, že došlo k ústavně nepřípustnému omezení jeho podnikání. Tvrdí-li žalovaný bez jakéhokoliv důkazu, že se musí přihlížet i k řízením, u nichž nebylo prokázáno deliktní jednání, pak nebylo žádným způsobem prokázáno, že by některé z těchto řízení bylo zahájeno na podnět obyvatel ulice Táborská. Dle žalobce neexistuje důkaz, že by v souvislosti s podnikáním žalobce docházelo k narušování veřejného pořádku. Navíc k takovýmto nedůvodným oznámením docházelo v průměru 1 za 4 měsíce, což neodůvodňuje zásah do ústavně zaručeného práva žalobce podnikat. Dle žalobce nelze vyloučit, že úprava týkající se ulice Táborská může být ovlivněna osobními animozitami, ale i nenávistí konkrétních úředních osob k podnikatelům či slušně se bavícím mladým lidem. K počtům deliktního jednání žalobce předkládá poskytnutí informací (3x).
9. Žalobce považuje vyhlášku o nočním klidu za diskriminační, neboť se nedotýká konkurenčních pohostinských podniků ve městě. K tomu žalobce předkládá seznam celkem 11 podniků ve městě, na které vyhláška nedopadá. Zároveň poukazuje i na to že v okolí města, v jeho dojezdové vzdálenosti, je více jak 7 konkurenčních podniků, které nejsou omezovány tak jako je omezován sám žalobce. Je proto možné, že obsah vyhlášky je motivován ze strany města klientelismem, s čímž se žalovaný vůbec nevypořádal. Klientelismu nelze poskytovat ze strany moci veřejnou ochranu (viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 1 As 184/2022-34, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to z důvodu nevěnování se konkrétním podezřením vůči moci výkonné).
10. Byť vyhláška o nočním klidu uvádí v čl. I odst. 3, že se nedotýká práva na podnikání, v přímém rozporu pak v čl. 6 odst. 1 písm. b) nedůvodně omezuje žalobcovo ústavně zaručené právo dle čl. 26 odst. 1 Listiny. Nebylo přitom prokázáno, že provoz diskotéky by byl spojen s rušením nočního klidu nebo jiným narušováním veřejného pořádku. Nebylo provedeno ani hlukové měření a počet projednaných přestupků s průměrem 0,75 přestupků ročně v ulici táborská jakémukoli narušování veřejného pořádku nesvědčí. Město přitom Ministerstvu vnitra ani UOHS nesdělilo, že v době od 1. 1. 2020 do 13. 9. 2023 neeviduje v této ulici ani jeden přestupek; policie od 1. 1. 2020 do 29. 8. 2023 nezahájila žádné úkony týkající se dotazovaných přestupků v této ulici; městský úřad eviduje pouze tři rozhodnutí o přestupku ve vztahu k této ulici. Viz předkládané poskytnutí informací.
11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 3. 2024 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobce se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Právo podnikat není neomezené. I ústavní soud dospěl k závěru že za situace, kdy provozování hostinské činnosti v nočních hodinách může vést k narušování veřejného pořádku, má obec možnost na základě zákona o obcích omezit provozní doby v nočních hodinách. Sama vyhláška se vztahuje na centrum města; v ulici Táborská je běžná zástavba rodinnými domy. Provozní doba v pátek a sobotu do 2:00 hod. je přiměřeným omezením podnikání s ohledem na snížení a předcházení narušování klidu v nočních a brzkých ranních hodinách.
12. Dne 31. 10. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních.
13. Soud při jednání provedl jako důkaz Žalobcem předložené odpovědi na žádosti o poskytnutí informací; usnesením zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování Záznamem o měření hluku Okresní hygienické stanice v Táboře ze dne 25. 1. 1999, Akustickým posudkem ze dne 9. 5. 2003, stavebním povolením Městského úřadu Sezimovo Ústí ze dne 2. 10. 1997, neboť otázka stavebně technického stavu budovy není pro posouzení věci podstatná, když negativní dopad podniku žalobce na své okolí má plynout z projevu provozu zařízení navenek ze strany návštěvníků a souvisejícího ruchu na ulici. Dále soud provedl jako důkaz listiny předložené k výzvě soudu Městem Sezimovo Ústí: Zápis o jednání ze dne 12. 11. 2014, e-mail ze dne 16. 9. 2022, vyjádření Městské policie Sezimovo Ústí z roku 2022, žádost o pomoc Města Sezimovo Ústí ze dne 8. 4. 2015 Policii ČR, vyjádření k vyžádání podkladů za účelem prošetření obecně závazné vyhlášky města č. 2/2022 ze dne 17. 10. 2022 adresované Ministerstvu vnitra, materiál pro zasedání rady města Sezimovo Ústí ze dne 29. 11. 2021, 14. 2. 2022, 23. 1. 2023, sdělení Ministerstva vnitra ze dne 25. 2. 2022, sdělení Úřadu pro ochranu Hospodářské soutěže ze dne 31. 1. 2023.
14. Dále krajský soud provedl jako důkaz audiozáznamy z jednání zastupitelstva města Sezimovo Ústí. Konkrétně část jednání zastupitelstva města ze dne 27. 4. 2022 k původní obecně závazné vyhlášce; k aktuální závazné vyhlášce z jednání dne 15. 2. 2023, včetně vystoupení občanů, resp. občanky k situaci kolem diskotéky žalobce. Účastníci nepožadovali přehrání audiozáznamu, z tohoto důvodu soud účastníky seznámil s podstatným obsahem nahrávek tak, jak je i zachycen na listině na č. l. 59 soudního spisu (kopie předána účastníkům). Jedná se o stručný soupis relevantních skutečností z těchto záznamů původně pro vlastní potřebu soudu. Účastníkům rovněž pro úplnost konstatovány kamerové záznamy ve spise.
15. Žalobce zdůraznil, že zde není žádného přestupku, pokuty ve vztahu k rušení nočního klidu. Objekt byl odjakživa tančírnou a takto byl i žalobci zakoupen a postup města vede ke zmaření investice. Boj o vyhlášku probíhá zhruba dva roky a občanka při vystoupení v zastupitelstvu hovoří o skutečnostech, které nejsou zaznamenány Policií ČR, ani Městskou policií. Diskotéku nyní navštěvují i mladí Ukrajinci, proti nimž je ve městě zvýšená averze. Město nedovolilo zřízení vnitřní kuřárny, proto lidé postávají venku. Žalobce popsal, že cílem města je dle jeho názoru poškození podnikatelů; situaci komparoval s Hlavním městem Praha a absencí obdobné úpravy, když je toho názoru, že je věcí policie, aby dohlížela na klid a pořádek na ulici.
16. Žalovaná popsala, že diskotéka žalobce je v centru městské zástavby, omezení provozní doby považuje za nutné z důvodu ochrany lidí, kteří zde bydlí, jejich práva na klid a spánek. Návštěvníci před diskotékou jsou hlasití, parkují zde taxíky, je zde hluk v době nočního klidu. Právo bavit se a právo podnikat není dle žalované nadřazené právu obyvatel; omezení otevírací doby do 2 hodin ráno nepovažuje za nepřiměřené.
17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).
18. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).
19. Žaloba není důvodná.
20. Žalobce nezpochybňuje, že by se jednání, které mu je kladeno za vinu, dopustil. Nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje prostřednictvím samotné vyhlášky o nočním klidu, kterou shledává rozpornou s ústavním pořádkem.
21. Úkolem správního soudu je primárně přezkum žalobou napadeného rozhodnutí, nikoli všeobecný přezkum žalobcem napadané obecně závazné vyhlášky. Z tohoto důvodu se krajský soud bude zabývat pouze tím, zda je zde přímo ve vztahu k žalobci důvod pro to, aby v jeho případě, ve vztahu k tomu, co je mu žalobou napadeným rozhodnutím kladeno za vinu, danou obecně závaznou vyhlášku neaplikoval, když právě skrze nezákonnost, protiústavnost dané vyhlášky žalobce spatřuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
22. Podle § 35 odst. 1 zákona o obcích do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.
23. Podle § 10 písm. a) zákona o obcích může obec ukládat v samostatné působnosti povinnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může mj. stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených.
24. Podle § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích platí, že zastupitelstvu obce je vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce, přičemž dle § 35 odst. 3 písm. a) téhož zákona se při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí obec zákonem.
25. Podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce nebo kraje.
26. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy platí, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
27. Správní soud je (…) oprávněn posoudit všechny individuální okolnosti případu, tj. případně i to, zda obec zařazením některé nemovitosti do textu vyhlášky nejednala libovolně či diskriminačně. Je to také správní soud, který má možnost v této části obecně závaznou vyhlášku případně neaplikovat [čl. 95 odst. 1 Ústavy; srov. obdobně nález ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 5/07 (Plchov); N 80/49 SbNU 165; č. 287/2008 Sb.). (nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. PL.ÚS 24/23).
28. Skutkově i právně obdobnou věcí se v nedávné době zabýval Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 68 A 2/2023-38, který dospěl k závěru, že obdobná obecně závazná vyhláška města Karlovy Vary není protiústavní. K takovému závěru dospěl následně i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 9. 2024, č. j. 10 As 130/2024-36.
29. Tak jako v uvedených věcech i v této věci krajský soud určitým způsobem vychází „z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, který ke kontrole obecně závazných vyhlášek územních samosprávných celků využívá testu skládajícího se z následujících čtyř kroků: (1.) zda zastupitelstvo obce mělo pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku, jejíž součástí je napadené ustanovení, (2.) zda se obec při vydání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tj. zda nejednala ultra vires, (3.) zda obec nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost, a konečně (4.) zda obec přijetím napadeného ustanovení nejednala zjevně nerozumně (srov. např. nález ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04, N 61/36 SbNU 663, č. 210/2005 Sb., či ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, č. 238/2023 Sb., bod 32). Zmíněný třetí krok testu v nedávné době Ústavní soud upřesnil a doplnil v nálezu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 42/23, tak, že se v jeho rámci zkoumá: (1.) zda obecně závazná vyhláška není v rozporu s obecnými ústavními principy (např. omezení základních práv pouze za podmínek stanovených ústavním pořádkem, určitost a bezrozpornost právní regulace, zákaz diskriminace či zákaz pravé retroaktivity); a (2.) zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila svoji pravomoc, tedy zda vyhláškou nesleduje účel, který není zákonem aprobován.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2024, č. j. 10 As 130/2024-36).
30. Vyhláška o nočním klidu byla vydána příslušným orgánem územně samosprávného celku, zastupitelstvem města Sezimovo Ústí na zasedání dne 15. 2. 2023, usnesením č. 11/2023/3 tak, jak plyne ze samotné vyhlášky. Z citované právní úpravy je dále zřejmé, že zastupitelstvu byla dána pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou omezilo provozní dobu hostinských provozoven v daném městě, neboť tím v samostatné působnosti zabezpečovalo místní záležitosti veřejného pořádku tak, že místem a časem omezilo činnosti, jež by mohly v daném městě narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. V případě kroků jedna a dva popsaného testu proto krajský soud neshledal vad.
31. Co se týče kroku tři a čtyři popsaného testu, ani zde krajský soud žádných vad neshledává.
32. Za účelem zajištění podkladů pro své posouzení krajský soud vyzval město Sezimovo Ústí k předložení listin týkajících se přijetí dané vyhlášky. Pouze pro úplnost krajský soud uvádí, že vyzval město, aby případně uplatilo svá práva osoby zúčastněné na řízení, nicméně vzhledem k opožděnému prohlášení města, že uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení, soud usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 34 A 1/2024-56, vyslovil, že město není osobou zúčastněnou na řízení. Na základě shromážděných podkladů dospěl krajský soud k závěru, že město při vydávání vyhlášky nezneužilo zákonem svěřenou pravomoc a působnost a nejednalo zjevně nerozumně. Provoz diskotéky Apollo má negativní dopad na veřejný pořádek v lokalitě a vydaná vyhláška se jej snaží regulovat.
33. Ze záznamu z jednání zastupitelstva plyne, že se jedná o úpravu dosavadní vyhlášky, která však v danou dobu v části týkající se omezení provozní doby hostinských a jiných zařízení nenabyla doposud účinnosti. Dosavadní vyhláška obsahovala plošnou úpravu, nyní je přikročeno k úpravě pouze v rámci problematických lokalit. Za užití mapy kriminality, konzultace s PČR a městskou policí byly vytipovány čtyři problematické ulice, ulice Táborská, Kanišová, Dukelská a Průmyslová, ve kterých jsou zařízení, ve kterých dochází k protiprávnímu jednání. Proto byla takto regulace upravena. Před covidem se zastupitelstvo věnovalo stížnostem občanů, mj. stížnosti na diskotéku Apollo a nyní ve spolupráci s policií byly stanoveny tyto nejproblémovější lokality s tím, že se bude vyhodnocovat dopad vyhlášky do budoucna.
34. Město soudu předložilo zápis o jednání ze dne 12. 11. 2014, byť se jedná o kopii bez podpisů, při jednání soudu však nebyl tento dokument zpochybněn. Je zřejmé, že město řeší situaci kolem diskotéky dlouhodobě. Dle zápisu se jednání účastnil i zástupce diskotéky Apollo. Je zřejmé, že město se nejprve snažilo o dialog. Tehdy zástupce klubu vznášel otázku, zda není jedno, zda lidé dělají bordel ve tři nebo v šest ráno a popisoval, že největší návštěvnost je po půlnoci; po jedné hodině je kapacita víceméně naplněna, nikoli přetížena. Popisuje se problém s opilci, taxikáři, zásah policie i v půl sedmé ráno, vše má původ v diskotéce (klubu). Zápis detailně popisuje tehdejší situaci v místě; popisuje se dále např. že za poslední dobu strážníci získali 30 stížností občanů, kteří bydlí v okolí diskotéky, na hluk, nepořádek po diskotéce a poničený majetek; problematické stání vozidel taxi. Již tehdy PČR navrhovala omezit provozní dobu, s čímž zástupce diskotéky nesouhlasil. Byť se jedná o listinu již z roku 2014, jsou zde konkrétně popisovány za účasti zástupce diskotéky problémy, které existují v místě i dnes. Na to navazuje žádost města o součinnost PČR ze dne 8. 4. 2015 proti opakujícímu se narušování veřejného pořádku a porušování pravidel silničního provozu v okolí diskotéky, když i přes opakovaná jednání s provozovateli nedochází k nápravě. Je proto zřejmé, že se jedná o dlouho trvající problém, který se snaží město neúspěšně řešit. Předložen byl i záznam o měření hluku městskou policií dne 17. 7. 2020 ve 22:50 hod., 20 m od vchodu s výsledkem 54 dB.
35. Žalobce předně popisuje, že v uplynulých čtyřech letech nedošlo ani k jednomu prokázanému případu, kdy by se v ulici Táborská v souvislosti s diskotékou Apollo rušil noční klid; došlo zde pouze ke 3 prokázaným přestupkům. Dle žalobce zde není žádný rozumný důvod pro takovéto omezení provozní doby a ústavně zaručeného práva podnikat. Žalobce na podporu svých tvrzení předkládá vyžádané informace od Policie České republiky a Městského úřadu Sezimovo Ústí. Tyto listiny jsou rovněž součástí správního spisu.
36. Na prvním místě krajský soud uvádí, že žalobce argumentuje posledními 4 roky, aniž by jakkoli zohledňoval výjimečnost uplynulých let v návaznosti na pandemii COVID-19. Protiepidemiologická opatření se přímo dotýkala svobody pohybu osob a měla i přímý dopad na provoz restaurací, barů, diskoték včetně žalobcova provozu. Data, ze kterých žalobce vychází, jsou proto z tohoto důvodu zkreslena, byť i z nich soud níže vychází. Konkrétní vládní opatření a jejich dopad nepovažuje krajský soud za nutné podrobněji rozebírat.
37. Krajský soud vychází primárně z toho, že provozovna žalobce se nachází v rezidenční zástavbě, která je z povahy věci citlivá na rušení veřejného pořádku. To je ostatně viditelné i na ve spise založených videozáznamech. V tomto směru i jednání nedosahující intenzity přestupku může být pro obyvatele takové ulice, čtvrti, značně rušivé. Současně nelze mít za to, že každé rušení by bylo předmětem řešení policií. Je současně nutno myslet na to, že trestní právo včetně práva přestupkového je prostředkem ultima ratio ochrany společnosti. Stejně tak žalobce v rámci své argumentace zcela opomíjí možnost tzv. faktické konzumpce jednotlivých činů (např. rušení nočního klidu vs. ublížení na zdraví apod.). Z těchto důvodů se krajský soud neztotožňuje s argumentací žalobce zaměřující se výhradně na přestupky spočívající v rušení nočního klidu.
38. Z poskytnutí informací Policií České republiky ze dne 27. 9. 2023 plyne, že v období od 1. 1. 2020 do 29. 8. 2023 neeviduje žádné úkony týkající se rušení nočního klidu, eviduje však 10 čísel jednacích, které mají spojitost s diskotékou Apollo. Obdobně tak i Městský úřad Sezimovo Ústní, který ve své odpovědi na žádost žalobce o informace sdělil, že byť od 1. 1. 2020 do 13. 9. 2023 neeviduje přestupek rušení nočního klidu v souvislosti s diskotékou Apollo, přestupky s odlišnou právní kvalifikací, které lze označit jako samotný zdroj rušení veřejného pořádku eviduje ve vztahu k tomuto zařízení v řádech desítek, a to i navzdory opatřením spojených s pandemií COVID-19.
39. Z dalších poskytnutých informací ze dne 27. 9. 2023 se podává celkem 16 evidovaných incidentů v období od 18. 1. 2020 do 30. 4. 2023. Jedná se zejména o slovní nebo fyzické útoky. V 6 případech došlo k rozhodnutí o vině, ve zbylých případech byla věc nejčastěji odložena, zejména v případě ublížení na cti z důvodu absence souhlasu, či zastavena (neprokázáno). I pokud věc neskončila rozhodnutím o vině a trestu, v případě že se jednalo o konflikt před diskotékou, lze předpokládat, že takový konflikt sám o sobě je zdrojem rušení.
40. Ze zápisů z jednání rady, které předložilo město Sezimovo Ústní plyne, že podle Policie ČR má být diskotéka nejčastějším zdrojem stížností, incidenty s provozem diskotéky jsou hlášeny téměř každý týden. Jsou popisovány dlouhodobé stížnosti občanů na rušení nočního klidu a vandalismus, zejména v souvislosti s diskotékou Apollo, byly projednávány již na zasedání Zastupitelstva města Sezimovo Ústí dne 26. února 2019. Občané bydlící v blízkosti zařízení upozorňovali na neúnosné chování návštěvníků. Celkově je zřejmé, že přijetí regulace má být reakcí na soustavné rušení veřejného pořádku, především o víkendech. Město zdůraznilo odpovědnost za zajištění klidného života občanů a potřebu omezit negativní dopady podnikatelské činnosti na veřejný prostor. Diskotéka Apollo má být přitom označena za hlavní zdroj opakovaných incidentů způsobených převážně podnapilými osobami. To dle krajského soudu odpovídá již uvedeným skutečnostem.
41. Faktickou podobu dle krajského soudu zcela dokresluje vystoupení místní obyvatelky při jednání zastupitelstva města dne 15. 2. 2023, která na audiozáznamu z jednání popisuje negativní dopady provozu diskotéky na její okolí; porušování nočního klidu až do 6:30 ráno (hluk, když nyní končí provoz ve 4 hodiny), popisuje nedávné nabourání samozavíracích vrat (škoda 25 000 Kč), ptá se, jak bude vymáháno, že zde nebude stát 15 taxíků nastartovaných do 6 hodin, co bude policie činit; nic jiného ve čtvrtky a pátky provozu diskotéky neřeší (dříve pořád – prakticky nespali), báli se jakýchkoli pořádaných akcí (oslavy apod.). Popisuje, že „vožralí“ znečišťují ulici, rozmlácené sklo, výkaly a oni to musí čistit, pokud se na to nechtějí dívat; uvádí, že skladba návštěvníků se zhoršila. Na to je městem reagováno, že byl dělán rozbor působení restauračních a obdobných zařízení ve městě a snaží se takto stanovit mantinely tak, aby došlo ke zklidnění situace; za covidu došlo k útlumu a zlepšení, nyní ke zhoršení. Popis situace místní obyvatelkou pak do jisté míry koresponduje i s kamerovými záznamy založenými ve spise, na kterých jsou vidět postávající vozidla taxislužby, postávající lidé před diskotékou, odcházející apod. Námitku žalobce, že se jedná o skutečnosti, které policie konkrétně nezaznamenala, neshledává soud přesvědčivou, důvodnou. Krajský soud neshledává důvod, pro který by tento záznam nemohl barvitě dokreslovat situaci v daném místě, jedná se o záznam spontánní výpovědi obyvatelky ulice, která koresponduje s dalšími shromážděnými podklady. Ne každé jednání narušující veřejný pořádek, narušující noční klid, musí být hlášeno a řešeno policií. Nadto i jednání nedosahující intenzity přestupku může být jednání obtěžující nad míru přiměřenou poměrům, tj. obydlené části města. Již z doby řešení této problematiky (již před rokem 2014) plyne, že problémy této lokality se zabývá již několikátá reprezentace města a i s ohledem na účast zainteresované veřejnosti při jednání zastupitelstva se zcela zjevně jedná o lokálně významné téma. To vše koresponduje s obsahem shora uváděného zápisu z roku 2014.
42. Právo žalobce podnikat plyne z čl. 26 Listiny. V kontextu věci oproti tomu stojí práva obyvatel okolí na ochranu klidu, spánku, vlastnictví proti negativním projevům, důsledkům podnikatelské činnosti žalobce, které se mohou dotýkat široké škály ústavně zaručených práv (např. právo na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny, práva na příznivé životní prostředí dle čl. 35 odst. 1 Listiny). Opomenout nelze ani to, že dle čl. 11 odst. 3 Listiny nesmí být vlastnictví zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Jakkoli žalobce namítá zásah do svého práva podnikat ve vztahu k omezení zisku z provozu diskotéky, zůstává pouze v obecné rovině. Právo obyvatel okolí na nerušený spánek, aby obyvatelé nebyli rušeni nad míru přiměřenou poměrům městské obytné zástavby během hodin nočního klidu je nezpochybnitelné. Jedná se navíc o dlouhodobou situaci. Cíl, který se město snaží naplnit, považuje krajský soud za legitimní. Stanovená regulace, omezení provozní doby je přijatelným způsobem ochrany nočního klidu, jedná se o relevantní způsob omezení vzniku a působení negativních vlivů spojených s provozem žalobce v pokročilejších hodinách nočního klidu, přitom však není žalobce striktně omezen v provozu pouze na hodiny nočního klidu. Poukazuje-li žalobce na negativní vztah města, resp. jeho představitelů či úředních osob, jedná se pouze o obecné tvrzení, které neodpovídá tomu, že situaci v místě se město bezúspěšně pokouší řešit již od roku 2014.
43. Lze shrnout, že žalobce sice tvrdí, že vyhláška má likvidační dopad na jeho podnikání, ale neprokazuje konkrétní ekonomické důsledky, finanční ztráty a nezbytnost provozu v brzkých ranních hodinách – před dnem pracovního klidu – pátky a soboty, zdůrazňuje-li žalobce, že právě tyto dny jsou co do výdělku zásadní, neboť jsou z nich „dotovány“ slabší dny během pracovního týdne. Dle tvrzení z roku 2014 je návštěvnost nejvyšší po půlnoci, po jedné hodině je klub naplněn; posun otevírací doby se může projevit i v posunu vrcholu návštěvnosti diskotéky. Pouhá obecná tvrzení o omezení zisku či dokonce o likvidačním aspektu takového omezení nejsou dostatečné pro zpochybnění přiměřenosti regulace. Ze shromážděných podkladů na straně druhé plynou důvody pro přijatou regulaci včetně historického kontextu problémů lokality a jejich hloubky.
44. Krajský soud na základě všeho uvedeného dospěl k závěru, že město danou obecně závaznou vyhláškou, kterou regulovalo provoz daných provozoven v určených částech města nezneužilo zákonem svěřenou působnost. Byť by krajský soud preferoval podrobnější a konkrétnější podklady, primární zdroje, ze kterých by mohl vycházet, podklady předložené žalobcem, městem a obstarané samotným soudem poskytují ve svém souhrnu zcela jednoznačný obraz situace v řešené lokalitě a předchozí snahu města řešit tuto situaci jinými způsoby. Byť nejsou známa zcela konkrétní data a výstupy analýzy města směřující k vybrání daných lokalit k úpravě provozní doby zde nacházejících se provozoven, stížnosti a podněty občanů jsou popisovány pouze souhrnně, v případě žalobce soud nezjistil, že by se jednalo o úpravu nelegitimní či jakkoli excesivní. Přijetí vyhlášky bylo adekvátní reakcí na problematickou situaci v místě, a to nejen v rovině přestupkové. Souvislost mezi dlouhou provozní dobou žalobce, hlukem a narušováním veřejného pořádku je dána. Omezení provozní doby nočních podniků je přiměřeným prostředkem k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Místní obyvatelé mají právo na klidný spánek a jejich právo na soukromý a rodinný život musí být chráněno. Při poměřování těchto práv vůči právu žalobce na podnikání nedošlo ze strany města k jakémukoli excesu. Úvaha města vedoucí k přijetí regulace je logická a jelikož je založena na objektivních dopadech provozu zařízení na jeho okolí, je i nediskriminační. Zvolené kritérium je ve vztahu k žalobci neutrální, bez prvku libovůle. Zvolenou regulaci nelze považovat za nerozumnou, zjevně absurdní; je zde sledován legitimní cíl v podobě snahy města o regulaci negativních dopadů provozu daného zařízení na jeho okolí, které je z povahy věci spjato i s provozní dobou, a tedy i trváním těchto negativních dopadů. Z těchto důvodů tato regulace i z pohledu třetího a následně i čtvrtého kroku obstojí. Lze pouze dodat, že jakkoli je otázkou, jakým způsobem může sám žalobce působit na chování svých návštěvníků na ulici, na navázanou dopravu (zejm. vozy taxi služby) apod., nicméně všechny tyto skutečnosti souvisí s provozem žalobce, váží se k provozu diskotéky a jako takové je nelze od provozu diskotéky zcela oddělit. Nebylo-li by zde provozu žalobce, nedocházelo by zde ani k rušení mající původ v ruchu před jeho provozem.
45. Lze dodat, že tvrzení žalobce o znemožnění vybudování vnitřní kuřárny městem při ústním jednání na věci nic nemění. Jednak je otázkou, zda by zřízení kuřárny na diskotéce nebylo v rozporu s § 8 odst. 1 písm. j) či k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jednak se jedná o pouhé tvrzení. Tvrdí-li žalobce, že město samo tímto odmítlo zlepšit situaci v místě, nemá krajský soud toto tvrzení za prokázané. Současně, jakkoli kouřící návštěvníci postávající před diskotékou jsou jistě s přibývající dobou a množstvím alkoholu významným zdrojem hluku, nejsou zdrojem jediným (vozidla taxi služby, odcházející zákazníci, odpočívající zákazníci na čerstvém vzduchu apod.).
46. Odkazy žalobce na jiná zařízení ve městě založena výhradně na otázce diskriminace konkurence neobstojí. Tato argumentace je přitom velmi obecná bez jakékoli reflexe samotné povahy uváděných zařízení, jejich zacílení a podoby poskytovaných služeb. Neobstojí ani na diskotéky v jiných městech, neboť tyto jsou zcela mimo působnost řešeného města. Ani argumentaci stavebně technického uzpůsobení provozovny a účelu stavby jako takové neshledává krajský soud důvodnou, neboť tímto směrem se úvahy vedoucí k přijetí dané regulace neubíraly. Stejně tak ani argumentace situací v Praze není relevantní, situaci v každém městě je nutno hodnotit individuálně, přičemž z druhé strany lze naopak argumentovat městy, která podobnou úpravu přijala (např. shora zmiňované Karlovy Vary).
47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
48. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 31. října 2024
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
samosoudce