č. j. 31 A 56/2024-39

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci

žalobce: CH. B.,
státní příslušnost Čínská lidová republika
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1

proti  

žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

 

takto:

  1. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty ze dne 27. 2. 2024, evidované pod sp. zn. OAM-18158/ZM-2024, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
  2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

  

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

  1. Žalobce požádal dne 27. 2. 2024 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty. Žalovaný řízení o žádosti usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM-18158-8/ZM-2024, přerušil do doby doručení pravomocného rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce, Oblastního Inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj, z důvodu, že u tohoto správního orgánu je s budoucím zaměstnavatelem žalobce (WK IMPORT, s. r. o.) vedeno řízení ve věci nelegálního zaměstnávání cizinců.

II. Stanoviska účastníků řízení

  1. Žalobce se domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby o žádosti žalobce rozhodl. Namítá, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula, důvody pro přerušení neexistují a z usnesení ani nevyplývá spisová značka vedeného řízení o přestupku. Usnesení o přerušení řízení nemělo být vydáno, neboť zaměstnavatel žalobce ani nebyl shledán vinným. Na případ lze analogicky použít rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 Azs 103/2021-28 (všechna zde citovaná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz).
  2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby, neboť nebyl a není nečinný a zatím neodpadla překážka pro vydání rozhodnutí.

III. Posouzení věci krajským soudem

  1. Krajský soud v Brně shledal, že žaloba byla podána včas, je přípustná a žalobce před jejím podáním vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, jak požaduje § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Za prostředek ochrany proti nečinnosti soud považoval návrh na provedení opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tento návrh žalobce podal dne 6. 6. 2024 a na základě něj Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatřením ze dne 27. 6. 2024 uložila žalovanému vydat rozhodnutí o žádosti (respektive pokyn k udělení dlouhodobého víza) do 60 dnů po odpadnutí překážky, pro níž bylo řízení přerušeno. Jestliže žalobce tvrdí, že přerušení řízení bylo nedůvodné, pak je nutno mít za to, že uvedený prostředek ochrany proti nečinnosti bezvýsledně vyčerpal. Pro úplnost lze dodat, že za prostředek ochrany proti nečinnosti soud nepovažoval odvolání proti usnesení o přerušení řízení, neboť zaprvé žalobce tvrdí, že nečinnost nastala ještě před jeho vydáním, zadruhé posouzení nečinnosti nezávisí stricto sensu na posouzení zákonnosti tohoto usnesení (bod [47] usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012-46, č. 3013/2014 Sb. NSS) a zatřetí není důvod, aby měla veřejná správa více než jednu šanci nezákonnou nečinnost napravit vlastními prostředky (bod [35] rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020-34, č. 4453/2023 Sb. NSS).
  2. Soud proto přistoupil k posouzení jednotlivých žalobních námitek na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování.
  3. Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, o žádosti o vydání zaměstnanecké karty žalovaný rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, případně ve lhůtě 90 dnů ve zvlášť složitých případech.
  4. Žalobce svou žádost podal u zastupitelského úřadu dne 27. 2. 2024. Jelikož z obsahu správního spisu neplyne, že by se jednalo o zvlášť složitý případ, a ani žalovaný nic takového netvrdí, byl žalovaný povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů od podání žádosti, tj. do 29. 4. 2024 [poslední den lhůty připadl na sobotu 27. 4. 2024; viz § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Žalovaný o žádosti dosud nerozhodl.
  5. Žalovaný sice vydal dne 21. 6. 2024 usnesení o přerušení řízení, nicméně jednak je vydal až po uplynutí lhůty pro rozhodnutí o žádosti (přerušení řízení tak nemá vliv na její uplynutí; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2024, č. j. 5 Azs 98/2024-32, bod [19]), jednak pro jeho vydání nebyly dány důvody (což je soud oprávněn v rámci nečinnostní žaloby posoudit; usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 Ans 10/2012-46).
  6. Skutečnost, že probíhající přestupkové řízení s budoucím zaměstnavatelem žalobce není řízením o předběžné otázce, pro které by mělo být řízení přerušeno, lze dovodit z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 Azs 103/2021-38 (č. 4548/2024 Sb. NSS). Předmětem dané věci sice bylo to, zda je řízením o předběžné otázce probíhající trestní řízení se žadatelem o prodloužení pobytového titulu, rozšířený senát se však vyjádřil také obecně k výkladu § 57 odst. 1 a 2 a § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Vyslovil přitom, že vydání rozhodnutí závisí na řešení předběžné otázky pouze v případě takové otázky, bez jejíhož vyřešení nelze vůbec v řízení pokračovat a vydat rozhodnutí. Z tohoto závěru rozšířeného senátu pak Nejvyšší správní soud vyšel i v jiné obdobné situaci, kdy dvě probíhající řízení sice spolu souvisela, ale správnímu orgánu nic nebránilo rozhodnout na základě aktuálního skutkového stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2024, č. j. 5 Azs 98/2024-32).
  7. Situace v nyní posuzované věci je podobná. Možné rozhodnutí o přestupku budoucího zaměstnavatele žalobce ve věci nelegálního zaměstnávání cizinců není otázkou, na které by záviselo rozhodnutí o žádosti žalobce. Žalovanému nic nebrání v tom, aby vycházel z aktuálního skutkového stavu, který je takový, že budoucí zaměstnavatel žalobce nebyl dosud uznán vinným ze spáchání přestupku, a proto se na něj hledí tak, jako kdyby přestupek nespáchal. Řízení o daném přestupku tedy nemůže být řízením o předběžné otázce, které by odůvodňovalo přerušení řízení o žádosti žalobce.
  8. Lze shrnout, že žalovaný je od 30. 4. 2024 nečinný, na čemž nemohlo nic změnit ani následné přerušení řízení, pro které navíc neexistoval důvod.

IV. Shrnutí a náklady řízení

  1. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení shledal žalobu důvodnou, a proto žalovanému na základě § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce a stanovil mu k tomu lhůtu 30 dnů.  Při stanovení délky lhůty, během které bude mít žalovaný povinnost o žádosti žalobce rozhodnout, soud přihlédl k tomu, že žalovaný bude muset nejprve umožnit žalobci seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim; teprve poté bude moci o žádosti rozhodnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, 10 As 282/2023-44).
  2. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce. Odměna zástupce činí dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za dva úkony právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) 2 x 3 100 Kč a náhrada hotových výdajů činí dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2 x 300 Kč. Jelikož je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj. o 1 428 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 10 228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 26. listopadu 2024

Mgr. Petr Šebek v. r.
předseda senátu