4 Azs 290/2024-16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Z. T., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024, č. j. OAM‑284/ZA‑ZA11‑K01‑2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2024, č. j. 20 Az 24/2024‑31, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nepřípustnosti (opakované) žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
[2] Stěžovatel podal současně s blanketní kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl v něm, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou splněny a že v případě nevyhovění tomuto návrhu mu hrozí vycestování z České republiky. Dále namítl, že v řízení nebylo prokázáno, že mu při opuštění území České republiky nehrozí azylově relevantní nebezpečí, tedy ohrožení jeho života nebo zdraví, a poukazuje na vybrané pasáže obsažené v usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011‑100. Upozorňuje též na usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS, podle kterého rozhodnutí o přiznání odkladného účinku má předběžnou povahu a nelze jím předjímat rozhodnutí o věci samé.
[3] Žalovaný vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku. Jeho přiznání by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Napadené rozhodnutí nemůže přivodit nenahraditelnou újmu stěžovateli, neboť toto rozhodnutí ve svém důsledku nevede k automatickému ukončení pobytu.
[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[6] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči soudnímu rozhodnutí, vůči němuž směřuje kasační stížnost, případně proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž směřovala žaloba.
[7] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí – stejně jako návrh na přiznání odkladného účinku žaloby – splňovat obecné náležitosti podání uvedené v § 37 odst. 3 s. ř. s. To znamená, že z něj musí být patrné, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsán a datován. Stěžovatel by v něm měl označit kasační stížnost, které navrhuje přiznat odkladný účinek, jakož i soudní nebo správní rozhodnutí, jehož se má odkladný účinek týkat. Dále by měl doložit naplnění zákonných podmínek a navrhnout výrok rozhodnutí.
[8] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Je na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[9] Pro rozhodnutí o nyní posuzovaném návrhu na přiznání odkladného účinku bylo rozhodné, že se v něm stěžovatel omezuje jen na obecná a ničím nepodložená tvrzení o tom, že jsou splněny podmínky pro vyhovění jeho návrhu a že v případě nepřiznání odkladného účinku mu hrozí vycestování z České republiky, a tudíž může být ohrožen jeho život nebo zdraví. Uvedená tvrzení však blíže nerozvádí a neupřesňuje. Stěžovatel tedy neuvádí ani neosvědčuje žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o vzniku újmy a následně ji poměřit s kolidujícím důležitým veřejným zájmem.
[10] K odkazu stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 73/2011‑100 kasační soud uvádí, že měl‑li by důvod přiznání odkladného účinku spočívat v zajištění výkonu práva osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti a činit úkony standardně s takovým řízením spojené, pak by v takových případech odkladný účinek musel být přiznáván automaticky, což je v rozporu s právním názorem rozšířeného senátu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, č. 4039/2020, body 57 a 58). To, že se stěžovatel v důsledku případného opuštění území státu nebude moci osobně domáhat ochrany v řízení o kasační stížnosti, ještě neznamená nepřípustný zásah do jeho základního práva na soudní ochranu.
[11] Za situace, kdy stěžovatel neosvědčil existenci závažné újmy, která by mu hrozila v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud tuto újmu nepoměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Stejně tak se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.
[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 téhož zákona nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2024
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu