[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2023, č. j. MV-150982-4/SO-2023

takto:

1. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 11.2023, č.j. MV-150982-4/SO-2023 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 600,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Ondřeje Fialy, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1.    Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2023, č. j.: MV-150982-4/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 26. 7. 2023, č. j. OAM-7878-30/ZM-2023, kterým byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, a řízení o žádosti bylo zastaveno, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

                                                                           II.

Shrnutí žalobní argumentace

2.    Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná nedostála požadavkům na odůvodnění rozhodnutí plynoucím z § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu, nerespektovala zásadu materiální pravdy a porušila základní zásady činnosti správních orgánů v § 2 až 8 správního řádu. Žádost o vydání zaměstnanecké karty se nestala zjevně bezpředmětnou, když zákon nezakazuje, aby byl cizinec držitelem vícero pobytových titulů. Není pravdou, že by se právní postavení žalobce nezměnilo, ať už by žalovaná rozhodla o žádosti jakkoli. Pokud nebude plnit účel pobytu – studium, bude mu povolení k dlouhodobému pobytu zrušeno bez ohledu na to, zda bude zároveň zaměstnán. Zaměstnanecká karta se vydává na dva roky, kdežto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia jen na jeden rok. Pro účely získání trvalého pobytu se na rozdíl od zaměstnanecké karty doba pobytu na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia započítává jen polovinou. V průběhu řízení nedošlo k žádné změně skutkových nebo právních okolností, aby se žádost stala bezpředmětnou. Žalobce byl držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia již v době podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, a tudíž nemohla nastat relevantní změna skutkových nebo právních okolností. Rovněž byl žalobce zkrácen na svých procesních právech, neboť se před vydáním rozhodnutí o odvolání nemohl vyjádřit k věci a nebyla mu poskytnuta možnost reagovat na překvapivý právní závěr žalované. Ve výroku napadeného rozhodnutí absentuje ustanovení, podle něhož bylo rozhodnuto.

                                                                        III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

3.    Žalovaná ve vyjádření plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jelikož žalobci byla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které umožňuje volný přístup na pracovní trh ve smyslu § 98 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), stala se žalobcova žádost o vydání zaměstnanecké karty bezpředmětnou, neboť žalobcův záměr na současné plnění studia a zaměstnání dovoluje naplňovat již prodloužený pobytový titul. V případě odvolacího řízení byla žalovaná povinna reagovat na nastalý důvod pro zastavení řízení v souladu s § 90 odst. 4 správního řádu. Výrok napadeného rozhodnutí obsahuje zákonné ustanovení, podle něhož žalovaná rozhodla. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

                                                                        IV.

Obsah správního spisu

4.    Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 31. 1. 2023 podal žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu v § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Mělo se jednat o zaměstnání na pozici pomocného kuchaře u společnosti X, se sídlem X. Pracovní smlouva byla uzavřena dne 27. 1. 2023 s týdenní pracovní dobou 40 hodin.

5.    Při výslechu konaném dne 19. 6. 2023 žalobce uvedl, že po přicestování do České republiky dne 28. 10. 2022 nejprve chtěl podstoupit jazykový kurz a poté by si podal přihlášku na vysokou školu. Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně začal navštěvovat dne 14. 11. 2022, přípravný kurz českého jazyka probíhá v Praze 3. Původně nezvažoval žádné jiné možnosti, za jakým účelem pobývat v České republice, než je studium. Pokud by mu byla vydána zaměstnanecká karta, bude studovat i pracovat, potřebuje totiž peníze na živobytí i na studium. Práci pomocníka v kuchyni by vykonával v rozsahu 40 hodin týdně, dva dny v týdnu by měl volno.

6.    Dne 11. 7. 2023 se žalobce dostavil k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, načež dne 24. 7. 2023 bylo prvostupňovému orgánu doručeno vyjádření, podle něhož splňuje všechny podmínky pro vydání zaměstnanecké karty a případné zamítnutí žádosti by představovalo nepřiměřený dopad do jeho soukromého a rodinného života.

7.    Dne 26. 7. 2023 prvostupňový orgán vydal rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta a podle kterého se zaměstnanecká karta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 30. 6. 2023, nevydá, neboť pobyt žalobce není v zájmu České republiky. Jak je uvedeno v odůvodnění, žalobce v České republice pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které bylo uděleno s platností od 10. 11. 2022 do 31. 8. 2023. Žalobce měl absolvovat přípravný jazykový kurz organizovaný Centrem jazykového vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pro budoucí studium v bakalářském studijním programu „Ekonomika a management“. Žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty krátce po příjezdu do České republiky. V souvislosti s vládním programem „Klíčový a vědecký personál“ byl definován zájem České republiky na příchodu nových zaměstnanců z Vietnamu pouze v počtu 200 osob ročně na pozice vyžadující vysokou kvalifikaci. Poněvadž žádost o vydání zaměstnanecké karty žalobce podal na území České republiky, nedopadají na něj přímo omezení stanovená nařízením vlády č. 220/2019 Sb., nicméně v tomto nařízení se zrcadlí nezájem České republiky na vstupu a pobytu cizinců z některých zemí, má-li být hlavním účelem pobytu výdělečná činnost. Studium není pro žalobce prioritním účelem pobytu. K výkonu práce pomocného kuchaře není třeba vysokoškolského vzdělání, které žalobce přišel získat do České republiky a které by bylo předpokladem pro získání zaměstnanecké karty v programu „Klíčový a vědecký personál“ u Zastupitelského úřadu v Hanoji. Není v zájmu České republiky pobyt žalobce na jejím území za účelem zaměstnání za situace, kdy se rozhodl původní účel pobytu nenaplnit.

8.    Žalobce podal dne 1. 8. 2023 proti prvostupňovému rozhodnutí, doručenému dne 31. 7. 2023, blanketní odvolání, které doplnil dne 29. 8. 2023. Napadl porušení základních zásad správního řízení a nenaplnění důvodu dle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Nařízení vlády č. 220/2019 Sb. podle žalobce toliko omezuje dle kapacitních možností zastupitelských úřadů roční počty přijímaných žádostí a nelze z něj dovodit nezájem České republiky na pobytu konkrétního cizince na území. Žalobce zmínil případy jiných studentů z Vietnamu, kterým byla zaměstnanecká karta povolena. Z rozhodnutí prvostupňového orgánu neplynou žádné konkrétní skutečnosti, proč by pobyt žalobce neměl být v zájmu České republiky, žalobce plní účel pobytu – studium i po podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Na území žije již téměř rok a při pobytu za účelem studia, které vyžaduje značné náklady na živobytí, chtěl pomoci své rodině a na území rovněž chtěl pracovat, aby žalobcova rodina nemusela po celou dobu studia hradit veškeré náklady spojené se studiem.

9.    Dne 20. 11. 2023 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým zrušila prvostupňové rozhodnutí a řízení o žádosti zastavila, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Žalovaná uvedla, že žalobce v průběhu odvolacího řízení podal dne 25. 8. 2023 novou žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které bylo vyhověno s platností od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Žádost o vydání zaměstnanecké karty se ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu stala zjevně bezpředmětnou. Ať už by žalovaná rozhodla o žádosti jakkoli, právní postavení žalobce by se nezměnilo. Možnosti zaměstnání žalobce nejsou omezeny pracovními místy určenými držitelům zaměstnanecké karty, žalobce nestíhá povinnost hlásit jakékoli změny zaměstnavatele a nedojde k narušení nepřetržitosti pobytu, pokud bude žalobce v budoucnu žádat o trvalý pobyt.

                                                                         V.

Jednání a právní posouzení věci soudem

10.     Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). K projednání věci soud nařídil ústní jednání na den 7. 11. 2024. Žalobce se k jednání osobně nedostavil, jeho právní zástupce argumentoval shodně jako v podané žalobě a navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Zástupkyně žalovaného s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. K posouzení bezpředmětnosti podané žádosti o zaměstnaneckou kartu doplnila, že v době podání této žádosti žalobce sice disponoval povolením k dlouhodobému pobytu za účelem studia, avšak tento pobytový titul mu neumožňoval volný přístup na trh práce ve smyslu § 98 odst. 1 písm. j) zákona o zaměstnanosti, neboť se jednalo o přípravný kurz organizovaný veřejnou vysokou školou. Teprve v průběhu odvolacího řízení bylo žalobci vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia v akreditovaném studijním programu na vysoké škole, které mu umožňovalo volný přístup na trh práce ve smyslu § 98 odst. 1 písm. j) zákona o zaměstnanosti. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

11.     Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

12.     Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „zjevná bezpředmětnost“ je pojem, jenž je třeba vykládat velmi restriktivně, neboť správní orgán z tohoto důvodu řízení zastaví, aniž by o žádosti účastníka řízení meritorně rozhodl. Důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam, například v situaci, kdy cizinec zažádá o některé z povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, avšak ještě před posouzením žádosti získá státní občanství ČR (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, čj. 5 As 62/2009-68, č. 2176/2011 Sb. NSS). Význam pro žadatele je třeba vnímat objektivně, tedy že žádost nemůže objektivně přinést stěžovateli lepší právní postavení.   

13.     Zjevná bezpředmětnost může nastat také v situaci, kdy již nelze o žádosti rozhodnout, neboť nastaly okolnosti, pro které nemůže správní orgán rozhodnout v souladu s žádostí, neboť odpadl předmět řízení. Například pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže před konečným rozhodnutím o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení zjistí, že v průběhu řízení byla uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, a proto již nelze uložit nápravná opatření v již skončeném zadávacím řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, čj. 4 As 249/2014-43). 

14.     V nyní posuzované věci žalovaná považovala za důvod zjevné bezpředmětnosti předmětné žádosti skutečnost, že žalobce je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, na základě kterého má za splnění podmínek v § 98 odst. 1 zákona o zaměstnanosti volný přístup na trh práce a tudíž jakékoliv rozhodnutí o žádosti žalobce na jeho právním postavení nemůže ničeho změnit. S tímto hodnocením se soud neztotožnil. Zákon o pobytu cizinců umožňuje cizinci disponovat vícero pobytovými oprávněními vydanými za různými účely. Jeho právní postavení je tím objektivně lepší, již jen z toho důvodu, že pokud by jedno z pobytových oprávnění pozbyl, stále by mu zůstávalo pobytové oprávnění vydané za jiným účelem. Soud v této souvislosti přisvědčil žalobci, že existuje rozdíl v jeho právním postavení za situace, kdyby disponoval pouze oprávněním k dlouhodobému pobytu za účelem studia, či kdyby vedle tohoto povolení disponoval ještě povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání- zaměstnaneckou kartou. Tento rozdíl spočívá v plnění účelu pobytu. V případě, že by žalobce přestal plnit účel pobytu studium, toto oprávnění by mu bylo zrušeno bez ohledu na to, zda bude zaměstnán či nikoliv. V případě, že by byl žalobce rovněž držitelem zaměstnanecké karty a plnil by účel tohoto pobytu, bylo mu povolení za účelem zaměstnání zachováno.

15.     Žalovaná tedy nemohla přistoupit k zastavení řízení z důvodu zjevné bezpředmětnosti žádosti, neboť právní postavení žalobce mohlo být objektivně lepší, pokud by disponoval oběma shora uvedenými pobytovými oprávněními.

                                                                          VI.

Závěr a náklady řízení

16.     Soud dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení z důvodu zjevné bezpředmětnosti žádosti nebyly v daném případě splněny, a proto zrušil napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost a současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

17.     Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny jeho advokáta za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika a účast u jednání soudu dne 7. 11. 2024) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a ze čtyř paušálních částek po 300 Kč jako náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady řízení žalobce činí částku 16 600 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 7. listopadu 2024

JUDr. Dana Černá v.r.

samosoudkyně