[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci

žalobce:  D. P.

bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Brunclíkem

sídlem Petrská 1136/12, 110 00  Praha 1

proti 

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 11, 150 21  Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2023, č. j. 120133/2023/KUSK,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda měla být žalobci coby podnikateli prominuta překážka provozování živnosti spočívající v zastavení insolvenčního řízení z důvodu jeho majetkové nedostatečnosti [§ 8 odst. 2 věta první zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)]. Živnostenský úřad by mohl tuto překážku prominout, jestliže by žalobce prokázal, že jsou u něho splněny předpoklady pro řádné plnění povinností při podnikání a pro řádné plnění finančních závazků.
2. Žalobci bylo uděleno živnostenské oprávnění s předmětem podnikání v silniční motorové dopravě a pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona.
3. Krajský soud v Praze jakožto insolvenční soud usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. KSPH 67 INS 3849/2022-B-23 (dále „usnesení KSPH“), zrušil žalobci oddlužení z důvodu, že neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Insolvenční soud přitom insolvenční řízení zastavil, aniž by rozhodl o způsobu řešení žalobcova úpadku konkursem, neboť zjištěný majetek spadající do majetkové podstaty byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující [§ 418 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Usnesení KSPH nabylo právní moci dne 4. 3. 2023.
4. Městský úřad Černošice (dále „živnostenský úřad“) poté z moci úřední zahájil řízení o zrušení žalobcova živnostenského oprávnění.
5. Dne 24. 3. 2023 žalobce požádal o prominutí vzniklé překážky provozování živnosti. Ke své žádosti přiložil:

-          přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2022, podaný dne 29. 3. 2023 Okresní správě sociálního zabezpečení Praha-západ,

-          přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022, podané dne 29. 3. 2023 Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj,

-          přehled OSVČ za rok 2022, podaný dne 29. 3. 2023 Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále „VZP“),

-          výpisy z účtu S. F. vedeného u Raiffeisenbank a.s. za leden a únor 2023,

-          přehled skutečných měsíční příjmů a výdajů domácnosti a na živnost.

6. Živnostenský úřad rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023, č. j. OOZU /3176/2023/Neu/15 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), neprominul žalobci překážku provozování živnosti a současně mu podle § 58 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona zrušil živnostenské oprávnění. Živnostenský úřad vycházel z toho, že v důsledku usnesení KSPH u žalobce nastala překážka provozování živnosti podle § 8 odst. 2 věty první živnostenského zákona. Předloženými podklady přitom žalobcem neprokázal, že by mu mohla být tato překážka prominuta. Za rok 2022 žalobce vykázal daňový základ 188 656 Kč, tedy 15 721 Kč měsíčně. Z přehledu skutečných měsíčních příjmů a výdajů vyplývá, že výdajová částka přesahuje příjmy žalobce z podnikání. Z výpisů z účtu, jehož majitelem není žalobce, vyplývá, že od společnosti PZ Czech s.r.o. byly připsány platby pro žalobce, a to dne 10. 1. 2023 ve výši 37 485 Kč a dne 9. 2. 2023 ve výši 35 385 Kč. Z tohoto účtu byly dále hrazeny zálohy na sociální a zdravotní pojištění žalobce. Za leden 2023 přesahovaly na tomto účtu výdaje nad příjmy o 294 Kč, v únoru 2023 činil zůstatek na účtu 6 998 Kč. Z insolvenčního rejstříku dále vyplynulo, že žalobce dlužil na pojistném České správě sociálního zabezpečení částku 58 540 Kč (ke dni 26. 4. 2022) a VZP částku 40 922 Kč (ke dni 28. 4. 2022). Příjmy žalobce tak nejsou dostatečné ani na úhradu dlužného pojistného, natož pro řádné plnění povinností při podnikání a pro řádné plnění finančních závazků. Žalobce rovněž neprokázal, že byl měl s živnostenským oprávněním vyšší předpoklad pro splacení finančních závazků než jako zaměstnanec. Je proto ve veřejném zájmu na ochraně třetích osob a státu, aby bylo živnostenské oprávnění žalobce zrušeno.
7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání s tím, že Krajský soud v Praze vyhláškou ze dne 9. 8. 2023, č. j. KSPH 74 INS 12612/2023-A-2, oznámil zahájení nového insolvenčního řízení vůči žalobci. Uvedená skutečnost dle žalobce svědčí o jeho snaze řádně plnit finanční závazky i povinnosti při podnikání.
8. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 9. 2023, č. j. 120133/2023/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěry živnostenského úřadu. Zahájení nového insolvenčního řízení nelze hodnotit tak, že by žalobce splňoval předpoklady pro řádné plnění povinností při podnikání a pro řádné plnění finančních závazků. Z listin založených v insolvenčním rejstříku ostatně vyplývá, že majetkové poměry žalobce se nijak nezměnily, naopak jeho příjmy poklesly.

II. Obsah podání účastníků

9. Žalobce v žalobě uvádí, že živnost vždy vykonával svědomitě a s náležitou péčí. V důsledku nepříznivých okolností se ocitl v tíživé životní situace a dostal se do platební neschopnosti, kterou se snažil řešit v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 67 INS 3849/2022. Vzhledem k restrikcím spojeným s pandemií covid-19 měl pouze omezené možnosti podnikání, a znovu se tak ocitl v platební neschopnosti. Z toho důvodu mu insolvenční soud usnesením KSPH zrušil oddlužení a zastavil insolvenční řízení. Žalobce se přesto pokusil znovu postavit na vlastní nohy a vstoupil do nového insolvenčního řízení, které je aktuálně vedeno pod sp. zn. KSPH 74 INS 12612/2023. V tomto insolvenčním řízení žalobce řádně plní veškeré své povinnosti, z účtu přítelkyně S. F. hradí zálohy na sociální a zdravotní pojištění, daň z příjmů i náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. K tomu žalobce dokládá potvrzení o provedení plateb. Jeho bankovní účet je nadále blokován soudními exekutory.
10. Žalobce namítá, že zrušení živnostenského oprávnění odporuje zájmům jeho věřitelů i společnosti jako celku. Újma vzniklá žalobci navíc není proporcionální vůči veřejnému zájmu na omezení jeho základního práva podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Žalobce se snaží narovnat vztahy se svými věřiteli transparentní cestou oddlužení, a napravit tak své chyby z minulosti. Znemožněním výkonu živnosti však přišel o svůj jediný zdroj příjmů. Žalobce pokládá za paradoxní, aby jako podnikatel v důsledku postupu správních orgánů nemohl plnit splátkový kalendář schváleného oddlužení. V případě opětovného zrušení oddlužení hrozí, že žalobce ztratí jakoukoliv motivaci legálně pracovat a bude raději přemýšlet o odchodu do šedé zóny ekonomiky. Pakliže insolvenční soud vychází z toho, že je žalobce schopen řádně plnit své povinnosti při podnikání a své finanční závazky, lze očekávat, že ke stejnému závěru dospěje též živnostenský úřad. Žalobce dále s odkazy na judikaturu zdůrazňuje sociální rozměr řešení úpadku oddlužením.
11. Žalobce rovněž namítá, že v žádném z výroků usnesení KSPH nebylo rozhodnuto, že by majetek dlužníka nebyl pro uspokojení věřitelů zcela postačující. Na základě usnesení KSPH tudíž nelze dovodit, že by žalobci vznikla překážka provozování živnosti. Správní orgány tak postupovaly zcela formalisticky, neproporcionálně, nepředvídatelně a v rozporu se smyslem a účelem živnostenského zákona. Na podporu své argumentace žalobce dále cituje komentářovou literaturu, ze které dovozuje, že překážka provozování živnosti podle § 8 odst. 2 živnostenského zákona je spojena toliko s řešením úpadku formou konkursu, nikoliv s oddlužením.
12. Žalobce proto navrhuje, aby bylo prvostupňové i napadené rozhodnutí prohlášeno za nicotné, případně aby je soud zrušil pro nezákonnost.
13. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrvává na závěru, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro prominutí překážky provozování živnosti. Žalobce aktuálně nemá žádný majetek (zejména vozidlo) ani pravidelné příjmy, ze kterých by mohl řádně plnil povinnosti při podnikání a své finanční závazky. Sám navíc ani nedisponuje bankovním účtem. Žalobce přitom zcela pomíjí možnost vydělávat si jako zaměstnanec.
14. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou. V ní opakovaně zdůrazňuje, že se v rámci probíhajícího řízení snaží uspokojit pohledávky svých věřitelů a vymanit se z tíživé životní situace. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. KSPH 74 12612/2023-B-6, schválil oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Pokud by insolvenční soud pokládal situaci za natolik vážnou, že by v jejím důsledku nemohlo dojít k prominutí překážky provozování živnosti, jistě by oddlužení žalobce neschválil. K argumentaci žalovaného dále uvádí, že není jeho povinností hradit povinné odvody ze svého bankovního účtu. Vozidlo k provozování živnosti si může žalobce opatřit např. formou nájmu. O získání zaměstnání se žalobce opakovaně pokoušel, leč neúspěšně. S ohledem na své zaměstnání a vzdělání nemá na trhu práce příliš lukrativní pozici. Možnost podnikání pro něj představuje jistější a vhodnější variantu pro hrazení svých závazků.

III. Průběh jednání a posouzení věci soudem

15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
16. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a odkázali na svá písemná podání.
17. Zástupce žalobce při jednání označil postup správních orgánů za přepjatě formalistický. Žalobce se snaží narovnat své závazky a vymanit se ze své svízelné situace. Zrušení živnostenského oprávnění mu tuto cestu znesnadňuje, neboť příjmy z podnikání by byly mnohem vyšší, což vedlo k většímu uspokojení věřitelů. Odkázal na nově povolené oddlužení, z něhož dovodil, že insolvenční soud neshledal žádné důvody, pro které by žalobci nemohlo být umožněno podnikat.     
18. Žalovaný při jednání poukázal na to, že by se žalobce mohl nechat zaměstnat, třeba jako řidič. Dále konstatoval, že nejprve bylo zrušeno oddlužení, následně bylo žalobci zrušeno živnostenské oprávnění a poté schváleno nové oddlužení. Z toho žalovaný dovodil, že zrušení živnostenského oprávnění zjevně nebylo překážkou toho, aby žalobce mohl v rámci insolvenčního řízení splácet své dluhy. Žalobci vznikl v souvislosti s jeho podnikáním dluh 1,5 milionu Kč.
19. Na to zástupce žalobce reagoval sdělením, že zmíněné dluhy vznikly převážně v souvislosti se soukromým životem žalobce, nikoliv z jeho podnikání.
20. Soud při jednání doplnil dokazování usnesením KSPH, které nebylo součástí předloženého správního spisu, a pro úplnost dalším usnesením Krajského soudu v Praze jakožto soudu insolvenčního, a to ze dne 13. 12. 2023, č. j. KSPH 74 INS 12612/2023-B-6, kterým bylo znovu rozhodnuto o schválení oddlužení žalobce (přičemž soud současně zdůraznil, že napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumává dle skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání, tedy ke dni 21. 9. 2023). Další návrhy na doplnění dokazování, které se také týkaly převážně doby po vydání napadeného rozhodnutí, soud pro nadbytečnost zamítl (potvrzení o žádostech o zaměstnání, potvrzení o provedení úhrad, výslech svědkyně). Další listiny jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí.
21. Žaloba není důvodná.
22. Právo podnikat patří mezi hospodářská, sociální a kulturní práva, u nichž Listina výslovně pamatuje na možnost jejich omezení zákonem. Článek 26 odst. 2 Listiny konkrétně stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Za takové omezení lze považovat překážky provozování živnosti podle § 8 živnostenského zákona, jejichž naplnění vede podle § 58 odst. 1 téhož zákona ke zrušení živnostenského oprávnění [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 69/2008-50, a ze dne 7. 6. 2016, č. j. 8 As 14/2016-44, odst. 33].
23. Živnostenský zákon v § 8 vymezuje několik překážek provozování živnosti, které souvisejí s úpadkem a způsoby jeho řešení ve smyslu insolvenčního zákona. Pro posuzovanou věc je klíčová překážka uvedená v odst. 2 větě první, podle které živnost „nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od […] právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.“ Citované ustanovení bylo do živnostenského zákona vloženo s účinností od 1. 7. 2017 v souvislosti s novelizací insolvenčního zákona (srov. důvodovou zprávu k novele č. 64/2017 Sb.) Naplnění této překážky může živnostenský úřad prominout, „jestliže dlužník prokáže, že u něho jsou splněny předpoklady pro řádné plnění povinností při podnikání a pro řádné plnění finančních závazků“ (odst. 2 in fine).
24. Způsoby rozhodování insolvenčního soudu při zrušení schváleného oddlužení upravuje § 418 insolvenčního zákona. Zákonným následkem zrušení schváleného oddlužení je zásadně prohlášení konkursu (odst. 1 a 3). Z tohoto pravidla nicméně existují – v praxi velmi často aplikované – výjimky, pro které insolvenční soud namísto prohlášení konkursu insolvenční řízení zastaví (odst. 5). Takovou výjimku představuje podle odst. 4 zejména situace, zjistí-li insolvenční soud „že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující,“ a současně nenastala „výjimka z této výjimky“ vymezená kumulativně pod písm. a)c) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 NSCR 170/2018, odst. 1718).
25. Soud se zcela ztotožňuje se závěrem správních orgánů, že vydáním usnesení KSPH u žalobce nastala překážka provozování živnosti podle § 8 odst. 2 věty první živnostenského zákona spočívající v zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že majetek dlužníka byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Z odůvodnění usnesení KSPH vyplývá, že žalobce v průběhu insolvenčního řízení nekomunikoval s insolvenčním soudem, neplnil povinnosti uložené mu usnesením o schválení oddlužení (hradit k rukám insolvenční správkyně měsíční splátku ve výši 14 000 Kč a zálohu na odměnu a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 1 089 Kč), na záloze na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně mu vznikl dluh ve výši 4 900,50 Kč a dosud neuhradil ničeho na pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů. Insolvenční soud proto výrokem I. žalobci zrušil schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, neboť jako dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (tedy nikoliv z důvodu objektivně nepříznivé ekonomické situace v důsledku pandemie covidu-19, jak tvrdil žalobce). Jelikož insolvenční soud zjistil, že majetek spadající do majetkové podstaty je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující (blíže viz odst. 3 usnesení KSPH), nerozhodl podle § 418 odst. 4 insolvenčního zákona o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a výrokem II. insolvenční řízení zastavil podle § 418 odst. 5 insolvenčního zákona.
26. Je tak patrné, že insolvenční řízení bylo zastaveno z důvodu majetkové nedostatečnosti žalobce, čímž vznikla překážka provozování živnosti podle § 8 odst. 2 věty první živnostenského zákona. Lichá je v tomto ohledu námitka žalobce, že žádným z výroků usnesení KSPH nebylo o jeho majetkové nedostatečnosti výslovně rozhodnuto. Součástí usnesení o zrušení schváleného oddlužení totiž není samostatný výrok o tom, že se spolu se zrušením oddlužení ve smyslu § 418 odst. 4 insolvenčního zákona nerozhoduje o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Pakliže insolvenční soud shledá, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, uvede tuto skutečnost pouze v odůvodnění usnesení o zrušení schváleného oddlužení a insolvenční řízení podle § 418 odst. 5 insolvenčního zákona bez dalšího zastaví. Správní orgány tudíž nijak nepochybily, pokud důvody pro zastavení žalobcova insolvenčního řízení dovozovaly z odůvodnění usnesení KSPH.
27. Důvodná není ani námitka žalobce, že překážka provozování živnosti podle § 8 odst. 2 živnostenského zákona je spojena toliko s řešením úpadku formou konkursu, nikoliv oddlužením. Překážky související s konkursem podnikatele upravuje mj. věta druhá a třetí předmětného ustanovení (Živnost dále nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu.). Věta první nicméně dopadá právě na případy zamítnutí insolvenčního návrhu (do 31. 12. 2013) a zastavení insolvenčního řízení (od 1. 1. 2014) z důvodu majetkové nedostatečnosti dlužníka v rámci oddlužení (srov. důvodovou zprávu k novele č. 64/2017 Sb.).
28. Podstatná část žalobní argumentace spočívá v tom, že se žalobce snaží svou tíživou finanční situaci řešit v novém insolvenčním řízení. Jakkoliv lze tuto snahu jistě kvitovat, nejedná se dle soudu o okolnost svědčící o schopnosti žalobce řádně plnit své povinnosti při podnikání a své finanční závazky, pro kterou by bylo možné prominout překážku provozování živnosti podle § 8 odst. 2 in fine živnostenského zákona. Nadto, žalobci bylo oddlužení znovu schváleno až po vydání napadeného rozhodnutí.
29. Živnostenský úřad na str. 35 prvostupňového rozhodnutí pečlivě zhodnotil veškeré podklady předložené žalobcem k jeho žádosti ze dne 24. 3. 2023, přičemž dospěl k přesvědčivému závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro prominutí překážky provozování živnosti. Úvaze živnostenského úřadu ohledně majetkových a výdělkových poměrech žalobce nelze cokoliv vytknout. Z podkladů předložených žalobcem skutečně vyplývá, že z podnikání nedosahoval dostatečných příjmů ani na úhradu dlužného pojistného, natož pro řádné plnění povinností při podnikání a svých finančních závazků. Při porovnání příjmů žalobce z podnikání a jeho výdajů (včetně výdajů na zajištění chodu domácnosti a plnění vyživovací povinnosti) je patrné, že žalobci nezbýval žádný prostor pro řádné plnění povinností vyplývajících z podnikání a jeho finančních závazků. Žalobce přitom v žalobě nepřednesl a nedoložil žádná konkrétní tvrzení svědčící o opaku. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně způsobilosti dostát svým povinnostem z podnikání a finančním závazkům leželo právě na žalobci, který žádal o prominutí překážky provozování živnosti, nikoliv na správních orgánech (srov. dikci § 8 odst. 2 in fine živnostenského zákona „jestliže dlužník prokáže“, a dále rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2022, č. j. 16 A 127/2020-30, odst. 18).
30. Žalobce dovozoval splnění podmínek pro prominutí překážky provozování živnosti zejména z toho, že mu v novém insolvenčním řízení bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Kromě toho, že se jedná o skutečnost nastalou až po vydání napadeného rozhodnutí, která tak není pro posouzení jeho zákonnosti relevantní (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.), jde o úvahu věcně chybnou. V rámci insolvenčního řízení totiž insolvenční soud při rozhodování o schválení oddlužení hodnotí odlišná kritéria, než která jsou rozhodná pro prominutí překážky provozování živnosti. Skutečnost, že insolvenční soud při schválení oddlužení posuzuje alespoň základní schopnost dlužníka splácet své pohledávky [srov. § 395 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 405 odst. 1 insolvenčního zákona], rozhodně nelze zaměňovat s požadavek, aby byl podnikatel způsobilý dostát svým povinnostem při podnikání a finančním závazkům. Smyslem prominutí překážky provozování živnosti není poskytovat dlužníkům „druhou šanci“, jako je tomu v insolvenčním řízení, nýbrž v opodstatněných případech umožnit podnikatelům pokračovat v jejich živnosti navzdory jinak diskvalifikačnímu rozhodnutí insolvenčního soudu. V posuzované věci se nicméně o takový opodstatněný případ nejedná.
31. Žalovaný poprvé až ve vyjádření k žalobě poznamenal, že žalobce nevlastní vozidlo potřebné k výkonu živnostenské činnosti ani nedisponuje vlastním bankovním účtem. Nejedná se tak o nosný důvod napadeného rozhodnutí, jímž by se bylo nutné v rámci soudního přezkumu podrobněji zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2009, č. j. 3 Ads 123/2008-79, č. 2307/2011 Sb. NSS). Nad rámec nutného odůvodnění lze nicméně přisvědčit žalovanému, že pokud žalobce nevlastní potřebné prostředky k provozování živnosti (ani nemá dostatečný kapitál, aby si je mohl opatřit jiným způsobem) a současně nedisponuje vlastním bankovním účtem, jde o podstatné indicie nasvědčující tomu, že není schopen řádně dostát svým povinnostem při podnikání a potažmo též svým finančním závazkům.
32. Argumentoval-li žalobce tím, že v důsledku zrušení živnostenského oprávnění nebude moct plnit splátkový kalendář schváleného oddlužení, soud připomíná, že ke vzniku překážky provozování živnosti došlo v důsledku jeho liknavého přístupu k předchozímu insolvenčnímu řízení. V daném případě přitom soud nespatřuje v postupu správních orgánů ani nejmenší náznak nepřípustného formalismu či svévole.
33. Soud též dává správním orgánům za pravdu, že zrušení živnostenského oprávnění je ve veřejném zájmu na ochraně podnikatelského prostředí a třetích osob (jiných podnikatelů, případných zaměstnanců a spotřebitelů). Vůči žalobci se tak nejedná o nepřiměřené opatření, které by nepřípustně zasahovalo do jeho práva podnikat. Žalobce může získávat prostředky na obživu a řádné plnění povinnosti v rámci probíhajícího insolvenčního řízení závislou prací vykonávanou v rámci pracovněprávního vztahu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, č. j. 43 A 9/2022-31, odst. 28). Nutno rovněž dodat, že zrušení živnostenského oprávnění nebrání tomu, aby žalobce po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí začal na základě ohlášení provozovat stejnou živnost [srov. § 8 odst. 6 písm. a) živnostenského zákona]. Tím zůstává zachována podstata i smysl žalobcova základního práva podnikat (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2016, č. j. 8 As 14/2016-44, odst. 33).
34. K obecně vznesenému návrhu žalobce na vyslovení nicotnosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí soud konstatuje, že nicotnost je důsledkem toliko nejzávažnějších vad správních aktů spočívajících např. v absolutním nedostatku pravomoci, absolutní nepříslušnosti rozhodujícího správního orgánu či zásadním nedostatku projevu vůle vykonavatele veřejné správy (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65, č. 2837/2013 Sb. NSS, odst. 30, a rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2020, č. j. 8 Ads 194/2019-27, č. 3994/2020 Sb. NSS, odst. 17). Takto zásadní vadou nicméně rozhodnutí správních orgánů netrpí.

IV. Závěr a náklady řízení

35. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).
36. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách.

Praha   26. září 2024

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu