žalobce:

M. R. 

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 1292/25, Praha,

1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X. ze dne 13. 3. 2024 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. X. ze  dne 7. 12. 2023 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

        I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce byl v roce 2021 shledán invalidním v prvním stupni. V roce 2023 podal žádost o změnu výše invalidního důchodu. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 7. 12. 2023 žalovaná žádost zamítla, neboť na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 45 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se v takovém případě stále jedná o invaliditu prvního stupně.
2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami. Nesouhlasil s tím, že se jeho zdravotní stav nezhoršil. Svůj zdravotní stav blíže popsal. Požadoval, aby mu byl přiznán odpovídající stupeň invalidity. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce spadá pod kapitolu XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddíl A (Postižení hlavy, krku, těla), položky 4b (Funkční poruchy po úrazech hrudníku, žeber, prsní kosti a nitrohrudních orgánů; středně těžké poruchy, lehké snížení srdečního výkon a dechových funkcí) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 25–35 %. Posudkový lékař zvolil střed daného rozmezí, tj. 30 %, což neodpovídá invaliditě žádného stupně. Datum zániku invalidity posudkový lékař stanovil ke dni 16. 11. 2023, tedy ke dni posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce lékařem okresní správní sociálního zabezpečení.
3. Na závěr svého rozhodnutí o námitkách žalovaná uvedla, že v řízení zahájeném na základě žádosti o změnu výše invalidního důchodu nemůže být rozhodnuto o snížení nebo odnětí invalidního důchodu. Z toho důvodu bude rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu žalobci v odděleném řízení. Z vyjádření žalované přitom vyplývá, že rozhodnutím č. j. X. ze dne 27. 3. 2024 invalidní důchod žalobci zcela odňala.

II. Řízení před soudem

4. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce brojil žalobou. Namítl, že jeho zdravotní stav nebyl správně posouzen. Na jednání posudkového lékaře nebyl přizván, posudkový lékař si tudíž nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Důsledkem autonehody žalobce utrpěl poranění na hrudní kosti, měl poškozenou klíční kost a žebra. Dále měl potíže s dýcháním, zejména při větší námaze. Posudkový lékař zvolil danou procentní míru poklesu pracovní schopnosti (30 %) žalobce mj. proto, že pracuje na plný úvazek. Tím se měl žalobce na své postižení adaptovat. S tím žalobce nesouhlasil. Pracuje sice na plný úvazek, jeho zaměstnavatel mu ale vytvořil speciální pracovní pozici. Má nadstandartní přísun ochranných pomůcek. V době respiračních onemocnění si musí organizovat práci tak, aby nepřicházel do kontaktu s kolegy. Nedošlo tedy ke zlepšení jeho zdravotního stavu, ale práci vykonává s velkou únavou a vyčerpáním. 
5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. K neúčasti žalobce na jednání odkázala na § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí vycházelo z posudku, ze kterého je zcela evidentní, proč posudkový lékař hodnotil dle kapitoly XV, oddílu A, položky 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a proč míru poklesu pracovní schopnosti žalobce zvolil ve středu daného rozmezí. 

III. Posouzení věci

6. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Obecná východiska

7. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
8. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
9. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
10. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce.

Závěry posudkové komise

11. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly o 55 %, a proto se v jeho případě jednalo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobce shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola XV, oddíl A, položka 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy ve shodě s posudkovým lékařem dospěla k závěru, že se jedná o funkční poruchy po úrazech hrudníku, žeber, prsní kosti a nitrohrudních orgánů. Nicméně oproti posudkovému lékaři hodnotila dle položky 4c. Nejedná se tedy o středně těžkou poruchu, ale o těžkou poruchu s funkčně závažným poklesem srdečního výkonu a dechových funkcí, podle tíže poruch. Pro tuto diagnózu vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 50–70 %. Míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise zvolila v dolní hranici, tj. 55 %. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila den plicního vyšetření, tedy 11. 9. 2023. Platnost stanovila trvale vzhledem k charakteru postižení.

12. Co se týče výkonu pracovní činnosti posudková komise uvedla, že žalobce není schopen fyzicky těžké práce s manipulací s těžkými břemeny, ve vynucené poloze a v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopen lehčí práce s možností změny polohy sed–stoj, v příznivých klimatických podmínkách a s dodržením výše uvedených omezení.
13. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobce. Vůči složení posudkové komise účastníci nic nenamítli.

K námitkám žalované vůči posudku

14. Žalovaná namítla, že posudková komise zjevně zohlednila i lékařskou dokumentaci pocházející z doby po vydání napadeného rozhodnutí. Z obsahu posudku nicméně není zřejmé, zda a jakou roli sehrála lékařská zpráva MUDr. V. M. ze dne 29. 4. 2024 při úvaze o určení kvalifikace dominantního postižení žalobce. Nebylo tedy postaveno na jisto, zda byl dodržen § 75 odst. 1 s. ř. s. Posudková komise rovněž nevysvětlila, proč stanovila vznik invalidity druhého stupně ke dni 11. 9. 2023, tedy ke dni plicního vyšetření žalobce. Posudková lékařka vycházela ze stejné lékařské zprávy, přičemž dospěl k jinému závěru.
15. Tyto námitky nejsou důvodné.
16. Požadavek § 75 odst. 1 s. ř. s. byl dodržen, neboť toto ustanovení brání zohlednění novot (změn) skutkového stavu, nikoliv zohlednění nových důkazů o původním skutkovém stavu. Je tedy možné vycházet i z podkladů (důkazů), které vznikly až po vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí, pokud popisují stav, jež ke dni rozhodování správního orgánu objektivně existoval (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 141/2013‑28 ze dne 27. 11. 2013). To platí i pro případy invalidních důchodů, posudková komise tedy může vycházet z lékařských práv, které vznikly po vydání naříkaného rozhodnutí; musí však zvážit, která zjištění odborných lékařů se vztahují k době vydání rozhodnutí žalované a která zjištění se vztahují k vývoji zdravotního stavu po vydání rozhodnutí žalované (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 Ads 156/2021-43 ze dne 25. 8. 2022).
17. I s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu je postup posudkové komise po právu.
18. Lékařská zpráva MUDr. V. M. ze dne 29. 4. 2024 z větší části popisuje obdobná zjištění jako lékařská zpráva téhož lékaře ze dne 11. 9. 2023. Nad rámec toho obsahuje zjištění, že žalobce v září 2023 prodělal onemocnění COVID-19, obsahuje částečně jiné výsledky měření a obsahuje potenciálně závažnější nález středně těžké až těžké restrikce (v lékařské zprávě ze dne 11. 9. 2023 nález středně těžké restrikce).
19. Zpráva ze dne 29. 4. 2024 tedy jednak vypovídá o stavu v době rozhodování žalované, neboť popisuje rozsah funkční poruchy plic a její základní rozsah stejně jako zpráva ze dne 11. 9. 2023 (pneumektomie levé plíce, počínající emfyzém na pravé plíci)­, a také nové onemocnění COVID-19, ke kterému došlo v září 2023, ale nebylo zohledněno ve zprávě z tohoto měsíce. Posudková komise tedy nezohledňovala nové skutečnosti vzniklé po datu rozhodnutí žalované, ale novou zprávu o zdravotním stavu žalobce existujícím v době rozhodování žalované.
20.  Stejně tak je logické určení vzniku invalidity druhého stupně ke dni 11. 9. 2023. Jestliže zpráva z tohoto dne obsahuje zásadní objektivizující nález, který byl zprávou z dubna 2024 jen potvrzen či doplněn, nelze vznik invalidity druhého stupně připnout k jinému datu – je zřejmé, že invalidita žalobce vznikla dříve než v dubna 2024. Žádné jiné konkrétní datum se rozumně nenabízí, ledaže by posudková komise bez jakékoliv objektivního podkladu vybrala na intervalu mezi dny 11. 9. 2023 a 29. 4. 2024 datum zcela libovolné.
21. Nelze přisvědčit ani námitce žalované, že posudková komise nevysvětlila, proč na základě zprávy ze dne 11. 9. 2023 dospěla k jinému hodnocení než posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu. Posudková komise zjevně hodnotila nález dr. M. jako závažnější, zároveň – na rozdíl od posudkové lékařky institutu – přihlédla i k dušnosti žalobce při lehkém zatížení a pohybovému omezení ramenních kloubů. Pokud tedy posudková komise své úvahy vysvětlila dostatečně. Samotný nesoulad odborného posouzení mezi posudkovou lékařkou a posudkovou komisí přitom není důvod, proč by posudek posudkové komise měl být hodnocen jako nepřesvědčivý. Jak soud výše vysvětlil, pro řízení o žalobě je rozhodující posudek posudkové komise.
22. Vedle toho pak soud poukazuje na skutečnost, že posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu zvažovala i hodnocení zdravotního stavu žalobce podle kapitoly X, oddílu B, položky 5b (postižení dechové soustavy, jiná postižení plic, stavy po operacích plic). V této položce je rozhodujícím posudkovým kritériem pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti porucha ventilace a respirace. Posudková lékařka by hodnotila stav žalobce jako středně těžké funkční postižení, pro který vyhláška stanoví míru poklesu pracovní schopnosti 30–50 %. Jde o položku s jiným rozpětím, než má položka, kterou ve výsledku aplikovala (25–35 %; stav žalobce hodnocen jako lehké snížení srdečního výkonu a dechových funkcí).
23. Podle posudkové lékařky tedy přicházelo do úvahy hodnotit stav žalobce podle dvou různých položek různých kapitol, pro které vyhláška o posuzování invalidity předepisuje různé rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Přesto posudková lékařka bez jakéhokoliv zdůvodnění vždy dospěla k závěru o 30 % míře poklesu u žalobce. Za toho stavu je nepřesvědčivý její posudek; nemůže tedy zpochybnit závěry posudkové komise. Z obdobného důvodu je nepřiléhavé tvrzení žalované, že závěr o funkčně závažném poklesu dechových funkcí u žalobce evidentně nemá žádnou oporu. Právě naopak, ve věci prakticky nebylo odborného sporu o tom, že funkční postižení plic žalobce je při nejmenším středně těžké (i posudková lékařka konstatovala snížení objemu plic žalobce o 35 %).
24. Protože posudek posudkové komise splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá 55 %, což podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě druhého stupně, která byla dána jak ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni jemu předcházejícímu rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše jeho invalidního důchodu.

IV. Závěr

25. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce je invalidní v prvním stupni, následně, že žalobce není invalidní v žádném stupni, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.). 
26. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita druhého stupně žalobci vznikla ke dni 11. 9. 2023 a nadále trvá (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
27. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil vůči procesně neúspěšné žalované (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Podle obsahu spisu mu však žádné nevznikly. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.