6 Azs 250/2024 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Petra Šuránka v právní věci žalobce: M. M., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti: S. K., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2024, č. j. OAM‑15590‑37/PP‑2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č. j. 13 A 22/2024‑72, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného o neudělení povolení k přechodnému pobytu na území České republiky rodinného příslušníka občana Evropské unie pro důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek [§ 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)]. Žalobci byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 35 dnů od právní moci rozhodnutí žalovaného.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl, že mu v průběhu řízení před žalovaným svědčilo oprávnění pobývat na území České republiky podle § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Poukázal na skutečnost, že je otcem nezletilé státní občanky České republiky, o kterou pečuje, přičemž oproti minulé žádosti existuje nová skutečnost odlišující novou žádost od předchozí žádosti předchozí, a sice trvalý partnerský vztah se státní občankou České republiky (osobou zúčastněnou na řízení). Dle stěžovatele je tedy nově dána i existence rodinné a osobní vazby k dalšímu státnímu příslušníku Evropské unie. Stěžovatel připomněl, že je s ním vedeno řízení o správním vyhoštění, a tedy mu hrozí nejen nucené vycestování do země původu, nýbrž i stanovení doby zákazu pobytu na území, což činí hrozící újmu ještě závažnější. S ohledem na důvody žalobou napadeného rozhodnutí nemá stěžovatel možnost alternativní úpravy pobytového statusu.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že žije na území České republiky po dobu 10 let a je zde plně integrován. Osvojil si český jazyk, má zde ekonomické a sociální zázemí vytvořené v souvislosti s profesní činností sportovce (smíšená bojová umění), pobývá zde jeho nezletilá čtyřletá dcera, která je závislá na jeho péči a výživě, jakož i družka, s níž stěžovatel sdílí společnou domácnost a s níž stěžovatele pojí osobní a citové pouto. Nepřiznáním odkladného účinku by tak stěžovateli, jeho dceři i družce vznikla nenahraditelná újma spočívající v narušení soukromého a rodinného života, včetně ohrožení řádného vývoje, výchovy a výživy nezletilé dcery. To by dle stěžovatele bylo v rozporu s principem ochrany nejlepšího zájmu dítěte. S osobou zúčastněnou na řízení je stěžovatel v partnerském vztahu od počátku roku 2023. Odloučení partnerů by vedlo k nenahraditelné újmě související s citovým strádáním a ohrozilo by stálost, úzkost a blízkost osobních vazeb. Stěžovatelova družka má v České republice veškeré ekonomické a sociální zázemí, možnost přesídlení je tedy pro ni nepředstavitelná.
[4] Stěžovatel dále v návrhu poukázal na usnesení ze dne 27. 6. 2024, č. j. 9 Azs 151/2024‑36, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nepoměrně větší újma může vzniknout již v návaznosti na rozhodnutí o zamítnutí žádosti cizince o pobytové oprávnění, nikoli až v souvislosti se správním vyhoštěním. Opačný výklad by s ohledem na uloženou povinnost opustit území České republiky znamenal schvalování protizákonného pobytu cizince.
[5] Přiznání odkladného účinku se dle stěžovatele nemůže dotknout ani práv třetích osob. Z hlediska ochrany veřejného zájmu pak stěžovatel konstatoval, že si není vědom žádného protiprávního jednání, jehož by se měl v tuzemsku dopustit, nemá záznam v evidenci rejstříku trestů, ani proti němu není vedeno trestní stíhání. S ohledem na veřejnou známost stěžovatele nelze vyloučit, že se utajované skutečnosti, z nichž je dovozována hrozba narušení veřejného pořádku, vztahují k osobám, které stěžovatel sice zná a případně se s nimi i stýká, avšak nemá s nimi natolik blízké vazby, aby mohl mít přehled o jejich aktivitách. Stěžovatel dále v obecné rovině zpochybnil obsah utajovaných informací. Uzavřel, že zájem na ochraně rodinného a soukromého života (stěžovatele a jeho družky) a nejlepší zájem jeho nezletilé dcery převažují nad veřejným zájmem. Stěžovatel k návrhu připojil rodný list dcery, žalobou napadené rozhodnutí a oznámení o zahájení správního řízení o vyhoštění.
[6] Žalovaný ve vyjádření nepovažuje stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku za důvodný. Dle žalovaného nepředstavuje nepřiznání odkladného účinku pro stěžovatele újmu, neboť ani případné přiznání odkladného účinku nepovede k legalizaci jeho pobytu na území. Žalovaný připomněl, že dle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců sice platí, že rodinný příslušník občana Evropské unie (zde České republiky), který na území pobývá společně s ním, je oprávněn zde pobývat do dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho pobytové žádosti. Avšak dle odst. 3 téhož ustanovení pobytové oprávnění neplatí mj. v případě podání opakované žádosti, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které žadatel nemohl uplatnit v předcházejícím řízení.
[7] Žalovaný připomněl, že se v případě stěžovatele jedná o opakovanou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, v níž nebyly uvedeny nové skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že důvod zamítnutí předchozí žádosti odpadl. Stěžovateli byla i předchozí podaná žádost zamítnuta pro důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, přičemž tato hrozba nadále existuje. V nové žádosti tak stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost, která by byla (byť částečně) způsobilá zpochybnit předchozí závěry. Podáním opakované žádosti stěžovateli nevzniklo pobytové oprávnění, jím odvozovaná újma spojovaná s tvrzenými dopady na život s družkou a nezletilou dcerou není důsledkem žalobou napadeného rozhodnutí.
[8] Žalovaný dále argumentoval tím, že přiznání odkladného účinku by v daném případě bylo také v rozporu s veřejným zájmem na zachování veřejného pořádku, neboť stěžovatelovy aktivity na území představují nebezpečí pro veřejný pořádek, jak vyplývá z utajovaných skutečností, na nichž je rozhodnutí žalovaného založeno. Řízení o správním vyhoštění bylo se stěžovatelem zahájeno z toho důvodu, že na území České republiky pobývá neoprávněně již delší dobu, přičemž veřejná „silácká vyjádření“ svědčí o jeho přezíravém postoji k povinnostem plynoucím ze zákona o pobytu cizinců i z pravomocných správních rozhodnutí. Toto chování nebezpečí pro veřejný pořádek nesnižuje, ale naopak je spíše zvyšuje.
[9] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[10] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[11] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je institutem výjimečným, neboť prolamuje před vlastním rozhodnutím soudu ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by být přiznáván pouze v případech, které takový postup svou specifickou povahou odůvodňují.
[13] V případě, že by stěžovatel měl v předchozím správním řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí oprávnění pobývat na území České republiky pobývat, byť i na základě tzv. fikce pobytového oprávnění (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2022, č. j. 3 Azs 412/2021‑37, nebo ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4 Azs 411/2023‑46), pak by po přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve vztahu k napadenému rozsudku i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, č. 4039/2020 Sb. NSS) stěžovatel byl znovu oprávněn na území České republiky pobývat. To však (na rozdíl od stěžovatelem odkazované věci sp. zn. 9 Azs 151/2024) není případ nyní souzené věci.
[14] Podle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců je blízký rodinný příslušník občana Evropské unie (tedy i občana České republiky), který s ním společně pobývá na území, oprávněn pobývat na území do dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení nicméně oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 neplatí, (…) jde‑li o opakovaně podanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti.
[15] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žádost, o níž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, není první neúspěšnou žádostí o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (shodně na tuto skutečnost poukázal i městský soud v bodě 12 odůvodnění rozsudku a žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku). Stěžovatelem dříve podaná žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 3. 2022, č. j. OAM‑5730‑52/PP‑2020, neboť na podkladě obsahu utajovaných informací žalovaný shledal existenci důvodného nebezpečí, že by stěžovatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobu směřující proti rozhodnutí o odvolání městský soud zamítl rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 15 A 52/2022‑60; stěžovatelem podanou kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 Azs 289/2022‑49. V něm Nejvyšší správní soud k podstatě případu shrnul, že po pečlivém seznámení se s předloženými utajovanými informacemi dospěl k závěru, že „lze na jejich základě spolehlivě učinit závěr o (potenciálním) bezpečnostním riziku plynoucím z pobytu stěžovatele na území ČR v podobě pobytu přechodného. Dané informace poskytují dostatečný obraz o jeho dlouhodobém (nikoliv jednorázovém či dočasném) udržování činností a kontaktů s osobami z kriminálního prostředí“.
[16] V opakované žádosti o povolení k přechodnému pobytu stěžovatel žádné nové skutečnosti, které má na mysli § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neuvedl. Tyto nové skutečnosti musejí být takové povahy, aby byly způsobilé zpochybnit předcházející závěry, jimiž bylo odůvodněno zamítnutí žádosti předchozí. V opačném případě by totiž žadateli postačovalo v opakované žádosti účelově uvést nové skutečnosti jakékoli povahy, což by mělo za následek založení pobytového oprávnění po dobu řízení o nové žádosti. Takový výklad nesledující smysl a účel právní úpravy je však nutno odmítnout.
[17] Za novou skutečnost ve výše uvedeném smyslu tak nelze považovat ani stěžovatelem tvrzený vztah s družkou (označovaný jako nový důvod žádosti o pobytové oprávnění), neboť již v předchozím řízení stěžovatel žádal o povolení k pobytu jako rodinný příslušník občana České republiky, konkrétně jako otec nezletilé dcery (občanky České republiky). Typově se totiž jedná o shodný důvod, pro který se stěžovatel považuje za rodinného příslušníka občana EU, který však sám o sobě není způsobilý zpochybnit závěry rozhodnutí žalovaného o žádosti ve věci samé, a tedy v případě opakovaně podané žádosti založit oprávnění k pobytu.
[18] V nyní souzené věci tak stěžovatel podal opakovanou žádost, v níž neuvedl nové skutečnosti ve smyslu § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Nemohlo tedy dojít k založení pobytového oprávnění stěžovatele dle § 87y odst. 1 písm. a) téhož zákona. Ani přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by proto stěžovatel pobytové oprávnění nezískal, neboť jeho opakovaná žádost žádné pobytové oprávnění nezaložila. Případné odložení účinnosti vydaného správního rozhodnutí by proto nebylo způsobilé odvrátit újmu spojenou s nutností stěžovatele vycestovat z území.
[19] Přesto se Nejvyšší správní soud nad rámec nezbytných rozhodovacích důvodů stručně vyjádří i ke stěžovatelem tvrzené újmě odvozované od negativního zásahu do jeho vztahu s nezletilou dcerou a družkou (obě občanky České republiky).
[20] V daném případě styk stěžovatele s dcerou a plnění vyživovací povinnosti k ní nejsou bezpodmínečně spjaty s nutností dlouhodobější přítomnosti stěžovatele na území České republiky. Stěžovatel s dcerou a matkou své dcery nežije ve společné domácnosti. Ani judikatura Nejvyššího správního soudu přitom stěžovatelem tvrzený nejlepší zájem dítěte neabsolutizuje a nevylučuje, že by při posouzení individuálních okolností věci nemohl převážit jiný konkurující zájem. Stěžovatelova dcera nadále může na území České republiky pobývat s matkou, která o ni každodenně pečuje, přičemž nic nebrání tomu, aby stěžovatel dceru i družku vyživoval a finančně podporoval ze země původu. Kontakt s dcerou a družkou (osobou zúčastněnou na řízení) navíc není zcela vyloučen a je nadále možný v rámci podmínek vízového styku, neboť stěžovatel je držitelem krátkodobého schengenského víza (typu „C“) s platností od 3. 10. 2023 do 4. 10. 2025, s délkou pobytu 90 dnů a s vícenásobným počtem vstupů. Vztah s družkou navíc stěžovatel založil v době, kdy si již musel být vědom skutečnosti, že jeho další setrvání na území je značně nejisté.
[21] Stěžovatel rovněž není na území České republiky finančně odkázán na jinou osobu, nevlastní na území České republiky majetek, v České republice bydlí v pronájmu. Veškeré hmotné a rodinné zázemí má stěžovatel v zemi původu, kde žije jeho matka a bratr a kde stěžovatel vlastní nemovité věci (dům a byt). Pro odložení účinků napadeného rozhodnutí není relevantní ani to, že stěžovatel působí jako profesionální sportovec. V této souvislosti stěžovatel navíc žádné konkrétnější vazby neuvedl.
[22] Odhlížet v daném případě nelze ani od nutnosti naplnění další stanovené podmínky, a sice že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (zde zájmem na zachování veřejného pořádku). Žalovaný v této souvislosti ve vyjádření poukázal na skutečnost, že stěžovatel svým jednáním a aktivitami představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, přičemž skutečnosti dokládající toto nebezpečí zachycují utajované informace, které byly podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného. Existují zde tedy vážné obavy, že by odložení účinků rozhodnutí mohlo narušit veřejný zájem v takové intenzitě, že ochrana tohoto zájmu převažuje nad poskytnutím dočasné ochrany stěžovatelových práv do doby rozhodnutí soudu ve věci samé, k níž dojde v krátké lhůtě 90 dnů stanovené zákonem.
[23] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[24] Nejvyšší správní soud zároveň doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[25] Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil žalobci zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[26] Soudní poplatek lze zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1060525024.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu