1 Azs 250/2024 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobců: a) A. G., b) S. M., zastoupeni advokátem JUDr. Vítem Biolkem, MBA, LL.M., se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 696/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. OAM‑857/ZA‑ZA11‑ZA20‑2023 a č. j. OAM‑858/ZA‑ZA11‑ZA20‑2023, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, č. j. 32 Az 2/2024 ‑ 82,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Dne 7. 2. 2024 vydal žalovaný shora uvedená rozhodnutí, jimiž prohlásil opakované žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany za nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“). V rozhodnutí popsal, že žalobci neuvedli žádnou novou skutečnost ve smyslu § 11a zákona o azylu, která by v jejich případě odůvodňovala znovu posouzení azylových důvodů, a řízení proto zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci žalobami podanými ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud řízení spojil a žaloby rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.
[3] Rozsudek krajského soudu žalobci (dále „stěžovatelé“) napadli kasační stížností a samostatným návrhem požádali o přiznání odkladného účinku. V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatelé uvedli, že by v případě zamítnutí jejich návrhu byli nuceni vycestovat do země původu, kde by jim hrozilo riziko vážné újmy, spočívající v šikaně ze strany gruzínských úřadů, či několikaletý trest odnětí svobody. Vycestování by pro stěžovatele znamenalo i zásah do jejich soukromého a rodinného života, neboť by stěžovatelka a) v případě odsouzení stěžovatele b) zůstala sama na výchovu jejich nezletilého dítěte. Návrat do země původu by mohl zasáhnout do jejich práva na spravedlivý proces, protože by v České republice nemohli vykonávat svá procesní práva. Právní následky rozhodnutí znamenají pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která může vzniknout jiným osobám. V tomto případě navíc není možné dovozovat, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že stěžovatelé neuvedli dostatečné důvody pro vznik nenahraditelné újmy. Současně popsal, že situace stěžovatelů není natolik výjimečná oproti jiným žadatelům v obdobném postavení. Navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby návrhu stěžovatelů nevyhověl.
[5] Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelů na přiznání odkladného účinku posoudil ve smyslu § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. a na základě okolností uvedených níže odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[6] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možné odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Kasační soud se nejprve zabýval první podmínkou. Stěžovatelé svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodňují zejména následky, které by jim hrozily, pokud by byli nuceni vycestovat do země původu, neboť by bylo pravomocně ukončené řízení o jejich opakovaných žádostech o udělení mezinárodní ochrany. To však za současného stavu věcí není možné.
[12] Nejvyšší správní soud ve věci totožných stěžovatelů vydal dne 30. 10. 2024 rozsudek č. j. 2 Azs 86/2023 ‑ 35, kterým zrušil jak rozhodnutí žalovaného o prvotní žádosti o mezinárodní ochranu, tak rozsudek krajského soudu. Současně vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V tuto chvíli tak nemůže nastat situace, že by stěžovatelé byli v nejbližší době nuceni z České republiky vycestovat, neboť probíhá řízení o mezinárodní ochraně. Újma, kterou v návrhu popisují jim tak nyní nemůže vzniknout.
[13] První z podmínek pro přiznání odkladného účinku nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že obě podmínky musí být splněny kumulativně, kasační soud se již naplněním druhé z podmínek nezabýval. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Pro úplnost soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 ‑ 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2024
Ivo Pospíšil
předseda senátu