č. j. 51 Af 9/2023–58
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci
žalobce: obec Předslavice
sídlem Předslavice 17, 387 01 Předslavice
zastoupen advokátem JUDr. Lubošem Průšou
sídlem tř. Národní svobody 32/11, 397 01 Písek
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2023, č. j. 22791/23/5000-10612-713127
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobci byly Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „poskytovatel“) poskytnuty dotace na celkem 4 projekty, při jejichž realizaci byl žalobce povinen postupovat v souladu s platným zněním zásad podprogramu Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2013, č. j. 27142/2013-52 (dále jen „Zásady“). Konkrétně se jednalo o tyto projekty:
projekt s názvem „Obnova retenční nádrže p.č.kat. 16 v k.ú. Marčovice po přívalovém deští 2013“ (dále také „projekt č. 1“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-24680-1/2014-55 ze dne 15. 10. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 1“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 400 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 2 771 287,20 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 494 158,00 Kč;
projekt s názvem „Obnova retenční nádrže p.č.kat. 20 v k.ú. Kakovice po přívalovém dešti 2013“ (dále také „projekt č. 2“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-24680-2/2014-55 ze dne 15. 10. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 2“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 600 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 3 015 145,76 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 713 630,00 Kč;
projekt s názvem „Oprava hráze v k.ú. Marčovice po povodni 2013“ (dále také „projekt č. 3“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-42250-2/2014-55 ze dne 09. 12. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 3“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 090 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 2 384 148,00 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 145 732,00 Kč;
projekt s názvem „Oprava vodoteče v k.ú. Kakovice po povodni 2013“ (dále také „projekt č. 4“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 117D914003467 ze dne 29. 12. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 4“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 1 650 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 1 875 969,00 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 688 372,00 Kč;
2. Finanční úřad pro Jihočeský kraj (správce daně) započal v roce 2021 daňovou kontrolu v rozsahu všech povinností a podmínek dotace u těchto projektů. Dospěl k závěru, že žalobce porušil postup při zadávání veřejných zakázek tím, že neoprávněně rozdělil předmět veřejných zakázek, který vykazoval prvky věcné, místní, funkční i časové souvislosti, na jednotlivá dílčí výběrová řízení. Tím došlo k porušení Zásad u všech těchto projektů, což vedlo k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků, tedy k porušení rozpočtové kázně. Správce daně stanovil odvod pro porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z každé poskytnuté dotace, celkem 2 260 473,00 Kč prostřednictvím platebního výměru ze dne 30. 11. 2022, č. j. 2156807/22/2200-31471-304765.
3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) zamítl odvolání žalobce a platební výměr správce daně potvrdil.
4. Žalobou ze dne 20. 9. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
5. Žalobce vznáší dva okruhy žalobních námitek, které následně v žalobě rozpracovává. Jádro žaloby tvoří první okruh námitek, jimiž žalobce brojí proti závěru žalovaného, že uměle rozdělil v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „ZVZ“) jedinou zakázku na čtyři dílčí zakázky podřízené méně přísnému způsobu zadávání zakázek. Dle žalobce není mezi těmito zakázkami funkční souvislost (§ 13 odst. 3 a odst. 8 ZVZ), žádné funkční propojení (funkční spojení např. dvou chodníků), jak má popisovat rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 a rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 10. 2020, C-16/98, obdobně i komentářová literatura; dále srov. i § 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Taková funkční souvislost zde dle žalobce není dána, stavby nejsou jakkoli stavebně či technicky spojeny, správce daně takové spojení neprokázal a ani nezkoumal.
Hovoří-li žalovaný o plnění zakázek stejného nebo srovnatelného druhu, jedná se o věcnou souvislost, nikoli funkční. Rezignace na naplnění tohoto znaku a spokojení se pouze s místní a časovou souvislostí a obdobnosti plnění by dle žalobce směřovalo k absurdním závěrům (např. nutnost všechny stavební práce v obci v daném roce posuzovat jako jedinou zakázku). K tomu žalobce rozporuje interpretaci a aplikaci judikatury Nejvyššího správního soudu učiněnou žalovaným. Vedle toho bylo na každý projekt žádáno o dotaci samostatně a musela zde být i přiložena daná smlouva o dílo. MMR neumožňovalo podání žádosti o dotace na více stavebních akcí společně (viz Pokyny MMR pro žadatele). Dle žalobce zde nebyla ani přímá časová souvislost, neboť po povodních podal u MMR postupně čtyři žádosti a nevěděl, zda uspěje. K přiznání a vyplacení dotace musel vykázat existenci smlouvy o dílo na každou z těchto akcí.
6. Druhým okruhem námitek žalobce brojí proti nepřezkoumatelnému uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v nepřiměřeně vysoké výši odporující zákonným kritériím proporcionality dle § 44a odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v rozhodném znění. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal s okolnostmi odůvodňující stanovení odvodu v nižší částce. K tomu uvádí jednotlivé důvody včetně svých námitek proti odůvodnění žalovaného rozhodnutí (konkrétně viz níže v rámci posouzení věci krajským soudem).
7. Žalovaný ve svém vyjádřené ze dne 3. 11. 2023 navrhl podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou.
8. Základní otázkou dle žalovaného je to, zda jednotlivé zakázky spolu souvisí v takové míře, že byl žalobce povinen k těmto přistupovat jako k jednomu zadávacímu řízení v podlimitním režimu, nebo zda byl oprávněn tyto rozdělit na čtyři zakázky malého rozsahu. Žalovaný nemá pochyb o místní a časové souvislosti těchto zakázek. Sporná je souvislost funkční. I tuto souvislost považuje žalovaný za naplněnou, neboť všechny zakázky byly realizovány za účelem totožné potřeby – za účelem opravy a obnovy vodních staveb v postižených živelnou pohromou přívalovými dešti v červnu 2013. Žalovaný proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že zde není funkční souvislost, neboť jednotlivé stavby nejsou propojeny například kanálem, potokem, společnou manipulací, sousedství, potrubní sítí, rozvody a podobně, tedy neplní společnou funkci. Žalovaný proto setrvává na tom, že všechny 4 veřejné zakázky spolu úzce souvisely a spočívaly v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, pročež tvořily jeden předmět.
9. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že odvod by byl uložen v nepřiměřeně vysoké výši nebo že jeho výše by byla nedostatečně odůvodněna. Žalobcem uváděné skutečnosti nemohly být zohledněny tak, jak je v žalobou napadeném rozhodnutí popsáno.
10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).
11. Žaloba není důvodná.
12. Zdejší soud se již v minulosti věnoval žalobcem předkládané otázce v prakticky skutkově a právně totožných věcech. V rozsudku ze dne 26. 2. 2019, č. j. 57 Af 13/2018-42, se krajský soud zabýval tím, zda se obec Hracholusky v rámci tohoto dotačního programu dopustila totožného pochybení, když při opravě dvou místních komunikacích ve dvou různých osadách řešila každou z oprav samostatnou veřejnou zakázkou. Krajský soud dospěl k závěru, že věcná či funkční souvislost je dána, jestliže byly obě veřejné zakázky zrealizovány za účelem totožné potřeby a ani skutečnost, že bylo požádáno o dotaci na každou akci zvlášť neznamená, že předmět zakázek neplní stejnou funkci, stejný účel, nesměřuje ke stejnému cíli. Se závěry zdejšího rozsudku se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 1 Afs 132/2019-76, kasační stížnost obce zamítl. Ústavní stížnost obce byla usnesením ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. III ÚS 1722/21, odmítnuta.
13. Obdobně tak i v případě obce Putim a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018-32, kterým byl zrušen rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2018, č. j. 51 Af 22/2017-44. I zde v případě opravy dvou pozemních komunikacích po povodni dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že ačkoli se jedná o dvě samostatné pozemní komunikace, je zde funkční souvislost dána.
14. Krajský soud neshledal důvod, pro který by se měl od závěrů uvedených rozhodnutí odchýlit, tím spíše že i sama žalobní argumentace je v podstatných rysech obdobná až totožná.
15. Podle § 12 odst. 2 ZVZ platí, že podlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle odstavce 1. Podle odst. 3 téhož ustanovení se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.
16. Podle § 13 zákona o veřejných zakázkách, platí, že (1) Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky se pro účely tohoto zákona rozumí zadavatelem předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty. (2) Předpokládanou hodnotu stanoví zadavatel v souladu s pravidly stanovenými v tomto zákoně a na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění; nemá-li zadavatel k dispozici takové údaje, stanoví předpokládanou hodnotu na základě údajů a informací získaných průzkumem trhu s požadovaným plněním, popřípadě na základě údajů a informací získaných jiným vhodným způsobem. Pro stanovení výše předpokládané hodnoty je rozhodný den odeslání oznámení či výzvy o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění. (3) Zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v tomto zákoně. (4) Je-li veřejná zakázka rozdělena na části, je pro stanovení předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky. … (8) Při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. To neplatí pro dodávky nebo služby, jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel tyto dodávky nebo služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb; zadavatel je však povinen vždy dodržet zásady podle § 6 odst. 1.
17. Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech je neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.
18. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v uváděném rozsudku v bodě 37, „[p]ři posuzování, zda zadavatel rozdělil v rozporu se zákonem předmět jediné veřejné zakázky na více veřejných zakázek, je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu třeba přihlížet ke všem místním, časovým, věcným, funkčním a technologickým souvislostem předmětů případných jednotlivých veřejných zakázek, přičemž za jednu veřejnou zakázku je možné považovat i plnění relativně samostatná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 2 Afs 198/2006 - 69, č. 1896/2009 Sb. NSS; závěry tohoto rozsudku se sice vztahují k předchozí právní úpravě, nicméně jsou použitelné i ve vztahu k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudcích ze dne 15. 12. 2010, č. j. 2 Afs 55/2010 - 173, či ze dne 19. 1. 2012, č. j. 7 Afs 24/2011 - 5). Základním kritériem posouzení předmětu zakázky, zda jde o více samostatných předmětů, nebo jeden předmět, je právě souvislost. Jestliže spolu předměty zakázek místně, časově, věcně, funkčně a technologicky souvisejí, je při stanovování předpokládané hodnoty třeba vycházet z hodnoty spolu souvisejících plnění, jež mají být předmětem veřejné zakázky. Smyslem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je určení právního režimu, v němž má být veřejná zakázka „soutěžena“, přičemž přísnost právního režimu je odstupňována právě podle předpokládané hodnoty veřejné zakázky.“
19. Žalobce rozporuje naplnění funkčního kritéria, nicméně i toto kritérium bylo naplněno. Žalobce zadal ve shodném okamžiku čtyři veřejné zakázky na práce spočívající v obnově/opravě retenčních nádržích a vodoteče po přívalovém dešti v červnu 2013 na území obce. Potřeba opravy těchto staveb, které slouží ke stejnému účelu, kterým je regulace vody v krajině a zabezpečení ochrany proti povodním, byla ve všech případech vyvolána živelnou pohromou a za tímto účelem žalobce obdržel na všechny akce účelovou dotaci ze státního rozpočtu. K zakázkám byly osloveny 3, a to PROTOM Strakonice, s. r. o., ZNAKOM, a. s., KVINT Vlachovo Březí spol. s r. o. V případě projektu č. 1 a 2 uspěla společnost ZNAKON, v případě projektu 3 a 4 uspěla společnost PROTOM. Jednotlivé smlouvy o dílo byly podepsány dne 20. 5. 2014 a ani relativizace časové souvislosti žalobcem není důvodná.
20. Poptávaná plnění v témže časovém období nemusí být věcně zcela totožná, pro účely určení předpokládané hodnoty dle § 13 zákona o veřejných zakázkách stačí, jsou-li obdobná, za týchž podmínek ohledně charakteru plnění. Ostatně, kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti ani nemusí být vždy splněna všechna (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018-32, nebo dřívější rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 2 Afs 198/2006-69). Dílčí rozdíly v pracích díla nezpůsobují, že by spolu veřejné zakázky nesouvisely. Souvislost jednotlivých zakázek dokresluje i to, že mohl být osloven totožný okruh dodavatelů a v případě dvojic akcí byla vybrána stejná společnost.
21. S argumentem absence faktické funkční spojitosti, propojení a apod. se krajský soud s ohledem na uvedené neztotožnil. Ostatně právě tuto argumentaci samostatnosti staveb a jejich možnosti samostatného užívání Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 Afs 246/2018-32 odmítl v bodě 23 jako nesprávnou, neboť takto „úzce však funkční souvislost pojímat nelze, nejde pouze o komplementaritu zadávaného plnění, nýbrž o širší funkční souvislost, která je dána např. i jednotným záměrem na straně zadavatele či obecnější společnou funkcí předmětů dotčených veřejných zakázek. Stěžovatel správně poukazuje na skutečnost, že společný záměr spočíval v potřebě obnovy dopravní infrastruktury obce, která byla poškozena přívalovými dešti. Ani skutečnost, že si žalobkyně požádala o dotaci na každou akci zvlášť, neznamená, že předmět plnění zakázek neplní stejnou funkci. Účel obou poskytnutých dotací zde byl stejný.“
22. Ani námitky týkající se § 13 odst. 3 a odst. 8 ZVZ neshledal krajský soud důvodnými. Dle odst. 3 platí, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v tomto zákoně. Dle odst. 8 platí, že při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. To neplatí pro dodávky nebo služby, jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel tyto dodávky nebo služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb; zadavatel je však povinen vždy dodržet zásady podle § 6 odst. 1. Jak popsal již v bodě 40 rozsudku č. j. 1 Afs 132/2019-76 Nejvyšší správní soud a krajský soud se s jeho hodnocením plně ztotožňuje, „[z]ákaz rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovené finanční limity podle § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, platí pro režim veřejných zakázek obecně, tedy i pro veřejné zakázky na stavební práce. V rozhodnutí žalovaného nebylo vytýkáno porušení „sčítací povinnosti“ dle § 13 odst. 8 zákona o veřejných zakázkách. Ustanovení § 13 odst. 8 zákona o veřejných zakázkách bylo uvedeno s poukazem na smysl úpravy, že nesmí docházet k umělému snižování předpokládaných hodnot veřejných zakázek, neboť § 13 odst. 8 zákona o veřejných zakázkách je pro zákaz umělého snižování předpokládané hodnoty veřejné zakázky pravidlem podpůrným.“ V bodě 42 poté dále popsal, že [v]e vztahu k posouzení zadání zakázek v rozporu s § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách není možné zohledňovat ani ekonomické důvody, které k rozdělení zakázek vedly. Stěžovatelce by nemohlo být vytýkáno rozdělení zakázek, pokud by je zadala sice odděleně, ale použila by režim zadávacího řízení odpovídající společné hodnotě obou zakázek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018 - 32). K této námitce tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že pro posouzení toho, zda došlo, nebo nedošlo k porušení rozpočtové kázně, není podstatné, jaká pohnutka vedla zadavatele k rozdělení, zda zakázku rozdělil právě proto, aby ji mohl zadat v méně přísném režimu, či zda jej k tomu vedly jiné důvody. Podstatný je důsledek takového rozdělení. Absenci úmyslu vyhnout se přísnějšímu režimu veřejných zakázek lze zvažovat až ve fázi stanovení výše odvodu.“
23. Důvodné není ani tvrzení žalobce, že MMR neumožňoval podání žádosti o dotaci na více stavebních akcí společně. Nehledě na Pokyny MMR pro žadatele, žalobce v této věci pomíjí, že „[m]ožnost rozdělit veřejnou zakázku výslovně upravuje § 98 zákona o veřejných zakázkách. Podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že „zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.“ Ustanovení § 98 zákona o veřejných zakázkách nabízí zákonem aprobovaný způsob, jak veřejnou zakázku zadat jako jeden celek, ale s více částmi. Rozdělení veřejné zakázky na části však nic nemění na zákazu dle 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách rozdělit předmět veřejné zakázky tak, že tím dojde ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovené finanční limity. I judikatura správních soudů, v níž je tato možnost zadání veřejných zakázek po částech ve spojení se zákazem rozdělení předmětu veřejných zakázek dle § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách výslovně uváděna, je veřejně dostupná.“ (rozsudek č. j. 1 Afs 132/2019-76). Takovým postupem mohl žalobce realizovat jedinou veřejnou zakázku a následně uzavřít více smluv o dílo s různými zhotoviteli.
24. Daňové orgány postupovaly při stanovení výše odvodu dle pokynu č. GFŘ – D – 53 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně, ze dne 7. 1. 2022, č. j. 85547/21/7700-40500-711175 (dále jen „Pokyn“). Dle čl. I bodu 12 přílohy pokynu je stanoven pro neoprávněné rozdělení předmětu plnění veřejné zakázky odvod ve výši 25 % - 50 % z částky použité na financování veřejné zakázky. Odvod správce daně stanovil při spodní hranici uvedeného rozpětí. Dle čl. III, bod 4 Pokynu je způsob stanovení výše odvodu dle přílohy závazný, v nižší částce lze stanovit odvod jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Dle čl. IV Pokynu má být pak prostředek sazby výchozí úrovní, od které se buď odvod snižuje, nebo zvyšuje. Již samotný pokyn v sobě obsahuje určitou reakci na míru závažnosti toho či onoho provinění a sám o sobě přispívá právní jistotě a legitimnímu očekávání subjektů.
26. Správce daně na str. 15 a 16 popsal, že v neprospěch žalobce hodnotil, že se jednalo o čtyři obdobné zakázky o dané celkové hodnotě s oslovením totožných společností. Neoprávněné rozdělení předmětu zakázky považoval správce daně za závažné porušení, které mohlo mít vliv na efektivitu vynaložených prostředků. Ve prospěch žalobce správce daně zohlednil naplnění účelu dotace, dodržení termínů a parametrů, jakož i to, že byl zvolen alespoň nějaký druh zadávacího řízení, čímž bylo dosaženo alespoň minimální hospodářské soutěže. Odvod proto správce daně stanovil na spodní hranici dle Pokynu, což shledal přiměřeným. Dle krajského soudu tak daňové orgány naplnily požadavek principu proporcionality a dospěly k závěru o vyměření odvodu na spodní hranici sazby dle Pokynu, k čemuž bylo vysvětleno i to, proč nebyl shledán důvod pro stanovení odvodu nižšího (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2023, č. j. 10 Afs 56/2023-36). Právě tyto důvody následně žalobce rozporuje (viz níže bod 28 a další).
27. Žalobce vychází z toho, že žalovaný a správce daně sice zohlednili ve prospěch žalobce některé skutečnosti, není však zřejmé, jakou měrou. Jak krajský soud popsal, správce daně uvedl své úvahy, které jej vedly ke stanovení výše odvodu a krajský soud tyto úvahy shledává zcela dostatečnými, a to i v kontextu samotného Pokynu a zvolené spodní hranice procentního rozpětí, když současně nebyly shledány důvody pro to, aby se od stanovených mezích. Jak Nejvyšší správní soud vysvětluje, úvahu o výši a přiměřenosti odvodu „nelze ztotožnit s matematickým výpočtem či jiným vzorcem, protože skutkové okolnosti mohou být (a zpravidla jsou) natolik odlišné, nebo jen v částech shodné, že není možné je podřadit pod jakýkoli konkrétnější algoritmus“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 3 Afs 127/2019-50, bod 24)“. Subjektivní nesouhlas žalobce nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
29. Žalobce (d) má dále za to, že jeho postup jako zadavatele v podstatě odpovídal zákonnému postupu s výjimkou toho, že neoslovil nejméně pět uchazečů, ale tři a současně zveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na úřední desce, jinou nabídku však neobdržel. Svůj postup považuje žalobce na vyšší úrovni, než zákon vyžaduje. Žalobce však postupoval v nesprávném režimu a to, že současně vyvěsil každou ze zakázek na úřední desku, bylo hodnoceno k jeho prospěchu a zohledněno taj, jak krajský soud shrnul výše a žalobce toto hodnocení v rámci své žaloby i cituje. Není zřejmé, v čem by měly být závěry daňových orgánů nepřezkoumatelné. Nesouhlasí-li žalobce se závěry daňových orgánů, nejedná se o nepřezkoumatelnost.
30. Co se týče otázky, zda (e) žalobce postupoval hospodárně, resp. z ničeho neplyne, že by postupoval nehospodárně a že při řádném postupu bylo možno dosáhnout výhodnější ceny, i daňové orgány uvádí, že takovou skutečnost nelze s jistotou zjistit a vychází pouze z toho, že takovou skutečnost nelze vyloučit. Tvrdí-li žalobce, že naplnil účel dotace ze 100 % bez jediného pochybení, ani daňové orgány nepopírají, že by účel dotace nebyl naplněn a tuto skutečnost hodnotí ku prospěchu žalobce.
31. Argumentace (g) stavem a podobou rozpočtu obce tak, jak sám žalobce naznačuje, není sama o sobě důvodná tak, jak krajský soud uvedl již shora v bodě 25. Na věci nic nemění ani poukaz žalobce na to, že je územně samosprávným celkem a plní úkoly v rámci přenesené státní správy.
32. Stejně tak krajský soud neshledává jakýchkoli vad v postupu daňových orgánů v návaznosti na argumentaci, že (h) žalobce k rozdělení zakázky nepřistoupil úmyslně. To ostatně plyne i z jeho argumentace, kterou se krajský soud zabýval v předcházející části. Daňové orgány z této skutečnosti vychází.
33. Žalobce rovněž poukazuje na to, že (f, g, j) MMR neshledalo jakýchkoli pochybení; žalobce nabyl dotaci v dobré víře, předložil požadované listiny a MMR jej nikdy na možnost pochybení neupozornilo. To však na věci nic nemění, stejně tak na věci nic nemění, že správce daně zjistil pochybení po 8 letech; k prekluzi nedošlo. Jak popsal již Nejvyšší správní soud „[s]kutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy…“ (rozsudek č. j. 6 Afs 246/2018 – 32), což v tomto případě nenastalo, resp. žalobce takovou skutečnost netvrdí.
34. Žalobce porušil postup zadávání zakázky dle ZVZ tak, jak je popsáno v předcházející části žaloby. Správce daně na základě této skutečnosti přikročil k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně, přičemž zdůvodnil, proč uložil odvod v dané výši. Jedná se o přezkoumatelnou úvahu. Žalobce považuje uložený odvod za nepřiměřený, poukazuje na různé skutečnosti, nicméně se jedná o skutečnosti, které byly vzaty v potaz. Subjektivní nesouhlas žalobce s tím, jak byly tyto skutečnosti vzaty v potaz, když on sám by jim přisuzoval vyšší váhu tak, že uložený odvod by byl nižší není něčím, na základě čeho by krajský soud mohl dospět k závěru, že daňové orgány ve svém postupu pochybily.
35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 16. října 2024
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
předseda senátu
Shoda s prvopisem: J. M.