4 Azs 180/2024-36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. M., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, č. j. OAM‑710/BA‑BA07‑ZA21‑2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 19 Az 21/2024‑18, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nepřípustnosti (opakované) žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
[2] Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl v něm, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou splněny, neboť zde sdílí společnou domácnost se snoubenkou, která je státní příslušnicí České republiky, a má v úmyslu s ní během dvou týdnů uzavřít sňatek. Nadto odkázal na příslušné části odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS, a ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011‑100.
[3] Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Stěžovatel si musel být vědom svého nejistého pobytového statusu. Svou partnerku zmínil až při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, aniž by takto argumentoval již v žalobě. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl rovněž odůvodněn odlišnými skutečnostmi. Smyslem odkladného účinku podle žalovaného není suplovat povolení k pobytu.
[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[6] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek lze přiznat pouze vůči soudnímu rozhodnutí, vůči němuž směřuje kasační stížnost, případně proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž směřovala žaloba.
[7] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí – stejně jako návrh na přiznání odkladného účinku žaloby – splňovat obecné náležitosti podání uvedené v § 37 odst. 3 s. ř. s. To znamená, že z něj musí být patrné, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsán a datován. Stěžovatel by v něm měl označit kasační stížnost, které navrhuje přiznat odkladný účinek, jakož i soudní nebo správní rozhodnutí, jehož se má odkladný účinek týkat. Dále by měl doložit naplnění zákonných podmínek a navrhnout výrok rozhodnutí.
[8] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Je na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[9] Pro rozhodnutí o nyní posuzovaném návrhu na přiznání odkladného účinku bylo rozhodné, že tvrzení stěžovatele týkající se jeho snoubenky není v souvislosti s neudělením mezinárodní ochrany způsobilé odůvodnit hrozbu vážné újmy. Takovýto vztah stěžovatele je z hlediska rozhodování o žádosti o udělení mezinárodní ochrany bez významu, a nemůže být ani důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud mohl přiznat odkladný účinek napadenému rozsudku, případně jemu předcházejícímu rozhodnutí žalovaného.
[10] K odkazu stěžovatele na usnesení NSS č. j. 5 As 73/2011‑100 kasační soud uvádí, že měl‑li by důvod přiznání odkladného účinku spočívat v zajištění výkonu práva osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti a činit úkony standardně s takovým řízením spojené, pak by v takových případech odkladný účinek musel být přiznáván automaticky, což je v rozporu s právním názorem rozšířeného senátu (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, č. 4039/2020, body 57 a 58). To, že se stěžovatel v důsledku případného opuštění území státu nebude moci osobně domáhat ochrany v řízení o kasační stížnosti, ještě neznamená nepřípustný zásah do jeho práva na soudní ochranu.
[11] Za situace, kdy stěžovatel neprokázal existenci závažné újmy, která by mu hrozila v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud tuto újmu nepoměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Stejně tak se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.
[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 téhož zákona nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2024
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu