č. j. 20 Ad 27/2024 – 31
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci
žalobce: R.K.
zastoupený I. V.
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2023/251577-923, č. j. MPSV-2024/98827-923,
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě („úřad práce“) rozhodnutím ze dne 13. 11. 2023, č. j. 131051/2023/HAV (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od dubna 2023. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal a žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2023/251577-923, č. j. MPSV-2024/98827-923 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil, proto proti němu brojil včasnou žalobou, jelikož měl za to, že není schopen zvládat základní životní potřeby osobní hygiena a mobilita.
II. Napadené rozhodnutí a rozhodné skutečnosti ze správního spisu
2. Dne 17. 4. 2023 požádal žalobce úřad práce o příspěvek na péči.
3. Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023, č. j. 76571/2023/HAV, úřad práce žalobci příspěvek na péči nepřiznal, jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná (dále jen „OSSZ“) potřebuje žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc se zvládáním dvou základních životních potřeb (dále též „ZŽP“): péče o zdraví a péče o domácnost.
4. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023, č. j. MPSV-2023/152462-923, rozhodnutí úřadu práce ze dne 22. 6. 2023 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný shledal rozpory v hodnocení ZŽP mobilita a osobní aktivity, chyby ve výroku a současně zavázal úřad práce, aby řádně vypořádal námitku podjatosti.
5. Rozhodnutím ze dne 20. 9. 2023, č. j. 112303/2023/HAV, úřad práce žalobci přiznal příspěvek na péči ve výši 880 Kč od dubna 2023. Kvůli tomu, že se úřad práce opětovně nevypořádal s námitkou podjatosti, zrušil žalovaný i toto rozhodnutí úřadu práce, a to rozhodnutím ze dne 13. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/217476-923, a věc vrátil úřadu práce k dalšímu řízení. Zavázal úřad práce, aby objasnil námitku podjatosti a zabýval se žádostí žalobce, aby jeho zdravotní stav přezkoumala posudková komise v Českých Budějovicích.
6. Dne 23. 10. 2023 se k úřadu práce dostavila zmocněnkyně žalobce a vysvětlila, že v roce 2019 zastupovala svého manžela v řízení o příspěvku na péči. Jeho zdravotní stav posoudila OSSZ Karviná, v odvolacím řízení posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí Ostrava, oba posudky shledaly, že je třeba manželu zmocněnkyně přiznat příspěvek na péči v I. stupni závislosti. Poté, co rozhodnutí o odvolání zrušil krajský soud, nechal žalovaný vypracovat nový posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích a tato komise shledala, že lze u manžela zmocněnkyně shledat II. stupeň závislosti. Následně zmocněnkyně žalobce popsala nepříznivý zdravotní stav žalobce.
7. Úřad práce následně prvostupňovým rozhodnutím přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč od dubna 2023 a současně se zabýval námitkou podjatosti.
8. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce prostřednictvím své zmocněnkyně dne 22. 11. 2023 odvoláním. V něm zmocněnkyně žalobce uvedla, že nesouhlasí s přiznáním pouze tří ZŽP, a to péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Měla za to, že žalobce nezvládá i ZŽP stravování, tělesná hygiena a mobilita. Žalobce trpí cirhózou jater, proto musí dodržovat přísný dietní program, zmocněnkyně vše vaří ve vývarech, aby tělu dodala všechny potřebné látky. Zajišťuje veškeré stravování žalobce. Žalobce nemá stabilitu, proto jej zmocněnkyně myje a musí mu být nápomocná. Nechodí ven, nezvládá chodit po schodech, k lékařům žalobce vozí sanitka se dvěma řidiči, kteří jej snášejí ze schodů v sedátku. Byt nepouští. Praktický lékař musí žalobce navštěvovat, injekce mu podává doma sestra z psychiatrické ambulance. Pedikúru a holiče má zajištěné doma. Žalobce trpí atrofií svalů, několikrát spadl a naposledy si zlomil 4 bederní obratle. Navíc má 10 litrů ascitu, proto je vratký, nemá sílu v nohách, stabilitu, hodně padá. Většinu dne prospí, je stále unavený, vyčerpaný braním velkého množství léků.
9. K odvolání zmocněnkyně žalobce předložila mimo jiné lékařskou zprávu MUDr. D. K. ze dne 5. 10. 2023, ve které lékař uvedl, že žalobce nezvládá: chůzi po schodech (ke každému vyšetření je z bytu odvážen v sedačce sanitkou), byt neopouští, k praktickému lékaři nedojde, pacienta lékař navštěvuje doma, zajišťuje domácí cestou odběry krve, injekce mu chodí podávat sestra z psychiatrické ambulance, z bytu žalobce nevychází. Sprchování je možné s pomocí matky, žalobce je vratký. Trpí atrofií svalů a ascitem. Doporučenou transplantaci jater není žalobce schopen zvládnout vzhledem k celkovému stavu, kvůli slabosti, snížené svalové síle, oslabené motorice. Stravování zajišťuje matka (nutná potrava s větším množstvím proteinů, s omezením soli).
10. Pro účely odvolacího řízení nechal žalovaný vypracovat posudek posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí Ostrava (dále jen „PK MPSV Ostrava“) ze dne 5. 4. 2024.
11. Zmocněnkyně žalobce v odvolacím řízení předložila novou lékařskou zprávu praktického lékaře žalobce MUDr. K. ze dne 5. 10. 2023. K té PK MPSV sdělila, že lékař uvádí, že je žalobce chronicky nemocen bez objektivního vyšetření. Dále uvádí výčet základních životních potřeb a hodnotí je, i když nemá specializaci posudkového lékaře. PK MPSV se zabývala zvládáním ZŽP mobilita, stravování a tělesná hygiena. Měla za to, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I.
12. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
III. Žaloba
13. V žalobě proti napadenému rozhodnutí zmocněnkyně žalobce namítala, že žalovaný nesprávně posoudil zdravotní stav žalobce.
14. Namítala, že sociální šetření bylo provedeno dne 23. 4. 2023, od té doby se zdravotní stav žalobce výrazně zhoršil.
15. K zvládání ZŽP tělesná hygiena a mobilita uvedla, že je žalobce křehký, trpí neuropatií, atrofií svalů, končetiny tenké, pouze kost a kůže, v břiše 12 litrů ascitu. Po bytě se nepohybuje s berlemi, několikrát s nimi spadl, proto lékař doporučil pohybovat se s podporou nábytku. Hrozí mu pády, při pádu ve sprše si zlomil 4 obratle. Ve sprše má nainstalovaná madla, drží se jich a zmocněnkyně jej myje. Za žalobcem dojíždí lékař, depotní injekce mu aplikuje ošetřovatelská služba. K odborným lékařům vozí žalobce sanitka, sanitáři jej snášejí v sedačce ze schodů.
16. K zvládání ZŽP stravování zmocněnkyně sdělila, že musí u žalobce zachovávat příjem tekutin do 1,5 litru denně z důvodu cirhózy jater. U stravy je potřeba kontrolovat množství tekutin, bílkovin. Kvůli cirhóze jater by neměl přijmout více než 1,5 litru tekutin denně a měl by jíst dostatek bílkovin, dle nefrologa by měl hodně pít a nepřijímat mnoho bílkovin. Stravu je tak třeba balancovat. Zmocněnkyně žalobci denně připravuje zeleninové a ovocné Zapíjet musí 21 tablet léků.
17. Zmocněnkyně má 76 let, žalobce nemůže žít bez pomoci druhé osoby. Zvýšení příspěvku na péči by umožnilo oslovit pečovatelskou službu, což by zmocněnkyni ulehčilo péči o žalobce.
18. Z uvedených důvodů zmocněnkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
19. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podrobně popsal průběh správního řízení, zopakoval závěry uvedené v posudku PK MPSV a v napadeném rozhodnutí. Doplnil, že k základním životním potřebám mobilita, stravování a tělesná hygiena se vyjádřila PK MPSV ve svém posudku ze dne 5. 4. 2024, neboť byly namítány v odvolání. Péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost byly zohledněny jako nezvládané. Co se týká výše příspěvku na péči s tím, že nepokryje veškerou péči o žalobce a v případě, kdy by byl uznán osobou závislou ve stupni II, mohl by si dovolit pečovatelskou službu, žalovaný uvádí, že dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb. Účelem příspěvku na péči je pouze se podílet na úhradě zvolené formy pomoci, nikoli ji vždy v plné výši saturovat. Zvolení formy poskytované pomoci je na odvolateli (případně na pečující osobě) s ohledem na jeho potřeby, dostupnost služeb či jiných kritérií, výši příspěvku na péči nelze stanovit dle zvolené formy poskytované pomoci, ale dle rozsahu schopnosti zvládat základní životní potřeby, jež vychází z posouzení zdravotního stavu. Příspěvek na péči neslouží k úhradě doplatků za léky.
20. Žalovaný navrhoval, aby krajský soud žalobu zamítl.
V. Posouzení věci krajským soudem
21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.)]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť s tímto postupem účastníci řízení souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a soud zároveň shledal, že zde jsou důvody pro postup podle § 76 odst. 1 s. ř. s.
22. Žaloba je důvodná.
23. Poskytování příspěvku na péči je upraveno v zákoně o sociálních službách a vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“). Pro účely poskytování příspěvku na péči jsou rozlišovány čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je posuzováno zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
24. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, ve stupni III (těžká závislost) pro neschopnost zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb a ve stupni IV (úplná závislost), jestliže není schopna zvládat devět nebo deset těchto potřeb.
25. Obsahové vymezení jednotlivých životních potřeb stanoví vyhláška v příloze č. 1. Přitom platí, že pokud není osoba schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 vyhlášky, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 2a vyhlášky).
26. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky se za neschopnost zvládání základní životní potřeby považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za přijatelný standard se přitom považuje zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
27. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.
28. V řízení o přiznání příspěvku na péči je stěžejním důkazem odborný posudek zdravotního stavu a závislosti na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-60, či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009‑104).
29. Z judikatury NSS i správních soudů vyplývá konstantně zastávaný názor, že posouzení stupně závislosti pro účely rozhodování o příspěvku na péči musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, kterými jsou nález vydaný poskytovatelem zdravotních služeb, výsledek sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, výsledek funkčního vyšetření a výsledek vyšetření posuzujícího lékaře; v rámci odvolacího řízení je tímto vyšetřením posudek posudkové komise MPSV podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz blíže např. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009 č. j. 4 Ads 57/2009-53).
30. Posouzení zdravotního stavu je přitom vždy věcí odborně medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vychází z vyjádření subjektů, které tyto znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení posudku zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 č. j. 3 Ads 24/2013-34). Pokud by z podkladů lékařského posudku vyplývalo, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby by přesto takovou základní životní potřebu považovaly za zvládanou, bylo by jejich povinností tento svůj závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32).
31. Posudková komise se musí vyjádřit ke schopnosti posuzované osoby zvládat veškeré aktivity vyjmenované u jednotlivých životních potřeb v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, případnými spornými dílčími aktivitami se musí detailně zabývat a své úvahy opřít o dostatečně zjištěný skutkový stav. Posudkové závěry musí jednoznačně a konkrétně zdůvodnit. Případné chybějící náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici. Nenaplnění požadavků na přesvědčivost a úplnost posudku je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pro kterou musí krajský soud napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (rozsudky NSS ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015-27, a ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 Ads 269/2018-27).
32. Obecně přitom platí, že posouzení schopnosti zvládat ZŽP není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit ZŽP vymezených v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Jestliže v řízení o příspěvku na péči vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity ZŽP, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku tyto pochybnosti rozptýlit paušálním tvrzením, že příslušnou ZŽP posuzovaný zvládá, naopak je povinností lékařské posudkové služby tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015-27).
33. V souladu se shora uvedenými závěry krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a v rozsahu žalobních námitek se zaměřil na přezkum závěru, že žalobce je schopen zvládat základní životní potřeby osobní aktivity a péči o zdraví.
K základní životní potřebě tělesná hygiena
34. Podle zmocněnkyně žalobce oporu v podkladech nemá závěr posudkové komise, že je schopen zvládat tělesnou hygienu. Podle přílohy č. 1 písm. f) „tělesná hygiena“ prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna (1) použít hygienické zařízení, (2) dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, (3) provádět celkovou hygienu, (4) česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
35. Zmocněnkyně žalobce namítala, že s ohledem na křehkost a zdravotní problémy žalobce tuto základní životní potřebu nezvládá. Krajský soud zkoumal, jakým způsobem se se zvládáním dané potřeby vypořádala PK MPSV. Ta ohledně zvládání ZŽP tělesná hygiena uvedla, že se u této ZŽP posuzuje funkční či anatomická ztráta horních končetin s nemožností úchopu, závažný defekt kognice, nevidomost či těžká slabozrakost, sociální dezintegrace. Hygienu je schopna posuzovaná osoba zvládat s použitím předmětů denní potřeby nebo s využitím zdravotnických prostředků, např. sedačka ve vaně, madla, protiskluzná podložka apod. Za neschopnost hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty. U osob se zhoršenou mobilitou používajících 2FH: pokud je osoba schopna měnit pozice svého těla, např. ze sedu do stoje, nebo přesedávat z místa na místo, má zachovalou schopnost úchopu a přidržování se, dosáhne na potřebné věci /baterii, mýdlo/, existuje předpoklad, že svede i celkovou hygienu ve sprchovacím koutu a příslušným facilitátorem /sedák, madlo, protiskluzová podložka apod. (v hodnocení jsou aplikovány kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich, např. prodloužená mycí houba atd.). Dle provedeného sociálního šetření žadatel uvádí, že běžnou denní hygienu provede sám. Dojde si do koupelny k umyvadlu, vodu si pustí, je schopen si opláchnout ruce i obličej, provést ústní hygienu, učesat se, pomocí el. strojku se oholí. K celkové hygieně mu slouží sprchový kout. Sprchuje se samostatně. Preventivní dohled při celkové hygieně nelze považovat za neschopnost zvládat tuto základní životní potřebu. Z uvedených důvodů nezvládání ZŽP nezohlednila.
36. Krajský soud má za to, že je posudek PK MPSV ohledně ZŽP tělesná hygiena dostatečně konkrétní, zohledňuje individuální situaci žalobce a jeho schopnosti. Na základě srozumitelných úvah vyvrací subjektivní pocity zmocněnkyně, že by žalobce nebyl samostatně schopen danou potřebu zvládnout. Žalobce je z psychiatrického hlediska orientovaný, jeho zdravotní postižení umožňují, aby za použití zdravotnických pomůcek provedl tělesnou hygienu sám, což potvrdil i sám žalobce během sociálního šetření. PK MPSV nepopírala, že žalobce může vykonávat tuto ZŽP z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v porovnání se zdravou osobou složitěji či déle, ale dospěla k závěru, že je ve výsledku vždy schopen tuto aktivitu zvládnout samostatně. Tento závěr náležitě odůvodnila.
37. Krajský soud připomíná, že za nezvládanou lze základní životní potřebu uznat pouze tehdy, není-li ji osoba schopna vykonávat v přijatelném standardu, tedy v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Z provedeného sociálního šetření podle krajského soudu neplyne, že by žalobce nebyl schopen bez každodenní pomoci či asistence jiné fyzické osoby základní životní potřebu tělesné hygieny zvládat. Je třeba rozlišovat mezi tím, zda žalobce není danou ZŽP objektivně schopen zvládat či nemá zájem ji zvládat. Dle krajského soudu z výše uvedených závěrů PK MPSV a sociálního šetření přesvědčivě vyplývá, že schopnosti ke zvládání této ZŽP zůstaly prozatím u žalobce zachovány.
38. Krajský soud tak má za to, že žalovaný nepochybil, pokud z posudku PK MPSV při řešení této otázky vycházel a považoval posudek za přesvědčivý. Krajský soud se neztotožnil s žalobní námitkou, že žalovaný neposoudil zvládání dané ZŽP řádně. Námitka není důvodná.
K základní životní potřebě stravování
39. Za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování se ve smyslu písm. d) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy je osoba schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
40. Ke ZŽP stravování PK MPSV uvedla, že k neschopnosti zvládat tuto ZŽP dochází např. při anatom. či funkční ztrátě obou horních končetin nebo anatomické podstatných částí obou horních končetin s nemožností použít protézu k uchopení věci, při ztrátě úchop. schopnosti obou rukou, při praktické či úplné nevidomosti obou očí a též i při těžkých duševních poruchách spojených se sociální dezintegrací, kde jsou narušeny stravovací stereotypy. Rozdělení jídla lžící na místě konzumace se nejeví jako nemožné vzhledem k předchozím skutečnostem. Přenos stravy lze realizovat např. posunem, konzumací na místě přípravy jídla, nebo pomocí transportního servírovacího stolku nebo na přídavném stolku k mechanickému invalidnímu vozíku apod. Veškeré další zajišťování stravy, nákupy jídla, celodenní příprava – vaření jídla pak spadá do kompetence jiných osob a zařízení a hodnotí se pak v rámci péče o domácnost. (Tato ZŽP již byla PK zohledněna a uznána). Dietní opatření nařízené k léčbě nemoci lze toliko brát jako dílčí aktivitu základní životní potřeby stravování. (v hodnocení jsou aplikovány kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich, nákup potravin a tekutin v obalech, které je osoba schopna otevřít, chleba lze koupit již nakrájený atd.). Dle soc. šetření potraviny a nápoje rozlišuje. Nají a napije se samostatně, krmen není. Žadatel působí klidným dojmem, jeví se plně orientovaný, dokáže o sobě podávat informace. Z daného je zřejmé a také v korporátu s lékařskými nálezy, že žadatel je schopen dodržovat i dietní režim. Je schopen se samostatně najíst. Z uvedených důvodů tuto ZŽP posudková komise nezohlednila.
41. Zmocněnkyně žalobce v žalobě namítala, že je třeba u žalobce speciálně upravovat stravu co do obsahu bílkovin, kontrolovat množství přijatých tekutin, žalobce by měl pít zeleninové a ovocné šťávy. Krajský soud v této souvislosti zdůrazňuje, že stejně jako u ZŽP tělesná hygiena je potřeba hodnotit, zda má žalobce fyzické a psychické schopnosti zvládat danou potřebu zvládat. Pokud takové schopnosti má, ale jak uvádí zmocněnkyně během sociálního šetření ze dne 24. 4. 2023 žalobce „než by si vzal něco k jídlu, raději si vykouří cigaretu“, tedy nemá o plnění dané ZŽP zájem (aniž by mu v tom bránily fyzické či psychické lékařské důvody), není pochybením žalovaného, pokud nezvládání této ZŽP neuznal.
42. Krajský soud má v souladu s žalovaným za to, že žalobce má schopnosti zvládat základní životní potřebu stravování sám. Žalobní námitku neshledal krajský soud důvodnou.
K základní životní potřebě mobilita
43. Za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility se dle písm. a) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy je osoba schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.
44. Je třeba uvést, že až na níže vytčené problémy se jak žalovaný, tak PK MPSV zabývala zvládáním této ZŽP podrobně a přesvědčivě. K zvládaní ZŽP mobilita PK MPSV uvedla, že tato ZŽP se posuzuje s oporou kompensačních pomůcek jen do určité vzdálenosti, taktéž i chůze do schodů s oporou např. zábradlí. Nejsou však plegie, závažné paresy, závažné deformace, omezení hybnosti nosných kloubů o polovinu a více, ankylosy nosných kloubů apod. Není závažná porucha stereotypu chůze, není terminální stadium interního onemocnění. Vzhledem k věku je jistě výdrž mobility relativně jiná, preventivní dohled druhé osoby se u dětí a seniorů připouští. Neschopnost cest. hromadnou dopravou není zřejmá a dokumentována objektivně při použití kompensačních pomůcek, schopnost cest. motorovým vozidlem je zachována, doprovod či dohled další osoby lze připustit, /mobilita má je fyzický rozměr, nelze zohlednit neschopnost mobility např. pro kognitivní či smyslové potíže/. Z uvedených důvodů PK MPSV dospěla k závěru, že žalovaný ZŽP mobilita zvládá.
45. Zmocněnkyně žalobce však namítala jak v průběhu správního, tak soudního řízení, že u žalobce došlo k tak závažné atrofii svalů a ascitu, že není schopen zvládat ZŽP mobilita, jelikož i do sanitky musí být snášen a musí k němu docházet lékař i sestra za účelem aplikace injekcí. Poukázala na to, že žalobce trpí neuropatií.
46. Tyto námitky jsou podloženy i odbornými zprávami. MUDr. D. K. v lékařské zprávě ze dne 5. 10. 2023 potvrzuje, že žalobce trpí atrofií svalů a ascitem, vyvozuje z těchto diagnóz, že není žalobce schopen chůze pro vratkost. Taktéž ve zprávě MUDr. B. z gastroenterologického vyšetření ze dne 25. 10. 2023 se podává (v závěrečném souhrnu, zvýrazněný text), „špatná mobilita, ….atrofie svalstva ztěžující mobilitu, velký ascites kvůli kterému je vratký“. Neuropatie je uvedena i záznamu z místního šetření ze dne 23. 4. 2023.
47. Za této situace nelze argumentaci zmocněnkyně žalobce považovat za pouhé laické hodnocení stavu žalobce. Krajský soud, který není nadán odbornými lékařskými znalostmi, otázku, zda tato postižení omezují žalobce v mobilitě způsobem tvrzeným jak zmocněnkyní, tak praktickým lékařem MUDr. K., není schopen pomocí napadeného rozhodnutí či posudku PK zodpovědět. Krajský soud si je vědom, že za neschopnost mobility se nepovažuje chůze, kterou je osoba schopna zvládnout každodenní pohyb po bytě třeba s přidržováním se nábytku, mimo byt a mimo bydliště za pomocí opěrných pomůcek, tj. francouzských holí, jak tomu je u žalobce. Není mu však jasné, zda atrofie svalů, ascites a v místním šetření uvedená neuropatie svalů může žalobce omezovat tak, není schopen zvládnout základní životní potřebu mobility (optikou příspěvku na péči tedy není schopen ujít 200 metrů či případně používat dopravní prostředky). Z místního šetření se pouze podává, že je žalobce schopen dopravy prostřednictvím vozu taxi služby (které teoreticky může být přistaveno přímo ke vchodu do domu). Navíc MUDr. K. opakovaně uvádí, že žalobce není schopen dojít do jeho ordinace a musejí jej snášet do sanitky dva sanitáři. Je tedy na žalovaném, potažmo posudkové komisi, aby tyto závěry vyvrátil či potvrdil a vysvětlil, zda mohou mít vliv na zvládání jednotlivých aktivit nutných pro zvládání ZŽP mobilita. Je také třeba vysvětlit, zda žalobci v mobilitě brání lékařskými zprávami podložené zdravotní obtíže, tedy zda existuje pro nezvládání medicínský důvod, nebo zda k omezení mobility vede pouhá nevůle žalobce či využití pohodlnějších možností (to, že lékaři a služby jsou prováděny v jeho domácnosti).
48. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že je námitka týkající se neúplného posouzení zvládání ZŽP mobilita důvodná.
49. Pro úplnost krajský soud dodává, že z posudku PK MPSV nevyplývá jakákoli liknavost či zaměřenost v neprospěch žalobce. PK MPSV vycházela z předložených podkladů, co se týče stravování a tělesné hygieny přesvědčivě odůvodnila své závěry. Pouhý odlišný názor oproti závěrům zmocněnkyně neznamená, že by neměla tato posudková komise o žalobci rozhodovat.
VI. Závěr a náhrada nákladů řízení
50. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť závěry napadeného rozhodnutí nejsou ohledně zvládání ZŽP mobilita dostatečně odůvodněné. Posudek PK MPSV není ve vztahu k posouzení základní životní potřeby mobilita přesvědčivý. Posudek PK MPSV je třeba v dalším řízení doplnit a vytýkané nedostatky odstranit. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) i b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.].
51. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce výši vzniklých nákladů nevyčíslil, resp. ani úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšnému žalovanému nepožadoval. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobce nějaké náklady se soudním řízením vynaložil (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobce nebyl zastoupen advokátem). Soud tedy ve vztahu k žalobci rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Žalovaný jako orgán pomoci v hmotné nouzi nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 15. srpen 2024
Mgr. Jana Volková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P.