[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

žalobce: M. I., nar. X, st. příslušnost X 

t. č. bytem X 

zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem 

sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10  

proti 

žalovanému: Ministerstvo vnitra 

P.O.Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2023, č. j. OAM-1275/ZA-ZA11-ZA17-2023, 

takto:

I. Žaloba se zamítá.  

II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV.  O náhradě nákladů řízení tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

1.      Předmětem sporu je zákonnost výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V napadeném rozhodnutí posuzoval žalovaný opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

2.      Žalobce brojil proti zastavení řízení s tím, že druhá žádost žalobce měla být meritorně projednána. Uvedl, že se bojí návratu do Uzbekistánu, který není demokratickým státem. Má za to, že v případě nuceného návratu nelze vyloučit hrozbu uvěznění, mučení či nelidského a ponižujícího zacházení. Namítl i nemožnost bezpečného vycestování. Jako důvod opakované žádosti uvedl dluh ve vlasti, který chce splatit. Je vyučený kuchař a rád by se tímto povoláním živil. Namítl, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav a neopatřil si dostatečně podklady pro své rozhodnutí. Závěrem žaloby uvedl, že splňuje přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.

3.      Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Podle něj žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení, a ani v Uzbekistánu nedošlo od předchozího meritorního posouzení věci k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost dle zákona o azylu. Pro opakovanou žádost uvedl žalobce totožné důvody jako pro předchozí žádost. Dále uvedl, že v Uzbekistánu obecně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě národního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu a její občané nebo osoby bez státního občanství ji neopouštějí z důvodů dle § 12 nebo 14a zákona o azylu.

III. Posouzení věci soudem

4.      Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. S ohledem na souhlas s rozhodnutím věci bez jednání o ní soud rozhodl za podmínek § 51 s. ř. s..

5.      Žaloba není důvodná.

6.      První žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal dne 24. 5. 2022. Žalovaný první žádost žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 11. 7. 2022, č. j. OAM-532/ZA-ZA12-P09-2022, které vyhovělo v soudním přezkumu Městského soudu v Praze. Dne 18. 10. 2023 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. K důvodům uvedl: „Jako vždy jsou důvodem peníze. Mám ve vlasti dluhy. Teď mám v ČR kamarády a chci tu podnikat. Jsem vyučený kuchař a v tomto oboru chci soukromě podnikat“.  

7.      Napadeným rozhodnutím žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Neshledal důvody pro nové posouzení žádosti žalobce. 

8.      Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.  

9.      Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.  

10.  Unijní základ tohoto ustanovení představuje čl. 40 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále též „procedurální směrnice“), který upravuje tzv. následné žádosti. V odst. 2 umožňuje členským státům nejprve provést předběžné posouzení, zda se objevily nebo zda žadatel předložil nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Musí se jednat o nové skutečnosti nebo zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za osobu požívající mezinárodní ochrany (odst. 3). Zároveň podle odst. 4 tohoto ustanovení mohou členské státy rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46. 

11.  Podle čl. 42 odst. 2 procedurální směrnice mohou členské státy ve vnitrostátním právu stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku 40. Tato pravidla mohou, mimo jiné (a) uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení, a (b) povolit, aby proběhlo předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru. 

12.  V nyní posuzované věci žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce na základě zjištění, že žalobce uvedl pouze existenci dluhů v Uzbekistánu, což je skutečnost, která byla posuzována v předcházejícím správním i soudním řízení. Správnost předcházejícího rozhodnutí žalovaného není předmětem posouzení v této věci. 

13.  Žalobce v podané žalobě obsáhle uvádí svoji argumentaci, nicméně ta nemůže změnit nic na tom, že ve správním řízení nic nového netvrdil. Neuváděl žádné skutečnosti, ze kterých by mělo být patrné, na základě čeho by mu mělo hrozit uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení. Není tedy zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že uvedl nové, zásadní skutečnosti, které nebyly předmětem zkoumání v předchozím řízení. 

14.  Žalovaný správně nepřistoupil k meritornímu přezkumu již dříve uvedených a posouzených skutečností. 

15.  Při posuzování opakované žádosti o mezinárodní ochranu se žalovaný musel zabývat i tím, zda se od posledního posouzení žádosti nezměnila situace v zemi původu cizince do té míry, že by zvyšovala pravděpodobnost udělení mezinárodní ochrany v případě nového meritorního posouzení této žádosti. Muselo by se jednat o takovou změnu, která buď ve vztahu k individuálním důvodům, pro které cizinec žádá o mezinárodní ochranu, zvýší pravděpodobnost, že bude čelit pronásledování nebo vážné újmě (např. změna politického režimu), anebo o takovou změnu obecné situace, která by takovému nebezpečí vystavila v podstatě kohokoliv (typicky vypuknutí intenzivního ozbrojeného konfliktu). Z odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti by pak mělo být zřejmé, že se žalovaný situací v zemi původu a jejím případným vývojem zabýval.  

16.  Z obsahu správního spisu plyne, že žalovaný jeho součástí učinil Informaci OAMP – Uzbekistán, ze dne 3. 3. 2023, Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav k březnu 2023, a Informaci Ministerstva zahraničních věcí, č. j. 135612/2022-LPTP, ze dne 9. 1. 2023 k možnosti vycestování občanů Uzbekistánu do zahraničí a návratu zpět do vlasti (vč. řešení situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti). V pořadí první rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v červenci 2022. Použité zprávy mapují stav Uzbekistánu po vydání předcházejícího rozhodnutí a nadto žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o možnosti pronásledování žalobce z jím uváděných důvodů. 

17.  Jinými slovy soud ani na základě podané žaloby ani na základě obsahu správního spisu neshledal, že by žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu nebo nedostatečných podkladů. 

18.  Nedůvodná je i námitka, že by žalobci měla být udělena doplňková ochrana. V nyní projednávané věci žalobce neuvedl nic, co by mohlo zvrátit závěry, které byly podstatou předcházejícího rozhodnutí žalovaného a na něj následujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 16 Az 12/2022-17, které vycházely z § 16 odst. 3 zákona o azylu, dle kterého, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 

19.  S ohledem na to, že důvody uváděné v opakované žádosti nejsou dostačující k opětovnému zahájení meritorního přezkumu žádosti o mezinárodní ochranu, je i opakovaná žádost zjevně nedůvodná, tudíž žalobce nemůže z podstaty věci splňovat podmínky pro přiznání doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

20.  Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné, a proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

21.  Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (§ 60 s. ř. s.).

22.  O nákladech tlumočníka rozhodne soud až po jejich vyúčtování.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

Brno, 12. srpna 2024

Petr Sedlák, v. r.

samosoudce