USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Kratochvíla a soudců Martina Bobáka a Vadima Hlavatého ve věci

o žalobě proti oznámení o ukončení daňové kontroly ze dne 5. 6. 2024, č. j. 4896057/24/2011-60561-103284,

takto:

1. Žaloba se odmítá.

2.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaný u žalobkyně prováděl daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016.
2. Žalovaný dne 5. 6. 2024 vydal následující dokumenty:

a) touto žalobou napadené oznámení o ukončení daňové kontroly za roky 2015 a 2016

b) zprávu o daňové kontrole

c) dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015

d) dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016

Všechny tyto dokumenty byly žalobkyni doručeny společně dne 17. 6. 2024.

3. Žalobkyně touto žalobou napadá pouze oznámení ad a). Považuje jej za nezákonné rozhodnutí, neboť daňová kontrola byla nezákonná.
4. Žalobkyně se již dříve u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v nezákonně zahájené a vedené daňové kontrole na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 9 A 114/2023-53, této žalobě vyhověl. Shledal, že zásah žalovaného spočívající v oznámení o zahájení daňové kontroly byl nezákonný. Zároveň žalovanému zakázal pokračovat v daňové kontrole. Proti tomuto rozsudku žalovaný podal kasační stížnost, o niž nebylo dosud rozhodnuto.
5. Městský soud se při posuzování nyní podané žaloby nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o žalobě. Shledal, že žalobu je třeba odmítnout, neboť nesměřuje proti rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního. 
6. Podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší, nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
7. Podle § 88 odst. 1 daňového řádu daňová kontrola je ukončena doručením oznámení o ukončení daňové kontroly, k němuž je přiložena zpráva o daňové kontrole podepsaná úřední osobou. Pokud je výsledkem daňové kontroly vydání platebního výměru, tak podle § 147 odst. 3 daňového řádu se zpráva o daňové kontrole považuje za odůvodnění platebního výměru.
8. Samotným oznámením o ukončení daňové kontroly k žádnému zkrácení žalobkyně na jejích právech nedošlo. Tímto byl naopak proces daňové kontroly, která může do práv žalobkyně zasahovat, ukončen. K případnému zkrácení na jejích právech mohlo dojít vydáním dodatečných platebních výměrů, kterým žalovaný na základě výsledků daňové kontroly žalobkyni doměřil daň. Ty však žalobkyně touto žalobou nenapadla.
9. Ukončení daňové kontroly nemůže být ani nezákonným zásahem ve smyslu § 82 soudního řádu správního, a proto nevyvstala potřeba, aby soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu žalobce poučil o možnosti změnit žalobní typ. Judikatura Nejvyššího správního soudu již dovodila, že proti nezákonnostem při ukončování daňové kontroly je soudní ochrana omezená. Primární ochranu proti (údajným) nezákonnostem v postupu správců daně správní soudy daňovým subjektům poskytují v rámci řízení ve věci samotného doměření či vyměření daně (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014-55). Samotné ukončení, byť i nezákonně prováděné daňové kontroly, zpravidla nebude nezákonným zásahem. O ten by se mohlo jednat zejména tehdy, pokud by účinky nezákonného zásahu v podobě daňové kontroly stále trvaly, např. kdyby správce daně nevrátil kontrolovanému subjektu účetní doklady, které při kontrole převzal apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2007, č. j. 8 Aps 4/2007-47). Takový zásah v této žalobě však žalobkyně netvrdí.
10. V rozsudku ze dne 29. 1. 2020, č. j. 10 Afs 304/2019-39, Nejvyšší správní soud tuto svou judikaturu potvrdil a rozhodl, že zásahovou žalobou se nelze bránit proti údajné absenci řádného seznámení s výsledkem kontrolního zjištění. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že dotčení práv daňového subjektu je představitelné právě až v návaznosti na finální rozhodnutí správce daně, kterým jsou platební výměry. Tento právní názor je dle městského soudu aplikovatelný i na nyní posuzovaný případ. Lze z něj dovodit, že samotné ukončení daňové kontroly se negativně nedotýká práv daňové subjektu. To má důsledky nejen pro zásahovou žalobu, ale i pro posouzení, zda jsou splněny podmínky žaloby proti rozhodnutí podle § 65 soudního řádu správního.
11. Lze doplnit, že případná pochybení správce daně při ukončení daňové kontroly správní soudy přezkoumávají až případně v rámci žaloby proti platebním výměrům, které byly vydány na základě zjištění při daňové kontrole (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, č. j. 54 Af 9/2022-83, body 100 a násl.)
12. Městský soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že žalobou napadené oznámení není rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního, neboť se samo o sobě nijak negativně nedotýká právní sféry žalobkyně. Nejsou tak dány podmínky řízení, přičemž jde o nedostatek neodstranitelný. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního žalobu odmítl (výrok I).
13. Výrok II o náhradě nákladů řízení se zakládá na § 60 odst. 3 soudního řádu správního, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Praha 8. srpna 2024

Jan Kratochvíl v. r.

předseda senátu