[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2023, č. j.: X

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

                                                              I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2023, č. j.: X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2023, č. j.: X, podle kterého žalobkyni ve smyslu § 67 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), nařízení vlády č. 290/2022 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2023 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2023 a o zvýšení důchodů v roce 2023 (dále jen „nařízení vlády č. 290/2022 Sb.“), a čl. II bodů 1, 4 a 6 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“), byla od lednové splátky roku 2023 zvýšena procentní výměra vypláceného starobního důchodu, a to tak, že se zvyšuje za výchovu dvou dětí o částku 204 Kč, čímž jí měsíčně náleží celková částka 7221 Kč.

                                                            II.  Obsah žaloby

2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním hodnocení. Jelikož v době mezi lety 1972 a 1993 pracovala na slovenském území, vztahovala se na ni Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhlášená jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 228/1993 Sb. m. s. (dále jen „smlouva o sociálním zabezpečení“). Žalobkyně zmiňovala nálezy Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 301/05, II. ÚS 405/02 či III. ÚS 252/04, podle nichž se v otázce tzv. „slovenských důchodů“ musí respektovat ústavní princip rovnosti a nelze krátit důchodové nároky vlastních občanů. Poněvadž dobu zaměstnání pro zaměstnavatele na území dnešní Slovenské republiky v období do dne 31. 12. 1992 nelze pokládat za dobu zaměstnání v cizině, vztahy sociálního zabezpečení a nároky z nich plynoucí v této problematice neobsahují cizí prvek, který je podmínkou aplikace smlouvy o sociálním zabezpečení. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 5/12, se stejné principy aplikují i na důchody, na něž vznikl nárok po vstupu České republiky do Evropské unie. Občané, kteří byli zaměstnáni po celou dobu existence společného státu na českém území, obdrží navýšení procentní výměry za dvě vychované děti ve výši 1000 Kč, žalobkyně však má pobírat jen 204 Kč, když se na její práci na Slovensku po dobu federace pohlíží jako na práci v cizině. Podobně jako u samotného starobního důchodu je i v případě procentní výměry za výchovu dětí nutné, aby žalobkyně byla ve stejném postavení s českými občany zaměstnanými v době do dne 31. 12. 1992 na českém území.

                                                        III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dosažení důchodového věku bylo žalobkyni stanoveno s přihlédnutím k výchově dvou dětí. Žalobkyně nesplnila podmínky nároku na starobní důchod podle tuzemských právních předpisů, nárok jí vznikl pouze s přihlédnutím ke slovenským dobám pojištění, pročež se jí ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění přiznával tzv. dílčí starobní důchod. Částky „výchovného“ náležející k nově přiznávaným důchodům se v návaznosti na čl. II bod 6. zákona č. 323/2021 Sb. každoročně zvyšují o stejné procento jako procentní výměry důchodů. Při přiznání tzv. dílčího starobního důchodu se snižuje výše výchovného ve stejném poměru jako procentní a základní výměra důchodu. Dosáhla-li žalobkyně celkových 14 099 dnů pojištění, z toho 2863 dnů české doby pojištění, činí při částce 1000 Kč za dvě děti navýšení u výchovného po zaokrouhlení 204 Kč. Žalovaná nemá zákonnou možnost, aby starobní důchod žalobkyně zvýšila o celou částku 1000 Kč za dvě vychované děti, a přitom nepoužila metodu tzv. „dílčení“, jež nebyla zpochybněna Ústavním soudem ani obecnými soudy. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

                                      IV. Obsah spisového materiálu

4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
5. Žalobkyni byl dne 8. 6. 2001 pod č. j.: X ode dne X přiznán dílčí starobní důchod podle tehdy účinného § 29 zákona o důchodovém pojištění ve výši 1468 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalované ze dne 11. 12. 2008, č. j. X, byl žalobkyni podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31. 12. 2008, s přihlédnutím ke smlouvě o sociálním zabezpečení a k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí „Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. a k nálezům Ústavního soudu“ ode dne X přiznán starobní důchod ve výši 3576 Kč měsíčně.
6. Oznámením žalované ze dne 9. 1. 2023, č. j.: 0-09.01.2023-411/445 503 022, byly žalobkyni ode dne 1. 1. 2023 zvýšeny procentní výměra starobního důchodu z částky 2777 Kč na 2919 Kč měsíčně, procentní výměra vdovského důchodu z částky 1110 Kč na 1167 Kč měsíčně, základní výměra vdovského důchodu z částky 944 Kč na 978 Kč měsíčně. Dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové platby za rok 2011 činí 1953 Kč měsíčně, když výše tohoto plnění zůstala beze změny dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. K souhrnné částce 7017 Kč měsíčně se dle čl. II. bodů 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb. přičítá částka 204 Kč měsíčně coby zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí, od lednové splátky 2023 žalobkyni náleží 7221 Kč měsíčně.
7. Dne 27. 2. 2023 žalobkyně podala žádost o vydání rozhodnutí o zvýšení dávky „výchovného“ na částku v plné výši 1000 Kč měsíčně. V žádosti tvrdila, že dílčí částka představuje diskriminaci a nerovné zacházení v rozporu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 301/05.
8. Žalovaná dne 3. 3. 2023 vydala prvoinstanční rozhodnutí, podle něhož se žalobkyni ve smyslu § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a nařízení vlády č. 290/2022 Sb. ode dne 1. 1. 2023 zvýšily procentní výměra starobního důchodu z částky 2777 Kč na 2919 Kč měsíčně, procentní výměra vdovského důchodu z částky 1110 Kč na 1167 Kč měsíčně, základní výměra vdovského důchodu z částky 944 Kč na 978 Kč měsíčně. Dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové platby za rok 2011 činí 1953 Kč měsíčně, když výše tohoto plnění zůstala beze změny dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. K souhrnné částce 7017 Kč měsíčně se dle čl. II. bodů 1, 4 a 6 zákona č. 323/2021 Sb. přičítá částka 204 Kč měsíčně coby zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí, od lednové splátky 2023 žalobkyni náleží 7221 Kč měsíčně. Žalobkyni byla pro stanovení důchodového věku zohledněna výchova dvou dětí, jíž uvedla ve své žádosti o starobní důchod. Z tohoto důvodu byla procentní výměra starobního důchodu zvýšena od lednové splátky 2023 za výchovu těchto dětí. Částka zvýšení za vychované děti byla ve smyslu čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. upravena ve stejném poměru jako procentní výměra dílčího důchodu výpočtem 1000 * 2863 : 14 099 = 204 Kč měsíčně.
9. Dne 29. 3. 2023 žalobkyně podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí, doručenému dne 10. 3. 2023, námitky, v nichž nesouhlasila s odmítnutím vyplácení „výchovného“ v plné výši 1000 Kč za dvě vychované děti. Prvostupňové rozhodnutí žalobkyně označila za diskriminační, přičemž citovala nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 5/12.
10. V napadeném rozhodnutí žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí, když námitky žalobkyně byly shledány nedůvodnými. Pro stanovení důchodového věku byla žalobkyni zohledněna výchova dvou dětí. Nárok na starobní důchod vznikl pouze s přihlédnutím ke slovenským dobám pojištění, k hodnocení doby pojištění přede dnem 1. 1. 1993 je podle čl. 20 smlouvy o sociálním zabezpečení příslušný slovenský nositel pojištění. Žalobkyně získala v českém důchodovém pojištění 2863 dnů a celkem 14 099 dnů pojištění, její český starobní důchod odpovídá poměru 2863 : 14 099 z teoretické výše důchodu, která by jí náležela, pokud by veškerou dobu pojištění získala na území nynější České republiky. U tzv. „dílčeného“ důchodu se částka zvýšení starobního důchodu za dvě vychované děti (tj. částka 1000 Kč) upraví ve stejném poměru, v jakém se upravuje samotný „dílčený“ důchod pojištěnce.

                                       V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Podle § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění „vyplácí-li se poživateli důchodu důchod vypočtený se zřetelem k mezinárodní smlouvě podle poměru dob získaných v České republice k celkově získané době (dále jen "dílčí důchod"), stanoví se základní výměra a procentní výměry dílčího důchodu v poměru těchto dob, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.“
12. Podle § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění „základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od 1. ledna kalendářního roku.“
13. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 323/2021 Sb. „starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu.“
14. Podle čl. II bodu 4 zákona č. 323/2021 Sb. „pokud byl důchodový věk stanoven se zohledněním vychovaných dětí, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 bez žádosti; za vychované dítě se pro účely zvýšení podle bodu 1 považuje dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku. Jde-li o ženu, které vznikl nárok na důchod podle § 61a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2023, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 bez žádosti; za vychované dítě se pro účely zvýšení podle bodu 1 považuje dítě ženy, které má uvedeno v základních registrech. O tomto zvýšení se nevydává písemné rozhodnutí; poživatel důchodu obdrží o tomto zvýšení písemné oznámení s tím, že ustanovení § 86 odst. 2 věty druhé zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně.“
15. Podle čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. „vyplácí-li se procentní výměra starobního důchodu v upravené výši podle § 61 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, upraví se obdobně též zvýšení za vychované dítě náležející podle bodu 1.“
16. Žalovaná nepochybila, když zamítla námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu se zákonem. Napadené rozhodnutí nevykazuje takové vady, k nimž by soud musel přihlédnout ex offo, jelikož je srozumitelné a přezkoumatelné, stejně tak i předcházející prvoinstanční rozhodnutí. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vypořádala s důvodem vedoucím k přiznání dílčí částky zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí. Při přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by byly způsobilé k jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
17. Soud na rozdíl od žalobkyně v této věci neshledal pochybení žalované při vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaná vyložila a aplikovala výše citovaná ustanovení zcela správně a výpočet zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí provedla plně v souladu s nimi. Při tomto výpočtu správně vycházela ze svých předchozích zjištění, že žalobkyně získala v České republice dobu pojištění 2863 dnů a na Slovensku 11 236 dnů, v součtu tedy 14 099 dnů. Podíl české doby pojištění na součtu české a slovenské doby pojištění (tj. 2863 : 14 099 = 0,203064) představuje v souladu se čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dříve čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71) koeficient určující výši dílčího důchodu. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 6 Ads 386/2020-29, podle kterého „právní názor, že ‚dílčení‘ podléhají obě složky starobního důchodu, tedy základní i procentní výměra, ostatně Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil. … lze odkázat mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2007, č. j. 6 Ads 60/2006‑45. … V případě dílčího důchodu tak musí být zachováno, že jeho výše odráží poměr dob pojištění získaných v České republice a všech dob pojištění získaných v Evropské unii. Ani valorizace tudíž není z tohoto poměrného zkrácení vyloučena. To stěžovatele oproti ostatním poživatelům starobního důchodu neznevýhodňuje: jde pouze o odraz skutečnosti, že stěžovatel nezískal všechny doby pojištění v České republice.“ 
18. Jestliže vzhledem ke čl. II bodu 1 zákona č. 323/2021 Sb. u starobního důchodu poskytovaného v plné výši činí částka za dvě vychované děti 1000 Kč, potom u tzv. „dílčeného“ důchodu musí být zachován poměr jako u procentní výměry. Vynásobením hodnoty 1000 a poměru 2863 : 14 099 žalovaná po zaokrouhlení na celé koruny nahoru opodstatněně dospěla k částce 204 Kč, která koresponduje čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb.
19. K námitkám poukazujícím na domnělou diskriminaci žalobkyně či porušení principu rovnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 2 Ads 121/2015-49, dle něhož princip rovnosti není absolutní abstraktní kategorií, nýbrž kategorií relativní. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyslovil, že „zásadě rovnosti v právech je třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům mezi právními subjekty nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. Obsah principu rovnosti je tím posunut do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv.“ Soud konstatuje, že nelze porovnávat absolutní částky, o které jednotlivým poživatelům důchodů jejich důchody vzrostly, nýbrž je třeba zohlednit skutečnost, že žalobkyně na rozdíl od jiných poživatelů důchodů pobírá kromě dílčího českého starobního důchodu také dílčí slovenský starobní důchod. Podle názoru soudu se žalobkyni dostalo shodného zvýšení starobního důchodu jako ostatním poživatelům důchodů, neboť základní výměra jejího důchodu vzrostla o stejnou částku jako u ostatních poživatelů. Procentní výměra jejího důchodu vzrostla o 5,1 % jako u všech ostatních poživatelů důchodů po upravení výše zmíněným koeficientem, když částka za dvě vychované děti se v návaznosti na čl. II zákona č. 323/2021 Sb. musí odvíjet od stejných pravidel. Soud proto nesdílí přesvědčení žalobkyně o údajném diskriminačním charakteru a nespravedlivosti citované právní úpravy, která naopak podle názoru soudu ve shora vysvětleném smyslu dopadá na všechny poživatele důchodů shodně. Soud se s ohledem na výše uvedené nedomnívá, že by zákonodárce při nastavení pravidel valorizace důchodů ke dni 1. 1. 2022 diferencoval mezi jednotlivými poživateli důchodů způsobem, jenž by způsoboval nezákonnost napadeného rozhodnutí nebo který by dokonce dosahoval žalobkyní naznačované protiústavní intenzity. Soud dále neshledal, že by v případě žalobkyně přiznání dílčí částky zvýšení procentní výměry starobního důchodu za výchovu dvou dětí představovalo tvrdost zákona, tudíž ani nebylo namístě případnou tvrdost zákona zmírňovat.
20. Na případ žalobkyně nedopadají ani jí citované nálezy Ústavního soudu. Tyto nálezy byly postaveny na základní myšlence, že pojištěnci s českým občanstvím a s trvalým pobytem na území České republiky nemůže být při stanovení výše důchodu na újmu aplikace mezinárodní smlouvy tam, kde by mu nárok na dávku vznikl nezávisle na takové smlouvě jen podle vnitrostátních předpisů. Tato podmínka však v projednávané věci zjevně není splněna. Žalobkyni byl přiznán starobní důchod ode dne X, rozhodným obdobím, z něhož byla zjišťována potřebná doba pojištění pro vznik nároku na tento důchod, bylo s ohledem na § 29 zákona o důchodovém pojištění období po dni 31. 12. 1992 do dne X. Žalobkyně v uvedeném období získala v českém systému důchodového pojištění pouze 2863 dnů pojištění a nárok na dávku jí tak vznikl jen s přihlédnutím k dobám pojištění získaným ve Slovenské republice podle čl. 11 odst. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení. Pro aplikaci nálezů Ústavního soudu týkajících se výpočtu výše důchodu není splněna základní podmínka, aby pojištěnci vznikl nárok na dávku výhradně s použitím vnitrostátních předpisů bez ohledu na mezinárodní smlouvu.

VI. Závěr a náklady řízení

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. září 2024

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně