[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 5. 2023, č. j.: X

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 5. 2023, č. j.: X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2023, č. j.: X, podle kterého žalobci ve smyslu § 61a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), namísto invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží ode dne X starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.
2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že prvostupňové i napadené rozhodnutí pokládá za nesprávná a nezákonná, neboť výše výměry důchodu neodpovídá délce odpracované doby a vyměřovacím základům. Žalobce se stal občanem České republiky a v Bulharsku již starobní důchod pobírá ve výši vycházející z délky doby, kterou v mládí odpracoval. Dále namítl, že zatímco v prvostupňovém rozhodnutí figuruje jméno X, v napadeném rozhodnutí se uvádí X. Ačkoli jde o stejnou osobu, mohlo mít odlišné jméno vyplývající z přepisu osobních dokladů vliv na posouzení délky zaměstnání potřebné ke stanovení výše důchodu. Nenamítá změnu invalidního důchodu na starobní, nýbrž způsob výpočtu výše starobního důchodu, a za tím účelem hodlá předložit rozhodnutí bulharského sociálního orgánu.
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že když žalobce dne X dosáhl věku 65 let, zanikl mu ve smyslu § 61a zákona o důchodovém pojištění nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a vznikl mu nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu. Poněvadž prvostupňové rozhodnutí i řízení mu předcházející žalovaná shledala souladnými s právními předpisy, námitky zamítla. Žalobci nic nebrání v podání žádosti o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona o důchodovém pojištění, načež budou posuzovány veškeré doby pojištění získané pro nárok na starobní důchod v České republice i v Bulharsku, včetně vyměřovacích základů. Dávkový spis je veden pod rodným číslem (evidenčním číslem pojištěnce), a to bez ohledu na odlišné jméno vyplývající z přepisu osobních dokladů žalobce či z jiného důvodu. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou.
4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
5. Žalobci byla dne 27. 3. 2019 pod č. j.: X ode dne 22. 4. 2019 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2018 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 40 %. Výše invalidního důchodu ke dni 22. 4. 2019 činila 2463 Kč měsíčně, z toho základní výměra dosahovala 1392 Kč měsíčně a procentní výměra činila 1071 Kč měsíčně. V návaznosti na zákonné valorizace byla žalobci dne X vyplacena poslední dávka invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 3422 Kč, a to pro období ode dne X do dne X.
6. Žalovaná dne 6. 4. 2023 vydala prvoinstanční rozhodnutí, podle něhož žalobci ve smyslu § 61a zákona o důchodovém pojištění namísto invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží ode dne X starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Starobní důchod činí 3422 Kč měsíčně. V odůvodnění žalovaná vysvětlila, že žalobce dosáhl dne X věku 65 let. Tímto dnem mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a vznikl nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu; řízení dle § 61a zákona o důchodovém pojištění se zahajuje z úřední povinnosti.
7. Dne 2. 5. 2023 žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí, doručenému dne 18. 4. 2023, námitky, v nichž nesouhlasil s celkovou dobou pojištění pro účely přiznání starobního důchodu. Podle mezistátní dohody s Bulharskem mělo být přihlédnuto k žalobcově aktivní pracovní činnosti nejenom v České republice, ale v i Bulharsku. Prvostupňové rozhodnutí žalobce označil za nepřezkoumatelné, jelikož z něj nedokáže určit důvody vedoucí k vyměření nízkého důchodu.
8. V napadeném rozhodnutí žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že vzhledem k dosažení věku 65 let žalobci ke dni X zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a vznikl mu nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu. Žalobcovy námitky byly shledány nedůvodnými.
9. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
10. Podle § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod.
11. Podle § 61a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle odstavce 1, se na žádost zvýší ode dne, od něhož starobní důchod podle odstavce 1 náleží, podle § 34a. Žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě podle věty druhé se podává nejpozději do 2 let ode dne vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1; nebyla-li tato žádost podána v této lhůtě, zvýšení za vychované dítě nenáleží.
12. Podle § 61a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění nárok na starobní důchod podle odstavce 1 nevylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3.
13. Žalovaná nepochybila, když zamítla námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu se zákonem. Napadené rozhodnutí nevykazuje takové vady, k nimž by soud musel přihlédnout ex offo, jelikož napadené rozhodnutí je srozumitelné a přezkoumatelné, stejně tak i předcházející prvoinstanční rozhodnutí. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vypořádala s důvodem vedoucím k zániku práva na invalidní důchod a vzniku práva na starobní důchod, když podle názoru soudu správně aplikovala příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Soud se plně ztotožnil s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť odpovídá předmětné zákonné úpravě. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení a nezjistil žádné skutečnosti, které by byly způsobilé k jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení žalované. Soud na rozdíl od žalobce v této věci neshledal pochybení žalované při vydání napadeného rozhodnutí.
14. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodu [11] rozsudku ze dne 8. 2. 2018, č. j. 1 Ads 358/2017-53, „Rozhodným pro posouzení věci je § 61a zákona o důchodovém pojištění. Dle tohoto ustanovení: „nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod.“ Druhý odstavec pak stanoví, že: „starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě přeměny invalidního důchodu na důchod starobní z důvodu dosažení 65 let věku se jedná o formální rozhodnutí, ve kterém nejsou znovu posuzována kritéria pro přiznání invalidního důchodu. Není tedy ani možné, aby žalovaná v rámci tohoto rozhodnutí výši důchodu jakkoli změnila“.
15. Soud shrnuje, že při přeměně invalidního důchodu na starobní z důvodu dosažení věkové hranice 65 let jde o rozhodnutí, při němž se nepočítá se změnou výše důchodových dávek. Jestliže žalobce pokládá vyměřenou výši starobního důchodu za zcela minimální a nijak nekorespondující počtu odpracovaných let, kdyby se u něj jako u občana Bulharska mělo přihlédnout k dobám pracovní aktivity v České republice a v Bulharsku, potom v režimu rozhodování podle § 61a zákona o důchodovém pojištění nelze k těmto tvrzením přihlédnout a věcně se jimi zabývat. V napadeném rozhodnutí však bylo žalobci vysvětleno, že nárok na starobní důchod podle § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nevylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 téhož zákona. Jakmile by žalobce podal žádost o starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění, žalovaná bude posuzovat i případné doby pojištění získané v zemi žalobcova původu.
16. Žalobci je nutno přisvědčit, že je v záhlaví napadeného rozhodnutí uvedena nesprávná identifikace účastníka řízení. Podle názoru soudu se však jedná pouze o písařskou chybu, která nevyvolává nezákonnost či dokonce nicotnost napadeného rozhodnutí. Žalobce je totiž jinak dostatečně určen datem narození a místem trvalého bydliště. Současně čísla jednací prvostupňových rozhodnutí i rozhodnutí o námitkách vydávaných žalovanou mají unifikovaný formát, zahrnují-li rodné číslo účastníka řízení. Rovněž v odůvodnění napadeného rozhodnutí se nachází početná skupina údajů, jimiž je žalobce bez pochybností určen. Soud zároveň nezjistil, že by předmětná zřejmá nesprávnost ovlivňovala obsah a smysl rozhodnutí. Nadto, jak bylo výše vyloženo, v režimu § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nepřichází v úvahu vyměřování nových částek důchodových plnění, čímž je vyloučeno, aby se špatný přepis osobních dokladů projevil na délce zaměstnání pro účely výpočtu starobního důchodu.
17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 28. srpna 2024

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně