[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci

žalobce:  S. B., narozený dne

státní příslušnost Indická republika

pobytem

proti
žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky

   sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č.j. OAM-259/ZA-ZA11-HA10-2024

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo rozhodnuto v řízení o udělení mezinárodní ochrany zahájeném na žádost žalobce podanou dne 20. 2. 2024. Žalobcova žádost byla dle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) shledána nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nevychází z dostatečně zjištěného stavu věci, žalovaný nedbal na rozhodování skutkově podobných případů bez nedůvodných rozdílů, nebyly dostatečně zohledněny všechny skutečnosti hovořící ve prospěch žadatele a posouzeny jednotlivé důvody pro udělení azylu, rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je v rozporu s mezinárodními závazky (Úmluva o ochraně lidských práv a svobod, Úmluva proti mučení a Úmluva o právním postavení uprchlíků).
3. Poukazoval na to, že podle § 11a odst. 1 zákona o azylu je žalovaný povinen zkoumat přípustnost opakované žádosti ve světle nových skutečností, přičemž žalovaný se nedostatečně zabýval existencí podvodných praktik politické strany Trinamool Congress Party a jejím vlivem na náboženské nepokoje v Indii.
4. Namítal, že žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s tvrzením žalovaného, že podvodná činnost výše zmíněné politické strany vede k náboženským nepokojům. Vzhledem k vývoji situace v Indii a útlaku hinduistů ze strany muslimů se žalobce v zemi svého původu necítí bezpečně a mohl by být vystaven pronásledování či hrozbě vážné újmy pro své náboženské vyznání či politickou nestrannost. Žalobcův návrat do Indie by tak mohl vést k porušení zásady non-refoulement zakotvené v čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
5. Žalobce tak navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení žalovanému.

3. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný měl za to, že žalobní námitky neprokazují, že by žalovaný porušil správní řád či zákon o azylu. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný shledal, že opakovaná žádost není přípustná, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu.
7. Konstatoval, že žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Indie vrátit, jako uváděl v řízení o jeho první žádosti, tedy legalizaci svého pobytu v ČR a obavy z diskriminace pro své náboženské vyznání a politickou nestrannost. Žalobce tvrdil, že podvodná činnost politické strany Trinamool Congress Party ve státní správě je novou skutečností, která odůvodňuje opětovné meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný s tímto tvrzením nesouhlasil z toho důvodů, že tato skutečnost byla žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti. Žalobce tak měl možnost i povinnost tuto skutečnost uvést, pokud ji považoval za závažnou pro posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, nebyla tato skutečnost zkoumána v rámci předchozího řízení o mezinárodní ochraně pouze jeho vlastním zaviněním.
8. Uzavřel, že od doby meritorního posouzení předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, tedy od 21. 12. 2022, nedošlo v Indii k takové změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posouzení žádosti.
9. Žalovaný shrnul, že nebyl povinen žádost žalobce o mezinárodní ochranu znovu posuzovat meritorně, neboť nebyla přípustná. Navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

4. Obsah správního spisu

10. Původním rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2022, č.j. OAM-1046/ZA-ZA11-HA10-2021 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Dle tohoto rozhodnutí žalobce ve své žádosti uváděl, že v ČR pobývá od roku 2019. O mezinárodní ochranu žádal z důvodu, že v ČR chce dostudovat a pracovat, aby mohl podporovat své rodiče. V případě návratu do vlasti se obává náboženské diskriminace hinduistů v Západním Bengálsku. Při pohovoru uvedl, že v Indii nemohl dokončit své vzdělání a najít si práci, neboť patří do sociální a náboženské skupiny, kterou v Indii utiskují. Před svým odjezdem z vlasti žádné problémy se státními orgány, policií ani soudy neměl. Setkal se však s nábožensky motivovanou diskriminací, například mu společně s rodiči nebyl umožněn vstup do jejich hinduistického chrámu. Žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobce ve vlasti pociťoval odůvodněnou obavu z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu považoval za účelovou a shledal, že nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany.
11. Dne 20. 2. 2024 podal žalobce v ČR opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ke které v poskytnutí údajů uvedl, že pro něj není bezpečné se vrátit do své země původu. Bylo by pro něj obtížné se vrátit do svého bydliště a co se týče přesídlení do severní či jižní části Indie, spatřoval problém v napětí mezi celostátní a regionální vládou. Dříve pracoval jako učitel, avšak kvůli podvodným praktikám ve školství by se k tomuto povolání nemohl vrátit, což by mu zabránilo starat se o jeho rodiče. Žalobce přiznal, že tyto důvody uváděl i ve své první žádosti o mezinárodní ochranu, avšak tvrdil, že se situace mezitím zhoršila.
12. Žalobce se dne 3. 4. 2024 seznámil s podklady pro rozhodnutí ve věci opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Ve svém vyjádření ke zprávě Informace Australské vlády doplnil, že k nepokojům mezi hinduisty a muslimy dochází velmi často. V roce 2022 dle žalobce došlo k nepokojů, které ochromily dopravu a celou společnost, avšak média o situaci neinformovala. Žalobce dále poznamenal, že ve zprávě není zmínka o politické straně Trinamool Congress Party, se kterou souvisí problémy ohledně podvodů ve státní správě na úrovni svazového státu a také náboženské nepokoje. Navrhl doložení odkazu na článek popisující dlouhotrvající podvody ve vzdělávání a jejich dopady, které se ho dotýkají, neboť by v této oblasti chtěl pracovat. Žalovaný stanovil žalobci lhůtu pro doložení do dne 10. 4. 2024. Žalobce však zmiňované podklady nedoložil.
13. Součástí spisu je zpráva „Indie, Informace Australské vlády“ (zpráva o zemi Ministerstva zahraničních věcí a obchodu) ze dne 29. 9. 2023.
14. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 13. 5. 2024 žalovaný shrnul tvrzení žalobce poskytnutá v průběhu řízení a uvedl, ze kterých podkladů vycházel. Jednalo se mimo jiné o předchozí rozhodnutí o mezinárodní ochraně a informace, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Indii. Žádost posoudil podle ust. § 10a písm. e) a § 11a odst. 1 zákona o azylu. Konstatoval, že se jedná o druhou žádost podanou na území ČR a porovnal důvody současné žádosti s tvrzeními žalobce v předchozím řízení. Žalobce ve své opakované žádosti uvedl stejné motivy odchodu z vlasti (legalizace pobytu v ČR a ekonomické důvody) a neochoty se do Indie vrátit. Ohledně údajné nové skutečnosti, že se žalovaný nezabýval politickou stranou Trinamool Congress Party a její podvodnou činností ve státní správě, uvedl, že tato skutečnost byla žalobci známá již v průběhu prvního řízení. Bylo tak jeho povinností ji uvést za účelem posouzení již tehdy, v souladu s poučením o povinnosti uvádět všechny skutečnosti, které jej vedly k opuštění státu. Co se týče námitky žalobce ohledně zhoršující se situace náboženských nepokojů v Indii, žalovaný se odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 6A 709/2001 ze dne 30. 4. 2002 a uvedl, že i v moderních demokratických zemích může docházet k terorismu jakožto projevu náboženského extremismu. Takový stav ale sám o sobě není azylově významných pronásledováním. Konstatoval, že údajná nová skutečnost tvrzená žalobcem se netýká změny situace v zemi původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, jím prezentovaných problémů, ani důvodů svědčících o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle § 12 zákona o azylu, nebo že mu hrozí vážná újma dle § 14a zákona o azylu. Neshledal tak důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti a řízení zastavil. Dle ust. § 10a odst. 2 je-li žádost nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neboť žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním věci bez jednání.
16. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
17. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů:
18. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
19. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.
20. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
21. Podle § 11a odst. 4 zákona o azylu ministerstvo může z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou.
22. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
23. K tomu, aby se správní orgán mohl znovu věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které mají určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Z tohoto pravidla vychází relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu („NSS“), který v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65 dospěl k závěru, že: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 - 57.“ Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“ K tomu obdobně též rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019 č.j. 6 Azs 15/2019-27.
24. Ke kritériím posuzování opakovaných žádostí se vyslovil rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, kde uvedl, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.
25. Z výše uvedeného je patrné, že k věcnému posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu (tedy v situaci, kdy o první podané žádosti již bylo pravomocně rozhodnuto) lze přistoupit pouze za splnění výše vymezených podmínek. Soud poznamenává, že v napadeném rozhodnutí se žalovaný v souladu se zákonem a s příslušnou judikaturou zabýval otázkou, zda byly tyto podmínky naplněny.
26. Lze souhlasit se závěrem žalovaného, že po porovnání tvrzení žalobce z předchozího a současného řízení o udělení mezinárodní ochrany se důvody žalobcových obav z návratu do jeho vlasti značně překrývají. Nově žalobce v současném řízení uváděl pouze to, že střety mezi muslimy a hinduisty se dějí opakovaně a že v roce 2022 došlo k tak rozsáhlým nepokojům, které ochromily celou společnost. Nadále se žalobce odvolával na existenci politické strany Trinamool Congress Party, se kterou souvisí podvody ve státní správě a také náboženské nepokoje. Žalobce navrhl doplnění podkladů pro napadené rozhodnutí v tomto smyslu, avšak žádné doplňující informace nedoložil. Je nutné upozornit, že žalobcem zmiňované události se udály v roce 2022 a že v souvislosti se zmiňovanou politickou stranou se jedná o déletrvající skutečnost. Žalovaný tak správně vyhodnotil, že tyto okolnosti nemohou představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Tyto byly žalobci známy již v době předchozího řízení, během kterého měl povinnost uvést všechny relevantní skutečnosti, přesto je bez zřejmého důvodu neuvedl. Není tak splněna podmínka, že by se jednalo o skutečnost, kterou bez vlastní viny nemohl uplatnit v přechozím řízení. Jak totiž vyplývá z výše uvedené judikatury, žadatel má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení a pokud jemu známé a existující důvody neuvede v rámci řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemůže tuto nečinnost zhojit pomocí podání opakované žádosti.
27. NSS v rozsudku ze dne 3. 6. 2021 č.j. 5 Azs 250/2020-36 k obdobné situaci uvedl: „Jestliže stěžovatel neuvedl všechny jemu známé důvody ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti; jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení.“ K tomu též rozsudek NSS ze dne ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86.
28. Soud se ztotožňuje i se závěrem žalovaného, že není splněna ani druhá podmínka dle § 11a odst. 1 zákona o azylu, neboť se nejednalo o skutečnosti svědčící o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle § 12 zákona či že by mu hrozila vážná újma dle § 14a zákona o azylu. Žalobce se odvolával na obecnou situaci v zemi původu, popřípadě v oblasti Západního Bengálska, tvrdíc, že zde dochází k nábožensky motivovaným nepokojům. Třebaže konstatoval, že návrat by pro něj byl obtížný, připustil zároveň, že se může do vlasti vrátit a přestěhovat do jiné oblasti. Ve své výpovědi také uvedl, že žádné konkrétní nebezpečí by mu při návratu nehrozilo. Vzhledem k abstraktnosti tvrzeného nebezpečí a absenci skutečností odůvodňujících oprávněné obavy nejsou splněny žádné z důvodů pronásledování dle § 12 zákona o azylu, ani definice vážné újmy dle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. a), b) či c) zákona o azylu. Je tak patrné, že nebyla splněna ani jedna ze dvou kumulativních podmínek daných v § 11a odst. 1 zákona o azylu., aby mohla být žádost žalobce posouzena jako přípustná.
29. Soud konstatuje, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, vůbec nedojde k jejímu věcnému posouzení. Jinými slovy, správní orgán neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu). Námitka žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav nebo že je rozhodnutí v rozporu s mezinárodními závazky, tedy nemůže obstát, neboť k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný vůbec nepřistoupil. Hodnotil pouze otázku přípustnosti této žádosti z hlediska existence „nových skutečností“ ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. V tomto ohledu se s relevantními otázkami vypořádal přezkoumatelně a v souladu se zákonem. V řádném odůvodnění se věnoval jak náboženským nepokojům v Indii a jejich možných negativním následkům pro žalobce, tak údajně nové skutečnosti spočívající v činnosti politické strany Trinamool Congress Party. Z napadeného rozhodnutí je dostatečně patrné, z jakých podkladů žalovaný vyšel, jaká zjištění z nich učinil, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, jakou právní úpravu použil a k jakým závěrům dospěl. V zákonem a judikaturou vymezeném rámci přezkumu zvážil veškerá tvrzení žalobce uplatněná v řízení, zabýval se (byť ve stručnosti) i tím, zda nedošlo k podstatné změně situace v zemi původu. Z těchto důvodů nelze akceptovat ani žalobní námitku, že žalovaný nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo či že nebyly dostatečně zohledněny všechny skutečnosti hovořící ve prospěch žadatele.
30. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 19. 8. 2024

Mgr. Kamil Tojner v.r.

soudce