USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ve věci odnětí invalidního důchodu žalobkyni

takto:

1. Žaloba se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá zrušení posudku o invaliditě ze dne 29. 7. 2024, č. j. X, který označuje za rozhodnutí žalované, jímž jí byl odňat invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

Před vlastním projednáním věci je soud vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení. Ze žaloby je zřejmé, že se žalobkyně domáhá soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V tom případě se soud musí předně zabývat povahou napadeného rozhodnutí a zkoumat, zda se nejedná o rozhodnutí, které by bylo ze soudního přezkumu vyloučeno.

Soud zdůrazňuje, že posudek o invaliditě není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť nijak nezasahuje do práv a povinností žalobkyně. Posudek představuje pouhý podklad pro rozhodnutí žalované v řízení o invalidním důchodu. Žaloba směřující proti posudku o invaliditě tak není přípustná ve smyslu § 70 písm. a) s. ř. s. a měla by být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Z obsahu žaloby je však zřejmé, že se žalobkyně brání proti odnětí invalidního důchodu. Soud proto u žalované ověřil, zda vede příslušné řízení a v jakém stádiu se toto řízení nachází. Zjistil přitom, že žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 odňala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a že žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, o kterých žalovaná dosud nerozhodla. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba ve skutečnosti směřuje proti rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu žalobkyni.

Podle § 5 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Soudní ochrana ve správním soudnictví tedy nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. pak platí, že žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

V daném případě soud shledal, že ve věci odnětí invalidního důchodu žalobkyni žalovaná dosud vydala pouze rozhodnutí v prvním stupni správního řízení. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 27. 5. 2024 podala žalobkyně námitky, které jsou podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, řádným opravným prostředkem. O těchto námitkách žalovaná dosud nerozhodla (srov. úřední záznam založený na č. l. 3 soudního spisu).

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004-65, č. 672/2005 Sb. NSS).

Vzhledem k tomu, že žalobkyně před podáním této žaloby nevyčkala rozhodnutí žalované o řádném opravném prostředku ve věci odnětí invalidního důchodu, tj. o jejích námitkách, soud podanou žalobu vyhodnotil jako předčasnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalobkyně totiž sice vyčerpala řádný opravný prostředek – námitky, avšak nevyčkala na konečné meritorní rozhodnutí žalované o těchto námitkách, a tudíž nepřípustně brojí toliko proti prvostupňovému rozhodnutí, nikoli proti konečnému rozhodnutí ve věci. Směrem k žalobkyni soud dodává, že musí vyčkat na konečné rozhodnutí žalované o jejích námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024. Nebude-li se závěry žalované souhlasit, může její rozhodnutí napadnout u zdejšího soudu žalobou ve správním soudnictví, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení.

Vycházeje z uvedených zjištění soud uzavírá, že žaloba byla podána předčasně, a proto ji soud podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl. Z důvodu odmítnutí žaloby soud současně v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 14. srpna 2024

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v.r.

samosoudce